Firemní pravidla ESG jsou pro velké odběratele jako jsou třeba obchodní řetězce stále důležitější. Nejpozději za rok 2025 bude většina z nich povinně sestavovat nefinanční zprávu, takže je zajímají i nefinanční data jejich dodavatelů.
Tlak na udržitelnost roste i díky cíli Evropské unie stát se do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Podle směrnice CSRD (směrnice o reportingu udržitelnosti, pozn. aut.) budou muset první velké firmy už za letošní rok povinně informovat, jak se chovají ve vztahu k životnímu prostředí a zaměstnancům. Dalších se to bude týkat o rok později.
Na jejich výsledky v oblasti ESG přitom má dopad i chování jejich dodavatelů. Původ surovin, způsoby dopravy, nakládání s odpady – to vše má pro velké firmy význam. Pro obchodní řetězce s potravinami například až čtyři pětiny jejich uhlíkové stopy vzniká při výrobě a dopravě produktů, které prodávají. Proto mají o tyto údaje zájem.
Nefinanční data po svých, zatím největších, dodavatelích požadují obchodní řetězce jako je Kaufland, Lidl či Tesco. Šéf poradenské společnosti Impact Metrics Dan Heuer k tomu uvádí, že zatím nejde o velký tlak, ale o první záblesky. Některé velké firmy například požadují po svých dodavatelích, aby se přihlásili ke standardům SBTi (Science Based Targets Initiative, což je iniciativa propagující vědecky podložené klimatické cíle, pozn. aut.).
Učí se sbírat data od dodavatelů
„Zavázali jsme se zajistit, aby si dodavatelé, kteří jsou zodpovědní za 80 procent emisí souvisejících s výrobky, stanovili do roku 2026 klimatické cíle v souladu s kritérii SBTi. Samozřejmě je nenecháváme, aby to dělali sami. Naše digitální dodavatelská platforma je toho důležitou součástí,“ sdělila Ekonews mluvčí Kauflandu Renata Maierl. Řetězec poskytuje dodavatelům znalosti o klimatických cílech společnosti, nabízí webové semináře a „dodavatelské akademie“ a dává konkrétní doporučení.
Podobně postupuje Lidl, který patří do téže německé skupiny Schwarz. „Ve scope 3 (emise vznikající mimo firmu, například právě u dodavatelů, pozn. aut.) požadujeme potřebné údaje o spotřebě od externích poskytovatelů služeb, například počet kilometrů v transportní logistice. Sami je shromažďujeme pro jednotlivé kategorie nebo vytváříme předpoklady společně s našimi externími konzultanty. Aby náš výpočet uhlíkové stopy byl správný a abychom se na základě těchto výpočtů mohli rozhodovat, pracujeme neustále na zlepšování kvality sběru dat a dalším rozšiřování podílu primárních dat,“ uvedla mluvčí Lidlu Eliška Froschová Stehlíková.
Petra Psotková, mluvčí společnosti HP Tronic, do níž patří mimo jiné řetězec Datart, naznačuje, že ohledně sledování emisí u dodavatelů je firma zatím na začátku. Nefinanční zprávu společnost teprve připravuje. „Jedna z otázek s ohledem na charakter naší firmy je a bude uhlíková stopa, která se tvoří v rámci dodavatelského řetězce. Zatím data od dodavatelů nevyžadujeme, ale předpokládáme, že tento dialog o rozsahu, způsobu a časování sběru dat začneme v rámci přípravy strategie,“ sdělila.
Zatím si to „sedá“
Další velké firmy se podle Heuera řídí údaji, které shromažďují platformy jako EcoVadis. Na jejich webech firmy vyplňují údaje relevantní pro oblast ESG, jako je spotřeba energií nebo složení vozového parku. „Je to takový ‚rating‘ pro malé. Dostávají medaile a odběratelé mohou rovnou vidět, jak si vedou,“ vysvětluje expert.
Velcí odběratelé chtějí po svých dodavatelích informace v závislosti na odvětví, zpravidla jde o dopravu, materiály a odpady nebo znečištění. V potravinářství a zemědělství jsou žádané také údaje o biodiverzitě.
„Obecně je v tom ale stále ještě trochu chaos. Firmy někdy data shromáždí, ale pak nevědí, co s nimi dělat. Dodavatel vyprodukuje 20 tisíc tun CO2, ale je to hodně, nebo málo?“ říká Heuer. Řetězce s potravinami třeba nemohou produkty řešit jednotlivě, protože by takové počítání uhlíkové stopy byl nadlidský úkol, takže pracují s různými průměry.
„Bude ale v jejich zájmu data zpřesňovat, protože s průměry se jim nebude dařit snižovat emise tak, jak si předsevzaly,“ je přesvědčen Heuer. Nejprve se proto zaměří na největší „problémy“, v případě potravinových řetězců to může být třeba uhlíková stopa masa, respektive dodavatelů tohoto sortimentu.
Podle šéfa rodinné firmy Emco Martina Jahody řetězce v Česku zatím spíše „zjišťují situaci“, zejména v oblasti obalů. „Mnohé zahraniční řetězce po nás chtějí předložit různé ESG ukazatele a reporty. Konkrétně například Albert Hein z Nizozemska a Walmart z USA. Některé z nich, například belgické řetězce, také řeší etiku našeho fungování a požadují po nás certifikaci typu SMETA,“ řekl Ekonews Jahoda. SMETA (Sedex Members Ethical Trade Audit) je audit zaměřený na zdravotní, bezpečnostní, environmentální a etické standardy na pracovišti.
I v Biopekárně Zemanka mají s vyplňováním informací zkušenost, ale nepokládají to za velkou zátěž. „Pokud řetězce data vyžadují, tak do platforem, se kterými se pracuje v rámci zalistování. Tam se vyplňují běžné parametry produktů, jako jsou nutriční hodnoty. Zadává se tam i původ surovin, vše je online, nijak nás to nezatěžuje,“ říká manažer obchodu Aleš Kadleček. Některé řetězce podle něj občas dorazí i osobně na audit, například Lidl či Costa Coffee.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
