Oblast ESG představovala zatím pro banky hlavně zátěž, ta doba ale pomalu končí, říká Radek Laštovička ze společnosti EY, který se zabývá poradenstvím pro finanční instituce a má na starosti různé ESG projekty.
Finančníky například školí v tom, co ESG v bankách představuje, navrhuje interní postupy bank pro hodnocení ESG rizik, ESG skórovací postupy a způsob, jak mohou banky zohlednit ESG rizika svých klientů.
„Na banky jsou kladeny čím dál přísnější požadavky na to, jak by samy měly ESG řešit, a to od představenstva až po klientské pracovníky,“ říká Laštovička. Součástí servisu EY pro banky je i IT řešení zjišťující, jaká uhlíková stopa neboli bankou financované emise souvisejí s portfoliem dané banky. Emise spojené s využitím klientům poskytnutého financování totiž tvoří okolo 99 procent celkové uhlíkové stopy banky, takže všechny emise spojené s provozem finanční instituce samotné jsou proti tomu nevýznamné.
Že by na tom byly české banky s připraveností na nová pravidla a požadavky hůře než ty zahraniční, si Laštovička nemyslí.
„Nadnárodní banky nedělají pro své české pobočky žádné výjimky a co je jejich standardem, vyžadují i v Česku. Pravdou je, že ESG problematika je u většiny řešena primárně na úrovni skupiny. Ta vymýšlí, co se bude reportovat, implementuje nástroje pro výpočet uhlíkové stopy v portfoliích, stanovuje dekarbonizační cíle, nastavuje ‚KPIs‘ a jednotlivé pobočky v Česku i jinde v zahraničí jsou za vývojem v centrálách v určitém zpoždění,“ myslí si Laštovička s tím, že alespoň nějaké kroky na českém trhu podnikají už i banky bez zahraniční matky.
V tuto chvíli je podle něj pro banky velkou výzvou správně vyhodnotit uhlíkovou stopu portfolia. Ještě náročnější disciplínu ale představuje soulad s kritérii EU taxonomie s dopady na rozhodování o tom, koho bude banka v budoucnu financovat. Podle něj jsou tato „zelená“ kritéria extrémně detailní a komplexní a něco, co by všem na první dojem připadalo jako zelená investice, nemusí s taxonomií paradoxně vůbec ladit.
„EU taxonomie měla úplně původně identifikovat mimořádně zelené aktivity. Není proto úplně šťastné, že tato super přísná kritéria se poté aplikují jako hodnotící kritéria na portfolia bank,“ podotýká Laštovička s tím, že se očekává, že těch opravdu zelených projektů (dle taxonomie) budou jen jednotky procent.
„Jsou známé případy, kdy ten nesoulad může až bít do očí. Třeba elektromobily Tesla nebo jiné elektro vozy, které nemají na úrovni korporace dořešenou likvidaci baterií, jsou rázem v nesouladu s taxonomií,“ říká Laštovička.
Jako další příklad uvádí financování elektráren na obnovitelné zdroje, kdy v případě, že investor nedokáže prokázat, že nedošlo k řádné ochraně půdního fondu, rovněž nelze mluvit o zelené investici. „Nebo když na super energeticky efektivní budově použijete nátěrové hmoty, které obsahují jednu ze stovek chemikálií, které taxonomie považuje za problematické,“ vypočítává expert.
Důsledkem tak může být, že takzvané „Green Asset Ratio“ (GAR), tedy podíl zelených aktiv vyhovujících kritériím EU taxonomie na portfoliu banky, může vyjít špatně například bance, která se specializuje na financování fotovoltaiky. Finanční instituce jej budou reportovat od roku 2025.
„Neříkám, že přísná kritéria jsou špatně, ale že může být problém využít je pro porovnávání toho, která banka škodí planetě více,“ upřesňuje expert. Ještě větší zkreslení pak očekává v prvních letech vykazovaní GAR kvůli tomu, že ani u úvěrů, které nakonec všechna kritéria EU taxonomie splní, to zatím banky nebudou schopny prokázat kvůli náročnosti vyhodnocovacího postupu souladu s kritérii EU taxonomie.
Financování není pro „hnědé“
„Jeden z největších problémů, o kterém se mluví v souvislosti s EU taxonomií, je to, že neukazuje, jaké finance tečou do zlepšování životního prostředí, ale komu tečou. Čili kdybychom měli byznys, který není zelený, ale měl by zájem se výrazně ozelenit, tak EU taxonomie takové financování nepodpoří,“ tvrdí Laštovička. Přestože EU taxonomie vznikla jako první na světě, je podle něj pravděpodobné, že kanadská a australská taxonomie implementují pravidla pro ozeleňování dříve.
