Martin Bursík: Češi nevědí, co je Green Deal, ale odmítají ho. Vliv těžařů a průmyslu je tu moc silný

Průkopník zelené politiky v Česku Martin Bursík stojí už roky mimo politické dění. Přesto má vliv na zásadní energetické zákony. Působí v čele organizací zaměřených na obnovitelné zdroje energie a mimo jiné spoluutvářel novelu energetického zákona, podle níž Češi jako jediní v Evropě budou moci posílat přebytky obnovitelné elektřiny z chaty třeba do bytu.

Zemní plyn neuznává jako čistý zdroj a pracuje na tom, aby třetinu Prahy vytápěla tepelná čerpadla pomocí tepla z odpadní vody. Je také zastáncem Green Dealu. „Měli bychom dát zelenou čistému průmyslu. Jsme ale skeptici a držíme se zajetých kolejí. Proč?“ ptá se Martin Bursík, někdejší předseda Strany zelených.

Jednou z vašich funkcí je, že pro Prahu vedete expertní komisi pro klima. Připravili jste mimo jiné Klimatický plán Prahy do roku 2030, podle něhož má hlavní město snížit emise skleníkových plynů o 45 procent oproti roku 2010. Jak se vám daří tak ambiciózní plán naplňovat?

Ano, je ambiciózní. Podle inventury emisí CO2 Praha zatím snížila emise o 20 procent. To je dobrý dílčí výsledek, ke kterému přispěli i Pražané úsporami energií v reakci na ceny v době energetické krize. Do roku 2030 nám ke splnění klimatického cíle pomůže i rychlejší uzavírání uhelných elektráren, protože celých 48 procent uhlíkové stopy města dělá import elektřiny z nich. Jde o více než čtyři miliony tun CO2 za rok.

Klimatický plán v tuto chvíli obsahuje na osmdesát konkrétních projektů a opatření z oblastí využívání energie. Vyšlo nám, že takto razantní snížení emisí je možné, plán schválila rada a zastupitelstvo a teď pomáháme projekty realizovat. Jedním z nejzajímavějších je výstavba Energocentra na čistírně odpadních vod v Bubenči (teplo má vyrábět z odpadních vod pomocí průmyslových tepelných čerpadel na čistírně, pozn. red.). Probíhá projektová příprava série tepelných čerpadel o instalovaném výkonu 180 megawattů, to je zhruba třetina dnešní dodávky z mělnické uhelné teplárny.

K projektu Energocentra ale zaznívá kritika, že takhle získané teplo bude mnohonásobně dražší než teplo získané z uhlí nebo plynu. Co na to říkáte?

Podle našich výpočtů by nákladová cena tepla z průmyslových tepelných čerpadel měla být po zahrnutí investiční dotace 748 korun na gigajoule tepla. To je zhruba na dvou třetinách ceny, za kterou nyní Pražané nakupují teplo vyráběné z fosilního uhlí. Současně je poctivé říci, že ČEZ plánuje konec uhlí v Mělníku a připravuje plynovou elektrárnu.

Ale my jsme v Praze o generaci dál, chystáme projekt, kdy budeme teplo vyrábět tepelnými čerpadly, která budou napájena zelenou elektřinou. Energocentrum by mohlo zásobovat energií nově budovanou čtvrť Bubny-Zátory, dále například Vltavskou filharmonii, ale také celou Podbabu, Dejvice a Veleslavín a další čtvrti. A když budeme dostatečně rychlí, můžeme na ně získat finance z evropských fondů, což vám na uhlí nikdo nedá. Na plyn bohužel dá, což je velká chyba, protože zemní plyn je fosilní zdroj a čerpání dotací na plyn považuji za fatální chybu.

Takže na plyn by neměly jít žádné dotace?

Pravidla programu HEAT z Modernizačního fondu, který spravuje ministerstvo životního prostředí, by měla podle mne podporovat primárně obnovitelné zdroje energie a tepelná čerpadla, která využívají odpadní teplo a jsou napájena zelenou energií. A pouze pokud by se ukázalo, že na daný projekt není z technických nebo ekonomických důvodů možné čerpadla použít, pak výjimečně umožnit dotaci na zemní plyn. Realita je bohužel jiná.

