Vánoční pouliční prodej živých kaprů nenechá spát ochráncům zvířat. Přírodovědci ovšem hlavní problém v souvislosti s tradiční českou rybou vidí jinde. Velké množství kaprů v přírodě podle jejich dlouhodobých výzkumů škodí životnímu prostředí.
Kapr obecný se původně vyskytoval ve východní Evropě a v Asii, odkud se přičiněním člověka rozšířil po celém světě. Dokonce i v Česku je původním druhem pouze v povodí řeky Moravy. Díky skvělým adaptačním schopnostem je však oblíbeným hospodářským druhem.
Tyto kapří vlastnosti však znamenají ohrožení pro další živočichy, jejichž prostředí původně neobýval. Hydrobiolog Petr Blabolil z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity uvádí, že kapr je na seznamu stovky nejvýznamnějších invazních druhů a Austrálie či USA investují mnoho peněz do nápravy škod, které způsobuje. Čeští rybáři kapry naopak cíleně vypouštějí do všech typů vod.
Biologové právě v neřízeném rozšiřování této ryby spatřují potíž. Podle nich vede velké množství kaprů v přírodě k menšímu výskytu spousty druhů ptáků, obojživelníků, hmyzu, ale také rostlin a jiných drobných organismů. Prostředí kvůli kaprovi ztrácí rozmanitost, která je důležitá pro jeho dlouhodobé stabilní fungování a odolnost vůči klimatickým změnám.
Kapři podporují množení sinic
„Kapr je díky své velikosti a schopnosti sežrat prakticky cokoli význačný ekosystémový modelář,“ popisuje ekolog Martin Čech z Biologického centra Akademie věd ČR s tím, že kapři často víří a rozrývají dno, čímž ničí vodní rostliny, které v zakalené vodě nemají dostatek světla a umírají.
Entomolog Vojtěch Kolář z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity k tomu dodává: „Náš výzkum, ve kterém jsme porovnávali pokryvnost vegetace v rybnících v 50. letech se současností, ukázal, že plocha vegetace se snížila o polovinu na chráněných rybnících a téměř úplně zmizela z těch nechráněných.“ Hmyz stejně jako ptáci a obojživelníci přitom potřebují vodní vegetaci jako zdroj potravy, úkryt i jako „přírodní čističku“, která zvyšuje kvalitu vody.
Kapři navíc přispívají k přemnožení sinic v rybnících. Ty lidem způsobují alergické reakce, ubírají z vody kyslík a mění její pH, což ovlivňuje další organismy. „V extrémním případě je kapr schopen konzumovat i bahno a trávit vše, co je v něm biotického, včetně odumřelých zbytků. Jak to všechno prožene přes svůj trávicí trakt (…), vrací živiny rychleji do systému, než kdyby byla taková voda bez kapra. Řasy a sinice se pak mají lépe,“ vysvětluje Čech.
„Pokud je voda navíc kapry přesazena, což je standard nejenom produkčního rybářství, ale často i managementu sportovních revírů, diverzita tím trpí. Jinak to ani nemůže být, když je v systému silný konkurent a predátor v jedné osobě a ještě je ho tam hodně,“ dodává.
Přežije téměř v každém rybníce
Zoolog Radek Lučan z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy srovnává produkci kaprů s chovem prasat. „Představte si hektarovou ohradu a v ní deset až dvacet metrákových prasat, to váhově odpovídá běžné osádce ryb produkčních rybníků. Ta jsou tam zavřena celoročně, kálejí, močí a podobně. Sypou se jim tam až tři tuny krmiva, až 3,5 tuny chlévské mrvy a až 10 tun kejdy. Takhle přesně to vypadá na obhospodařovaných rybnících, jen to je celé zalité vodou,“ říká.
Odborník na rybniční hospodářství Ján Regenda z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity argumentuje tím, že přikrmování a hnojení je nutné pro ekonomickou udržitelnost produkce. K tomu dodává, že v posledních letech se množství krmiv a hnojiva přidávaných do rybníků snížila, a to z ekonomických a praktických důvodů. Rybáři si totiž sami uvědomují, že ve vodě je často nadbytek živin.
„Produkce kapra je sázka takřka na jistotu. Druh je natolik flexibilní a odolný vůči zhoršeným podmínkám i intenzivní manipulaci, že přežije a vyroste téměř v každém rybníce,“ říká Blabolil. Zároveň doplňuje příklady metod, jak mohou rybníkáři upravit hospodaření tak, aby rybníky lépe plnily funkce v rámci ekosystémů.
Navrhuje například zaměřit hnojení rybníků pouze na konkrétní živiny, které ve vodě chybějí. Doporučuje využívat moderní technologie přikrmování, které omezují plýtvání a zlepšují kvalitu vody. Vojtěch Kolář doplňuje, že hospodáři by mohli ve vybraných vodách z rybniční soustavy snížit intenzitu chovu, a umožnit tak rozvoj vegetace, kterou by hmyz a další živočichové využívali jako útočiště. Apeluje také na zpřísnění dohledu nad hospodařením na již chráněných rybnících.
Sportovní rybáři proti kaprům
Regenda nicméně namítá, že je nutné vzít v potaz ekonomickou stránku problému. „Rybníkářství má dva hlavní zdroje příjmů – z prodeje ryb a dotací. S tím musí rybáři hospodařit tak, aby se uživili. Proto je pro ně tak důležitá produkce ryb, neboť dotace jsou ve srovnání se zemědělstvím minimální. Pokud je zájem o větší biodiverzitu, je potřeba najít způsob, jak ji ocenit i ekonomicky,“ uvádí.
Pokud nazíráme na chov kapra optikou emisí oxidu uhličitého, zdá se jeho produkce udržitelná. Podle studie Josepha Poora a Thomase Nemecka publikované v odborném časopise Science v roce 2018 je uhlíková stopa ryb z umělých chovů asi 5 kg CO2 na kilogram srovnatelná s drůbežím masem (6 kg CO2 na kilogram produkce). Organizace Greenpeace tvrdí, že kapří maso z lokálního chovu má na svědomí méně emisí CO2 než výroba tofu ze sóji dovezené ze zahraničí.
Vědci vidí hlavní problém v tom, že se stírá hranice mezi množstvím kaprů v produkčních rybnících a dalších vodách, které mají mít i jiné než hospodářské funkce. Na problém upozornili i sportovní rybáři, kteří nesouhlas se zarybňováním kaprem vyslovili v rámci petice „Zachraňme naše vody“.
Známý rybář a podporovatel petice Radek Filip uvedl pro server Inrybar.cz: „Přerybnění kaprem se po celé republice mimo jiné projevuje nedostatkem potravy pro ostatní rybí druhy, snížením biodiverzity a zásadním zvýšením zákalu a zhoršením kvality vody, což má vliv nejenom na rybí společenstva.“
Petice vyzývá ke snížení počtu vysazených kaprů o polovinu, ve vybraných revírech až o 75 procent. Výzvu adresovanou radě Českého rybářského svazu podepsalo přes 1 600 lidí.
Tadeáš Vachek
Tadeáš studuje Ekologickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a zároveň Žurnalistiku na FSV UK. V budoucnu by se rád věnoval popularizaci vědy, a to zejména audiovizuální formou.