Přirozeně tak dochází podle Laštovičky už několik let k omezení financování „hnědých“ firem. Často jsou to navíc segmenty, které „ozelenit“ ani moc nejde, jako například výroba cementu.
„Bohužel riziko, že u některých sektorů dojde k přesunu výroby do zemí mimo EU, je skutečné. Je to problém, který se EU rozhodla řešit zavedením uhlíkového cla na takové dovozy,“ říká expert. Uhlíkové clo budou za dovoz některých artiklů platit dovozci od roku 2026.
Velké banky opravdu postupně snižují svou expozici vůči uhelným firmám, některé už je roky v portfoliu nemají. „Ozeleňování planety je oblast, kterou stále mnoho lidí vnímá více emotivně než racionálně, proto i politika a následně regulace mohou být často ovlivněny do značné míry emocemi. Samotné téma spalování fosilních paliv je příkladem. Co je špatně na argumentu, že můžeme pálit fosilní paliva, když budeme schopni zachytit veškerý takto uvolněný CO2 pod zem, do vytěžených plynových a ropných polí,“ pokládá rétorickou otázku Laštovička.
„Pro mnoho českých bank zatím dopad ESG představoval omezení financování hnědých byznysů, tedy zátěž, spíše než příležitost k financování zelených byznysů,“ říká Laštovička.
Ani kofinancování dotačních programů jako je třeba Nová zelená úsporám nemusí podle něj být pro banky ideálně nastavené, protože může částečně vytlačit bankovní investice. „Data a diskuse na COP 28 ukazují, že každoroční zelené financování je zatím co do objemu na třetině toho, kolik by bylo potřeba globálně investovat do zelené transformace, aby byly splněny cíle pro rok 2050,“ připomíná.
Nevypovídající data
Na jaře roku 2025 proběhne první zveřejňování bankovních nefinančních reportů podle směrnice CSRD, nicméně podle Laštovičky budou tyto první informace značně zkreslené. Například do GAR se zprvu budou moci započítávat jen firmy z bankovního portfolia, které budou mít zveřejněný auditovaný nefinanční report. Zbylé firmy, i kdyby byly sebezelenější, v podílu zatím vidět nebudou.
Bankám podle Laštovičky žádné postihy za nízké GAR zatím hrozit nebudou a předpokládá, že ani reputační rizika nejsou vysoká. „Rozhodně se očekává, že se banky budou rok od roku zlepšovat. A tak si možná pragmaticky řeknou, že není tak špatné mít na začátku velmi nízký podíl zelených aktiv, protože stačí, aby se naučily o něco lépe vyhodnocovat EU taxonomii, a hned se jim podíl zelených aktiv zlepší, aniž by hýbaly portfoliem,“ přibližuje strategii Laštovička.
V souvislosti s klimatickou změnou upozorňuje expert na nový nežádoucí jev, který rovněž může některé zelené investice zpomalit, a to problém s pojištěním. Narůstá počet živelných katastrof, jako jsou povodně, tajfuny ale také sucha, která se týkají i České republiky, nicméně pojišťovací trh to zohledňuje jen v krátkodobém horizontu.
„Když třeba někdo staví bioplynku, potřebuje mít financování pojištěné na třicet let. Pojišťovny ale dávají smlouvu na rok (a pak pojištění obnovují). Zatím to historicky nebyl problém, ale s postupující klimatickou změnou se klimatická rizika budou násobit,“ říká expert s tím, že typicky bioplynové elektrárny může zasáhnout sucho, respektive neúroda. „Zatím netuším žádné řešení. Možná časem přijde na trh nový pojistný produkt ‚pojištění na dvacet let‘, ale v tuto chvíli neexistuje,“ říká Laštovička.
Přes všechny nedostatky a omezení však vidí Laštovička ESG oblast pro banky mnohem optimističtěji, než před dvěma nebo třemi lety. „Jsem si jistý, že končí doba, kdy jim ESG přinášelo jen náklady na zavádění regulací a omezování financování hnědým firmám. Během pár let toto bude převáženo obrovským objemem nových příležitostí financování transformace na udržitelnou ekonomiku. Do deseti let se některým našim bankám ukáže nadpoloviční většina jejich nových úvěrů jako spojená se zelenou transformací,“ věří Laštovička.
Partnerem tohoto článku je společnost EY.
redakce
Komerční obsah označený jako Brandnews připravuje redakce Ekonews ve spolupráci s obchodními partnery. Jejich cílem je informovat o zajímavých produktech a tématech a propojit partnery se čtenáři.
