Zemědělské dotace nemají vliv na rozmanitost způsobů využití zemědělské půdy, ale pouze zvyšují příjem zemědělců, ukazuje nová studie českých vědců. Podle ministerstva zemědělství ale dotace dosáhly svého záměru, na biodiverzitu se nezaměřovaly.
Biologická rozmanitost krajiny ve většině evropských zemí klesá, a to jak ve volné přírodě, tak v zemědělských oblastech. Centrum socio-ekonomického výzkumu dopadů environmentálních politik (SEEPIA), jehož koordinátorem je Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy se proto v jedné ze svých studií zaměřilo na výzkum toho, jaký vliv mají dotace na rozmanitost způsobů využití zemědělské půdy a na ní pěstovaných plodin v Česku.
Studie „Posouzení dopadu zemědělských podpor na rozmanitost plodin (v originále Assessment of the Impact of Agricultural Support on Crop Diversity, pozn. aut.) mapovala české zemědělství a to, nakolik dotace ovlivnily úroveň biodiverzity na farmách od roku 2008 do roku 2020. „Přišli jsme na to, že výše dotací na biodiverzitu nemá velký vliv. V podstatě nám vyšel takový výsledek, že i kdybychom zvýšily celkové dotace o deset procent, tak bychom index biodiverzity zvýšili pouze v jednotkách tisícin. To je jen velmi malá úroveň, což lze přeložit tak, že dotace mají nulový impakt,“ uvádí Matěj Opatrný, spoluautor studie a výzkumný pracovník Institutu ekonomických studií FSV UK.
Nezáleží na tom, jestli je farma organická, či konvenční
„Hlavní zpráva je, že dotace spíše podporují zemědělcův příjem než rozmanitost. To ale není v rozporu s tím, jak byly dotace zamýšlené. Když se podíváme na to, jak má společná zemědělská politika stanovené své cíle, tak jeden z nich je právě podpora příjmů farmářů,“ popisuje Opatrný. „Druhý cíl je podpora v udržitelnosti a rozmanitosti, což už v rozporu trochu je. Je potřeba se pak podívat, co má vyšší váhu – jestli podpora příjmů farmářů, nebo biodiverzity,“ dodává.
Do studie byly zahrnuty všechny dotace z datasetu Zemědělské účetní datové sítě (Farm Accountancy Data Network, FADN) pro farmáře na hektar – tedy jak pobídky z Evropských fondů, tak národní dotace. Studie mapovala jak přímé platby na hektar, které dostane každý bez rozdílu toho, jak hospodaří, tak dotace na environmentální opatření, ale také například dotace Natura 2000.
Studie navíc ukázala, že minimální vliv má i to, o jaký typ farmy jde – zda jde o organickou, nebo konvenční farmu. V potaz byla brána třeba i nadmořská výška, ve které farmář hospodaří, zda se věnuje pouze orbě nebo zda má na své farmě i pastviny.
„Výsledky nás poměrně překvapily. Předpokládali jsme, že menší rodinné farmy budou mít biodiverzitu vyšší. Avšak naše statistiky a výsledky ukazují, že biodiverzita je tam spíše nižší,“ vysvětluje Opatrný. „Pokud si vezmeme ,masového farmáře‘ s obrovským půdním blokem, tak zde máme legislativu, která říká, že nesmí mít jednu plodinu na více než třiceti hektarech půdy. Tím se index využití půdy pro větší farmáře zvyšuje. Na malé farmáře s výměrou půdy do třiceti hektarů se tato legislativa nevztahuje,“ vysvětluje Opatrný. Ani u jednoho typu zemědělců však nevyšly příznivější výsledky.
Hlavní je konkurenceschopnost, říká ministerstvo
„Autoři studie ukazují na velmi malý, ale výrazně pozitivní dopad agroenvironmentálních opatření na Simpsonův index diverzity (vychází z pravděpodobnosti, s jakou budou dva náhodně nalezení jedinci ve společenstvu náležet k odlišným druhům, pozn. aut.),“ říká mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
„Tento malý vliv plyne z nastavení zemědělské politiky v analyzovaném období, která se orientovala na příjmovou stránku zemědělce, jak autoři uvádějí. Podpora příjmů byla směřována na to, aby zemědělci byli konkurenceschopní a zůstali v zemědělském odvětví. Agroenvironmentální opatření reprezentovala jen malou část z celkové dotace, a to se i odráží ve výsledcích. Při přepočtu efektu na jednu korunu agroenvironmentálních dotací lze dospět k opačnému závěru, protože vynaložené peníze naopak biodiverzitu jednoznačně podpořily,“ tvrdí Bílý.
Dodává, že studie je založena na analýze dat ze Zemědělské účetní datové sítě, přičemž zemědělská biodiverzita je posuzována z hlediska spektra pěstovaných plodin. Agroenvironmentální opatření jsou oproti tomu zaměřena spíše na biologickou rozmanitost, a to ve smyslu zastavení jejího úbytku a popřípadě na její zvyšování.
