Jak nejlépe investovat milion, když chcete pomoci ochránit klima?

Investovat milion korun tak, abyste zároveň zmírnili dopady klimatické změny, jde různými způsoby. Přináším proto několik tipů, jak s penězi naložit, když máte „zelené cíle“.

Elektromobilita

Náhrada spalovacího auta elektromobilem je pro planetu pozitivním krokem. Kvůli energeticky a surovinově náročné výrobě a pozdější recyklaci baterie přijde CO2 úspora po pár letech provozu či po ujetí pár desítek tisíc kilometrů. Bod zlomu, od kdy je elektromobil pro planetu menším zlem než auto spalovací, závisí na mnoha faktorech. Mezi ty hlavní patří:

• velikost baterie (čím větší, tím je bod zlomu vzdálenější),
• energetický mix elektřiny používané pro provoz elektromobilu (čím je mix zelenější, tím je bod zlomu bližší),
• energetická náročnost výroby paliva používaného pro provoz spalovacího auta (ano, benzín opravdu nevzniká na pumpě),
• na druhou stranu lze uvažovat i o nadužívání elektroauta (když je tak neškodné a provozně levné, tak jím možná někteří majitelé nahrazují i cesty pěšky či na kole).

Pro zjednodušení uvažujme, že vybíráme mezi Škodou Kodiaq za 800 tisíc korun a Škodou Enyaq za 1,2 milionu korun, že energetický mix elektromobilisty je o pětinu CO2 méně náročný než běžného odběratele a že s autem najedeme dvacet tisíc kilometrů ročně a žádné pěší ani cyklo cesty nahrazovat nebudeme.

S Kodiaqem při nájezdu 20 tisíc kilometrů a průměrné spotřebě 8,5 litrů na sto kilometrů vyprodukujeme ročně 5,84 tun CO2, pokud do výpočtu zahrneme i náročnost těžby, zpracování a distribuce benzínu.

Při používání elektromobilu se spotřebou 19,6 kWh na sto kilometrů (+ 15 % na ztráty při distribuci a nabíjení) se emise sníží o 4,73 tuny. Tyto tuny ušetříme, pokud utratíme o 400 tisíc korun více za elektroauto. Při přepočtu na jeden zeleně investovaný milion tak jde o úsporu 11,8 tuny CO2 ročně.

Při výpočtech používáme nižší emisní koeficient elektrické energie, jelikož majitelé elektroaut jednají veskrze zeleněji, nakupují zelenou elektřinu, případně si staví vlastní FVE, případně nabíjí v závislosti na ceně (nejlevnější elektřina bývá, když slunce svítí a/nebo vítr fouká). Všichni tři hlavní provozovatelé nabíjecí infrastruktury navíc garantují v nabíjecích stanicích elektřinu z obnovitelných zdrojů (toto naopak ve výpočtu zanedbáváme, jelikož takové záruky zavánějí greenwashingem). Zároveň platí, že emisní koeficient elektrické energie bude v dalších letech výrazně klesat díky odklonu společnosti ČEZ od uhlí, za pět let tak můžeme být na celoroční hodnotě kolem tři sta gramů CO2 na jednu kWh s očekávaným dalším poklesem.

Koupě deštného pralesa/výsadba

Pralesy jsou levné. Z evropského pohledu až extrémně levné. Třeba v projektu Green Life lze metr čtvereční pralesa na Sumatře koupit za devět korun. Za milion tedy koupíme jedenáct hektarů, které nebudou pokáceny. Snad. Vymahatelnost práva v zemích, kde jsou ještě deštné pralesy, není obvykle moc vysoká. Je těžké určit, kolik CO2 může jedenáct hektarů deštného pralesa navázat. Ale vzhledem k efektivitě pralesa, kdy je organismy „zrecyklován“ každý lísteček spadlý na zem, bude toto číslo blízké nule.

