Proč má mnoho rostlin na semínkách háčky? Je to proto, aby se semena přichytila na srst volně pohybující se zvěře. Ta je přemístí na vzdálená místa a umožní tak rostlině rozmnožovat se po krajině. To se ale dnes už tolik neděje a podobně trpí i výtrusy hub, které se dříve hojně vyskytovaly na vhodných lokalitách. Schopnost přemísťování semen, výtrusů a živin se díky omezenému pohybu a množství divoké zvěře v současné době z krajiny vytrácí. Rewilding – formující se globální ekologicko-vědecké hnutí se těmito problematikami funkčnosti přírodní krajiny zabývá.
Pozornost však nesoustřeďuje pouze na háčky na semínkách rostlin či na divokou zvěř. Rewilding potřebujeme, protože hledá a pobízí k řešení klimatické krize prostřednictvím obnovy ekosystému jako celku, kde jsou lidé chápáni jako jeho nedílná součást. Celku, v němž to semínko s háčkem znovu najde své uplatnění a lidem ve výsledku napomůže přeměnou a regenerací krajiny.
Krajina, hranice a neschopnost reprodukce
A tak jako semínko vyklíčí na rozmanitých lokalitách, aby naplnilo lokální funkci například poskytováním potravy pro hmyz, tak i houby vytvářely obsáhlé sítě podhoubí a umožňovaly výměnu živin mezi rostlinnými druhy ve větších oblastech. Volný pohyb zvěře jim k tomu napomáhal. Krajina bez hranic a zábran fungovala lépe. Zvěř mnohdy překonala několika kilometrové vzdálenosti, než vytrousila semínko či výtrus hub, které daly základ novému životu.
Dnes však máme uspořádaně nasazené obiloviny, řepku, smrkové monokultury, či vymezené chráněné přírodní oblasti, které jsou úhledně oddělené ploty, či silnicemi. Jenže právě tahle fragmentace krajiny omezuje i její ekologickou funkčnost.
Přinejmenším to znamená i omezený pohyb zvěře a s tím související i omezené rozmnožování rostlin a hub a méně aktivity v krajině. Nijak přínosné tomuto trendu nejsou ani hojně používaná hnojiva a pesticidy, které chrání určité druhy rostlin. Setkáváme se tak s menší rozmanitostí biodiverzity, byť pouhým okem nezpozorovatelné, společností však pocítitelné: nedostatek vody, neschopnost reprodukce rostlin, hub a živočichů, či lokální klimatické extrémy nebo dokonce omezený přístup k přírodě.
Naše krajina nefunguje.
Co je ale fungující krajina a jakou roli v ní hraje rewilding?
Zjednodušeně řečeno, fungující krajina jsou místa, kde ekologické procesy fungují tak, aby rostlinné a živočišné druhy, či houby v ní žily v rovnováze. Místa, kde každý druh má svou ekologickou funkci, včetně toho našeho – lidstva. Fungující krajina tvoří odolný systém a je schopna se vypořádat s přírodními živly a klimatickou změnou sama daleko lépe, než místa postavena mimo tuto rovnováhu.
Foto: poskytnuto Arend de Haas
Rewilding je novodobé ekologické hnutí, které se zasazuje o poskytování potřebného prostoru přírodě tak, aby fungovala bez nutnosti ji chránit. Tohle hnutí odstartovalo několik projektů, které i neplánovaně navrátily krajině její funkčnost. Většinou se tak stalo po opětovném přivedení lokálně vyhynutých živočišných druhů nebo dokonce po ponechání krajiny napospas regeneračním zázrakům přírody.
Ať už to byla sebeobnova krajiny po opětovném přivedení vlků v Yellowstoneském národním parku, či ponechání prostoru evropským řekám se revitalizovat, krajiny se začaly uzdravovat samy a daří se jim lépe. S narůstající fascinací sebe-regenerace přírody toto hnutí získalo momentum, které se v rámci Dekády na Obnovu Ekosystémů organizované OSN (UN Decade on Ecosystem Restoration) může stát řešením současné klimatické krize.
