Na 500 hektarech nedaleko Lán vzniká zemědělská krajina budoucnosti, která má odolat dopadu klimatické změny. Česká zemědělská univerzita, které lokalita nazvaná Amálie patří, na Křivoklátsku testuje systém krajinných opatření, který má zajistit, aby půda i krajina odolaly jak suchu, tak povodním.
„Jde o pilotní projekt, na kterém se chceme naučit, jak s klimatickou změnou bojovat, respektive jak se jí přizpůsobit. Ze závěrů, které zjistíme, chceme vytvořit metodiku a šířit ji dál mezi zemědělce a projektanty,“ vysvětluje vznik projektu nazvaného Chytrá krajina jeho autor Petr Sklenička, rektor České zemědělské univerzity.
V čem se projekt Chytrá krajina odlišuje od ostatních?
Tím, že ho budujeme na dostatečně velké ploše 500 hektarů. Aby byl krajinný systém ucelený a my mohli pozorovat, jak v něm bude vše dohromady fungovat, musí být v řádu stovek hektarů. Dnes se sice dělá řada pozitivních věcí tímto směrem, ale je to stylem, že v Říčanech vybudujeme rybník, 150 kilometrů od něj umělý mokřad a tak dále. Je dobře, že se to buduje, ale jsou to jednotlivosti. Je to jako bychom s covidem bojovali tak, že v Sokolově budou nosit roušky a Praha se bude očkovat. Není to systémové. Dělat jednotlivosti je lepší než nedělat nic, ale pokud budeme dělat změny systémově, získáme za stejné peníze víc muziky.
Pokud s klimatickou změnou nebudeme bojovat systémově, prohrajeme. Selžeme jako generace, která to má na starosti, a ty následující si už neužijí takhle vlídnou českou krajinu. Budou žít v zemi, kterou cloumají tu extrémní sucha, tu zase přívalové deště a povodně. A když srovnám průběh klimatické změny s průběhem tempa našich adaptačních opatření, tak klimatická změna stále vede. Zatím jsme ještě ani nesrovnali krok a my teď rychle potřebujeme zjistit, jak ho srovnat.
Amálie je prý jedno z nejsušších území v Česku.
Ano, je to území, kde už nyní můžeme testovat klimatické podmínky, které v této zemi nastanou za dvacet až třicet let. Nachází se ve srážkovém stínu, kdy je roční úhrn srážek asi o třicet až čtyřicet procent nižší než je průměr Česku. To znamená, že i kdybychom v tuto chvíli zadrželi a využili veškerou vodu, co tam naprší, tak už dneska nestačí na libovolnou skladbu plodin.
Jaká opatření v krajině budujete?
My zkoumáme v rámci projektu Chytrá krajina různé druhy krajin – zemědělskou, to je právě Amálie, lesní krajinu u Kostelce nad Černými lesy teprve rozbíháme a třetí v pořadí je městská, urbanizovaná krajina. Nejdál je právě Amálie, protože těch 500 hektarů krajiny jsou pozemky České zemědělské univerzity, čili cokoliv si tam vymyslíme, můžeme poměrně rychle uskutečnit. Nejsouvislejší čtyřicetihektarovou pokusnou pilotní plochu městské krajiny máme u nás v univerzitním kampusu v Praze-Suchdole, pak máme ještě několik menších lokalit na Praze 2, ve Středních Čechách a jinde. V kampusu jsme v rámci projektu vybudovali už několik zelených a několik fotovoltaických střech.
Jakákoliv rovná střecha v areálu bude v budoucnu buď zelená, nebo s fotovoltaikou. Stavíme také jednu budovu, kde budou i zelené stěny, máme umělý mokřad, stavíme na energopilotech, každá nová budova má povinně řešenou dešťovou i šedou vodu (přečištěná voda, pozn. red.), kterou využíváme na splachování i zalévání podle toho, jak je dočištěna.
A co už jste vytvořili v zemědělské krajině na Křivoklátsku?
Využíváme tam mnoho prvků precizního zemědělství. Díky tomu je možné udělat přesné výnosové mapy a určit, že například někde je sucho a je potřeba to místo zavlažit, jiné zase přihnojit. Je to velmi přesné hospodaření, šetrné k životnímu prostředí, protože se nehnojí stejná dávka celoplošně. Zjišťuje se, kde je to skutečně potřeba a kolik a kde ne. Zkoušíme plodiny méně náročné na vodu. To je například čirok, který má asi o třetinu menší požadavek na vláhu než kukuřice, a přitom biomasu dává velmi podobnou.
Jak jste si poradili s velkým problémem dneška, což jsou eroze?
Udělali jsme potřebná protierozní opatření. Řešíme problémy se stávajícím odvodněním pozemků. Asi 90 procent z plochy 500 hektarů má totiž systematickou drenáž, která rychle odvádí vodu. My vodu ovšem potřebujeme udržet na území, a proto jsme vybudovali regulační systém umožňující odtok vody zpomalit nebo zcela zastavit. Drenážní výústě jsme vyvedli do nových nádrží, ve kterých se voda akumuluje a dál v území využívá. Vznikl i nový umělý mokřad, který dokáže vodu vyčistit od řady látek, například dusíku či fosforu (oba prvky patří k velkým zdrojům znečištění vodních toků, pozn. red.).
