Na pražském Náměstí Republiky se v první polovině listopadu objevila hromada oblečení, která měla upozornit na to, kolik oděvů končí každý den ve spalovnách a na skládkách. Letošní třetí ročník konference Cirkulární města a byznys si totiž zvolil za téma textil.
Na evropský textilní trh se ročně dostane 12 milionů tun nového textilního zboží, vyhodí se přitom více než polovina. Na skládkách nebo ve spalovnách ročně skončí podle odhadů britské neziskové organizace Ellen MacArthur Foundation osm milionů tun textilu pocházejícího od spotřebitelů z Evropské unie.
„Ročně se v Česku vyhodí deset až dvanáct kilogramů textilu na osobu,“ uvedla Zuzana Drhová, zástupkyně ředitele Pražského inovačního institutu, který konferenci organizoval za podpory hlavního města Prahy. Pořadatelé na rostoucí problém textilního odpadu upozornili den před zahájením akce spolu se sociálním družstvem Diakonie Broumov zmíněnou hromadou hadrů.
Diakonie Broumov provozuje sběrné kontejnery na textil a následně zajišťuje materiální pomoc potřebným. Textil, který již není vhodný k opětovnému využití, vozí Diakonie na skládku nebo do spalovny. Podle předsedy družstva Pavla Hendrichovského putuje denně k likvidaci přibližně pět tun textilního odpadu.
„Přestože textilní odpad třídíme, pořád ho neumíme dobře využít. Pouze 20 procent vytříděného odpadu se následně nějakým způsobem využije, 80 procent končí ve spalovnách nebo na skládkách,“ připomněla Drhová.
Kvalita textilního zboží se zhoršuje
Odborníci na konferenci zdůraznili, že současný model textilního průmyslu je neudržitelný. Zjednodušeně řečeno, vyrábí se čím dál tím víc oblečení a čím dál tím víc se ho i vyhazuje. Ideální by bylo do co největší míry přejít na cirkulární model, který by snížil negativní dopady výroby i vzniku odpadu. Recyklací vyhozeného textilu by se ušetřily zdroje potřebné pro produkci.
První krokem k proměně odvětví by mělo být zavedení rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), které by přeneslo část nákladů za sběr, třídění a recyklaci na producenty textilu. „Sběr použitého textilu je v současnosti prodělečný. Náklady na sběr totiž převyšují příjmy z prodeje po vytřídění,“ uvedla Valérie Boitenová z Ellen MacArthur Foundation. Podle ní je možné dosáhnout finančního zisku pouze v případě sběru oblečení vhodného k opětovnému použití, které lze následně vyvézt například na trhy do afrických zemí. Zdůraznila však, že problémem je, kvalita textilního zboží se v posledních dvou letech výrazně zhoršuje.
Rozšířená odpovědnost výrobce má přinést do textilního sektoru i větší transparentnost a možnost sledování toku materiálů i po skončení životnosti výrobků. „Získáme tak přehled o míře sběru, opětovného použití, o míře recyklace a také o exportních tocích,“ uvedla Boitenová. Zároveň však dodala, že zavedení EPR není všespásným řešením, ale jenom prvním krokem na cestě za cirkulárním textilním průmyslem.
Spotřeba neobnovitelných zdrojů je značná
Evropská unie chystá více nových nařízení zaměřených na textilní průmysl. „Regulace jsou důležité jako balík. Například rozšířená odpovědnost výrobce je úzce propojená s nařízením o ekodesignu. Jedno bez druhého by fungovalo velmi těžko,“ řekla na konferenci Hana Fořtová, obchodní ředitelka výrobce udržitelných textilních materiálů NIL Textile. Legislativní kroky podle ní postupně donutí velké oděvní společnosti ke změně.
Problémem v textilním průmyslu však není pouze množství odpadu, ale také materiálová náročnost výroby. „Oděvní systém dnes spoléhá na neobnovitelné zdroje, jako je polyester vyráběný z fosilních paliv. Bavlna zase vyžaduje velké množství vody a pesticidů. Podíl regenerativně pěstované bavlny je přitom minimální,“ prohlásila Boitenová. Módní průmysl podle údajů Ellen MacArthur Foundation ročně spotřebuje 98 milionů tun neobnovitelných zdrojů, včetně plastových vláken, jako je polyester, polyamid nebo nylon.
Veřejné zakázky jako nástroj udržitelnosti
Účastníci konference se shodli, že proměna textilního průmyslu vyžaduje koordinaci napříč sektory. Eva Laláková ze společnosti Metabolic se domnívá, že cirkulární modely mohou uspět pouze tehdy, pokud se propojí města, podniky, akademické instituce, neziskové organizace i občané.
„Sdílení zdrojů a efektivní spolupráce jsou klíčem k zavádění udržitelných přístupů,“ řekla Laláková. Důležité je podle ní i legislativní nastavení, jako je zmíněné zavedení EPR či zadávání městských zakázek, které by cirkularitu podporovaly.
„Veřejné zakázky jsou podstatným nástrojem k podpoření cirkularity ze strany města,“ potvrdila Zuzana Drhová z Pražského inovačního institutu. Strategický manažer rozvoje výrobce udržitelných textilií Retex Jan Krivka ale upozornil, že to se v současné době příliš často neděje. Veřejné zakázky podle něj materiály vyrobené z recyklátu zvýhodňují nedostatečně.
S textilním průmyslem se navíc pojí rovněž problematika toho, kde a za jakých podmínek oblečení vzniká. „Pokud se bavíme o udržitelnosti v textilu, nemůžeme brát v potaz pouze materiál. Není to jen o environmentálním pilíři, ale i o tom sociálním,“ uvedla Fořtová z NIL Textile. Podle ní je nezbytné podívat se na úplný začátek dodavatelského řetězce a zajímat se i o pracovní podmínky lidí, kteří látky a oděvy vyrábějí.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
