Když přijde přívalový déšť, krajinou se prožene voda, která splachuje tuny půdy z polí po celém Česku. Tento fenomén trápí učitele z Vyškovska Jiřího Valtera Kopáčka, takže chodí po okolí a měří vzniklé strouhy, kterými se voda žene.
„Nepřipadám si nějak výjimečný, prostě chodím po polích a koukám na eroze,“ vysvětluje Jiří Valtr Kopáček, jak se z něj stal „lovec erozí“. „Pak jsem začal pracovat v ZŠ Prameny v Rousínově, kde je environmentální výuka základní téma. Zároveň jsem se přestěhoval z města na vesnici a najednou měl pole za barákem, kde konvenčně hospodaří velké „družstvo“. Když kolem toho pole chodím, tak pozoruji, že se s přírodou něco děje a není mi to jedno,“ popisuje.
„Zatím tady v okolí měla ta největší až 350 metrů na délku a na šířku tři metry, někde až pět. To jsou desítky až stovky kubíků odplavené hlíny, obrovská jizva v krajině,“ dodává Kopáček.
Nebojíte se pesticidů, když bydlíte vedle pole?
Mám na zahradě 24 včelstev, takže jsme si se zemědělci museli trochu vyjasnit, jak se bude hnojit, což se povedlo. Před pár lety totiž stříkali přes den, když včely lítaly, a lidem tu včelstva umřela. Školácká chyba. Takže se omluvili a začali to hlídat. Nicméně když hodně zaprší, tak se shromáždí spousta vody a ve vesnici vyplaví tři baráky, které jsou nejblíže poli. A opakuje se to. My máme to štěstí, že jsme na kopečku. Ale i tak mi vadí, že se s tím nic nedělá.
A co na to zemědělci? Mají nějaké doporučení pro lidi, kteří kvůli nim mají pravidelné ztráty na majetku?
Tady si pán už na vlastní náklady postavil na zahradě deset metrů dlouhou a metr a půl vysokou betonovou zeď, aby vodu z pole nasměroval jinam, protože ho to v jednom roce vyplavilo dvakrát. Takže lidi to občas vezmou do vlastních rukou. Zemědělci už letos začali nějaká opatření realizovat, zatravnili tři hektary, což je docela slušné. Jaký to bude mít dopad, to zatím nevíme, velký déšť nebyl (rozhovor proběhl před víkendovými extrémními dešti, pozn. aut.). Slibuji si od toho, že když přijde to nejhorší, voda se zpomalí. Že déšť neudělá tak hrozné eroze, voda se nerozjede tak rychle. Zatím tady v okolí měla největší erozní linka až 350 metrů na délku a na šířku tři metry, někde až pět. To jsou desítky až stovky kubíků odplavené hlíny, obrovská jizva v krajině.
Jak jste si erozí začal všímat a měřit je?
Přistěhovali jsme se asi rok předtím, než soused začal stavět tu betonovou hráz. To jsem vnímal ještě okrajově, byl jsem nováček. Když jsem chodil se psem na pole, viděl jsem vyústění melioračních trubek, po zimě všude tekla voda. Vytvářely se měsíční potůčky, kde voda tekla rychle a intenzivně, ale pak nastalo obrovské sucho. Téma jsem také řešil v práci v rámci programu „Společně s dětmi proti suchu“ a začalo se mi to spojovat. Zajel jsem si do archivu, zjišťoval, kde meliorace všude jsou. Nechal jsem se vyškolit i ve spolku Živá krajina, kde jsem se dověděl, že je potřeba vodu zpomalit, obecně vzato krajinu zdrsnit. Teď tu mám mapky meliorací a představu, kudy vedou. Načež jsem začal eroze monitorovat a měřit.
Meliorace sloužily paradoxně k tomu, aby na polích vody nebylo až moc…
Jsou to stovky kilometrů trubek v polích. Když se pokládaly, zastřešoval to úřad, který se před třiceti lety zrušil. A plány meliorací se rozházely po všech možných institucích. Teď se málokde ví, kde ty meliorace vlastně jsou. Skupinky lidí chodí a hledají je. Často jsou ve špatném stavu, někde se tak může vytvořit i díra, do které by mohlo spadnout malé dítě. Někdy se zaořou a zmizí, následně se zase objeví.