Změnili jsme také organizaci půdního fondu tak, abychom rozdělili velké bloky polí, protože rychleji vysychají a jsou náchylnější k erozi. Vysadili jsme stromy, travní protierozní pásy nebo nektarodárné pásy, které slouží hmyzu. Letos vybudujeme různé typy závlah od bodové přes kapkovou až po moderní postřikovače. Součástí území je velký statek, který má plochu střech kolem tří tisíc metrů čtverečních, odkud vodu také stahujeme do závlahových nádrží.
Jak budete měřit dopad opatření?
Výzkum jsme zahájili tím, že jsme území osadili přibližně sto dvaceti různými čidly, která měří vše od klimatických charakteristik přes hydrologické a hydrogeologické, kvalitu půdy, biodiverzitu a další. Vše budeme monitorovat a průběžně vyhodnocovat. Jednotlivé prvky stále vznikají, takže to zatím není ucelený systém, kterého chceme dosáhnout. To bude trvat ještě tak tři, čtyři roky. Účinnost jednotlivých opatření i celého systému budeme konfrontovat s náklady na jejich pořízení a s náklady na údržbu.
A jak pak tento způsob hospodaření chcete dostat mezi zemědělce?
Mezi zemědělci budeme naše zjištění prezentovat přímo v místě i na nejrůznějších fórech a konferencích. K projektantům výsledky dostaneme tak, že je zobecníme v příslušných metodických předpisech. Celé území je navíc koncipováno jako demonstrační objekt s naučnou stezkou, takže příklady dobré praxe zájemcům ukazujeme přímo v místě. Zájem je už dnes velký a to není vše zdaleka hotovo. Takových pilotních projektů by mělo ideálně vzniknout více pro každý typ krajiny. Něco jiného to je tady na Křivoklátsku, něco jiného to bude v Polabí, něco jiného třeba v Podkrkonoší nebo v Pošumaví. Krajiny budou mít různý charakter, stejně jako přístupy k nim budou různé.
Čtěte také Většina zemědělců půdu nevlastní. Zhoršování stavu krajiny jim proto nevadí, říká přírodovědec
Ale jak zemědělce přimět, aby potřebná opatření opravdu zaváděli? Změnou dotační politiky?
Oni si to budou stále častěji uvědomovat sami. Krásně to ukázaly roky 2015 a 2018, kdy byla ta největší sucha za poslední roky. Na podzim roku 2018 po extrémně suchém létě jsme dělali průzkum mezi zemědělci o ochotě adaptovat závlahy na svých pozemcích. Vyplynulo z toho, že ochota stoupla z dvaceti na šedesát procent za jediný rok. Samozřejmě v průzkumu říkali, že bude záležet na dotačních podmínkách. Je potřeba je nastavit tak, aby byly pro zemědělce či lesníky motivační. Například pokud postaví na svém pozemku retenční či akumulační nádrž, měli by mít vodu do ní zachycenou zdarma. A v opačném případě ji platit. Protože výstavba těchto nádrží má hned dva efekty: jednak ubydou povodňové škody a jednak bude nashromážděná voda k dispozici na období sucha.
Jak by vypadala česká krajina v případě, že bychom ji klimatické změně nepřizpůsobili?
Především by nás asi těžko uživila. Předpovědi pro naše území jsou takové, že za 30 až 40 let dojde bez potřebné adaptace až k třetinovému propadu výnosu. V tu chvíli už bychom byli ne na hraně, ale za hranou toho, aby nás půda v Česku uživila. Takže to je první varování: Nežilo by se tady komfortně. Zažili jsme v letech 2015 a 2018 dvě drobné ukázky toho, co nás čeká. Kdo chce vidět, jak to tady bude vypadat, když nic nebudeme dělat, ať se vydá do Španělska, Řecka, Itálie nebo do Portugalska, ale ne k moři, ale do vnitrozemí, kde není krajina zelená, ale převážně šedá.
Máme tedy ještě čas?
Máme čas z toho pohledu, že u nás spadne ještě relativně luxusní množství srážek a je potřeba s nimi dobře hospodařit. Dokud tady budeme mít dostatečné množství srážek a budeme s nimi dobře pracovat, udržíme relativně rozumnou teplotu povrchu. Jakmile neudržíme, voda bez užitku zmizí. Vypaří se a spadne v podobě srážek někde nad oceánem. Pak již nebudeme mít vody dostatek. Takže zdravá krajina je základem pro to, abychom dobře hospodařili se srážkami, aby se tady dobře žilo a aby nás ta krajina uživila. Je potřeba, abychom si všichni uvědomili, jak obrovské zpoždění to všechno má a že musíme jednat hned. Dokud máme vody ještě dostatek.
Čtěte také Naše krajina nefunguje. Potřebuje ekologickou obnovu zmírňující klimatickou krizi
Článek vznikl za podpory společnosti Moneta Money Bank, která projekt Chytrá krajina podporuje. Obsah vytváří redakce Ekonews.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