V programu HEAT je 110 miliard korun z emisních povolenek a v tuto chvíli je již téměř 80 miliard vázaných na náhradu uhlí plynem. Pokud vím, není tam ani jeden projekt využívající průmyslová tepelná čerpadla pro centrální zásobování teplem a chladem. Přitom před několika týdny navrhla Evropská komise snížení emisí CO2 o 90 procent do roku 2040. Takže my v Česku nasekáme vyšší desítky systémů centrálního zásobování teplem na plyn a za deset let budeme řešit, co s nimi. Mrzí mne, že i ministerstvo životního prostředí přijalo zemní plyn jako „čistý zdroj“ a neupřednostňuje nejmodernější technologie tepelných čerpadel. To je uvažování o jednu technologickou generaci zpět.

Která další opatření navrhuje pražská expertní komise pro klima?

Nejde jen o to snižovat emise, ale také vyrábět vlastní obnovitelnou energii. Na majetku města se například budují fotovoltaické elektrárny a přebytky z nich se začnou sdílet. Cílem je využít veškerou elektřinu, kterou členové Pražského společenství obnovitelných zdrojů vyrobí. Co nevyužijí v místě výroby, to nasdílí dalším členům.

To je úplně nový moment, který přinesla evropská směrnice REDIII a její transpozice českým zákonem Lex OZE II. Do klimatického úsilí jsme zapojili také Dopravní podnik hl. města Prahy, který obměňuje vozový park autobusů. Má jich kolem 1200 a počítá se s tím, že do roku 2030 by dvě třetiny z nich měly být bezemisní vozy, jako třeba bateriový trolejbus na lince 59, který již začal jezdit na Letiště Václava Havla. Testují se i vodíkové autobusy a elektrobusy, rozšiřují se tramvajové tratě.

Nyní je prioritou vytvořit komplexní ekosystém nakládání s bioodpadem. Hlavní město proto už koupilo bioplynovou stanici Chrást. Druhé zařízení pro zpracování bioodpadů bude součástí rozsáhlé modernizace čistírny odpadních vod a mělo by efektivně zpracovat a využít bioodpad s vysokým podílem vody, typicky z gastroprovozů. A pomyslnou tečkou by měla být nová spalovací linka ve spalovně v Malešicích, která by dokázala separovat z čistírenského kalu fosfor. Připravujeme tenhle rozsáhlý projekt v koordinaci několika firem, a to hlavně Pražských služeb a Pražské vodohospodářské společnosti.

A co z bioodpadů vznikne?

Vznikne bioplyn a jeho úpravou a čištěním biometan. Ten se pak vtlačí do plynového potrubí. Praha je v tomhle průkopníkem, protože výroba biometanu a jeho vtláčení do distribuční sítě zemního plynu již probíhá. A technologie jsou připravené na očekávaný větší objem. Abych to shrnul: Zhruba polovina komunálního odpadu od obyvatel jsou bioodpady a ty se dají energeticky efektivně využít. Jde o zdroj obnovitelné energie. Z bioplynu je navíc možné vyrábět elektřinu v momentě, kdy je jí nedostatek.

Jak ale bioodpad z komunálu získáte? Jsou Pražané zvyklí používat hnědé popelnice?

Systém se postupně vytváří. Městské firmy se v memorandu, na jehož základě vznikl společný projektový tým, zavázaly, že se bioodpad bude separovat přímo v místě vzniku. Tedy, že občané dostanou na bioodpad speciální nádoby, hnědé popelnice. V tuto chvíli se již sběr bioodpadu pilotně testuje a je o něj velký zájem. Lidem došlo, že když začnou třídit bioodpad a využijí tuto službu zdarma, sníží se jim náklady na zbytkový komunální odpad. A to je správně, takhle má motivace k třídění fungovat. Chtěli bychom to zavést na celém území Prahy s tím, že takhle vytříděný bioodpad se využije podle jeho typu v kompostárně, v čistírně odpadních vod a v bioplynové stanici v Chrástu.

Když se ale podíváme do ulic Prahy, dopravních zácp plných naftových aut neubývá, metro D nemá ještě ani první stanici a Energocentrum je jen na papíře. Opravdu věříte tomu, že do šesti let bude vše jinak a emise výrazně klesnou?