K čemu je biodiverzita
Předchozí studie ukázaly, že čím větší je půdní diverzita, tím vyšší je celková biodiverzita. Simpsonův index diverzity se používá kvůli tomu, aby se výsledky mohly porovnávat napříč Evropou. „Snažili jsme se ukázat, jak vypadá tento index v ostatních zemích na západ od nás. Tam se čísla tohoto indexu pohybují mezi 0,35 – 0,80 (omezení indexu je mezi 0 a 1, přičemž 0 je monokultura a 1 maximální biodiverzita, pozn. aut.). Průměrem u nás se pohybuje okolo 0,5,“ uvádí autor studie SEEPIA Matěj Opatrný z Institutu ekonomických studií FSV UK. Biologická rozmanitost je přitom pro lidstvo zásadní. Podle Světového ekonomického fóra je na přirozeném životním prostředí a jeho zdrojích závislá téměř polovina celosvětového HDP.
Zákon zajímá diverzifikace plodin až od roku 2015
„Pokud jde o samotnou diverzifikaci plodin, byla do systému přímých plateb zavedena evropskou právní úpravou až od roku 2015. V podmínkách přímých plateb v předchozím období nebylo jakkoliv možné zohlednit pěstované plodiny, platby jsou vyplácené za obhospodařování bez ohledu na způsob využití pozemku,“ vysvětluje Bílý.
Diverzifikaci plodin jako součást takzvaného ozelenění upravila přímo aplikovatelná legislativa, která měla vymezovat, kolik druhů plodin a při jaké výměře se má pěstovat. „Případné národní odchylky příslušné nařízení Evropského parlamentu a Rady v tomto ohledu neumožňuje. Je tedy zřejmé, že podmínky diverzifikace plodin byly v České republice aplikované stejně jako v jiných členských státech,“ dodává za ministerstvo zemědělství Bílý.
„Není tedy možné souhlasit se závěrem, že agroenvironmentálně klimatická opatření podporovaná v rámci rozvoje venkova mají vliv spíše na příjmy zemědělců než na rozmanitost pěstovaných plodin, protože na toto nejsou cílena, přestože svými vedlejšími efekty k tomuto mohou přispívat,“ oponuje Bílý. „Cíl zajistit rozmanitost pěstovaných zemědělských plodiny je stanoven v rámci přímých plateb, konkrétně pak v rámci diverzifikace plodin,“ dodává.
Lepší je mít živočišnou i rostlinnou výrobu, říkají farmáři
„Původně jediným a nyní jedním z hlavních účelů zemědělských dotací je podpora příjmů zemědělců,“ komentuje výsledek studie zástupce Zemědělského svazu ČR Vladimír Pícha. „Jednak zemědělci pracují s živou přírodou a jejich činnost je přírodou podstatně ovlivňována, jednak je společenským požadavkem zajistit kvalitní, a přitom levné potraviny,“ popisuje Pícha. „V posledních několika rozpočtových obdobích narůstá význam environmentálních opatření, jejichž splněním je podmíněna výplata zemědělských dotací. To s sebou samozřejmě nese zvýšené náklady, které bohužel nejsou uhrazeny ani výší podpor, ani zvýšením cen zemědělských výrobků,“ dodává.
Charakter dotací se od letoška mění spolu se zavedením Společné zemědělské politiky pro období 2023-2027. Stát bude více podporovat malé a střední zemědělce než velké. To má mít podle ministerstva zemědělství pozitivní dopad agoenvironmentálních opatření na idnex biodiverzity a alokovat více plateb do ekologických a agroenvironmentálních opatření.
Jedním z plošných opatření ve Strategickém plánu pro Společnou zemědělskou politiku je například opatření ekologického zemědělství. Jedná se o systém, který představuje trvale udržitelný způsob hospodaření využívající k zemědělské produkci přírodní procesy s minimálním využitím vnějších vstupů. Měly by se tak omezit negativní vlivy na životní prostředí.
Podle Zemědělského svazu obecně platí, že pestřejší osevní postupy mají zemědělci, kteří se kromě rostlinné věnují i živočišné výrobě. „Dle průzkumu mezi našimi členy, což jsou střední a větší zemědělské podniky, které se věnují živočišné výrobě, pěstují na svých pozemcích osm až šestnáct různých plodin. To je vyvoláno potřebou zabezpečit dostatečné množství pestrého krmiva pro zvířata,“ uvádí Pícha.
„Lze říci, že změny v zemědělské politice, které se soustředí na vyšší podporu rostlinné výroby, vedou k zúžení osevních postupů. Toho jsme svědky hlavně v novém strategickém plánu, kdy se upřednostňuje podpora zemědělců s jednoduchou zemědělskou produkcí bez živočišné výroby a bez citlivých komodit. Hrozí tak, že i střední a větší zemědělci výrazně omezí provozy s chovem hospodářských zvířat, nebudou tak mít potřebu pěstovat krmiva a nově se začnou orientovat na jednoduchou polní produkci,“ upozorňuje Pícha.
Tereza Koudelová
Tereza studuje žurnalistku na FSV UK. Je spoluzakladatelkou české pobočky mezinárodní organizace Sea Shepherd, která se zabývá ochranou mořských ekosystémů. Nejradši píše o všem, co se pojí s oceány.
