Jedním ze způsobů, jak získat kousek přírody ve velkém městě, je stát se členem komunitní zahrady. Členové se podílejí na jejím financování, pěstování ovoce a zeleniny i jejich sklizni. Komunitní zahrada Kuchyňka v pražské Troji funguje devět let.

Na nenápadném kopci v pražské Troji se nachází Komunitní zahrada Kuchyňka. Vznikla v roce 2013 na místě zničené zahrádkářské kolonie. „Majitelka pozemku paní Lída chtěla, aby se na jejím pozemku začalo zase dít něco hezkého. To se spojilo s již existující komunitní zahradou KomPot ve Středoklukách u Prahy, kde působili i lidé z Prahy 8 a chtěli rozvíjet komunitní formy spolupráce a produkce potravin s ohledem na přírodu,“ vypráví o vzniku zahrady jeden z členů Jan Valeška. Nedaleko od centra Prahy tak vzniklo místo, kde poletují včely, dozrává vinná réva a kvetou květiny.

„Směřujeme ke stabilitě a teď jde o to udržet zahradu i bez iniciačního elánu v chodu, etablovat její fungování, udržovat komunitní charakter a nesklouznout k jednoduchým neudržitelným řešením, posilovat rezilienci a diverzitu prostoru a mít z toho všeho radost a potěšení,“ dodává Valeška.

Jako u Středozemního moře

První produkce zeleniny se členové dočkali až dva roky po založení. Do té doby prostor zahrady vyklízeli a budovali záhony a zázemí. Dnes komunita pěstuje kolem čtyřiceti druhů známých i exotických druhů zeleniny. Členové zahrady se nebojí experimentování, takže se zkouší pěstovat třeba batáty, pak-choy, topinambury či jedlé chryzantémy. Mělká půda a téměř středozemní charakter pozemku tomu napomáhají. Obyčejné kořenové zelenině či bramborám se v takových podmínkách totiž nedaří.

Pozůstatkem bývalé zahrádkářské kolonie je spousta starých stromů, které stále plodí. Členové tak mají i vlastní jablka, meruňky či švestky. V průběhu let přibyly i jedlé kaštany, mandloně, moruše, rakytník či nektarinky. O opylování stromů není nouze, Kuchyňka má totiž i své včely.

Dříve bylo v zahradě i stádo ovcí. Od chovu však členové museli upustit především kvůli tomu, že se o ně nezvládali starat. „Nyní chystáme spolupráci s nově vznikající zahradou v Čimicích, kam přesuneme chov slepic, který jsme byli nuceni zrušit kvůli tlaku predátorů,“ vysvětluje Valeška.

Členský příspěvek berou i v naturáliích

Prvotní investici do vybudování zahrady vložila majitelka, aby bylo možné udělat na pozemku terasy, obnovit rozvody vody a elektřiny a prohloubit starou studnu. Členové zahrady jí každoročně část investice vracejí z příspěvků. „Každý člen vkládá jednorázově nevratně 2500 korun, které se používají na pořízení vybavení, zejména nářadí a drobné techniky,“ vysvětluje Valeška. Vklad nemusí mít pouze podobu peněz, může to být třeba i nářadí či, vybavení nebo nějaká hodnotná služba pro komunitní zahradu.

Komunitní zahrady v Praze

Členové každoročně schvalují rozpočet, na němž se každý finančně podílejí podle svých možností. „Obvykle to bývá mezi čtyřmi a sedmi tisíci korun za rok na člena, z čehož se pokrývá plat hlavního zahradníka, náklady na osiva a sazenice či energie,“ vysvětluje Valeška. Kromě členských příspěvků zahrada funguje i s pomocí grantu od Nadace Via a hl. m. Praha na komunitní plánování a výsadbu dřevin.

Někdo se jen rekreuje, ale sklizeň se ho netýká

Komunitu kolem zahrady tvoří čtyřicet lidí, aktivně se na chodu podílí zhruba polovina. „Snažíme se být hodně neformální komunitou a vždy se domluvit na individuálních možnostech a potřebách daného člena. Nicméně každý zájemce se musí stát členem spolku, který zahradu provozuje, to ho zavazuje jednak dodržovat interní pravidla a jednak se podílet na financování,“ vysvětluje Valeška. Původní jádro zakládajících členů je víceméně stabilní. Nové členy však Kuchyňka stále nabírá.

Členové zahrady si mohou vybrat, zda se na provozu zahrady chtějí podílet jen rekreačně, či chtějí mít i podíl z produkce zahrady. V prvním případě je členský příspěvek pouze symbolický. V tom druhém se musí finančně podílet na pokrytí provozního rozpočtu. K tomu se váže i povinnost pro každého člena odpracovat přibližně čtyři celodenní brigády za rok.

„Můžete si přijít s přáteli udělat oheň a při té příležitosti třeba uvařit marmeládu z dozrávajících třešní v komunitní kuchyni nebo naložit okurky či kysané zelí a u toho se vaše děti přirozeně učí, jak vypadá skutečný svět, to vše kousek za vaším domem,“ popisuje Valeška.

Kdo to nezvládne, odejde v míru

I fungování komunitní zahrady má svoje stinné stránky. Podle Jana Valešky tou nejméně příjemnou jsou spory mezi členy, bez nichž se objede málokterá větší komunita. „Vznikají nesoulady, konflikty, nespokojenosti a neporozumění. Kdo neuklidil hadice, kdo nechal nepořádek v základně, čí děti pošlapaly měsíčky. Základem je snaha o otevřenou, nenásilnou komunikaci a podporu vzájemné úcty a pochopení rozdílnosti potřeb i povah a třeba i přijetí chaosu a nepředvídatelnosti, což třeba někteří členové nezvládnou a odcházejí většinou však v míru a klidu,“ dodává.

Kromě toho idylku narušují i slimáci nebo plevel. „Nicméně je to dle mého názoru minimální daň za to, že jsme dostali možnost učit se, jak produkovat vlastní jídlo s ohledem na přírodu a jak vytvářet něco společně s dalšími lidmi v míru a snad i radostně a současně proměnit dříve zdevastovaný kus města v něco krásného,“ dodává Valeška.

Valentina Podlesná

Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.