V tom máte bohužel pravdu. Praha má zřejmě nejkvalitnější systém městské hromadné dopravy v Evropě, co se týká dostupnosti zastávek a počtu vozidel MHD. Metro, tramvaje či autobusy přepraví denně zhruba 3,5 milionu cestujících, což je zhruba 40 procent výkonu veškeré osobní přepravy ve městě. A pomáhá i železnice. Přesto se pro většinu ještě nestala tramvajenka, respektive Lítačka, součástí životního stylu.

Dopravní zácpy brzdí plynulý provoz MHD, lokální emise neklesají, protože podíl elektromobilů je zanedbatelný. Mimochodem v Česku kvůli zpátečnickému postoji máme nejnižší podíl elektromobilů mezi prodanými auty. V klimatickém plánu počítáme se zavedením elektronického mýta, které by nastavovalo dynamicky ceny podle dopravní špičky a motivovalo k přechodu na jiný typ čisté mobility, tedy pěší či na kole anebo MHD. Jenže na zavedení mýta se pražská koalice nedohodla a není součástí programového prohlášení.

Budeme k tomu muset asi dojít postupně. Začít u školních ulic a omezit nejprve provoz aut u škol primárně jako ochranu bezpečnosti školáků. Tím zjistíme, že veřejný prostor lze využít lépe než pro jízdu a parkování aut. A věřím, že paralelně se bude prosazovat model „mobilita jako služba“ a v budoucnosti se více prosadí služba sdílení aut, přirozeně elektromobilů.

Co se týče Energocentra, běží nejrychleji, jak může. Ale nepodařilo se do projektu zatím zapojit klíčové hráče, jimiž jsou vedle hlavního města a Pražských vodohospodářských služeb také Veolia a ČEZ. Aby Praha splnila klimatický cíl, potřebuje rozvoj obnovitelných zdrojů na celém území Česka, zejména větrných elektráren, které doplní fotovoltaické a spolu s akumulací elektřiny umožní vypnout uhelné elektrárny. Potřebujeme urychlit přechod na elektromobilitu a omezit intenzitu osobní automobilové dopravy. Separaci a energetické využívání bioopadu zvládne Praha včas.

Jste také předsedou představenstva Evropské federace obnovitelných zdrojů (EREF). Co to konkrétně obnáší a co všechno můžete z této pozice ovlivnit?

Kancelář máme v Bruselu, ale funguje samostatně, z Prahy do ní nedojíždím. Mám na starosti, aby všechno v bruselské kanceláři fungovalo, jsme v úzkém kontaktu s Evropskou komisí, Radou i Parlamentem. Co se týče evropské legislativy, máme velkou možnost ji ovlivnit. Sdružujeme provozovatele obnovitelných zdrojů, výrobce technologií a svazy OZE z celé Evropské unie.

Kupříkladu teď se bude v Evropském parlamentu hlasovat o evropské směrnici o energetické náročnosti budov. Budeme požadovat, aby nová výstavba byla energeticky neutrální či aby se stavěly energeticky aktivní budovy, které více energie vyrobí, než spotřebují (dva dny po rozhovoru Evropský parlament směrnici EPBD schválil, pozn. red.).

Ovlivňujeme legislativu při jejím vzniku, spolu s mnoha dalšími organizacemi. Píšeme k zákonům připomínky, posíláme Evropské komisi zkušenosti, naposledy od českých subdodavatelů komponent větrných elektráren. Stojíme i za konceptem komunitní energetiky, náš lobbing pomohl dostat ji hned do dvou evropských směrnic. Mimochodem sdílení energie, tedy že nevyužitou energii z chalupy můžete poslat do sítě a odečtou vám to pak z ceny elektřiny doma, je v Česku unikátem, nikde jinde v Evropě tohle nemají. Konzultujeme s řadou evropských poslankyň a poslanců, z Česka asi nejvíce s Luďkem Niedermayerem, který se v Evropském parlamentu zaměřuje na klima a energetiku.

Co si myslíte o tom, jak Češi vnímají Green Deal?

