Dusíkatá hnojiva jsou rekordně drahá. Jejich cena se odvíjí od rostoucí ceny zemního plynu, ze kterého se vyrábějí. Čeští zemědělci proto přemýšlí, jak tato hnojiva nahradit. Hlavně ti velcí hrozí menšími výnosy a úrodou.
Soukromý zemědělec Jan Staněk obhospodařuje v jižních Čechách 330 hektarů orné půdy. Pěstuje pšenici, ječmen, řepku, mák a nahý oves. „Hnojiva jsem si smluvně zajistil už loni v listopadu, bylo to za trojnásobek ceny ze začátku roku 2021. Pak se ceny trochu snížily, ale od konce února, co začala válka na Ukrajině, to jde zpátky na rekordní ceny,” říká. Zároveň stoupají ceny zemědělských komodit, takže se zvýšené náklady zemědělcům zřejmě podaří pokrýt prodejem jejich výpěstků. „Sice nebudeme mít zisk, ale také ne tak velkou ztrátu, jak jsme se obávali,“ doplňuje Staněk.
Na letošní sezonu už zemědělci většinou hnojiva nakoupili. „Asi nejsou zemědělci, kteří nemají vůbec nic. Spíš nemají všichni hnojení zajištěné ze sta procent jako v minulých letech. Možná budou muset upravit technologii hnojení. Otázkou jsou další sezony,“ myslí si Jiří Kopenec, majitel českého výrobce hnojiv Agra Group. „Většina polí se hnojí v jarním období, to už je převážná část hnojiv vyrobena a jsou u distributora, na skladě či u zemědělců. Někteří budou hnojit míň, takže spotřeba bude nižší,” domnívá se Pavel Růžek, expert na výživu rostlin z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v pražské Ruzyni.
Základem je čpavek
Močovinu, která slouží jak přímo ke hnojení, tak k výrobě dalších hnojiv, Kopencova firma Agra nevyrábí. Spolu s koncentráty hnojiv ji nakupuje především od mimoevropských výrobců. „Kapacita výroby v Evropě je omezená, močoviny je tu málo. Navíc ji továrny nechtějí prodávat obchodníkům a importérům, prodávají ji samy napřímo,” říká Kopenec. Mimo Evropskou unii se dá dovézt nejblíže z Ruska, které je největším vývozcem hnojiv vůbec, a Běloruska, méně výhodně pak ze vzdáleného Egypta či Alžírska. Nicméně Rusko minulý týden pozastavilo vývoz.
Jak se vyrábí čpavek a močovina Ze zemního plynu se vyrábí většina čpavku (amoniaku) a močoviny. Močovina je krystalická látka, která je důležitou součástí metabolismu vyšších živočichů, ale kvůli vysokému obsahu dusíku také účinným hnojivem. Roční celosvětová produkce močoviny dosahuje asi 10 milionů tun, vyrábí se z oxidu uhličitého a amoniaku. Amoniak se vyrábí přímou reakcí vodíku s dusíkem. Hlavním zdrojem vodíku je přitom zemní plyn. Dusík se získává hlavně destilací zkapalněného vzduchu. Amoniaku se ročně vyrobí asi 120 milionů tun a na výrobu močoviny se ho spotřebuje necelých pět procent.
Močovina se vyrábí ze čpavku a ten zase ze zemního plynu. Čpavkové továrny téměř vždy vyrábějí i močovinu. „V Evropě čpavek vyrábí na Slovensku podnik Duslo (patřící ho holdingu Agrofert), v Maďarsku firma Nitrogenmuvek, v Rakousku Borealis, v Německu Yara, BASF, Eurochem a SKW Piesteritz (holding Agrofert), v Polsku Anwill a Grupa Azoty,” vyjmenovává Ivan Souček, ředitel Svazu chemického průmyslu České republiky. V Česku se močovina nevyrábí, všichni výrobci dusíkatých hnojiv ji musejí dovážet. „Její výroba v PKN Orlen (Chemopetrol) byla před několika lety odstavena,“ dodává.
Největší tuzemskou továrnou na hnojiva je Lovochemie z holdingu Agrofert, vyrábí je také Synthesia (rovněž patřící Agrofertu) a Spolana, která je součástí polského PKN Orlen.
