Sezona se rozjíždí, takže brzy českou přírodu opět zaplní davy turistů. Národní parky a chráněné krajinné oblasti vyzývají návštěvníky, aby všechno, co si s sebou přinesou, z přírody zase odnesli. V přírodě totiž po nich zůstávají tuny plastového odpadu, vlhčených papírků i exkrementů.
Do Adršpašských skal loni přijelo loni téměř půl milionu turistů, o čtyři procenta více než roce 2019. S přehledem si tak podle dat agentury CzechTourism drží pozici nejnavštěvovanějšího tuzemského přírodního cíle. Druhým místem je Lysá hora (320 tisíc návštěvníků) a třetím Tři prameny v Českém Švýcarsku (300 tisíc návštěvníků). Hojně navštěvovaná jsou také místa v Krkonošském národním parku a Národním parku Šumava.
Návštěvnost nejexponovanějších míst převýšila podle produktové manažerky CzechTourismu Terezy Kadlecové předcovidová čísla. „Přitom pouze pětina Čechů se podle našeho průzkumu setkala s pojmem ‚udržitelné cestování‘,“ říká Kadlecová. Nejde jen o odhazování odpadků nebo nepoškozování rostlin, ale třeba i o podporu místních obchůdků a restaurací. S rostoucí turistikou nicméně hlavně přibývá odpadků a obecně znečištění.
Na exkrementy jsou zatím krátcí
V Krkonošském národním parku (KRNAP) dělají vedle průběžného úklidu dvakrát ročně i akci Čisté Krkonoše. Letos v pátek 17. května vyrazí všichni pracovníci Správy KRNAP uklízet turistické cesty, v sobotu se k nim připojí i veřejnost. Soustředit se hodlají především na nově objevené skládky.
„Při každé z těchto akcí nasbíráme zhruba tři až pět tun odpadu,“ říká mluvčí KRNAP Radek Drahný. Exkrementy, které lidé společně s vlhčenými ubrousky v přírodě zanechají, se nesbírají a jednoduché řešení pro jejich odstranění neexistuje.
„Opakovaně se k tématu ‚potřeby‘ návštěvníků na horách vracíme, ale zatím jsme nenašli technologii, která by problém řešila. Jsme na horách, a ne ve městě, kam servis snadno přijede, a nabízené technologie byly v nereálných finančních nárocích,“ dodává Drahný.
Lidé by se podle něj měli řídit pravidlem „Co si do hor přinesu, to si z nich mám také odnést“. Proto v KRNAP nestojí o odpadkové koše.
„V minulosti jsme koše na hlavních turistických trasách měli a jedním z výsledků bylo, že pokud se nevyvážely denně, krkavcovití ptáci a drobné šelmy pravidelně jejich obsah roztahali po okolí. Situace v terénu tedy byla z hlediska litteringu (volně se povalujícího odpadu, pozn. red.) ještě o poznání horší než teď,“ podotýká Drahný. Každodenní odvoz odpadků z území, které má 550 kilometrů čtverečních, s sebou navíc přináší velké finanční náklady a pojí se rovněž se zvýšenými emisemi výfukových plynů.
„Aspoň by ten papír mohli zahrabat“
Mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák potvrzuje, že objem odpadků zůstávající po neukázněných turistech se zvyšuje přímou úměrou s návštěvností. „Je to stále nekončící boj. Pracovníci Správy NP Šumava, ale také veřejnost při nejrůznějších dobrovolnických akcích sesbírají ročně jednotky tun odpadu,“ říká Dvořák. Ani na území NP Šumava nejsou v terénu umístěné odpadkové koše, takže úklid je na zaměstnancích, dobrovolnících nebo návštěvnících, kteří chodí do přírody s pytli a uklízejí nepořádek po druhých.
S výkaly, které nikdo nesbírá, by si podle něj mohly poradit kompostovací toalety. „Určitě by to bylo řešením především v návštěvnicky nejexponovanějších oblastech nebo třeba na takzvaných nouzových nocovištích, kde nyní používáme chemická WC. Plán ale neexistuje,“ vysvětluje Dvořák.
„Problémem je finanční náročnost, a to jak při jejich pořízení, tak během provozu. Náklady jsou dle propočtu asi trojnásobné oproti chemickým záchodům,“ uvádí Dvořák. Jan Šmatera – šéf firmy Biocultus, která kompostovací WC nabízí – odhaduje náklady na zařízení pro veřejnost na více než 400 tisíc korun.
Podle starosty šumavských Hartmanic Pavla Valdmana jsou lidé čím dál tím neukázněnější. „Nejsou ani moc vychovaní, když dělají potřebu, alespoň by ten papír mohli zahrabat. U silnic jsou běžně pohozené pytle s odpadky, které vyhodí při jízdě autem ven,“ líčí Valdman. Jeho obec má na starosti území o rozloze 6,5 tisíce hektarů, které se na některých místech prolíná s parkem. Dokonalou péči o tak velký prostor podle něj nelze zajistit.
Dotace na kompostovací toalety
Kompostovací toalety Valdmanovi připadají jako ideální řešení, takže Hartmanice je pořídily jako první obec v Česku. Další vyrostly v Rokycanech. Zkušební provoz v Hartmanicích proběhl, nyní se čeká na výsledky rozboru z první „várky“. Valdman si představuje, že jeho obsah bude moci předávat obecní kompostárně, případně čistírně odpadních vod nebo bioplynce. „Lidi se k té toaletě zatím chovají dobře, je hodně bezúdržbová, zapadne do přírody,“ pochvaluje si.
„Výkaly jsou po celém Česku, na odpočívadlech, v parcích, kamkoli vlezete, bojíte se, že do něčeho šlápnete. Kdybych byl ministr, tak ty kompostovací toalety nařídím všem národním parkům,“ říká Valdman. Plzeňský kraj má podle něj v tuto chvíli dotační titul, v rámci kterého je možné žádat i o podporu pro kompostovací toalety.
Podle Klubu českých turistů je v Česku 40 tisíc kilometrů pěších značených tras. Společnost E.ON nedávno s Klubem českých turistů a agenturou CzechTourism vytipovaly celkem 18 nových tras v rámci projektu Turistika beze stop jako alternativu k vytíženým místům. Každá trasa má nějaký ekologický cíl a ve spolupráci s influencerem Lukášem Hejlíkem byla doplněná i o udržitelný gastrotip, který se na ní nachází.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