Podle průzkumů devět z deseti Čechů neví, co Green Deal přesně znamená, ale jsou proti němu. To je úplně bizarní. Myslím, že současná vláda nedokázala občanům vysvětlit, o co v Green Dealu jde a proč ho potřebujeme. Green Deal znamená prostě dekarbonizaci, která je absolutně nezbytná. Planeta hoří, dopady klimatické změny už cítíme i my tady v Česku, zimy máme bez sněhu, nebo pak přijdou obrovské přívaly sněhu, máme sucho, povodně a nikdo už nepochybuje o tom, že tyto extrémy souvisí s klimatickou změnou. Jedinou pilulkou proti tomu je zastavit emise skleníkových plynů. Do politiky jsem vstupoval v roce 2006, kdy jsem dovedl Zelené do sněmovny. Už tehdy jsem prosazoval mimo jiné obnovitelné zdroje a odklon od fosilních paliv a v roce 2009 jsme spustili program Zelená úsporám, který stále běží.

Proč tedy politici v Česku a velká skupina národa Green Deal zpochybňují?

Vliv fosilního průmyslu, těžařů, plynárenství, teplárenství a těžkého průmyslu je v Česku silný. Jde o tak silnou lobby, že se jim podařilo modernizaci zbrzdit, a ještě vytvořit u lidí strach z dekarbonizace. Ano, je to přirozené, lidé mají strach z něčeho nového, bojí se třeba i elektromobilů. Proti elektromobilům se tu vytvořila tak nedůvěřivá atmosféra, že máme jeden z nejnižších rozvojů elektromobility v EU. Přitom jsme průmyslová země, která je hrdá na svůj automobilový průmysl. Mrzí mě, že jsme se takhle zastavili. Zvítězilo zpátečnictví.

Nezbývá než konstatovat, že i Poláci nás předběhli tak razantně, že už ani nevidíme zadní světla jejich vlaku. Instalovali například ohromný výkon větrných elektráren, který jim pokrývá i více než třetinu spotřeby elektřiny, přitom my tady v referendech větrníky odmítáme.

V Česku problematizovaný Green Deal je ve skutečnosti velmi komplexní projekt, který navrhuje, jak modernizovat ekonomiku zemí od energetiky přes výstavbu, dopravu a tak dále. My to odmítáme, a tím odmítáme i modernizaci. Měli bychom dát zelenou modernímu průmyslu, který bude čistý, dekarbonizovaný. Jsme ale skeptici, nevěříme tomu a držíme se stále zajetých kolejí. Proč? Fosilní lobby je silná a klasický těžký průmysl chce zachovat stávající stav co nejdéle. Takže konkurenční výhoda nám utíká a čím déle budeme čekat, tím více budeme pozadu.

Co vy osobně děláte pro ekologii v běžném životě? Máte zateplený dům, jezdíte elektromobilem?

Bydlíme v barokním domě na Malé Straně, takže kdybychom ho zateplili, půjdu do vězení. Žijeme ale hodně ekologicky, stejně jako všechny naše děti, je to pro ně samozřejmost. Vytápění našeho bytu i celého domu je řízeno přes internet na dálku, mohu řídit teplotu v jednotlivých bytech a prostorách domu. V přízemí máme galerii, takže když je například nájemce v zahraničí, reguluji teplotu. Kde to bylo možné, instaloval jsem podlahové vytápění, které má nižší spotřebu energie. Já sám mám Lítačku a jezdím po Praze na skládacím kole. Auto vlastníme, ale používáme ho tak dvakrát do měsíce, když jedeme mimo město.

A je to elektromobil?

O elektromobilu jsem uvažoval, ale jelikož auto používáme opravdu málo, zatím vyčkávám na vhodný model, co se týče baterie, ceny a tak dále. Část domu je orientována do vnitrobloku, kam nikdo nevidí, a tam by snad bylo možné instalovat fasádní fotovoltaiku. Moc rád bych tak nabíjel budoucí elektroauto a sdílel elektřinu s nájemníky. Ale tomu musí předcházet konzultace a povolení od památkové péče.

V domě třídíme papír, sklo, plast a tetrapaky. Velké téma pro naši rodinu je také bioodpad. Na úroveň půdy jsem umístil velký kompostér, konzultoval jsem s půdními biology, jestli bude fungovat, když nemá kontakt s mikroorganismy v půdě, protože stojí na plechu. Tedy žije jen z toho, co do něj hodíme my. A funguje to perfektně, veškerý bioodpad kompletně kompostujeme. Loni jsem v kompostéru našel larvy chroustů. A ze zeminy z kompostu už nám rostou rajčata.