Dá se říct, že deštné pralesy ochráníme efektivněji usměrňováním naší spotřeby, než koupí pralesa samotného – pokud totiž nebudeme jíst maso ze zvířat pasoucích se na pastvině, kde dříve byl prales, nebudeme kupovat palmový olej či prasata krmená sójou, nebudeme v autech spalovat přimíchávaný biolíh, nebudeme kupovat exotické dřevo na terasy, tak klesne ekonomický tlak na odlesňování.

Další možností, jak napomoci ochraně životního prostoru pro faunu i flóru, je zalesňování. Efektivitu takového postupu si ukážeme na projektu Plant For the Planet, na lokalitě Yucatán v Mexiku.

V rámci tohoto projektu se lze finančně podílet na zalesňování několika lokalit, kde jsou obnovovány původní semi-opadavé lesy (některé stromy shazují listy v období sucha), jde o asi 25 druhů dřevin. Každé darované euro umožní vypěstování, výsadbu a několikaletou péči o jeden stromek, za jeden milion euro lze tak vysadit 40 tisíc stromů, přičemž organizace předpokládá míru přežití sazenic osmdesát procent. Každý strom by měl v průběhu prvních dvaceti let akumulovat minimálně dvě stě kilogramů CO2, přičemž stromky nepřirůstají/neukládají CO2 rovnoměrně, ale akumulace nabírá s každým rokem na objemu (jinými slovy: v prvních letech je efekt malý).

Pokud stromky přežijí a kvůli jejich existenci nebude zničen jiný les (zejména kvůli zemědělským tlakům), dokáže milion korun pohltit v průměru 392 tun CO2 ročně.

Investice do snížení spotřeby energií v domácnosti

V úvodu jsme zmínili několik možností, jak snížit vlastní energetickou spotřebu. Pojďme to vzít popořadě na modelovém příkladu rodinného domu o podlahové ploše 150 m2, který není zateplený, topí se v něm elektrokotlem a na nové střeše nemá ani panel.

Zateplení

Je známo, že nejlevnější energie je ta, která se nemusí vyrobit. Pohledem z rychle jedoucího vlaku na modelový dům lze odhadnout, že kvalitním zateplením lze ušetřit polovinu nákladů na vytápění, při investičních nákladech 600 tisíc korun. Z původní spotřeby 15 MWh elektrické energie tak lze ušetřit 7,5 MWh. Uvažujeme-li, že uspořená elektřina pochází z uhelné elektrárny, pak zateplením ušetříme osm tun CO2. Při přepočtu na 1 milion korun jde o úsporu 13,3 tun. Navíc díky dotačnímu titulu Nová zelená úsporám lze získat až polovinu investice zpět, rázem tak úspora CO2 vychází na dvojnásobek, tedy na 26,6 tun (při zateplení tří domů). Vedlejším efektem takového projektu je větší tepelná pohoda, nová fasáda a prodloužení životnosti hlavních konstrukcí domu.

Vytápění

Pořízení tepelného čerpadla nevychází v Česku v současnosti ve srovnání s topením plynem úplně jednoznačně emisně dobře, ale při očekávaném vylepšování energetického mixu budou čerpadla dávat větší a větší smysl. Navíc v našem modelovém případě je dům vytápěn elektrokotlem. Úspory budeme počítat až po provedeném zateplení. Očekáváme, že tepelné čerpadlo potřebuje k výrobě tepla jen čtvrtinu elektrické energie. Náklady na takto výkonné čerpadlo budeme uvažovat v hodnotě 260 tisíc. Úspora 75 procent elektrické energie znamená šest tun CO2 neboli 23 tun při investici jednoho milionu (takřka čtyři čerpadla). Ve výpočtu neuvažujeme dotaci (Kotlíková dotace se vztahuje na výměnu neekologického způsobu vytápění za ekologičtější, nelze ji tak získat za výměnu elektrokotle).

