Nový elektrický Hyundai Kona vyvezl čtyřčlennou posádku redakce Ekonews na reportáž do Nošovic, kde se tento model vyrábí pro evropské zákazníky. Během čtyř dnů auto ujelo 1446 kilometrů od Šumavy po Slezsko. Jak si vedlo? A jak my?
Protože jsme já, Martina, Markéta a Katka v Koně cestovaly prakticky přes celou republiku, strávily jsme v ní hodiny. Čtyři ženy na palubě měly od auta několik očekávání: pohodlí, dobře reprodukovanou muziku a být v cíli včas. Kona naše představy prakticky ve všem splnila, ale být v cíli včas se nepovedlo. Zčásti za to mohla nutnost dobíjet a zčásti skutečnost, že jsme jely většinu cesty po dálnici D1. Na Ostravsko je ze západních Čech cestování autem prostě krkolomné, zvláště když vyzvedáváte kolegyně v Praze.
Jenže pokud nejedete přímo do Ostravy, a navíc potřebujete v okolí navštívit několik různých míst, auto je nutností. Ale popořádku.
Vzhledem k tomu, že jsme většinu cesty jely po dálnici, hojně jsem využívala adaptivní tempomat, který auto sám zpomaluje a zrychluje v závislosti na tom, jak zpomalují či zrychlují auta před vámi. Další silně návyková věc, kterou disponují všechny elektromobily včetně Kony, je rekuperace, což je jakési dynamo, díky kterému auto samo brzdí, když dáte nohu z plynu. Jako pouťové autíčko. Můžete ho tak ovládat jedním pedálem, brzdu prakticky nepoužíváte. Navíc díky rekuperaci trochu dobíjíte baterii auta, což je fajn, protože každý kilometr se počítá.
Naše cesta Konou vedla, jak už bylo zmíněno, převážně po dálnici a to je prostředí, které pro elektromobil znamená nejvyšší spotřebu. Ta se pohybovala kolem 18 až 19 kilowatthodin na sto kilometrů. Je to o něco méně než u Fordu E-Mach Mustang, kterého měla redakce Ekonews k dispozici loni na jaře. Nutno ale dodat, že E-Mach je o něco větší a těžší SUV než Kona.
Tlačítka jsou lepší než dotykáč
Za volantem jsme se střídaly dvě. Pro Markétu to byla vůbec první jízda elektromobilem a její dojmy byly následující: „Musela jsem si zvyknout na jiný styl jízdy, ale trvalo to opravdu jen chvíli a nakonec jsem hrála hru na to, jak co nejvíce ušetřit baterii. Bylo to docela zábavné a vlastně by to mohlo vést k větší bezpečnosti na silnicích. Snažila jsem se jet plynule a vyrovnaně, což je v konečném důsledku i bezpečnější. Domu jsem se vrátila motivovaná bojovat za to, že náš příští vůz prostě musí být elektro.“
Hyundai Kona se velikostí řadí mezi menší SUV, ale pokud jde o prostor uvnitř, mile nás překvapila. Shodly jsme se na tom, že takhle si představujeme plnohodnotné rodinné auto. Dost prostoru měly všechny cestující, jak Markéta a já vepředu, tak Martina s Katkou vzadu. Posádka na zadních sedadlech také ocenila, že kromě dvou USB-C portů měla k dispozici klasickou zásuvku, která se hodila na dobíjení notebooku.
Vnitřek Kony je dostatečně prostorný a elegantní. Vpředu na první pohled zaujme panoramatický displej, který se táhne přes polovinu palubní desky, ovládací panel je kombinací dotykového displeje a tlačítek. To je fajn, ovládání tlačítky je pohodlnější a nejsou na nich vidět otisky prstů jako na dotykáči. Při dlouhé cestě v plně obsazeném autě jsme ocenily také velký odkládají prostor v otevřené části konzole mezi sedadly řidiče a spolujezdce, kam jsme si mohly odložit kafe, menší kabelku, pití, zase kafe a nějaké drobnosti. Velmi praktická záležitost.
