Energetická náročnost dosud při pořizování nemovitosti nerozhodovala. To se ale mění, říká odborník

Česko hodlá přispět k tomu, aby se Evropská unie stala do roku 2050 uhlíkově neutrální. Tento cíl ale nesplní bez podstatných změn ve stavebnictví. Jakých? To popisuje Antonín Lupíšek z ČVUT.

Česká rada pro šetrné budovy vypracovala dokument Zero Carbon Roadmap, který obsahuje konkrétní kroky a plán opatření nutných ke snížení emisí skleníkových plynů v budovách. Patří mezi ně zrychlení tempa renovací a zavádění energetických úspor, snižování zabudovaných emisí v rámci výroby a přepravy stavebních materiálů nebo rozvoj komunitní energetiky. „Vidím problémy u bytových družstev, kde je složité rozhodování vlastníků. Problém je i u nízkopříjmových domácností, které nemají dostatek financí, aby vůbec o rekonstrukci přemýšlely,“ říká Antonín Lupíšek, ředitel pro vědu a výzkum ČVUT, který se na dokumentu podílel.

Jaký je stav českého bytového fondu z pohledu provozních a zabudovaných emisí?

Z hlediska provozních emisí se fond budov dá rozdělit na ty, co se nově stavějí, a na ty stávající. Novostavby jsou už ve velice dobrém energetickém standardu, který je výhodné podpořit, aby se z něj stal standard výborný. Provozní dopad těchto budov na klima je proto relativně nízký. Největší podíl produkce skleníkových plynů souvisí s provozem stávajících budov. Zhruba třetina budov byla nějakým způsobem rekonstruována v posledních dvaceti letech a už mají poměrně slušný energetický standard. Ale zůstává stále velké množství budov, které byly postaveny nebo rekonstruovány před více než dvaceti lety. Tam je obrovský prostor pro zlepšení.

Svázané neboli zabudované emise souvisejí s výrobou materiálů pro stavbu. Ty nás dříve až tak netrápily, protože emise skleníkových plynů z provozu byly u starších budov jednoznačně nejvýznamnější Starší činžovní dům má poměr emisí svázaných a provozních například 1:16. Ale když se podíváme na novější, energeticky téměř nulové budovy, tak význam svázané energie významně roste. Dělá klidně 20 až 30 procent celkové uhlíkové stopy v prvních 30 letech života budovy.

Kde se informace o bytovém fondu berou? Z energetických štítků budov?

Komplexní informace o všech budovách v Česku bohužel zatím nemáme k dispozici. Existuje zjednodušený model fondu budov, který sestavila Šance pro budovy při tvorbě renovační strategie, kterou představila v roce 2020. Tam se vycházelo ze statistických informací Českého statistického úřadu a ministerstva průmyslu a obchodu. Ale databáze nejsou komplexní.

Energetický štítek ale vyžaduje zákon, že?

V databázi ENEX se evidují informace z dokumentů zpracovaných energetickými specialisty, respektive z energetických auditů, energetických posudků, průkazů energetické náročnosti budov, zpráv o kontrolách kotlů a příslušných rozvodů tepelné energie a zpráv o kontrolách klimatizačních systémů. Problémem ale je konzistence zadávaných údajů a potom fakt, že architektura databáze vznikala již před delší dobou a nebyla připravena na využívání dat pro tyto účely. Mám informace o tom, že probíhají jednání o úpravách, aby se se získanými daty dalo v nějaké anonymizované podobě statisticky pracovat.

Máte pocit, že chybí i širší povědomí o tom, že je nevýhodné v energeticky náročném objektu bydlet?

Je pravda, že ve většině případů doposud energetická náročnost nebyla to hlavní hledisko při pořizování nemovitosti. Ale dovolím si tvrdit, že je určitá skupina potenciálních kupců bydlení, kterým na tom záleží. Už po roce 2000 u nás začaly vznikat developerské projekty, které se stavěly v pasivním standardu, a tam developer nepotřeboval žádnou reklamu, protože o byty byl enormní zájem. Dovolím si tvrdit, že cílová skupina se zvětšuje, mladší generace na udržitelnost slyší hodně. Plus teď je tam i mnohem vyšší reálná úspora za dnes výrazně dražší energie, takže toto téma je atraktivní čím dál víc.

Na druhou stranu se pořád na trh uvádějí i nové projekty s rekonstruovanými byty s „géčkem“. Jak je možné, že na to banky poskytnou úvěr?

