Měli jsme sázet zdravé lesy. Skončilo to drahým marketingem, říká bývalý garant projektu Sázíme Česko

Krajinný inženýr Josef Salač viděl v projektu Sázíme Česko šanci změnit přístup k českým lesům. Jako odborný garant měl dohlížet na kvalitu výsadeb a rozvoj zdravějších lesů. Po dvou letech spolupráce ale zveřejnil kritickou recenzi projektu, který od lidí vybral peníze na statisíce stromů.

„Využili mě jen jako štít před oprávněnou kritikou,“ říká v rozhovoru o iniciativě, která podle něj skončila jako marketingový projekt bez reálného dopadu na kvalitu lesů.

Projekt, který začínal s ambicí radikálně změnit přístup k lesnictví a životnímu prostředí, se výrazně proměnil. Jak popisuje magazín Reportér, z původního tandemu zakladatelů zůstal jen Richard Krajník, který teď svůj byznys popisuje jako „IT marketingovou firmu, co sází stromy“.

Jak jste se jako inženýr zahradní a krajinné tvorby dostal k projektu Sázíme Česko?

Zaujalo mě, že se někdo pokusil propojit byznys s ochranou přírody. Viděl jsem v tom příležitost ukázat, že les není jen továrna na dřevo, ale má i jiné hodnoty. A že by to mohlo změnit, jak se lidé na lesy dívají.

Vy jste přišel, když se to celé rodilo, to znamená v roce 2022?

Já jsem je kontaktoval někdy na konci srpna, zkraje září jsem jim připravil první prezentaci, jak by Sázíme Česko mohlo po odborné stránce fungovat.

Nabídl jste se nejdříve jako dobrovolník, později jste byl prezentovaný jako odborný garant. Jaká byla tedy vaše role v Sázíme Česko?

Vystoupil jsem na začátku s prezentací. Protože o lesích a výsadbách ani jeden z majitelů (Richard Krajník a Filip Hradil, pozn. aut.) nic nevěděli. Už tehdy jsem na ně apeloval, že mohou mít problémy s důvěryhodností, a vysvětloval jsem, jak by to měli uchopit a rozvíjet dál. Moje pozice byla jasná – buďto se budete chovat podle programu a dělat to „správně“, anebo půjdu pryč. To trvalo zhruba do vypuknutí prvního sázecího cirkusu, kdy vybrali hodně peněz na sazenice, ale nebyli lidi na výsadbu. Slíbil jsem tedy, že se budu dočasně věnovat výsadbám a program začneme rozvíjet hned, jak ti lidé budou. Jenže k naplňování programu nikdy nedošlo, žádní lidé na plánování výsadeb nepřišli.

V jakém stavu byl ten projekt na začátku?

V podstatě hlavně hledali nějaké partnery a vlastníky lesních pozemků, kde by mohli sázet. Ze začátku proběhlo pár jednoduchých výsadeb, kde oni sehnali nějaké pozemky a zasadili tam, co jejich vlastníci chtěli. Co vím od Richarda, sázeli se většinou smrky, někde i nepůvodní douglasky – co se týče ekologie, to byly občas naprosté nesmysly.

Vy jste pak měl připravit, co dělat, aby výsadba lesů dávala z pohledu udržitelnosti větší smysl a odlišovala se od běžné praxe v hospodářských lesích?

Spoustu těch věcí jsem navrhoval už ve své první prezentaci. Běžná lesnická praxe se soustředí hlavně na produkční hodnotu lesa – to znamená sázet především smrky, v sušších oblastech borové lesy. Dnes se sice už myslí na výsadbu takzvaných melioračních dřevin (stromy, které zlepšují kvalitu půdy, pozn. aut.), ale do praxe se to u starší generace lesníků často nedostalo. Část z nich stále postupuje podle toho, co se kdysi naučili ve školách.

Já jsem naopak chtěl, aby se v prvním kroku vybírala skladba dřevin podle mapy potenciální přirozené vegetace – tuto část měl ode mě převzít lesník. Sám jsem krajinný inženýr, chtěl jsem se věnovat rozvoji lesů ve větším měřítku na úrovni územního plánu, například rozvoji příměstských lesů. U těch nejde jen o produkci dřeva, ale částečně také o ekologii, obyvatelnost lesa a jeho přístupnost pro rekreaci.

Do jaké míry se to dařilo naplnit?

Na začátku říkali, že chtějí dělat všechno a že je to super, ale ve finále se to zaseklo jenom na sázení a přirozené druhové skladbě. V praxi to bylo tak, že jsem to hlídal jenom já, a to pouze ve chvíli, kdy jsem objednával sazenice.