Vědecká fascinace: řešení klimatické krize, a problémů s ní vzpjatých
Pro mnoho vědců ze světových univerzit a výzkumných institutů jako jsou Oxford University, Aarhus University nebo Wageningen University and Research, rewilding vzbuzuje palčivou zvědavost. Na základě již zmiňovaných ekologických experimentů v něm totiž vidí obrovský potenciál pro obnovu ekosystémů, podporu biodiverzity, zachycování kysličníku uhličitého (CO2) a pro celkovou nápravu klimatické krize. Mimo jiné ale i příležitosti pro blahobyt městských i vesnických komunit v Evropě.
Rewilding však pro krajinu znamená nejen ekologickou obnovu, ale jakousi systemickou změnu jejího vnímání a využití. Rewilding je založen na ekologických procesech, které jsou klíčové pro regeneraci přírody, jako je například konektivita a co-existence druhů, a to včetně lidstva. Co je na tom však nejkrásnější, je fakt, že příroda má neskonalou schopnost sebeobnovy. Krajina je pak sama odolnější vůči přírodním katastrofám, invazím nevyžádaných druhů. Zajímavé výhody jsou pak i třeba kvalitnější ovzduší a v porovnání s mnohými technologiemi na zachycování CO2, krajině stačí relativně málo úsilí.
Ochrana a konzervace přírody: nový pohled na věc
I když chránit a konzervovat přírodu jsou asi nejrozšířenější metody, jak uchovat biodiverzitu a zachovat jakousi uhlíkovou neutralitu krajiny, ochrana a konzervace přírody dnes už nestačí.
Během posledního století dostala naše krajina „pokouřit“. A to doslova. Naše uhlíková stopa přesáhla historicky naměřená maxima a mnoho ekosystémů a přírodních procesů bylo tímto rozmachem narušeno. A to je přesně proč potřebujeme rewilding.
Foto: Arend de Haas
Rewilding přináší nový pohled na konzervaci a ochranu přírody. Přírodu by posléze nebylo třeba chránit. V současné době je sice ochrana stále potřebná, ale mnohem důležitější je přírodu pochopit. Pochopit, že člověk je její součástí a ubližováním jí, ubližuje i sobě. Proto nejdůležitější je hledat způsoby, jak krajinu navrátit do stavu ekologické funkčnosti. To však neznamená návrat do původního stavu, o který se zasazuje tradiční přístup k ochraně a konzervaci přírody. Tento stav funkčnosti je podmíněn tím, jak v ní říše hub, rostlin, či živočichů existují společně.
Země-dělství: funkční krajina jako celek
Lidé začali využívat krajinu pro svůj prospěch víc než pro prospěch fungující krajiny. Zemědělství, jak již název vypovídá, rozdělilo zemi na fragmenty polí, lesů, luk, rezervací, či měst. To je problém, pokud se soustředíme na to, jak má krajina jako celek fungovat.
Z ekologického hlediska, když jeden rostlinný nebo živočišný druh získá výhodu nad druhým, stává se úspěšnějším a získává jakousi výhodu nad ostatními. I když se zdá, že lidé se stali tím nejúspěšnějším druhem na planetě právě díky své inteligenci, v hlubším a ekologickém slova smyslu se třeba obyčejné pšenici, rýži, či dobytku zadařilo mnohem lépe.
Co se do počtu, spolehlivosti a schopnosti reprodukce týče, tyhle druhy jsou nepřekonatelně úspěšnější než lidé. Lidé se na nich stali závislými a bez nich si existenci lidstva, jak ji známe dnes, asi jen těžko dovedeme představit.
Proto se dá říct, že třeba taková pšenice nebo řepka olejka nám lidem diktuje, jak naši krajinu přetvářet tak, aby v ní mohly dál sklízet svůj Darwinovský úspěch „přežití nejzdatnějšího”. To je ale často provázeno využitím hnojiv, kontrolou škůdců a chemickým arsenálem zajišťujícím úspěch pro onen vyvolený druh. Takto kontrolované druhy pak vymezíme do určitých oblastí, kde cokoli jiného od hub, rostlin až po živočichy je téměř nežádoucí.
