„Abychom zachovali biodiverzitu a služby, které nám příroda poskytuje, nestačí ekosystémy jenom chránit. Je potřeba se snažit obnovit ty, které byly poškozeny,“ uvádí ekolog a půdní biolog Jan Frouz. Pomoci k tomu má letos schválené nařízení o obnově přírody.
Pokud se spolehneme na přírodní procesy, můžeme podle Jana Frouze za nějakých třicet let dosáhnout velmi dobrého stavu obnovy ekosystémů. „A vlastně nás to nebude nic stát,“ říká ekolog působící na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
Proč je pro Evropu podpora biodiverzity a obnova ekosystémů důležitým tématem?
Asi v roce 1997 si kolega Robert Constanza položil otázku: Kolik nám ekosystémy přinášejí celosvětově peněz? Ekosystémy zajišťují vodu, kterou pijeme, a řadu dalších zdrojů. Poskytují nám i to, čemu se říká kulturní služby, tedy uměleckou a spirituální inspiraci, možnost rekreace… Možná jste někdy viděl nějakou horší hospodu, kde měli v rohu umělé květiny. I když zabíraly místo pro další stůl, přesto tam provozovatel umístil květiny. To je proto, že pohled na zeleň nám snižuje krevní tlak, zlepšuje náladu, má obrovský vliv na naši psychiku. Constanza tenkrát dospěl k číslu, které převyšovalo HDP všech zemí světa. To je ukázka toho, že ekosystémy jsou pro naše ekonomiky i pro naše přežití na planetě zcela zásadní.
V jakém stavu se nacházejí evropské ekosystémy?
Evropské ekosystémy jsou zvláštní tím, že je člověk ovlivňuje už dlouhou dobu – mnoho staletí – a ony se tomu nějakým způsobem přizpůsobily. Než jsme se naučili vázat dusík z atmosféry pomocí chemických procesů v továrnách, tak ho zemědělství mohlo získávat jedině tím, že jsme posbírali exkrementy zvířat a ty jsme použili na pole. Tento způsob zemědělství vedl k tomu, že se krajina ochuzovala o živiny. Zvířata jsme pásli na pastvinách, v noci jsme je sehnali do chlévů, v chlévě jsme posbírali mrvu, vyrobili z ní hnůj a ten jsme nasypali na pole. Už ne zpátky na louky a pastviny. Na polích se dusík potom postupně vyluhoval, protože jak pole oráme, tak jsou náchylnější na jeho ztráty. To vedlo k ochuzování celé krajiny o živiny.
Krajina byla hodně fragmentovaná, protože políčka byla malá, a druhy zvířat a rostlin, které v ní přežily, se adaptovaly na zemědělskou krajinu středověku a novověku. Většina biodiverzity, která dneska v evropské zemědělské krajině zbyla, jsou druhy, které se přizpůsobily této extenzivně využívané krajině.
Počátkem minulého století ale nastal zlom v podobě řady procesů. Jedním z nich byl ten, že jsme se naučili získávat dusík z atmosféry průmyslově, a tím jsme zdvojnásobili jeho vstup do ekosystémů. To mělo obrovské důsledky třeba na množství lidí na planetě. Kdybychom se nenaučili získávat dusík z atmosféry, tak se odhaduje, že by dneska lidí na planetě byla asi polovina – zhruba čtyři miliardy.
Jak se ekosystémy změnily?
Dokud byly ekosystémy chudé na živiny, tak si rostliny konkurovaly. Ale nejen to, ony také dokázaly spolupracovat. Některá rostlina fixuje dusík z atmosféry, jiná umí opatřit třeba draslík z hlubších vrstev půdy a tak dále. Jakmile jsme však přidali do ekosystému obrovské množství dusíku, jenom několik málo konkurenčně silných rostlin v krajině převládlo. Zvítězily a potlačily ty ostatní.
K tomu se přidružilo to, že využíváme čím dál tím víc strojů. To je dané tím, že zemědělců je méně a méně. V Česku se například zemědělstvím zabývá méně lidí než bankovnictvím. Aby uživili to velké množství ostatních lidí, tak využívají stroje a k tomu, aby je využívali efektivně, potřebují velká pole. Ta jsou zase zhoubou pro biodiverzitu. Takže evropská diverzita je adaptovaná na preindustriální zemědělství, které tady bylo někdy v 19. století, a ta jeho změna je pro ni velmi devastující.
Co se na přírodě změní nové evropské nařízení o obnově přírody, tedy Nature Restoration Law?
Nařízení se snaží kodifikovat povinnost členských států obnovit určitou část ekosystémů, protože přírodních ekosystémů je čím dál tím méně. Abychom zachovali biodiverzitu a služby, které nám příroda poskytuje, tak nestačí ekosystémy jenom chránit. Je potřeba se snažit obnovit ty, které byly poškozeny a dají se ještě obnovit. To je snaha právě tohoto zákona.
Evropská nařízení o ochraně přírody jsou často kritizována kvůli tomu, že jsou příliš ambiciózní. Je Nature Restoration Law v současném znění s cílem obnovit všechna stanoviště do roku 2050 vůbec proveditelný? Je to reálné a ekonomicky zvládnutelné?
Ekonomicky zvládnutelné to, myslím, je. Jde o to, která stanoviště chceme obnovovat. V řadě případů je ale obnova ekosystémů možná i pasivním způsobem. To znamená, že když se o ekosystémy nebudeme starat, tak se přirozeně obnoví. Pokud se spolehneme na přírodní procesy, můžeme za nějakých třicet let dosáhnout velmi dobrého stavu obnovy a vlastně nás to nebude nic stát. Samozřejmě pak jsou ekosystémy, jejichž obnova je velmi nákladná, ale je to o té proporci. Kolik obnovíme ekosystémů, které se obnovují snadno a levně, a kolik obnovíme ekosystémů, jejichž obnova stojí velké peníze.
Jan Frouz
Profesor Jan Frouz je zástupcem ředitele Ústavu pro životní prostředí na Karlově Univerzitě. Ve svém výzkumu se zaměřuje zejména na půdní ekologii a průběh rekultivací důlních výsypek. Zároveň společně se svou manželkou napsal knihu Aplikovaná ekologie, ve které sledují dopad lidských aktivit, jako je zemědělství, lesnictví, rybářství nebo lov, na ekosystémy.
Tadeáš Vachek
Tadeáš studuje Ekologickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a zároveň Žurnalistiku na FSV UK. V budoucnu by se rád věnoval popularizaci vědy, a to zejména audiovizuální formou.