Chtěl jsem sehnat lesníky z uznávané organizace Pro Silva Bohemica (organizace prosazující přírodě blízké hospodaření v lesích, pozn. aut.), chtěl jsem spolupracovat s místními lesními hospodáři, s obcemi, ale nikdy se to nepřehouplo do fáze, že by to fungovalo samostatně. Z mého pohledu v Sázíme Česko nic navíc, žádná přidaná hodnota nevznikla. Jen slibovali mně i veřejnosti, jak to bude skvělé. Není žádné vyhodnocování, nevíme, co se povedlo, co kde roste a jak to roste. A to byl jeden z důvodů, proč jsem na to začal víc tlačit, a nakonec ze Sázíme Česko odešel.

Poslední projekty neznám, ale na jedné z posledních akcí proběhla podle mých informací v podstatě monokulturní výsadba buku s cenou za sazenici za několik korun. To je špatně a v rozporu s odbornými postupy, a tak to vypadá, že z toho mého plánu nenaplňují už vůbec nic.

Richard Krajník, teď už jediný majitel společnosti, namítá, že jste s nimi spolupracoval jen externě a měl jste omezený přístup do jejich systémů. Proto podle něj nemůžete jejich práci plně hodnotit. Říká, že spolupracuje s dalšími nejmenovanými odborníky a v pozadí vzniká systém propojený s katastrem, kde se majitelé lesů mohou kouknout, co sázet a jak o les pečovat. Co tomu říkáte?

Já jsem samozřejmě do potřebných systémů viděl, protože jsem byl něco jako produktový ředitel. Říkám to v nadsázce, protože jsem byl jediný ve firmě, kdo se měl starat o výsledný produkt, tedy celý fungující les. Byl jsem sám sobě celým oddělením, i když mě ujišťovali, že to je jen dočasné.

Pokud Richard s Filipem tvrdili, že cílem Sázíme Česko jsou zdravé kvalitní lesy, tak já říkám, že do toho jsem viděl: s výjimkou nákupu sazenic a mé mzdy do toho vybrané peníze nešly. Mně zaplatili účast na jediné konferenci, kde jsem s nadšením vyprávěl o plánech a programech, které jsem asi měl jenom já.

A ta kalkulačka na sazenice, o níž Richard asi mluví? Ta vznikla jen proto, že nechtěli platit žádné lesníky. Je to navíc věc na úrovni základní školy – najdete v mapě lokalitu, podle barvy určíte typ a sázíte podle toho určité druhy. Dva roky to implementuji a teď z toho budou dělat haló, ale ve skutečnosti se nikam neposunuli, spíše naopak. Přestože se prezentují jako ekologická iniciativa a čerpají od lidí peníze, peníze jdou hlavně na marketing a IT, ale ne na rozvoj samotného produktu.

Richard Krajník říká, že se chováte ublíženě a kritizujete, protože jste se nepohodli na posledním lesním projektu a na jeho vyúčtování. Nechci zabíhat do detailu, ale můžete se k tomu vyjádřit?

Připravoval jsem větší krajinný a lesní projekt, který jsem předal s tím, že jedu na zahraniční dovolenou, nebudu k dispozici, a pokud mě přesto budou shánět, zvednu si taxu. Teď to využívá k mému očerňování.

Po dvou letech spolupráce jste zveřejnil kritickou recenzi projektu na googlu a na facebooku Sázíme Česko. Co vás k tomu vedlo?

Morální vystřízlivění.

Můžete to rozvést?

Přišel jsem si obelhaný a zmanipulovaný, protože mě využili jen jako štít před oprávněnou kritikou, přičemž využili můj čistý záměr na pomoc lesům a můj program a to mi přijde hnusné. Zároveň vnímám velkou zodpovědnost vůči všem těm lidem, co do toho posílají peníze. Rozhodl jsem se to sepsat, když jsem si uvědomil, že projekt Sázíme Česko je opravdu průšvih. A co se týče nějaké pomstychtivosti nebo ublíženosti – já jsem to v sobě několik týdnů zpracovával a řešil svou míru zodpovědnosti, než jsem to zveřejnil. Proto jsem tam napsal konkrétní věci, o co by se měli lidé, co jim posílají peníze, zajímat.

Jedna z věcí, která byla už na začátku předmětem kritiky, byl způsob prezentace projektu jako záchrany planety, a zároveň cena za zasazení jednoho stromku. Ta byla 69 korun, letos se zvedla na 87, což kritizovali hlavně lidé pohybující se okolo lesů, protože to je cena v oboru neobvyklá a vysoká. Tušíte, jak se k té částce došlo a jak se uvnitř firmy vysvětlovala?