To je možné, ale v momentě, kdy ten, kdo si chce takový byt koupit, jde do banky, tak dostane méně výhodný úvěr než ten, kdo žádá o úvěr na byt s lepším štítkem. Minimálně se na to kupce budou v bance podrobně ptát a nebude se jim to moc líbit. Dnes to ještě tolik nevidíme, protože je nedostatek bytů, ale z dlouhodobého hlediska budou mít nemovitosti v nízkém energetickém standardu vyšší investiční rizika.

Nicméně banky deklarují, že investorům financují maximálně energetická „céčka“…

Pro stavbu nemovitostí, které jsou na prodej dnes, developeři sjednávali úvěry před několika lety. Situace se ale během několika málo let hodně vyvinula. Banky jsou monitorovány z hlediska dopadu poskytovaného financování na klima. I v České radě pro šetrné budovy máme pracovní skupinu, která pomáhá bankám s formulací požadavků na projekty svých potenciálních klientů. Takže doba se hodně a rychle posunula. Tlak na banky a investory je velký.

Nejsou přesto plány vaší roadmapy příliš ambiciózní, máme šanci je splnit?

Nebude to snadné, ale v dlouhodobém horizontu Evropě stejně nic jiného nezbude. Zdroje fosilních paliv jsou na kontinentě omezené, vidíme, jak se nás skrze dodávky energie snaží vydírat některé diktatury. A ten trend přechodu k bezemisním zdrojům je celosvětový. I USA, které na svém území těží ropu a plyn, zároveň podporují přechod k zelené energetice, protože vědí, že je to cesta k energetické nezávislosti do budoucna. I v Číně, která pořád otevírá rekordní množství uhelných elektráren, je nástup obnovitelných zdrojů masivní. Ať chceme nebo nechceme, obnovitelné zdroje se ve světě budou prosazovat čím dál více a budou čím dál tím dostupnější. U nás to bude pravděpodobně v kombinaci s jadernou energií, pokud se podaří dokončit tendry na dostavby dalších bloků. Uvidíme také, jak rychlý bude nástup nových generací jaderných zdrojů.

Hodně se ozývá, že za změnami pokulhává regulace, protože omezuje stavebníky, souhlasíte?

V této souvislosti jsme se při tvorbě roadmapy setkávali s potřebou uvolnění požárních norem pro dřevostavby, aby mohly být navrhovány s požární výškou nad dvanáct metrů. Úpravy příslušných norem jsou v přípravě a už teď je možné využít požárně inženýrský přístup. Vznikají vzorové předlohy pro jeho zpracovávání, aby bylo snadnější touto cestou postupovat, než budou normy dokončené.

Takže jinak legislativa stavebníky nebrzdí?

Vedle vyššího využívání dřeva ve stavbách je velkým trendem v oblasti stavebních materiálů cirkulární ekonomika, která zvýší využití recyklovaných materiálů ve stavbách. Problém je, že stavební normy na výrobky s vysokým obsahem recyklované složky nejsou zcela připraveny. Budova je „výrobek“ na 50 a více let, takže potřebujeme, aby byly dlouhodobě bezpečné a materiály v nich dlouhodobě spolehlivé a zdravotně nezávadné. Tyto vlastnosti je u nových výrobků s vysokým podílem recyklátu potřeba důkladně prověřovat. A také trvá nějakou dobu, než je možné zavést nové materiály a nové zkušební postupy pro ně do praxe. S tím souvisí i odpadová legislativa.

Jak by se k tomu měl postavit stát?

Jde o to, aby byla co nejdříve doplněna legislativa upravující možnosti zacházení s jednotlivými kategoriemi odpadů – v našem případě těch, které vznikají při rozebírání nebo bourání staveb. Když uvedu příklad z praxe, tak při přestavbách interiérů se často vybourávají sádrokartonové příčky. Ty byly na stavbě roky, nejsou nijak zdravotně závadné a dnes už je výrobci sádrokartonů umějí recyklovat. Ale v momentě, kdy se z příčky stane tento odpad, musí se s ním nakládat podle zákona o odpadech, takže běžná menší stavební firma s ním nemůže volně manipulovat. Takže se řeší revize odpadové legislativy, kde se zpřesňuje, jakým způsobem bude možné nakládat s jednotlivými kategoriemi takto vzniklých druhotných surovin. Rámec už je hotový, ale jde o rychlost dílčích specifikací pro jednotlivé skupiny materiálů.

Procento recyklátu ve stavebních materiálech nám určují i směrnice Evropské unie?

