Američan Rob Greenfield je ekologický aktivista, který vlastním příkladem ukazuje, že i na Západě lze žít udržitelněji. Tisíce mil ušel pěšky, měsíc se oblékal do vlastních odpadků, aby předvedl, jak moc jich lidé vytvářejí. Redakci Ekonews odpovídal z dálnice podél Pacifiku, po které aktuálně jde bos z Kanady skoro tři tisíce kilometrů až do Los Angeles.
„Můžu vám odpovědět až zítra? Dnes musím ujít ještě 20 mil (32 km, pozn. aut.) a nemám moc času online. Přeji vám zdraví a štěstí.“ Tak zní jedna z typických odpovědí, které redakci Ekonews poslal před pár dny Robin Julian Greenfield, sedmatřicetiletý Američan původem z Wisconsinu.
Stručně by se dal popsat jako muž z lesa. Nemá dům, byt, auto ani kreditní kartu, má jen otlučený notebook a batoh s pár onošenými svršky. Rodiče ho pojmenovali po drozdu stěhovavém (v angličtině american robin, pozn. aut.), který při jeho narození hnízdil poblíž jejich domu.
Je jedním z nejaktivnějších a nejkreativnějších propagátorů udržitelného života ve Spojených státech. A dělá to nenásilnou cestou. K tomu, že i na Západě lze v 21. století žít v souladu s přírodou, používá sám sebe.
Hledání rovnováhy
Greenfield je aktivní na sociální sítích, třeba na Instagramu má skoro čtvrt milionu sledujících. Postuje příspěvky o tom, jak v lese nachází jídlo, nenosí industriální oblečení, jen po domácku ušité svršky z vlny a jelení kůže, které nosí do roztrhání, a přespává ve stanu či v lesních chatách.
Mnoho jeho příspěvků končí slovy: Jsem tu s vámi, drazí přátelé. Mám vás všechny moc rád. Přesto Greenfield není jen rozesmátý sluníčkář. Chce lidi inspirovat k tomu, aby žili jednodušeji, lokálněji a udržitelněji.
„Vztah lidí a Země není v rovnováze. Spotřebováváme přibližně pětkrát více zdrojů, než je Země schopna vyprodukovat za rok. Tak moc Zemi vyčerpáváme. Takto nemůžeme pokračovat donekonečna. Již nyní jsme svědky vymírání tisíců druhů rostlin a živočichů a při tomto tempu se může stát, že mezi vyhynulými druhy bude nakonec i lidstvo,“ píše na svých stránkách Greenfield.
„Rozhodl jsem se žít v harmonii se Zemí, abych v sobě hledal pravdu a integritu a žil ve stavu rovnosti s lidmi, rostlinami a zvířaty, s nimiž sdílím tento domov. Věnoval jsem mnoho času a energie tomu, abych se naučil uspokojovat své základní potřeby prostřednictvím vztahů se Zemí,“ přibližuje Greenfield, který vystudoval biologii.
Napříč Amerikou na kole z bambusu
Jeho příběh začal v roce 2011, kdy se jednoho dne probudil a řekl si, že jeho způsob života škodí Zemi, rostlinám i zvířatům. Rozhodl se to změnit tím, že bude spotřebovávat co nejméně. A pokud už něco shání, třeba jídlo, rozhlíží se nejdřív ve svém okolí.
„Moje strava se liší podle toho, jakým projektem zrovna žiji a v jaké zemi se nacházím. Podstatnou část jídla si obstarávám z farem. Nakupuji od místních zemědělců a zahrádkářů, obchoduji s ostatními, hledám použitelné jídlo v popelnicích. Jím převážně plnohodnotné potraviny a zaměřuji se na místní, udržitelně vyrobenou stravu. Nevytvářím odpadky,“ říká pro Ekonews Greenfield.
Pozornost si získal několika extrémními činy. V roce 2013 ujel napříč Amerikou téměř osm tisíc kilometrů na kole vyrobeném z bambusu, aby inspiroval své spoluobčany k udržitelnějšímu způsobu dopravy. O rok později vyjel na kole napříč Amerikou podruhé, po cestě sázel divoké květiny a zeleninu, cestoval bez kreditních karet jen s hotovostí ve výši dvou tisíc dolarů v kapse, jejíž část po příjezdu ještě věnoval neziskovkám.
Část cesty se živil pouze jako dumpster diver, tedy z odpadkových košů. Potraviny, které v nich našel, pak skládal na trávník, vyfotil a zveřejnil, aby poukázal na enormní plýtvání jídlem. V roce 2016 se zase měsíc oblékal jen do tašek plných odpadků, které sám vytvořil, a procházel se v nich po ulicích New Yorku. Byla to součást kampaně Trash Me, v níž chtěl poukázat na šokující množství odpadu, které každý Američan denně vytvoří.
Dům za patnáct set dolarů
V roce 2019 snědl jelena sraženého na silnici. „Je to udržitelné, je toho hodně, je to zdarma a jde o zdroj jako všechny ostatní. Když maso takového srnce nesníme, skončí v kafilerii,“ vysvětlil Greenfield. Po zveřejnění příspěvku Greenfielda přestalo sledovat přes 600 lidí.
