Důvěra v offsety, neboli v uhlíkové kredity umožňující snížit emise firmy, je nahlodaná. Offsety ale budou dříve či později nezbytné. Pomohl by centrální registr projektů, shodli se účastníci debaty Jak se vyznat v offsetové džungli pořádané Ekonews. Zároveň ale vyjádřili obavy, že nová regulace EU v tomto směru moc nepomůže.
Například telefonní operátor Vodafone bude řešit v Česku nákup offsetů nejpozději za tři roky. Projekty, na které se může dívat, má místní management hodně zúžený pravidly, která musí dodržovat. Pravidla stanovuje jak mateřská firma, tak vychází třeba z iniciativy SBTi.
Jednou z podmínek například je, že mají jít do projektů, které uhlík z atmosféry stahují, a nikoliv do těch, které „jen“ zabraňují vzniku emisí CO2. Těch prvních je přitom minimum, na celosvětovém trhu zhruba třináct procent. A z části jde o náročné, drahé a zatím nepříliš dostupné technologie.
„Nemáme tak moc velké pole působnosti,“ uvedla Zuzana Holá, která má ve Vodafone na starosti udržitelnost a komunikaci. K tomu by měli ještě vybírat offsety primárně ze zemí, kde je Vodafone přítomen, tedy hlavně z Evropy a případně Afriky.
Podobně svázaná pravidly je Škoda Auto, kde rovněž s využitím offsetů počítají. Koncern VW, kam Škoda patří, za tímto účelem založil společný podnik s organizací Climate Partners. Ta jim pomáhá projekty verifikovat, zda opravdu přinesou slibované pohlcení uhlíku.
Cíl je podle Pavla Grmely, projektového koordinátora CO2 neutrální produkce ve Škodě Auto, vyhnout se tomu, co se stalo s projekty mezinárodních certifikačních organizací jako Verra, kde se prokázalo, že jejich účinek je menší, než slibovali.
Martina Šilhánová, sustainability lead v potravinářské firmě Nestlé, zmínila, že je trápí zejména double counting, tedy dvojí započítávání uhlíku. Nestlé přitom dnes nespoléhá na offsety, ale na tak zvaný insetting, což je snižování uhlíkové stopy ve Scope 3 (nepřímé emise například ze surovin). To jsou v jejich případě hlavně suroviny pro výrobu potravin a jediná cesta je zde přechod zemědělců, kteří je dodávají, na regenerativní zemědělství. Čímž se nejen zlepší kvalita půdy, ale dojde i k pohlcení uhlíku.
„Uzavíráme spolupráce na pět a více let a snažíme si smluvně ošetřit, o jakém území se bavíme. Potřebujeme, aby zemědělec pěstoval pro nás, dodržoval postupy regenerativního zemědělství a neprodal poté offset z půdy pod surovinami, které pěstuje pro nás. Aby si nezapočítával to samé,“ uvedla Martina Šilhánová s tím, že hledají řešení v podobě smluv.
Centrální registr offsetů
Z debaty posléze vyplynulo, že firmy i experti by ocenili něco jako centrální informační systém, který by fungoval podle jednotné metodiky a zamezil například i dvojímu prodeji jednoho offsetového projektu. „V offsetech je to jak v bankovnictví, to je taky o důvěře a je velmi regulované. Pokud má jet tento byznys dlouhodobě, tak se asi centrální autoritě nevyhneme,“ shrnul Miroslav Havránek, který působí v Centru pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. A dodal: „Jsou různé metodiky a na to, že se v tom točí tak velké peníze, je to hodně na vodě.“
Velké slovo při schvalování offsetových programů přitom mají auditoři. Zpráva o nefinančním reportu totiž bude muset být auditovaná pro firmy, které budou mít povinnost ji zveřejnit. A pokud si firma bude snižovat nákupem uhlíkových kreditů vytvořené emise CO2, bude podléhat kontrole i daný offsetový program.
„Auditor bude muset prozkoumat i samotný výpočet, který stanovuje počet kreditů vygenerovaný daným offsetovým programem,“ uvedl Ondřej Rybka, expert na nefinanční reporting a měření uhlíkové stopy v poradenské společnosti PwC. Podle něj bude potřeba nějaká autorita, která zaručí, že daný výpočet je správný. „V tuto chvíli neexistuje seznam certifikovaných subjektů, které by mohly offsetové kalkulace verifikovat,“ potvrdil jeden z problémů.
O mnoho větší jasno do dnešního stavu podle Ondřeje Rybky nevnese ani chystaná legislativa EU. Ta se totiž zaměřuje jen na menší část projektů, které uhlík pohlcují. Nikoliv na nejrozšířenější projekty zabraňující vzniku emisí, což jsou třeba rozšířené programy zastavující odlesňování.
„Je to další regulace, která nám moc s problémy, které offsety řeší, nepomůže,“ míní Rybka.
Ondřej Tarabus zabývající se certifikací offsetů v dánské neziskové organizaci Preferred by Nature je, pokud jde o dopady evropské regulace, optimističtější. „EU přijme schémata, která jsou, zreguluje metodologie, které úplně dobře nefungují a v roce 2028 vznikne evropský registr,“ vypočítal.
Na druhou stranu, dodal Tarabus, už dnes existuje iniciativa ICVCM, která stanovila deset principů pro uhlíkové offsety a nyní stojí nad všemi certifikačními organizacemi jako je Gold Standard, Verra, Plan Vivo a další. Ty postupně prověřuje, zda jejich metodologie stanoveným principům odpovídá. Stejně tak analyzuje postupně jednotlivé kategorie offsetů od regenerativního zemědělství, zalesňování po hořáky (častý offsetový program v chudých zemích). Pro firmy tak slouží jako vodítko, kam jít a kam ne.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
