Audio verze článku:

Snížit horu až 350 tisíc tun dřevěného nábytkového odpadu ročně má projekt tuzemských prodejců nábytku a ministerstva životního prostředí. Nábytkáři budou čím dál tím více přebírat odpovědnost za své výrobky.

Na deseti místech po celém Česku mohou lidé do konce května odevzdat nepotřebný dřevěný nábytek. Sedačky, postele, matrace, koberce či skříně se tak stanou součástí pilotního projektu Nábytek v oběhu. Podílejí se na něm společnosti Hornbach, IKEA, Jysk, Kinnarps, Řešeto a XXXLutz spolu s ministerstvem životního prostředí.

V Praze se do projektu zapojil Sběrný dvůr Zakrytá, reuse centrum Sto.re a Libeňské reuse a komunitní centrum. V Brně se zapojil sběrný dvůr Jedovnická, Projekt RE-NAB v rámci sběrných dvorů a brněnský obchodní dům IKEA. Nábytek v rámci projektu sbírá i Cirkulární dům v Českých Budějovicích, Útulek věcí a Sběrný dvůr Jihlava a prodejna nábytku Jysk v Jindřichově Hradci.

Co je to Rozšířená odpovědnost výrobce

* Rozšířená odpovědnost výrobců (Extended Producer Responsibility, EPR) je systém, v němž výrobci zodpovídají za své produkty od výroby až po jejich likvidaci. Od roku 2023 se v Evropské unii zavádí pro textil a obuv a do roku 2030 má zahrnout i nábytek, hračky nebo potřeby pro domácnost. V současné době mají systém EPR na nábytek v Evropské unii zavedené pouze Francie (od roku 2012) a Maďarsko (2023).

* EPR přenáší odpovědnost za sběr, prevenci vzniku odpadu, recyklaci a ekologickou likvidaci na výrobce. Pokud je systém dobře nastaven, motivuje výrobce k vývoji trvanlivějších, recyklovatelnějších a ekologicky šetrnějších produktů. Rozšiřování EPR také přispívá ke snížení tlaku na růst poplatků za komunální odpad.

Cílem projektu je získat údaje o tom, kolik nábytkového odpadu v tuzemsku vzniká a co se s ním děje. Sledovat se bude množství sesbíraného odpadu, míra recyklace i možnosti předcházení vzniku odpadu.

Smyslem projektu je nicméně to, najít ve spolupráci s nábytkářskými společnostmi způsob, jak převezmou odpovědnost za prodávané produkty až do konce jejich životnosti. Od roku 2030 se jich totiž začne týkat takzvaná Rozšířená odpovědnost výrobce. nyní se již od roku 2023 v Unii zavádí pro textil a obuv, přičemž za pět let bude zahrnovat i nábytek, hračky nebo potřeby pro domácnost. Výsledky projektu budou známy letos v červnu.

Výrobci mají zodpovídat za své produkty

Společnost Cyrkl před dvěma lety odhadla, že se v tuzemsku ročně vyhodí až 350 tisíc tun nábytkářského odpadu. Na osobu tak připadne až 33 kilogramů, přičemž například v Maďarsku to je pouhých pět kilo. „Nábytkového odpadu je sedmkrát více než petu a pětkrát více než textilního odpadu v celé České republice,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík.

Rozšířená odpovědnost výrobce v tuzemsku funguje u elektrospotřebičů, pneumatik a obalových materiálů. V polovině příštího roku se chystá zavedení na textilní výrobky. „Princip rozšířené odpovědnosti výrobce pokládám při rozvoji cirkulární ekonomiky v naší zemi za podstatný. Je potřeba, aby se výrobci postarali o své výrobky až do konce jejich životního cyklu – tedy včetně jejich znovuvyužití, recyklace či odstranění,“ vysvětlil Hladík.

„Každý, kdo uvádí elektronický výrobek nebo obal na trh, již nyní platí za správně nakládání s ním. Chceme, aby totéž platilo v případě nábytku. Zmenší se tak objem nábytku v komunálním odpadu a na skládkách a obce i občané díky tomu ušetří finance za nakládání s odpadu,“ řekl Hladík.

Během projektu bude zmíněných deset center sbírat údaje pomocí dotazníků. Jejich následné vyhodnocení poskytne informace o chování spotřebitelů, efektivním sběru a možnostech zacházení se shromážděným nábytkem. Získané údaje mají rovněž posloužit ministerstvu pro lepší stanovení povinností pro nábytkářské společnosti.

Přes čtvrt milionu tun nábytku ročně u nás míří do odpadu. Ikea a Cyrkl mu chtějí dát druhý život

Pomůže to nastartovat recyklaci, doufá ministerstvo

Dobře zavedený systém má potenciálně značné přínosy – může pomoci ke snížení množství odpadu končícího na skládkách či spalovnách, naopak může pomoci zvýšit míru opětovného využití či recyklace. Výrobce pak může inspirovat k rozvoji eko-designu produktů a inovativních cirkulárních byznys modelů zaměřených na prodloužení životnosti.

„Věříme, že díky podpoře Ministerstva životního prostředí a díky našemu strategickému projektovému řízení pomůže spouštěný pilotní projekt nastavit v budoucnu systém, který povede k tomu, že část nábytku, který aktuálnímu majiteli dosloužil, bude v budoucnu dařit kolektivně sbírat, znovu používat, efektivně recyklovat či dále energeticky využívat,“ uvedla Michaela Strechsbierová, koordinátorka projektu ze společnosti Cyrkl.

Ministerstvo životního prostředí si od zavedení systému EPR slibuje i zajištění potřebných financí pro rozvoj a navyšování kapacit pro recyklaci nábytkového odpadu. Nejvíce se v současnosti využívá dřevotříska nebo dřevní odpad na výrobu OSB desek.

„Po vytvoření EPR systému se začnou stimulovat recyklační kapacity. V současné chvíli je není z čeho financovat, protože obce ani odpadní společnosti nemají potřebu do recyklačního systému investovat,“ uvedl David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí z ministerstva životního prostředí.

I nábytek se lakuje na zeleno, ne však eko barvami. Bydlet udržitelně přitom není složité

Jak splnit recyklační cíle

Systém by měl přinést i finance pro zajištění provozu reuse center, kterých se v současnosti nedostává. „Máme mnohem větší potenciál, než kolik aktuálně dokážeme v reuse centru využít. Hlavním problémem je nedostatek prostoru a personálu, což souvisí s chybějícím financováním,“ uvedla Denisa Lešková z reuse centra Sto.re.

Zavedení EPR systému pro nábytkářské společnosti by podle ministerstva životního prostředí mělo pomoci i k naplnění recyklačních cílů, k nimž se Česko zavázalo. „V současnosti recyklujeme méně než 50 procent komunálního odpadu. V roce 2030 musíme recyklovat 65 procent odpadu. Jedná se přibližně o milion tun odpadu navíc, který musíme materiálově využít. Není to jen otázka EPR nástroje, ale jedná se i o naplnění recyklačního cíle,“ sdělil Hladík.

Valentina Podlesná
Valentina Podlesná

Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.