Faerské ostrovy jsou součástí Dánského království, takže patří k těm bohatším zemím na světě. Pokud jde o výkonnost ekonomiky, tamní hrubý domácí produkt na obyvatele je zhruba dvakrát větší než v Česku. Ekonews byly na místě, kde probíhá jejich tradiční grindadráp.
Je brzké sobotní ráno a budí nás upozornění na telefonu: „Dnes ráno byla pět námořních mil od Eystnesu spatřena skupina asi dvou stovek plískavic bělobokých. Okresní komisař Jacob Vestergaard nařídil, aby byly nahnány směrem do zátoky ve Skálabotnuru. Pláž a přístavní molo ve Skálabotnuru byly určeny jako místo, kde budou delfíni následně zpracováni.“
Za necelých deset minut jsem i s ostatními dobrovolníky z organizace Sea Shepherd v autě a vyrážíme do zhruba 25 minut vzdáleného fjordu. Naším úkolem je v rámci operace Living Fjords důkladně zdokumentovat lov na menší kytovce. Tady na Faerských ostrovech mu říkají grindadráp a provozují od raného středověku. Tehdy si díky němu vytvářeli zásoby jídla, dnes jde však o něco úplně jiného.
Když dorazíme na místo, je tato vesnice, kde žije 138 obyvatel, ještě poklidná. Netrvá ale dlouho a silnice se plní auty, sjíždějí se sem rodiny ze širokého okolí. Někteří sedí u aut, pijí kávu a vyčkávají, zatímco kolem pobíhají děti, jiní se vydávají na pláž. Starší muži si pak chystají nože a další „lovecké“ vybavení.
Brzy zpozorujeme formaci lodí a člunů, jak se organizovaně blíží ke břehu. Před nimi se čeří voda desítkami hřbetních ploutví prchajících delfínů.
Nejdříve mícha a pak proříznout krk
Plískavice běloboká není ohrožený druh. Velikost jejich populace ale není dobře zdokumentovaná, podle různých odhadů se pohybuje od 100 do 300 tisíc. Tento savec dorůstá necelých tří metrů a váží zhruba dva metráky. Jako všichni delfíni jsou plískavice nesmírně společenské, takže žijí ve skupinách kolem padesáti jedinců. A Faeřané toho dokážou využít.
Jakmile jsou delfíni na mělčině, zejména muži začnou vbíhat do vody s lany, háky a noži a vytahují z vody první plískavici. Následné zabíjení má pevně stanovená pravidla: nejdřív kytovci zabodnou do dýchacího otvoru první speciálně uzpůsobený nůž tak, aby pronikl míchou. Následně lovec dlouhým velrybářským nožem prořízne zvířeti krk. Prvním krokem má být delfín ochromen, po druhém vykrvácí.
Všude je slyšet delfíní pískot a voda se postupně barví do ruda. Ačkoliv zabíjení má být co nejrychlejší a co „nejhumánnější“, ne vždy se to ale podaří. Mnohé vážně zraněné plískavice se pod rukama velrybářů panicky zmítají a voda s krví stříkají všude okolo, dokud se kolem zvířete neshlukne dost mužů, aby ho usmrtili.
Jen pár kroků ode mě leží na pláži o polovinu menší plískavice než všechny ostatní. Mládě. Celkem napočítáme tři.
Když se všechny plískavice ocitnou mrtvé na pláži, začnou je místní přivazovat lany za ocasní ploutve k lodím, které je do přístavu před chvílí nahnaly, a převážejí je k nedalekému přístavnímu molu. Tam už čeká jeřáb, který kytovce vytahuje z vody a rovná vedle sebe do řady. Pár lidí z delfínů omývá zbývající krev hadicí, ostatní přihlížejí a povídají si se sousedy, zatímco jejich děti mrtvé plískavice hladí, nebo do nich kopou.
A pak jsou všechna zvířata na molu, mají na sobě nožem vyryté číslo a začíná jejich vyvrhování. Zároveň přichází dvojice vědců, aby udělali testy na obsah těžkých kovů v mase. Problémem je zejména rtuť, která se v něm ukládá, a pak také delfínům odřezávají spodní čelisti, aby zjistili jejich věk. Celkem na molu leží 150 mrtvých plískavic. Tři mláďata, která jsme viděli na pláži, chybějí.