-
- Zásuvka a USB-C porty pro cestující na zadním sedadle, foto: poskytnuto společností Hyundai
-
- Pohled na palubní desku, foto: poskytnuto společností Hyundai
-
- Volič jízdních režimů, foto: poskytnuto společností Hyundai
-
- Hyundai Kona electric, foto: Kateřina Hefler
-
- Foto: Kateřina Hefler
-
- Pohled na palubní desku Kony, foto: poskytnuto společností Hyundai
Co mě naopak při řízení trochu štvalo, bylo umístění voliče jízdních režimů vpravo pod volantem. Z hlediska designu to vypadá dobře, vkusně, navíc to automobilce umožnilo zvětšit onen velebený prostor mezi předními sedadli, ale pokud potřebujete měnit jízdní režim a sloupek na volantu jej zakrývá, není na volič vidět.
Otravní jízdní asistenti? Ano i ne
Kona má veškeré technické vymoženosti moderních aut. Některé jsme v tom čtyřdenním shonu ani nevyzkoušely. Třeba parkovací asistent, s nímž můžete auto ovládat na dálku a vyjet s ním z parkovacího místa.
Jízdní asistenty jsme nevypínaly, takže auto nám hlídalo jízdní pruhy, rychlost a také to, jestli se dostatečně věnujeme řízení. Posledně jmenovaná funkce je poměrně nová a má v popisu práce sledovat, nakolik je řidič unavený. A hlavně jestli se dívá tam, kam má, tedy předním oknem ve směru jízdy. Tato funkce je od letošního roku povinná pro všechny nově homologované modely aut a Kona je jedním z prvních evropských vozů, které ji mají.
O jízdních asistentech se často říká a píše, že jsou otravní. Pokud to tak vnímáte taky, vězte, že hlídání pozornosti řidiče je nový level otravnosti. Jestliže jen na chviličku uhnete očima, třeba kvůli přeladění hudby nebo klimatizace, asistent začne okamžitě jančit. Také často vybízí k zastavení a odpočinku, a to klidně už po 20 minutách jízdy. Navzdory tomu jsme se shodly na tom, že pokud všechno to pípání pomůže zvýšit bezpečnost na silnicích, jsme ochotné si zvyknout.
Svižnější dobíjení chybělo
Kona je elektromobil a na jízdě s ním je nejlepší jízda samotná. Ta ladnost a dynamika, když potřebujete zrychlit, předjet. Jízda byla krásně plynulá, nic nás nerušilo, auto je tiché, podvozek tak akorát vyladěný, sedadla pohodlná.
Protože jsme potřebovaly být na čas v naší první cílové stanici, kterou byla farma Bezínek na Ostravsku, hlídaly jsme spotřebu, abychom nemusely dobíjet moc často. Byť jsme využívaly převážně superrychlé dobíjecí stanice Ionity, které umějí auto dobít z deseti na osmdesát procent za méně než 20 minut, s Konou nám to nebylo nic platné, protože funkcí superrychlého dobíjení nedisponuje. Po cestě na Ostravsko jsme kvůli tomu u nabíječky trávily 30 minut až 40 minut, což nás zdrželo. Nutno dodat, že jsme chtěly mít nabito tak, abychom hned v cíli nemusely hledat další dobíječku, mít prostě větší rezervu.
Nicméně tohle je zkrátka minus tohoto vozu, a pokud jste obchodní cestující, který tráví za volantem celé dny a najede stovky kilometrů týdně, tohle auto (stejně jako všechny elektromobily bez superrychlého dobíjení) pro vás nejspíš není to pravé. V běžném rodinném provozu, při cestách na víkend nebo jednou za rok na dovolenou k moři vás to ale pálit nemusí, protože Kona nabízí dostatečně dlouhý dojezd. Námi testovaná verze s využitelnou kapacitou baterie 65,4 kilowtthodiny udává dojezd podle WLTP 454 km.
K dobíjení jsme využívaly výhradně superrychlé dobíjecí stanice, které jsme měly po cestě a u nichž jsou ceny za dobíjení nejvyšší. Dobíjení vyšlo celkem na 3260 Kč. To je o něco méně, než by nás vyšla cesta s benzinovým autem a průměrnou spotřebou kolem sedmi litrů na 100 km, které vlastním. Cesta Konou by byla ještě levnější, pokud bychom využily pomalé dobíjení, nebo dobíjely například z domácí fotovoltaické elektrárny. Tahle možnost využití čisté energie ze slunce je na elektromobilitě lákavá jak z ekonomického, tak z ekologického hlediska.
