Nedostatek potravin ani Česku, ani Evropské unii v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu nehrozí. Válka ale přinese růst cen potravin. Zároveň však může posílit změny směřující ke klimaticky odolnému zemědělství.
Někteří představitelé EU a vlád členských zemí už na potenciální ohrožení potravinové bezpečnosti reagovali rozvířením diskuzí o možných dopadech strategií Zelené dohody pro Evropu (zejména Z farmy na vidličku a Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030) na potravinovou bezpečnost.
Jelikož tyto strategie cílí mimo jiné na zásadní snížení používání hnojiv, pesticidů a zvýšení celkové neprodukční plochy za účelem zařazení krajinotvorných prvků a zvýšení biodiverzity, argumentují mnozí aktéři tím, že dojde k poklesu zemědělské produkce.
Faktem je, že na rozdíl od přímého ohrožení potravinové bezpečnosti EU může mít konflikt na Ukrajině výraznější dopad na unijní živočišnou výrobu. Snižuje se totiž dostupnost krmiv, jelikož Ukrajina produkuje nejvíce kukuřice pro krmení zvířat v Evropě. Některé vlády v reakci plánují zvýšit svou produkci krmiv pro zajištění živočišné výroby.
V zájmu potravinové bezpečnosti by ale bylo efektivnější využít více dostupných zdrojů jako potraviny, než jako krmivo.
-
- Zdroj: Asociace pro mezinárodní otázky
Tak zvaná hnojivová krize ale může být příležitostí pro odklon od chemických hnojiv a přechod k přírodním hnojivům nebo preciznímu zemědělství. Jeho principem je dodávat plodinám jen takové množství vstupů (například hnojiv), které skutečně spotřebují. Zvyšuje se tak efektivita vstupů a snižuje se jejich plýtvání a s ním spojené znečišťování půdy a vodních zdrojů.
V dlouhodobějším horizontu právě směr Evropské zelené dohody a Strategie z farmy na vidličku představuje nutnou změnu zemědělství a potravinářského systému pro zajištění potravinové bezpečnosti v kontextu klimatické změny.
V případě, že se nyní v panice z nedostatku potravin od udržitelných cílů odvrátíme a na přírodní zdroje vyvineme o to větší tlak, hrozí naopak, že ve světle rychleji ubývajících zdrojů vzroste i potenciál dalších konfliktů.
Jak je důležité Rusko a Ukrajina. A pro koho
Ukrajina i Rusko patří mezi nejvýznamnější producenty zemědělských komodit na světě. Dohromady obě země globálně produkují 19 procent ječmene, čtrnáct procent pšenice, čtyři procenta kukuřice a přes polovinu slunečnicového oleje.
-
- Zdroj: poskytnuto Asociací pro mezinárodní otázky
Ruská agrese na Ukrajině již vedla k uzavření černomořských přístavů a k rozhodnutí Ukrajiny zastavit vývoz klíčových potravin jako jsou pšenice nebo slunečnicový olej, aby zajistila domácí zásobování. Nejistota panuje také kolem budoucnosti ruského vývozu potravin vzhledem k možným důsledkům hospodářských sankcí uvalených na zemi.
Omezení dovozu těchto surovin z Ukrajiny a Ruska se dotkne především rozvojových zemí Blízkého východu a Afriky, z nichž mnohé se již před konfliktem potýkaly s vysokými cenami potravin a hnojiv. Například pro Egypt představuje pšenice z Ukrajiny a Ruska 85 % celkového dovozu této obilniny.
Kvůli nedostatku obilí na světovém trhu hrozí globální potravinová krize. V minulosti byl růst cen obilí a nedostatek potravin jednou z příčin nepokojů na Blízkém východě, které vedly k Arabskému jaru.
Ceny potravin ještě porostou
Vývoj konfliktu v následujících týdnech bude rozhodující. Zemědělci v polovině března připravují půdu na setí zeleniny. Od února do května se začíná připravovat půda pro setí pšenice, ječmene, kukuřice a slunečnice a aktuálně nelze předvídat, zda budou zemědělci úrodu na Ukrajině moci sklízet.
Přesuny obyvatelstva, škody na zemědělské infrastruktuře a narušení trhů a potravinových řetězců ovlivní potravinovou bezpečnost na Ukrajině a v zemích závislých na dovozu z ní v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Tyto vlivy se projeví i na cenách potravin na světovém trhu.
Už před ruskou invazí ceny potravin rostly. S cenami energie se zvyšovaly a dále se zvyšují také ceny hnojiv. Vliv na ceny měla i pandemie covid-19. Horší prostupnost hranic omezila pohyb pracovní síly nebo vedla ke zpožděním v lodní dopravě.
-
- Zdroj: poskytnuto Asociací pro mezinárodní otázky
Specificky u pšenice se cena zvýšila kvůli špatné loňské sklizni v Kanadě a USA. Po ruské invazi na Ukrajinu cena potravinářské pšenice stoupla na rekordní úroveň.
Reakce Česka: zrušení povinných biopaliv
V produkci obilovin je Česko dlouhodobě soběstačné. Problémem zůstávají rostoucí ceny energií, které se promítají do cen hnojiv a dalších vstupů zvyšujících ceny potravin.
V reakci na prudké zdražování pohonných hmot vláda v první polovině března rozhodla o zrušení povinnosti přimíchávat biosložky do benzínu a nafty. Rozhodnutí čelí kritice, že biosložky bude muset nahradit dovážená ropa a že ve výsledku tento krok ceny pohonných hmot zásadně nesníží. Ve světle potravinové krize je však důležité poskytnout větší část zemědělské půdy k výrobě potravin.
Nabízí se otázka dopadu tohoto kroku na emise skleníkových plynů. Podle zákona o ochraně ovzduší mají distributoři pohonných hmot povinnost snižovat emise z prodaných paliv přimícháváním určitého procenta biosložky. Ne vždy ale mají biopaliva v analýze celého životního cyklu nižší emise skleníkových plynů než fosilní paliva, zvlášť pokud při jejich pěstování dochází ke změně využití půdy.
Navíc často dochází k negativním dopadům například na kvalitu půdy nebo biologickou rozmanitost. Rozdíl je v tom, že emise z biopaliv jsou při nové úrodě opět pohlceny v biomase, takže se proces může opakovat bez rizika kumulativního znečištění spojeného s fosilními palivy.
Nejen pro plnění klimatických cílů, ale i v zájmu zachování potravinové bezpečnosti a zvýšení biodiverzity v zemědělské krajině, je žádoucí snížit závislost na palivech obecně (fosilních i biopalivech). Případně využít vhodnějších alternativ, počínaje například biopalivy z nepotravinářské biomasy a biologického odpadu.
Michaela Kožmínová
Michaela je analytičkou Asociace pro mezinárodní otázky. Věnuje se klimatické adaptaci a mitigaci především v zemědělství a dopadu změny klimatu na životní prostředí. Vystudovala magisterský obor Environmental Policy na pařížské univerzitě Sciences Po a Žurnalistiku na švédské Univerzitě v Göteborgu. V současnosti je na pracovní stáži v Evropské komisi.