Důvodem, proč se ve stavebnictví odpady a recyklace na evropské úrovni tolik řeší je fakt, že stavební a demoliční odpady mají významný podíl na celkové produkci odpadů. Navíc do stavebnictví proudí velké materiálové toky, takže když se jejich část podaří nahradit recyklátem, je tam dvojí benefit – zpracováváme potenciální odpad a navíc šetříme primární suroviny. V rámci Zelené dohody se tím zabývá jedna velká část, i v EU Taxonomii jsou požadavky na vyšší míru recyklace. Už dnes můžete za použití recyklovaných materiálů získat body v dobrovolných certifikačních schématech šetrných budov, jako je BREEAM, LEED nebo český SBToolCZ. Další motivací bude blížící se omezení skládkování.

Jsou obavy o nižší živostnost recyklovaných materiálů oprávněné?

Mohou, ale nemusí mít nižší životnost, není to tak jednoznačné. Podobně jako s jinými novými materiály je potřeba postupovat zodpovědně. Bylo by nebezpečné nasazení neprověřených materiálů uspěchat, pak bude výsledkem špatná zkušenost. V dobré paměti máme například zvlněnou dálnici D47, kde se použil neprověřený podkladový materiál a část vozovky se musela předělat. A každý takový případ poškozuje obraz všech recyklovaných materiálů, což je škoda. V poslední době vidím velký posun například v betonech a členové rady pro šetrné budovy s ním hodně pracují. Firma Skanska používá patentovaný Rebetong, unikátní technologii nabízí i RED-BETON. Jedná se o betony s vyššími desítkami procent recyklátu. Je to nyní použitelné zhruba pro polovinu konstrukcí v budově.

Jsou oprávněné obavy, že se do recyklátu dostanou škodliviny a nevyhovující materiály, třeba azbest?

Všechny firmy, které se recyklací pro stavebnictví zabývají, se tímto tématem podrobně zabývají, aby byla rizika minimální. Vyvíjejí se postupy, jak hlídat a měřit tyto složky. Samozřejmě je to určitá komplikace, jednodušší je vytěžit čerstvý kámen. Jenže otevřít nový lom dnes není jednoduché. Aby se snížila náročnost ověřování nezávadnosti materiálů, vidíme čím dál víc, že firmy si samy dělají předdemoliční audity na vybraných stavbách. Díky tomu vědí, jaký má recyklát původ, ujistí se, že tam nejsou skrytá zdravotní rizika, a jsou schopné si naplánovat, jak se stavba rozebere, aby byl materiál co nejvíce znovupoužitelný.

Co staré činžovní domy? Máte pocit, že je pro jejich obnovu dostatek dobře cílených programů? Třeba na Novou zelenou úsporám sotva dosáhnou obyvatelé činžovních domů, kde už třeba vyměnili okna…

Konkrétně Nová zelená úsporám podle mého názoru funguje dobře, ale je pravda, že některé typy podpory jsou rozmělněné a mohou být nevyvážené. Je tedy nutné koordinovat dotační programy komplexně napříč resorty, ideálně vytvořit jeden kontaktní bod. Například v Německu má tyto věci na starosti Úvěrová banka pro stavební obnovu (Kreditanstalt für Wiederaufbau, pozn. aut.), která zodpovídá za paletu podpůrných nástrojů na energetické úspory. Co se týká specifik zmiňovaných činžovních domů, vidím problémy u bytových družstev, kde je i složité rozhodování vlastníků. Problém je i u nízkopříjmových domácností, které nemají dostatek financí, aby vůbec o nějaké rekonstrukci byť jen přemýšleli.

Speciálním případem budou asi budovy v památkových zónách. Co dělat s nimi?

Problematika památkové ochrany se teď hodně diskutuje. A to z hlediska odborů památkové péče, aby bylo jasnější, co všechno v daném území pravidla umožňují a do budoucna chtějí umožnit. Trochu se to posouvá, zpřesňují se pravidla a vede to k větší právní jistotě. Památková ochrana je nicméně důležitá pro zachování kulturního dědictví a je pochopitelné, že třeba taková tepelná izolace stěn budov s nádhernou historickou fasádou je složitá. Někdy se dá použít vnitřní zateplení, ale ne vždy. Takže se potom spíše bavíme o nízkoemisních zdrojích energie, třeba tepelných čerpadlech, která mají velký potenciál. V poslední době mě zaujal například projekt, který plánuje pro vytápění historických činžovních domů na Smíchově využívat tepelná čerpadla umístěná na plovoucím pontonu na Vltavě.