„Využil jsem tohoto jelena k diskusi. Abychom dosáhli změny, nesmíme se tolik starat o to, co si o nás lidé myslí. Musíme se na život dívat optikou, co je prospěšné pro Zemi, komunitu a pro mě samotného, a na podle toho, co si budou myslet ostatní lidé,“ píše Greenfield.
Další Greenfieldovou aktivitou je projekt Semínka do škol. „Jsem šťastný, že mohu poskytnout semínka 1 200 školám v USA, aby se děti naučily pěstovat potraviny a lépe se spojit se Zemí a jejich komunitami,“ zmiňuje Greenfield. Školám posílá balíčky semínek pro pěstování plodin, léčivých bylin, zeleniny i směsi květin pro opylovače. Anebo radí, jak vypěstovat rostlinu rýmovník, jež se dá použít místo toaletního papíru. V jiném projektu zase rok žil v minidomě o výměře 30 metrů čtvrečních, který sám postavil z dříve použitého materiálu. Celá stavba vyšla na 1500 dolarů, tedy 34 tisíc korun.
Žije z přednášek a workshopů
A z čeho Greenfield všechno financuje? Na Instagramu ani jiných sociálních sítích nemá žádné komerční spolupráce. „Ze spolupráce se sociálními médii jsem nikdy nedostal ani dolar. Naprostá většina toho, co dělám, není za peníze,“ ujišťuje.
„Jsem prostě člověk, který používá sociální média jako jeden z kanálů pro sdílení svého poselství. Píšu články a knihy, dávám rozhovory médiím, přednáším v komunitách po celých Spojených státech, natáčím videa. Můj život sám je mým poselstvím,“ přibližuje Greenfield.
„Cokoli zveřejním na internetu, je obrazem mého života. Inspiraci čerpám ze svého vztahu k Zemi, k lidstvu a k našim rostlinným a živočišným příbuzným. Inspirují mě miliony lidí, kteří vystupují ze statu quo a snaží se žít v harmonii. Inspiruje mě vidět, že existuje i jiná cesta,“ říká.
Jak demonetizovat život
Pořádá také veřejné projevy a školení o hledání potravy. Tím si vydělá peníze, kterou používá k uspokojení základních potřeb. Vystupování na veřejnosti ovšem vnímá spíše jako prostředek k vyvolání pozitivní změny než jako výdělek. „Jelikož vydělávám více, než potřebuji, většinu svých honorářů věnuji místním neziskovým organizacím,“ dodává Greenfield.
K životu prý nepotřebuje mnoho peněz. Od roku 2011 pracuje na demonetizaci svého života a podle svých slov se mu to daří.
„Zavázal jsem se vydělávat velmi málo peněz, ne více než je federální práh chudoby, a mít velmi malé jmění. Nemám žádný bankovní ani spořicí účet, žádnou kreditní ani debetní kartu, žádné investice, akcie ani drahé kovy, žádný penzijní fond, měsíční složenky a žádné dluhy. Nikde jinde nemám peníze na své jméno, jen hotovost, kterou nosím u sebe,“ vyjmenovává Greenfield. Hodnota jeho hmotného majetku se prý pohybuje od 500 do sedmi tisíc dolarů (od 12 tisíc do 166 tisíc korun, pozn. aut.)
Aktuálně jde ze severu USA na jih
Rob Greenfield nemá žádný trvalý domov. V době vzniku tohoto článku jde pěšky, bosky po dálnici na pobřeží Pacifiku z Kanady do Los Angeles, celkem 1700 mil, tedy 2700 kilometrů. „Zjednodušil jsem si život natolik, že všechno, co mám, se mi vejde do batohu. V minulosti jsem bydlel v malých domech, ale už několik let jsem bez domova,“ napsal redakci Ekonews při chvílích zastavení.
„Na rozdíl od posledních více než deseti let aktivismu a dobrodružství nyní nemám žádné vnější poslání. Tohle je pro mě. Zpomalit. Zjednodušit. Být vědomě v přítomném okamžiku. Prohloubit svou vděčnost za život. Zamilovat se do všeho. Získat jasnost a soustředění. Zaměřit se na vnitřní klid a prohlubovat svou celistvost a úplnost v sobě,“ zamýšlí se Greenfield.
Vize jednoduchého a šetrného života je představitelná pro solitéra, mohou ovšem takto žít i lidé, kteří mají děti, partnery nebo někoho, o koho se starají? „Ano, jsou miliony lidí, kteří žijí prostě a minimalisticky a mají děti. Nežijí přesně jako já, ovšem někteří žijí ještě jednodušeji než já. Existuje nespočet příkladů a na mnoho z nich jsem upozornil,“ odpovídá Greenfield.
Zuzana Keményová
Zuzana je zapálená propagátorka témat ochrany životního prostředí, CSR, vědy a inovativních (pokud možno prospěšných) nápadů. Dvanáct let pracuje jako redaktorka Hospodářských novin a spolupracuje i s dalšími médii, pokud to má smysl. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově.
