Ruská vojenská agrese na Ukrajině odhalila slabinu v dosavadní evropské politice – závislost energetiky Unie na ruské ropě a zejména plynu. Uhelné elektrárny by tak mohly sloužit déle, než se původně plánovalo. V Česku mělo podle vlády uhlí skončit do roku 2033.
Evropská komise vypracovala na začátku března plán REPowerEU, který plánuje Unii zbavit závislosti na ruských fosilních palivech do roku 2030. Cílem plánu je rychlejší přechod k udržitelným zdrojům a zelené energetice, nicméně emise oxidu uhličitého nejspíš krátkodobě vzrostou. V příštích měsících budou totiž zapotřebí i špinavější zdroje energie, jako je uhlí.
Dokonce už ani místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, který má na starosti Zelenou dohodu, odložení odchodu od uhlí nevylučuje. Podle serveru Politico uvedl, že „všechny možnosti jsou na stole“.
Zmocněnec pro energetickou bezpečnost České republiky Václav Bartuška pro týdeník Respekt uvedl, že uhlí „v nahrazování výpadků určitě nějakou roli hrát bude“. I jeho cena ovšem po začátku války prudce vystřelila. Cena budoucích dodávek uhlí se počátkem března vyšplhala až na 420 dolarů za tunu, před rokem přitom byla zhruba pětinová. Nyní se uhlí prodává za 258 dolarů za tunu podobně jako loni v říjnu.
Jak dlouho ještě plyn poteče?
Rusko v současnosti pokrývá 30 procent evropské poptávky po uhlí. Na rozdíl od plynu je ovšem snadné ruské uhlí nahradit dovozem odjinud. V úvahu přicházejí například Austrálie, Jihoafrická republika nebo Spojené státy.
Polská vláda dokonce již připravila zákon, který dovoz ruského uhlí do země výslovně zakazuje. Ostatní evropské státy zatím s embargem ruských surovin váhají. Situaci nicméně vyostřilo také Rusko, které od tohoto týdne údajně nebude přijímat platby za plyn a ropu v jiné měně než rublech. Jelikož evropské státy jsou proti, fakticky to může znamenat ukončení ruských dodávek.
Využití stávajících uhelných elektráren se přes všechny nevýhody jeví jako jediné dostupné východisko. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová počátkem března uvedla, že „jednoduše nemůžeme spoléhat na dodavatele, který nás přímo ohrožuje“.
Největší radost mají Poláci
Evropské země reagují na nastalou situaci různě. Energetické mixy se totiž liší stát od státu, jiná je závislost na ruských dodávkách. Na ruském zemním plynu je závislé hlavně Německo. To zatím uvedlo podle serveru Euractiv.com některé již vypnuté uhelné elektrárny do stavu pohotovosti. Při nedostatku elektřiny v případě výpadku plynových elektráren by měly být znovu použity k její výrobě.
Jadernou energetiku země zavrhla po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima z roku 2011. A fotovoltaické či větrné elektrárny jsou příliš závislé na počasí.
Podobně italský premiér Mario Draghi připustil, že bude nutné znovuotevřít některé nedávno zavřené uhelné elektrárny. Stejně na věc nahlížejí ve Francii, byť její energetika se opírá především o jádro.
Polsko odložení konce uhlí vítá nejhlasitěji. Dominik Kolorz, vedoucí odborového svazu Solidarita, uvedl pro deník The New York Times, že „takzvaná klimatická politika EU vedla k obrovské hospodářské krizi“ a „úplné energetické závislosti na Ruské federaci“. Spalováním uhlí vzniká v Polsku 70 procent elektřiny, přičemž uhelné elektrárny by chtěli Poláci vypnout až v roce 2049. Válka na Ukrajině tak polské straně poskytla další argumenty pro zachování současného stavu.
OKD vyšší ceny hrají do karet
V Česku se dnes z uhlí vyrábí přes 40 procent elektrické energie. Dosud vláda počítala s koncem spalování uhlí k roku 2033. Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková toto datum potvrdila. Prohlásila ale, že „probíhající krize bude mít zásadní vliv na přehodnocení současného stavu a změny v naší další strategické práci“.
Společnost OKD na Ostravsku plánovala poslední důl uzavřít do konce roku 2023. Tamní hlubinná těžba se totiž společnosti přestávala vyplácet. Válka na Ukrajině a následný vzestup ceny uhlí to však změnily. Výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor pro týdeník Echo24 uvedl, že k zastavení těžby „prakticky jistě“ nedojde.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
