Ekologický pohřeb jen v rubáši. V cizině je možné i kompostování či vodní kremace

Čím dál tím více lidí se zajímá o zelenější varianty tradičních pohřbů. Při kremaci se uvolňuje oxid uhličitý do ovzduší. Uložením těla do hrobu v rakvi se zase do země dostávají chemické látky a syntetické textilie. O udržitelnějším pohřebnictví se ale zatím v tuzemsku spíše jen diskutuje.

Kremace je v tuzemsku nejrozšířenějším způsobem, jak naložit s nebožtíkem. Volí ji devadesát procent pozůstalých. Při žehu se ovšem spotřebuje velké množství energie a z komínů krematorií vychází spousta zplodin. Spolu s oxidem uhličitým je to třeba i nebezpečná rtuť. Z pohledu environmentálních dopadů tak kremace vychází výrazně hůře než pohřbívání do země.

Ještě ekologičtější je pohřbívání v proutěné rakvi, anebo pouze v rubáši do hrobky vyztužené prkny či přímo do hrobu. V zahraničí nabízejí i kompostování či takzvanou vodní kremaci (viz níže Po smrti do záhonu).

Pro lidi, kteří se nechtějí spokojit s tím, že se po smrti ještě naposledy negativně podepíšou na životním prostředí, existují v tuzemsku jen omezené možnosti. Letos na jaře by se však situace mohla změnit. V pražských Ďáblicích se má otevřít Louka vzpomínek pro pohřbívání nebožtíků do země s minimální uhlíkovou stopou. Zatím je pravděpodobnější varianta, že ostatky budou uloženy ve dřevěné rakvi. Při dodržení všech ekologických postupů se bude jednat o nejzelenější metodu v Česku.

Zelená inspirace zpoza oceánu

„Ve Spojených státech ukládají těla i do volné krajiny a daří se jim tímto způsobem vytvářet celá chráněná území, díky nimž se příroda ochrání třeba proti výstavbě. Zároveň je model finančně dotažený, protože z poplatků za pohřbení se platí rekultivace krajiny,“ líčí Adam Vokáč, předseda spolku Poslední stopa a první zahraniční absolvent kurzu pořádaného organizací Green Burial Council, která podporuje „zelené“ pohřebnictví v USA.

Spolek založil právě kvůli tomu, aby se podařilo do českého zákona prosadit některé změny směrem k udržitelnosti oboru. Zatím tu podle něj lze usilovat jen o co nejekologičtější rakve, rubáše z přírodních materiálů, odbourání toxických nátěrů rakví a syntetického polstrování.

Podle mluvčího Hřbitovů a pohřební služby hl. m. Prahy Jiřího Královce v současné době vzniká řád pohřebiště Louky vzpomínek a vede se o něm živá diskuze. „Žádný zodpovědný správce pohřebiště se do toho (varianty bez rakve, pozn. aut.) ale a priori nepohrne. Razítko od ministerstva pro místní rozvoj stačit nebude, spoustu dílčích pravomocí mají v pohřebnictví jiné úřady a jedním z nich je hygienická stanice,“ říká Královec. Výsledkem jednání podle něj bude nejspíš to, že se na louku začne pohřbívat v dřevěných rakvích.

Levná proutěná rakev nemůže být ekologická

Zakladatel společnosti Pohřební průvodci Oleg Vojtíšek je přesvědčen, že pohřbívat do země lze v Česku legálně i bez rakve. Podle něj je řešení namísto hrobu vykopat mělkou podzemní dřevěnou hrobku, vyztužit ji prkny a uzavřít pevnou deskou z tvrdých dřev. Do ní pak položit tělo zavinuté do šátku z přírodních materiálů. Zkušenosti s takovým pohřbem však prý zatím nemá.

„Kompletní eko-pohřeb je zatím novinkou, spíše sbíráme zpětnou vazbu. Máme ale bohatou zkušenost s jednotlivými jeho částmi. Naštěstí už nyní je spousta lidí, pro které je důležitá jejich ekologická stopa i při posledním rozloučení,“ říká Vojtíšek. Na trhu se podle něj aktuálně nenabízí žádný pohřeb, který by byl opravdu udržitelný.

„Naopak nám klienti říkají, že si třeba objednali eko rakev, ale uvnitř byla výbava ze stoprocentního PVC. Ještě horší jsou levné proutěné rakve, které často pocházejí z otrocké práce autoritářských režimů. Proutěnou rakev prostě nelze v sousedních zemích vyrobit pod čtyřicet tisíc korun. Pokud vám ji někdo chce prodat za dvacet, nebo dokonce deset tisíc korun, určitě není vyrobená udržitelně,“ je přesvědčen Vojtíšek. Koncept „mělké dřevěné hrobky“ prý má už předjednán s jedním hřbitovem, jeho jméno nechce prozradit, aby jej nevystavoval mediálnímu tlaku.