Drahý plyn znamená méně hnojiv
Hnojiva se už loni v listopadu prodávala za dvojnásobek cen z loňského léta, zemní plyn vystřelil vzhůru měsíc předtím. Nyní míří hnojiva opět k maximům – k 900 dolarům za tunu močoviny, což je v přepočtu dvacet tisíc korun. Přitom počátkem loňského roku stála tuna 260 dolarů, tedy šest tisíc korun.
„Cenový skok přišel pro zemědělce v nejméně vhodnou dobu – po sklizni, kdy se zpravidla začínají připravovat na další rok a nakupují hnojiva,“ říká Radek Novák, analytik České spořitelny. „Mnoho z nich nákupy odložilo s nadějí, že ceny na začátku letošního roku opět klesnou. To se bohužel kvůli ruské okupaci Ukrajiny nyní neděje,“ dodává Novák. Spíše hrozí to, že hnojiva nebudou k dostání.
Všichni významní evropští producenti močoviny navíc na podzim kvůli cenám plynu omezili výrobu. Draze vyrobená hnojiva by totiž byla neprodejná a k omezení výroby dochází i teď. „Výroba v našich továrnách SKW Piesteritz a Duslo zatím běží. Využití výrob ale měníme de facto dle denního vývoje cen,“ tvrdí Pavel Heřmanský, mluvčí Agrofertu. „S dodávkami plynu (v SKW Piesteritz, pozn. aut.) zatím žádné problémy nejsou. Problém je volatilita trhu způsobená válkou na Ukrajině a souvisejícími spekulacemi na trhu. I proto je cena hnojiv na historickém maximu, kdy se za devět měsíců přibližně ztrojnásobila,“ dodává.
Pokud cena plynu půjde dál nahoru, přičemž ve druhém březnovém týdnu překročila 300 eur za megawatthodinu, bude to podle něj výrobce muset promítnout do dalšího zvýšení cen hnojiv.
Méně hnojení neuškodí. Anebo ano?
Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha se obává, že nebude dostatečné množství hnojiv. Zemědělci tak přemýšlejí už teď, jak snížit jejich množství, což bude mít vliv na výnosy. „Na jaře se používají dusíkatá hnojiva na podporu růstu a má to velký vliv na finální výnosy. Někteří zemědělci mají zásoby hnojiv, nakoupili ještě za rozumné ceny. Jiní taktizovali a vyčkávali, až cena plynu klesne. To se nestalo. Teď se to snaží kompenzovat jinými způsoby – rozmetají na pole organická hnojiva hnůj a kejdu,“ říká Pýcha.
Tuzemští zemědělci ale podle Pavla Růžka z Výzkumného ústavu rostlinné výroby mohou používat méně hnojiv na hektar, aniž by se snížily výnosy. „Před pěti, šesti lety jsme měli jednu z nejvyšších spotřeb dusíkatých průmyslových hnojiv na hektar – až 120 kilogramů, teď je to pod 80 kilogramů a letos to bude ještě míň. I při těchto dávkách jsme schopni udržet stávající výnosy,“ tvrdí.
„Není důvod dávky zvyšovat ani držet na současné úrovni, naopak, je tam prostor pro další snížení. I když už ne tak velké, pokud chceme zachovat výnosy,“ myslí si Růžek. Do budoucna však bude podle něj o výnosech mnohem víc rozhodovat nedostatek vody.
Čím se v Česku hnojí Do půdy se nejvíc dodávají dusíkatá hnojiva a v malém množství hnojiva fosforečná, draselná a také hořčík a síra a mikroelementy. Převážně jde o minerální, průmyslová hnojiva a z menší části se hnojí hnojivy organickými a statkovými. K těm organickým patří kompost a digestát, což je zbytek po fermentačním procesu z bioplynové stanice, statková hnojiva představuje kejda a hnůj. Zemědělci v Česku ročně spotřebují 128 kilogramů umělých hnojiv na hektar orné půdy, průměr v Evropě je kolem 170 kilogramů.