Nešlo by meliorace postupně odstraňovat?
Myslím, že dost obtížně. Meliorace v polích jsou majetkem vlastníků pozemku. Tak si vezměte třeba pole o 100 hektarech, kde je 50 vlastníků, a každý jeden vlastní pár desítek metrů meliorací. Každý by to musel na své náklady řešit. Pak jsou hlavní meliorace, které vlastní stát. Samozřejmě pokud bych takové pole vlastnil já, tak bych meliorační trubky alespoň přerušil a ideálně vyvedl tůňky. Ale vykopat třeba osm kilometrů meliorací, to možné není. Respektive je, ale za moc peněz.
Co je tedy podle vás hlavní příčina půdní eroze?
Hlavní příčina bude globální změna klimatu. Asi není fér říci, že za to mohou jen zemědělci. Pokud by pršelo průběžně po troškách, tak by se tolik nedělo. Spíše by se hospodaření mělo zlepšit v reakci na změnu klimatu. Ale nedělám si iluzi, jede to setrvačností. Kdyby na polích byly remízky po 80, 100 metrech, tak eroze nebude. Voda nenabere rychlost. Změna musí ale být celospolečenská. Na všech místech musejí být lidi, kteří tomu rozumějí.
Neziskové organizace letos hlásí rekordních 440 erozních událostí, co si pod takovou „událostí“ můžeme představit?
Je to událost, při které vznikne velké množství erozních linek nebo jedna extrémně velká, což jsou ty vymleté strouhy, dlouhé od deseti třeba do 350 metrů, různě hluboké. Když na jednom místě hodně zaprší, vytvoří se řada erozních linek, protože půda vodu nepojme. Ta se rozjede velkou rychlostí a začne s sebou odnášet půdu. My jsme tu měli třeba osmdesát malých linek a osm velkých, to bych označil za jednu erozní událost.
Chodíte „lovit“ při dešti, nebo až se vyčasí?
Než to zemědělci zaořou, tak jsou linky viditelné, takže nemusím jít v dešti. Při poslední bouřce jsem stál ve vodě, abych to trochu mediálně zviditelnil. A dopad to mělo. Lidi si neumějí představit, co blesková povodeň znamená. Ale když stojíte do půlky lýtek ve vodě a teče tam dvanáct metrů široký proud vody, která tam normálně není, tak to strhne pozornost.
Máte za sebou už nějaké příznivce, kteří se věnují podobné činnosti?
Spolupracuji s Živou krajinou, která ty lidi sdružuje. Myslím, že člověk by si měl hlídat především svoje okolí. Nedovedu si představit, že bych někde v Libereckém kraji hlídal, jestli jsou tam eroze. Děláme to i s dětmi v rámci expedičních dní. Jdeme na pole, najdeme si linky, děti dostanou metry a změří je, spočítají, kolik kubíků bylo odplaveno, zaznamenají to do GPS. Takže spoléhám na to, že až vyrostou, nenechá je to chladnými.
Proč sucho, eroze a hospodaření většinově „nepálí“ dospělé?
To je skoro sociologická otázka. Mám na to názor: lidi nejsou tak vychováváni, není to priorita pro naši společnost. Spousta lidí se vlastně přírody bojí, nemá potřebu do ní chodit. Nejprve musíte přírodu mít rád a vážit si jí, abyste ji mohli chránit. Proto je to proces – ukazovat dětem, že bez přírody nebudeme ani my. Pro dospělé funguje asi jen šoková terapie. A cítím i protitlak ve společnosti, protože každému se nehodí, že by se to mělo řešit. Můžou to být i úředníci, kteří jsou na svém místě dlouho a nemají do toho chuť.