Vzhledem k tomu, co všechno bylo v plánu a co jsem si myslel, že děláme, tak mi to nepřišlo jako hodně peněz. V podobných projektech, když vám lidé přispějí, tak jsou sami nejvíc zainteresovaní na výsledku a buduje se tím jejich vztah k veřejnému prostoru, v tomto případě k lesu. Takže na jednu stranu to bylo správně, ale pokud se ten slibovaný obsah nenaplňuje a nenaplnil, sazenice se ani nezasadí, nebo záhy v půdě uschnou, tak je to samozřejmě velice předražené a je to prostě podraz na lidi.

Já jsem chtěl, abychom se věnovali lesům zvláštního určení (lesy, kde je ekologická, obytná či hygienická funkce důležitější než produkce dřeva, pozn. aut.), kde je třeba možné kácet jen kvůli bezpečnosti a průchodnosti. Ale oni si z toho vytáhli, že budou dělat „český prales“, což je nesmysl – ten se nedá vysázet, musí vzniknout za stovky let… Vymlouval jsem jim to, ale majitelům to vyhovovalo, protože se to lidem dobře prodává.

V té recenzi píšete, že většina peněz – mimo samotný nákup sazenic – šla jinam, hlavně na marketing a IT. Měl jste představu, kam ty vybrané peníze směřují, pokud se ten vícestupňový plán na silnější a zdravější lesy nenaplňoval, jak říkáte?

O to jsem se dlouho podrobněji nezajímal, já jsem řešil, co se bude sázet, jak a kde. Psal jsem strategie, čemu bych se chtěl věnovat, jaké partnery oslovit, ale vždy mi řekli, že by to bylo drahé, já jsem drahý a musí se investovat jinde. Přestože podnikám sám na sebe od devatenácti let, účetnictví a podobné věci nejsou moje silná stránka. Věřil jsem, že Sázíme Česko má obrovský potenciál a byl jsem rád, že se můžu věnovat své profesi a nemusím řešit věci jako reklamu a účetnictví.

Píšete, že vás chtěli převést z pozice kontroly kvality a rozvoje do role člověka zařizujícího výsadby a vaší motivací měla být potom odměna za co nejlevnější sazenice a výsadbu. To je pravda?

V Sázíme Česko se od začátku šetřilo na dvou věcech: na lidech a na výsadbě. A tímhle by vyřešili dvě věci jednou ranou – Richard mi řekl, že se stanoví normativní cena za sazenici nebo za výsadbu, a když to zvládnu levněji, tak to, co ušetřím, půjde mně do kapsy jako odměna. S tím jsem nesouhlasil. Skončilo to tím, že po mně dlouho nic nechtěli, než vypukla pravidelná panika kolem projektů vždy na jaře a na podzim, kdy se v lesech sází.

Recenzi zakončujete sérií otázek. Já se chci zeptat na poslední z nich. Vy se rétoricky ptáte, zda Sázíme Česko vytváří nějakou přidanou hodnotu, co se týče ekologie, udržení krajinného rázu, obyvatelnosti prostoru. Znáte odpověď?

Znám. Rozhodně ne, nevytváří.

Zmínil jste, že to nakonec může poškodit důvěru v podobné iniciativy. Co byste poradil lidem, kteří se zajímají o lesy a chtějí nějak pomáhat? Pokud by se něčeho podobného chtěli zúčastnit, podle čeho by se měli rozhodovat?

Určitě bych si zkontroloval politiku takové firmy nebo iniciativy, co se týče sázení. Nejen jak sází a kde sází, ale hlavně jestli má nějaké vyhodnocovací mechanismy, aby byla schopná doložit, kam se peníze investovaly a jak projekt funguje dál – nestačí, že se jen něco zasadí. Pak bych určitě radil, aby pomáhali lokálně, ve svých obcích, ve svých regionech.

Přesto jednu věc vnímám jako pozitivní – díky tomu, že se Sázíme Česko začalo řešit, z neprodukčních funkcí lesa se stalo běžné téma a různé neziskovky a zapsané spolky se začaly víc věnovat marketingu. Akorát by bylo dobré, aby peníze neodčerpávaly subjekty, které nevytvářejí přidanou hodnotu a které si vybrané peníze nechávají hlavně samy pro sebe.

O proměně Sázíme Česko z ekologické iniciativy v byznysový model a rozchodu jeho zakladatelů píše poslední číslo magazínu Reportér.