Kosti se zachovalou kravatou

Zákon o pohřebnictví byl naposledy novelizován v roce 2017, s pohřby do země bez rakve však podle všeho nepočítal. „Zákon psal někdo, kdo automaticky přemýšlel o rakvích a jiná alternativa ho ani nenapadla,“ říká zdroj blízký problematice, který si nepřál být jmenován. Při uložení těla do země jen v šátku je přitom celý proces rozkladu rychlejší a zároveň na výrobu rakve „nepadne“ strom, což vadí čím dál více lidem.

Právě o to se pražská Louka vzpomínek hodlá snažit a Adam Vokáč se bude podílet na jejím řízení. Protože je sám hrobníkem, má „terénní“ zkušenost s tím, jak se těla rozkládají a co vše v zemi zůstává. Sám někdy vyprošťuje hodně letité ostatky, když se k hrobu opakovaně nikdo nehlásí.

„Za asi nejabsurdnější považuji, že dříve dělali polystyrenové rakve. Jednu takovou jsem nedávno ze země vyndával. Samozřejmě se také setkávám s tím, že v hrobu naleznete kosti nebožtíků a vedle toho naprosto zachovalou kravatu nebo silonovou punčochu, které by byly po vyprání jako nové,“ popisuje zkušenosti mladý hrobník, který chce brzy spustit vlastní podcast.

Pohřbu bez rakve podle ministerstva nic nebrání

Podle mluvčího Hygienické stanice hlavního města Prahy Zbyňka Boublíka spočívá hlavní odpovědnost v pojetí pohřbů na ministerstvu pro místní rozvoj. Tento resort má už dva roky pracovní skupinu, která se takzvaným zeleným pohřebnictvím zabývá. Nedávno výsledky své práce ministerstvo prezentovalo i krajským hygienickým stanicím. V zákoně přitom žádnou legální překážku pro uložení těl bez rakve nevidí.

„Pokud jakýkoli hřbitov změní řád pohřebiště a začne zcela legálně již zítra pohřbívat do mělkých dřevěných hrobek, je to první krůček k tomu, aby se tyto principy potvrdily v zákoně i pro obyčejné hroby. My tomu dáváme zelenou,“ píše v odpovědi pro Ekonews mluvčí resortu Veronika Hešíková. Zákon o pohřebnictví se podle ní měnit nemusí, protože už vyhovuje ekologickým požadavkům jak v otázce hloubky hrobky, tak v otázce pohřbívání bez rakve.

„To nakonec dokládá i projekt Správy pražských hřbitovů – Louka vzpomínek. Pohřbívat zde bude možné jen v rakvích z přírodních materiálů, například z papíru nebo proutí. Je tedy možné, že služba přiveze nebožtíka na místo pohřbu v transportní rakvi, u hrobu jej přemístí na umrlčí prkno a na něm ho pak pohřbí pouze v plátně,“ píše se ve stanovisku resortu.

Popel ke stromu nepatří

Vedle ještě neotevřené Louky vzpomínek je v pražských Ďáblících také Les vzpomínek, kde se kolem stromů ukládají do země ekologicky rozložitelné urny, nejčastěji z papíru. Pod stromy mohou ukládat popel svých blízkých i Brňané v Údolí vzpomínek.

„Zájem roste každý rok, protože kombinujeme citlivý přístup k pohřebnictví s důrazem na ekologii a blízkost přírodě. Dělat pohřby pod širým nebem dává větší smysl než se rozloučit v chladných neosobních prostorách krematoria, ve kterých na člověka padá tíha a umělá tragičnost,“ říká Blanka Javorová, zakladatelka organizace Ke kořenům. Při obřadu v Lese vzpomínek se prý objevují i pozitivní emoce, jako je radost nebo vděčnost.

Obřadu samozřejmě předchází kremace. „Není to ideální, ale když jsme Les vzpomínek zakládali, pracovali jsem s českým kontextem, ve kterém kremace dominuje, i když má vysokou spotřebu plynu a vznikají z ní emise rtuti, které se nedají odfiltrovat,“ připouští Javorová.

Podle Královce nicméně nemá ukládání popela ke stromům s ekologií nic společného. „Nemá cenu si nalhávat, že popelem stromu prospějete. Naopak je potřeba s ním naložit tak, aby se negativní dopady na strom co nejvíce minimalizovaly,“ uvádí Královec. S tím souhlasí i Vokáč. „I v pohřebnictví je třeba dát si pozor na greenwashing,“ říká.