Dokud ale zemědělci nezačnou lépe hospodařit, moc se asi nezmění…
Znám i dobré příklady, například Farma Člupy kus od Vyškova, tam to dělají dobře. Každý jeden člověk je důležitý. Pokud se časem dostanu k nějakým pozemkům, tak kdyby došlo ke komplexním pozemkovým úpravám, tak se budu s úřadem snažit vyjednat, aby moje pozemky byly využity na remízky. Protože když se dělají celkové pozemkové úpravy, tak se vlastně katastr „vygumuje“, pozemky se zakreslí znovu. Nikdo o nic nepřichází, ale mohou se tam zanést právě tato opatření v krajině. To vidím jako cestu, jak to dělat bez zemědělců. Samozřejmě opatření musí být více, nejen remízky. Třeba tůňky, sady, zatravněné plochy, terénní vlny, které zdrsní a konturují krajinu.
Jak se stav půdy a množství erozí vyvíjí ve vašem okolí?
Nejsem analytik, mám nějaké GPS souřadnice, ale že bych měl graf za posledních deset let, to nemám. Taky tu žiji jen deset let. Ale určitě pozoruji zhoršení. Traduje se, že místní to vyplavilo jednou za 20 let. Teď je to jednou za tři roky a tempo se asi bude zvyšovat. Jakmile hodně zaprší, tak to přijde. Mohl bych možná měřit splavenou hlínu, jak přibývá. Po minulém dešti stoupla třeba o 15 cm, což představuje 300 kubíků odplavené hlíny. A teď si vezměte, že centimetr úrodné půdy se obnovuje stovky let. Ten stav je takový, že půda je všeobecně vlastně jen držák na rostlinu, protože živiny se do ní musejí dodávat uměle.
Co s tím?
Zemědělci podle mě nemají dostatečnou motivaci. Mně by se líbilo, kdyby se do krajiny jakkoli začali vracet lidi. Když člověk z vesnice začne obhospodařovat vlastní pole, tak to hned pochopí. Nebo vzniknou nové naučné stezky a lidi si začnou říkat: Ty jo, tady je ale vedro. Nebo když lidi včelaří, začnou se ptát, proč jim včely nenosí. Proč v jejich okolí kvete jen řepka a pak už nic. Teď si nejsem jistý, že to lidi vnímají. Mají starosti všedního dne. Ráno jsou do práce, vyzvednou děti, nakoupí a nějaké pole je nezajímá.
Co máte ještě za plány vy osobně?
Teď budeme otevírat naučnou stezku, aby školy v okolí vyrážely více do krajiny. Uvidí tabuli, přečtou si o melioraci a hned uvidí i trubku. Moje osobní ambice je nakoupit nějaké pozemky a držet je na tu dobu, až přijdou komplexní pozemkové reformy, abych je mohl správně využít na remízky. Doporučuji kouknout do projektu Císařské otisky, kde můžete na mapách vidět vzhled krajiny před rekultivací, spojováním. To může lidem napovědět.
Jak u vás z pohledu erozí zatím vypadá letošní rok?
U nás se letos nic nestalo, protože hodně nezapršelo. Máme tu nepříjemné a obrovské sucho. Ale to nemá vypovídající hodnotu. Když za týden zaprší, bude tu zase voda do půlky lýtek. Doufám, že nová opatření dopad zmírní. Ještě by bylo ideální přidat třeba tůňku. Obec bohužel v okolí vlastní jen staré cesty, které nejsou v ideálních místech z pohledu možných opatření.
Je tu jedna cesta, která by se mohla zatravnit a pomohlo by to. Ale vůle nebude, dokud na radnici nebude někdo, kdo se nadchne, protože to není investičně zajímavé. Teď ta cesta neexistuje, je zaoraná, táhne se přes lán, ale jen na mapě. Bohužel naše malá politická strana, ve které jsem členem, to neprosadí. Dospěl jsem k tomu, že jediný způsob, jak se o přírodu starat, je ji vlastnit. Mám obrovskou zahradu čtyři tisíce metrů čtverečních, kde mám 500 stromů, chci tu mít malý lesopark. Jako mladý jsem chodil čistit od odpadků a prořezávat větrolamy a i tam jsem zjistil, že pokud mi to nepatří, velice rychle se vrátíme do původního stavu.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