Teď už je živí lososí farmy
Na Faerských ostrovech žije asi 55 tisíc lidí, které do devadesátých let živil hlavně rybářský průmysl. Nyní jejich ekonomiku táhnou lososové farmy. Faeřané nicméně lov malých kytovců a velryb považují za své kulturní dědictví. Plískavice běloboké přitom nepatří k tradičně loveným druhům, protože v minulosti byly příliš rychlé na to, aby je bylo možné dostihnout v lodích bez motoru. Původně se lov zaměřoval na kulohlavce černé.
Ačkoliv je souostroví v severním Atlantském oceánu součástí Dánska, od roku 1948 má značnou míru samostatnosti. Nepodléhá proto zákonům Evropské unie, které lov malých kytovců zakazují. Ale i když místní velrybářské stanice zejí od roku 1984 prázdnotou a slouží nyní už jen jako připomínka tohoto průmyslu, grindadrápy přetrvávají.
Během největšího zdokumentovaného grindadrápu v roce 2021 Faeřané za jeden dne zabili v rámci dvou lovů 1 428 plískavic bělobokých. Neexistují přitom žádná omezení, a to ani pokud jde o sezonu lovu kytovců, ani o povolené množství ulovených jedinců. V tomto roce zatím na Faerských ostrovech ulovili 745 kulohlavců a plískavic.
„Grindadráp je ze své podstaty vůči zvířatům velmi krutý. Výzkumy ukazují, že neexistuje způsob, jak kytovce nahnat do zátoky, vytáhnout na mělčinu a zabít, aniž by byli vystaveni dlouhodobému stresu, strachu a bolesti, než nakonec vykrvácí a zemřou,“ uvádí Valentina Crastová ze Sea Shepherd, vedoucí operace Living Fjords.
„Tuto praktiku nelze označit za ekologicky udržitelnou, protože jsou vyhubena celá stáda a rodové linie, a to včetně březích samic a velmi malých mláďat. Tato krutost navíc nemá velký význam, protože maso z velryb a delfínů je natolik toxické, že není vhodné ke konzumaci,“ dodává Crastová.
Těla, která neměl nikdo vidět
Přístup místních k otázce grindadrápu zůstává komplikovaný. Kontroverzní zásahy aktivistů v minulosti znamenaly, že Faeřanům nyní často vadí jejich pouhá přítomnost. Setkáváme se s tím i my, když na nás místní pokřikují, abychom si místo kamer a foťáků vzali nože.
Jiní obyvatelé ostrovů si problematičnost lovu kytovců uvědomují, brání však národní hrdost. „Je mi těch delfínů líto, ale občas jejich maso jím. Je to naše tradice a je to koloběh života,“ vysvětluje jedna Faeřanka. Připouští přitom, že těhotné ženy by delfíní nebo velrybí maso kvůli vysokému obsahu rtuti vůbec jíst neměly.
Večer se pak v přístavu opět všichni scházejí, přinášejí s sebou vany a velké koše, do kterých dostávají svůj příděl masa. Tím grindadráp končí. Ale ne tak docela.
O dva dny později dostáváme zprávu, abychom se dojeli podívat k vesnici Leynar. Nachází se na vedlejším ostrově, asi čtyřicet kilometrů od Skálabotnuru. Těla mrtvých plískavic leží vyhozená nad vesnicí u moře. Většina „odpadu“ skončila v oceánu, pár těl ale zůstalo viset na skalách a na útesu. A některá z nich jsou téměř netknutá, viditelně z nich nebylo odřezáno žádné maso.
„Tahle hrůzná likvidace těl se odehrála daleko od zvědavých očí aktivistů, což ukazuje, že velrybáři si jsou vědomi toho, že jde o plýtvání. Neúcta k těmto delfínům z toho čiší,“ uvádí Crastová ze Sea Shepherd. „Ti delfíni nebyli zabiti z nutnosti. Stali se obětí společnosti lpící na tradici, která neslouží žádnému skutečnému účelu. Obyvatelé Faerských ostrovů totiž delfíní maso už dávno k přežití nepotřebují,“ dodává.
Tereza Koudelová
Tereza studuje žurnalistku na FSV UK. Je spoluzakladatelkou české pobočky mezinárodní organizace Sea Shepherd, která se zabývá ochranou mořských ekosystémů. Nejradši píše o všem, co se pojí s oceány.
