Předevčírem uplynulo 11 let od úmrtí Margaret Thatcherové. Političky, která jako první ze světových lídrů varovala před nebezpečím globálního oteplování. Již v roce 1990 požadovala závazné snižování emisí. Ochrana klimatu byla pro ni konzervativní hodnota.
„Globální klimatická změna je něco, co nás ovlivní všechny. A opatření budou účinná pouze tehdy, provedeme-li je na mezinárodní úrovni,“ prohlásila Thatcherová na půdě OSN v roce 1989. „Velké části naší planety mohou postihnout sucha a hlad, pokud se v důsledku ničení lesů a akumulace skleníkových plynů změní cykly dešťů a monzunů. (…) A v řešení těchto problémů budeme úspěšní jen tehdy, pokud se odhodláme k rozsáhlé mezinárodní spolupráci.“
Thatcherová byla první šéfem vlády Velké Británie s vědeckým titulem a podle vzpomínek klimatologů díky tomu velmi dobře problematiku chápala. Byla jedním z prvních světových politiků, který vzal vážně problematiku globálního oteplování stejně jako dalších environmentálních problémů.
Varovala před rizikem vzniku ozonové díry, ale i před kyselými dešti, znečištěním půdy nebo ohrožením oceánů. Ve svých projevech zdůrazňovala, že starost o životní prostředí je jednou z hlavních konzervativních zásad. „Environmentální problémy, kterým čelí celý svět, vyžadují odpovídající reakci celého světa. Dotknou se to každé země a nikdo se z toho nemůže vymanit. Průmyslově vyspělejší země musí více přispívat na pomoc těm, které průmyslově vyspělé nejsou,“ prohlásila v OSN.
Volný trh má své hranice
Environmentální aktivista Jonathon Porritt, který vedl Friends of the Earth v pozdních 80. letech, vzpomínal, že udělala víc než kdo jiný ve snaze vnést tyto problémy do politické debaty. „Když v letech 1987-88 začala mluvit o ozonové vrstvě, kyselých deštích a změně klimatu, spousta lidí, kteří tvrdili, že tyto problémy jsou pro podivíny, kteří objímají stromy, si pomyslela: Jé, to říká paní Thatcherová, to musí být vážné,“ vzpomínal Porritt.
Thatcherová také varovala: „Po dvě století od doby osvícenství jsme předpokládali, že ať dosáhneme jakéhokoliv pokroku ve vědě, ekonomického rozvoje nebo nárůstu počtu lidí, svět bude pokračovat víceméně stejně. To byl pokrok. A to jsme chtěli. Nyní víme, že to už neplatí.“
Zabránit klimatické destabilizaci a opustit fosilní paliva byla pro ni otázka zodpovědnosti vůči budoucím generacím a životnímu prostředí. Jenže důvod byl i ekonomický — konat teď se vyplatí víc než později sčítat škody. Thatcherová také prohlásila: „Vždy bychom měli mít na paměti, že volný trh je prostředkem k dosažení cíle. Pokud by jeho působení mělo za následek více škod na kvalitě života kvůli znečištění než přínosů z produkce zboží a služeb, ztratil by smysl.“
Věděla totiž, že v případě environmentálních problémů čelíme tomu, čemu ekonomové říkají negativní externality neboli selhání trhu, který není schopen do kalkulací zahrnout dopady na životní prostředí. „Nesmíme se nechat odvést do neplodných a rozdělujících sporů,“ prohlásila v roce 1990. „Na to je příliš málo času.“ A vyžadovala závazné globální plány na snižování emisí, které je možné vynucovat.
Nečekaný obrat
Thatcherová chtěla dle svých slov dosáhnout toho, aby se svět dostal do roku 2005 na úroveň emisí roku 1990. Omezení emisí brala jako pojištění proti řadě nepředvídatelných faktorů, které klimatická destabilizace může přinést. Bylo to pro ni vyjádření konzervatismu.
Zároveň radila, abychom byli pokorní k přírodě: „Dnes jsme se naučili spíše pokoře a úctě k přírodní rovnováze. (…) Rozum je zvláštním darem lidstva… Nyní musíme svůj rozum použít k tomu, abychom našli způsob, jak s přírodou žít, a ne jí dominovat.“
Chápala přitom, že to nebude jednoduché: „Naše schopnost spojit se, abychom zastavili nebo omezili poškozování životního prostředí, bude zřejmě největší zkouškou toho, jak dalece dokážeme jednat jako světové společenství,“ tvrdila Thatcherová.
Nicméně v pozdnějším věku Thatcherová prodělala značný názorový obrat. V roce 2002 ve svých pamětech dokonce varovala před velkým spiknutím za účelem vytvoření socialistické světovlády pod rouškou ochrany klimatu. Co k tomu vedlo?
Když se podíváme do pamětí Thatcherové, tak zjistíme, že se odkazuje na lidi, jako byl Richard Lindzen, Fred Singer, Arthur Robinson a Julian Morris z think-tanků Heritage Foundation, Cato Institute nebo Institute of Economic Affairs. Co mají společného? Byli placeni fosilním průmyslem.
Odkaz přebila propaganda
Julian Morris pracoval pro Institute of Economic Affairs, jeden z prvních neoliberálních think tanků, které byl financován minimálně od roku 1967 ropným gigantem British Petrol a později ExxonMobilem za účelem ovlivňování politiků. Morris pracoval a zakládal další organizace, které získávaly zdroje od dalších fosilních korporací, jako je ExxonMobil nebo Koch Industries. Podobně na tom byli Fred Singer a Richard Lindzen.
Fosilní průmysl totiž počátkem 90. let zjistil, že se schyluje k jeho regulaci a začal mobilizovat své spojence. Ačkoliv konzervativní lídři západu (Thatcherová a George Bush starší) byli prvními klima-alarmisty, to se brzy pod tlakem lobbistů obrátilo v opak.
Fosilní průmysl masivně vstoupil do struktury převážně konzervativních a neoliberálních organizací, které byly proti regulaci z ideologických důvodů. A skrze ně šířil dezinformace proti klimatické vědě za využití know-how tabákového průmyslu.
Vytvoření informační mlhy je hlavním důvodem, proč svět nedokázal zabránit nebezpečné klimatické destabilizaci. Ostatně je to vidět i u nás, kde obdivovatel Thatcherové Jan Skopeček patří k politikům, kteří zarytě brání klimatické politice.
O problému globálního oteplování víme i díky konzervativním lídrům, jako byla Margareth Thatcherová, která před ním varovala již před více než 35 lety. Bohužel, jejich odkaz přebila propaganda fosilního průmyslu, se kterou se spojili její následníci.
Vojtěch Pecka
Vojtěch je autorem knihy Továrna na lži - výroba klimatických dezinformací a působí také jako analytik Klimatýmu Asociace pro mezinarodní otázky (AMO).