Podle Heřmanského z Agrofertu, který je největším zemědělským podnikem v Česku, se zemědělci bez dusíkatých hnojiv neobejdou. „Pokud zemědělec chce dosáhnout standardních výnosů, nemá prostor pro ponížení dávek dusíku,“ prohlašuje. Připouští ale, že pro aktuální regenerační hnojení ozimů jsou určitou alternativou ke klasickým hnojivům kejda a digestát z bioplynových stanic. „Jejich použití a množství je však omezené, bez minerálních hnojiv nelze zajistit standardní výnosy plodin. Vzhledem k objemům a náročnosti na dopravu využívají kejdu především zemědělci, kteří mají vlastní chovy, nebo sousedí se specializovanými podniky na chov prasat. Obdobné je to i u digestátu,“ dodává Heřmanský.
Zvířata na hnojivo nestačí
Současná situace může být nicméně příležitostí pro alternativní přístupy k hospodaření. „V souvislosti se Zelenou dohodou a tlakem na snižování spotřeby chemických látek to jednoznačně podporuje pokles poptávky po průmyslových hnojivech,“ myslí si agrární analytik Petr Havel. Astronomická cena by podle něj mohla urychlit proces přechodu na alternativy, ať už jsou to komposty se zapojením čistírenských kalů, statková hnojiva anebo biohnojiva.
Jihočeský zemědělec Staněk se o postupné nahrazování minerálních hnojiv těmi přírodními snaží dlouhodobě, skokové zlepšení ale neočekává. „V naší oblasti, kde jsou poměrně kyselé půdy, se bude víc využívat vápnění, což zvýší využití živin z půdy. To je cesta pro nás – tím ušetříme,“ vysvětluje.
Statkových hnojiv je ale nedostatek. „Máme poměrně málo hospodářských zvířat, která by tato hnojiva produkovala. V současné době vystačí zhruba na třetinu zemědělské půdy. Nějaká chemická hnojiva budeme muset používat. Navíc nyní kvůli výpadku ukrajinské produkce by mohlo dojít k přehodnocení strategie EU uvádět část zemědělské půdy do klidu,“ soudí Havel.
Méně hnojení s sebou nese také změnu přístupu k půdě. Jednou z alternativ ke konvenčnímu zemědělství je takzvané regenerativní zemědělství. „Registrujeme obecně obavy zemědělců ze zvyšujících se cen hnojiv i nafty. Hnojiv dokonce někde začíná být nedostatek. Regenerativní zemědělství ale nabízí řešení, protože u něj dochází k výraznému snížení spotřeby hnojiv, nafty a celkové pracnosti. Tím se zvyšuje i profitabilita a s rostoucí cenou finální produkce bude ziskovost narůstat,“ říká Václav Kurel, zakladatel projektu Carboneg propojujícího zemědělce hospodařící regenerativním způsobem s firmami, které chtějí snížit svou uhlíkovou stopu.
Česko má pšenice dost
Další možností je precizní zemědělství, jehož součástí je variabilní dávkování hnojiv. To se přizpůsobuje potřebám konkrétní plodiny v konkrétním místě. Vyžaduje nicméně investici do moderních technologií. „Hnojiva nejsou jedinou položkou zvyšující náklady zemědělců,“ upozorňuje analytik Havel. Zdražují se také osiva a pohonné hmoty. „Traktory mají vysokou spotřebu nafty a náklady na polní práce jsou v absolutních částkách vyšší než na hnojiva,“ dodává.
Podle Součka ze Svazu chemického průmyslu dusíkatá hnojiva nahradit nelze a jejich nedostatek povede k dramatickému poklesu výnosů klíčových potravinářských plodin a k nedostatku potravin, který prohloubí výpadkem dodávek z Ukrajiny a Ruska. Ty jsou největšími vývozci pšenice a kukuřice.
Česko sice tyto dvě suroviny nedováží, ale ceny na světových burzách se odrazí i na těch českých. Výrobu potravin navíc prodražují zvýšené ceny energií. „Ceny pečiva porostou, ale nemyslím, že to bude násobně. Maximálně o dvacet procent, protože Česká republika je přebytková v pšenici a většině obilovin kromě žita a zásoby v našich silech z loňské sklizně na většinu letošní sezony tu jsou,“ odhaduje Havel.
Jitka Vlková
Jitka vystudovala Mezinárodní obchod na VŠE. Od roku 2008 působila v MF Dnes, od roku 2023 píše pro Hospodářské noviny, kde má na starosti oblast týkající se daní či rozpočtu. Věnuje se odpadům a s nimi souvisejícím tématům.