Automobilka zkraje srpna oznámila plošné zlevnění elektrické Kony, jejíž cena se dostala pod milion korun. Se státní dotací, která nyní na elektromobily běží, se podnikatelé mohou dostat ještě níž, a to na cenu přes 600 tisíc korun. Zlevnění je od automobilky prozíravé rozhodnutí. Původní cena nové Kony přesahovala milion korun a pohybovala se na podobné úrovni jako například Tesla 3, která však na rozdíl od Kony disponuje superrychlým dobíjením a o něco delším dojezdem. A Tesla je dnes automobilkou, která ceny elektromobilů udává.
Jednou jede benzin, podruhé elektřina
S Konou jsme zamířily do jejího rodiště, kterým je závod Hyundai v Nošovicích. V rozlehlém areálu automobilky pracují přes tři tisíce lidí. Já a kolegyně Markéta jsme se k nim na jedno dopoledne krátce připojily.
Původní plán byl, že se podíváme na výrobu elektrické verze Kony, ale ta se až na rozdílné pohonné jednotky nijak zvlášť neliší od výroby klasických aut. Osazení plechy, sedadly, palubní deskou a volantem je totožné. Na lince tak za sebou jedou různé modely aut s různými typy pohonů, které se vyrábějí podle toho, jak velká je po nich poptávka. V Nošovicích se v současné době vyrábí Kona s elektrickým pohonem, dále pak modely Tucson a i30.
Na začátku naší dopolední směny s Markétou fasujeme modré triko, pracovní kalhoty, brýle a pracovní boty s kovovou špičkou. V lisovně, kterou výrobní linka začíná, se lisují panely karoserie a základní skelet vozu. Ve svařovně pak auto získává obrysy, v lakovně barvu. Zatímco na zmíněných stanovištích je minimum lidí a jejich práci zastupují stroje, v hale finální montáže, kde se montuje zbytek vozu, tedy převodovky nebo baterie, podvozek, palubní deska a interér, už je dost živo. Na pohybilivých pásech tady pracují operátoři, kteří dávají autům finální podobu.
Autor fotogalerie: Kateřina Hefler
S Markétou jsme si vyzkoušely několik činností. Například lepení loga a názvu modelu na zadní dveře auta, lepení dveří nebo montáž volantu. Úkony, které se z dálky zdají jako nic, nejsou úplná brnkačka.
Nejsnazší bylo asi lepení loga, které se provádí přes šablonu. Nijak snadná naopak nebyla aplikace lepidla na dveře pomocí pistole, kde bylo nutné trefit přesnou linii celého obvodu dveří. Pistole byla v ruce docela těžká, chce to grif a trénink. To platilo i o nasazování volantu, který je potřeba nasadit na správnou pozici – nejdříve mírně pootočit, nacvaknout, pak umístit do vodorovné pozice a upevnit pomocí šroubů.
Naše směna skončila ve firemní kantýně, kde jsme poobědvaly korejské menu a pak vyrazily na cestu zpět domů. Na parkovišti na nás čeká plně dobité auto. Dobíječek tady mají k dispozici hned několik a většina z nich je obsazena, zejména stejným modelem auta, kterým jsme přijely my.
Závod přecházejí na elektro
Nová Kona Electric se v Nošovicích začala vyrábět loni v srpnu a automobilka chce výrobu postupně přeorientovat na elektromobily v souladu s nařízením EU, které od roku 2035 zakáže prodej nových aut se spalovacím motorem. Automobilka začátkem roku ukončila výrobu manuálních převodovek. Hala převodovkárny se přestavuje na baterkárnu, kde se o provoz bude starat společnost Hyundai Mobis.
Výroba bateriových systémů se v nošovické průmyslové zóně rozjela ke konci roku 2022. Od loňska se tam kompletují baterie také pro novou elektrickou Konu. Část baterií vyrobených v Nošovicích míří do sesterské automobilky Kia na Slovensku, prozatím do hybridů a plug-in hybridů.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