Fotovoltaika

Fotovoltaika na střechách rodinných domů zažívá v Česku boom, kdy se každým rokem počet nových instalací takřka zdvojnásobí. Většina instalací, zhruba tři čtvrtiny, je vybavena vlastní baterií. V našem modelovém příkladu budeme uvažovat instalaci fotovoltaické elektrárny o výkonu 4,5 kWp a baterii o kapacitě šest kWh, což se zdá být pro potřeby domu s jednou rodinou vhodné. Náklady takového řešení činí 350 tisíc a můžeme počítat s dotací 150 tisíc. Výpočet ušetřených emisí je velmi jednoduchý – jeden kWp instalovaného výkonu vyrobí v našich podmínkách při správném umístění panelů zhruba jeden MWh elektrické energie ročně. Uvažujeme-li, že vyrobenou elektřinou nahradíme produkci uhelné elektrárny, pak se jedná o úsporu z takové elektrárny ve výši takřka 4,8 tun CO2, resp. při investici jednoho milionu (do pěti fotovoltaik s dotací) jde o 24 tun CO2.

Finanční investice do energetického fondu

Fotovoltaiku však lze stavět i na větších střechách, případně na brownfieldech, vodních plochách či v rámci agrivoltaiky. V případě velkých instalací klesají měrné investiční náklady o třicet až padesát procent. Za milion nelze postavit velkou elektrárnu, ale milion je už dost velký na to, aby se mohl investovat do fondu kvalifikovaných investorů. Jeden takový český fond, který investuje do výstavby a provozování obnovitelných zdrojů zejména v Česku a na Slovensku, momentálně staví fotovoltaickou elektrárnu v Maďarsku o velikosti 28,5 MWp. Celkové investiční náklady včetně mj. koupě zemědělsky nevhodného pozemku, činí zhruba 830 milionů korun neboli 30 tisíc na instalovanou kilowattu.

Velké projekty jsou typicky financovány i s použitím úvěru od banky, v tomto případě jde o úvěr ve výši šedesáti procent záměru. Jeden milion investice do fondu tak umožní postavit 86 kWp (zhruba 250 panelů), neboli takřka čtyřikrát více než při stavbě na vlastní střeše, s baterií, s uvažovanou dotací. Navíc u Balatonu je o něco vyšší osvit než v Česku. Bez stresu a starostí tak lze s jedním milionem zabránit vzniku 110 tun CO2 ročně uvažujeme-li o náhradě uhlí na výrobu elektrické energie, resp. 52 tun, uvažujeme-li o náhradě plynu (těžba a distribuce plynu však přináší úniky metanu, jehož vliv na skleníkový efekt je asi 25x silnější než v případě CO2).

Pro lepší představu: uhlíková stopa občana Česka činí 10,8 tun CO2 (v EU 27 jde o 7,5 tuny). Ušetřených 110 tun CO2 odpovídá takřka třem vagónům plných uhlí, které nemusí být spáleno. Každý rok.

Finanční investice má navíc dvě výhody:

• investorovi přináší nadinflační výnos,
• životnost investice je nekonečná – jednou zainvestovaný milion umožňuje vyrábět nízkoemisní elektřinu (například z fotovoltaických panelů). Každý rok jde část příjmů z prodeje elektřiny na úhradu odpisů elektrárny tak, aby na konci životnosti elektrárny měl fond připraveno dost peněz jak na případnou likvidaci elektrárny, tak na pořízení elektrárny nové.

Závěr

Pokud chcete se svým milionem pomoci v ochraně klimatu, máte nyní před sebou návod, jak s ním naložit efektivně. Pokud máte milionů dost, zateplete dům, topte tepelným čerpadlem (nebo lokálním odpadním dřevem), kupte si elektromobil a hlavně – investujte zeleně a sázejte stromy.

Štěpán Průcha

Štěpán Průcha působí od roku 2006 jako finanční konzultant. V poslední době ale klade největší důraz na tak zvané zelené investice a snaží se radit klientům spořit či investovat s ohledem na životní prostředí. Od letošního července je prvním českým držitelem mezinárodní certifikace EFPA ESG Advisor, která se uděluje po školení a zkoušce na téma zelených a sociálně odpovědných investic.