Tím ale narušujeme funkčnost krajiny. Nadbytek hnojiva zamezuje schopnost podhoubí hub obohacovat půdu živinami, nebo chemické postřiky uspávají a tráví už tak málo volně žijící živočichy. Je to ale i opětovné znásilňování půdy dotačně předepsanými kvótami, které přináší další problémy v rozsahu od nedostatku vody v krajině až po v prach přetvořenou půdu.
Konzervace druhů namísto druhu.
Z ekologického hlediska, tahle přehnaná soustředěnost na jeden rostlinný či živočišný druh sice umožňuje jeho přežití, ale není udržitelná pro zachování životaschopné krajiny do budoucnosti. Ať už je tím druhem člověk, pšenice nebo zákonem přísně chráněná rostlina, k udržitelnému životu přírody, tedy i nás lidí, potřebujeme právě bohatý a regenerovaný funkční ekosystém.
Rewilding hledá cesty, jak se těmto malérům právě co „nejpřírodněji“ vyhnout. Hledá cesty, jak navrátit do zemědělstvím ochromené krajiny přirozený koloběh života. Proto nestačí soustředit se na jeden rostlinný či živočišný druh, ale je třeba k obnově přírody přistupovat komplexněji.
Proč je rewilding přínosem pro budoucnost nejen lidstva?
Zbavit se zemědělství by byl stejný nesmysl jako jej soustředit na kultivaci jednoho druhu. Lidé jsou v dnešní době neodmyslitelnou součástí krajiny. Jen se nad ni často povyšují metodami, které ji vzápětí ochromují. Potřebujeme krajině porozumět, seberealizovat se v ní, pochopit souvislosti ekologických procesů a nechat přírodu regenerovat. Proto je třeba hledat spojitosti. A to je právě to, proč rewilding vzbuzuje mezi vědci takovou zvědavost.
Rewilding svádí k systemickému myšlení a nalézání spojitostí. Nehledá viníky a neukládá vinu, rewilding hledá řešení. Výchozí bod pro rewilding tedy není žádný bod v minulosti, ale spíše současný stav. Vychází z toho, že můžeme s relativně malým úsilím a pragmaticky znovu vytvořit fungující krajinu, skrz dosavadní poznatky z ekologie, zemědělství, konzervace přírody či dalších i nepřímo souvisejících vědeckých poznatků. Mimo jiné ale také s otevřeností porozumět a chutí krizi vyřešit.
Zajímá Vás obnova ekosystémů a rewilding, nebo vlastníte pozemek a zajímá Vás, jak do něj navrátit život? Chcete se o rewilding dozvědět více, nebo se dokonce stát jeho součástí?
Rewilding Academy a online platforma Global Landscapes Forum – GLFx založili Rewilding Community of Practice. Misí Rewilding Community of Practice je spolu-vytvářet komunitu složenou z lidí motivovanými socio-ekologicky podmíněnou systemickou změnou, vzájemného vzdělávání se, a fascinací ke všemu přírodnímu.
Přidat se k nám můžete na GLFx nebo skrz Rewilding Professionals na LinkedIN.
Jonáš Skutka
Jonáš Skutka je nezávislý „systems thinker“, který se zasazuje o změnu přes environmentální komunikaci a psaní. Vystudoval MSc. Leisure, Tourism and Environment na Wageningen University v Nizozemí, kde spolupracoval na vývoji online kurzu Sustainable Tourism: Society & Environmental Aspects. Později spolu-založil agenturu Alerce Environmental, která se zabývá digitální komunikací pro mezinárodní vědecké a environmentální komunity.
Je spoluzakladatelem vzdělávací platformy Rewilding Academy a jeden z kmenových členů Rewilding Community of Practice na GLFx.
