Caroline Le Meaux vede v investiční skupině Amundi oddělení analyzující dopad investic na životní prostředí, společnost a správu podniků, tedy hodnocení udržitelnosti (ESG). Firmy tlačí k vyšší udržitelnosti buď s pomocí akcionářských práv či přidělením nižšího ESG skóre. Vyřazení z portfolia je až krajní řešení, uvádí.
Amundi je největším správcem investic v Evropě, ve správě má zhruba dva tisíce miliard eur. Loni investiční skupina hlasovala na valných hromadách proti více než pěti stům manažerů hlavně z energetických a distribučních firem, jejichž plány neodpovídaly standardům ESG.
Vedete oddělení, které se zabývá se vyhodnocováním ESG ve firmách a dáváte také doporučení, jak hlasovat na valných hromadách. Co taková práce obnáší ve velké investiční skupině jako je Amundi?
Vedu tým 35 analytiků, kteří se zaměřují na analýzu společností a sektorů z hlediska udržitelnosti. Vyhodnocujeme u různých byznysů dopady na klima, sociální věci, biologickou rozmanitost a podobně. Následně s těmito společnostmi spolupracujeme, aby vylepšily své postupy z pohledu udržitelnosti a jako jejich akcionáři k tomu využíváme hlasovacích práv na valných hromadách. Prosazujeme například, aby odměny vrcholového managementu a klíčové ukazatele výkonnosti (KPI) byly navázané na cíle ESG a souvisely s klimatem. Tam, kde máme možnost hlasovat o platech managementu, můžeme (k prosazení cílů) třeba hlasovat i proti navrhovaným odměnám.
Co vede velkého správce majetku jako je Amundi, aby prosazoval hodnoty ESG?
Pro nás to není o hodnotách, je to součást naší odpovědnosti vůči investorům. Když zvažujeme různé investiční scénáře, díváme se na rizika spojená s klimatem, ale i na potenciální příležitosti. Naši klienti mají obvykle velmi různorodá portfolia skládající se z investic do mnoha společností. Jakýkoliv dopad (změny klimatu) na ekonomiku se proto nevyhnutelně odrazí v jejich portfoliích. Proto společnosti vyzýváme, aby své ESG metriky zlepšovaly.
Jak vyvažujete finanční návratnost investic a jejich environmentální a sociální dopad?
Záleží na typu námi nabízeného produktu. Nabízíme investiční příležitosti s určitým rizikem a výnosem, ale zároveň s určitými omezeními vycházející z cílů ESG. To znamená, že naše investiční produkty respektují minimální úroveň kvality ESG a zároveň se snaží dosáhnout stejné výnosnosti při stejné míře rizika jako mají investiční produkty mimo ESG. Nabízíme také další investiční produkty s určitými konkrétními dopady (na životní prostředí).
Čím přesvědčujete firmy, aby zlepšovaly své politiky v rámci ESG?
Je důležité mít hluboké vědomosti o konkrétním sektoru a společnosti, o níž se jedná. Nejde však jen o vylepšování, musí to být výhodné pro všechny strany. Spolupracovali jsme s mnoha společnostmi, máme hluboké znalosti o praktikách ESG v konkrétních odvětvích po celém světě. Klíčová je důvěra, a její budování zabere spoustu času. Společnostem říkáme to, v co věříme: Pokud zlepšíte svou udržitelnost, váš byznys model bude silnější.
Podíly ve firmách, které se tím neřídí, prodáváte?
Máme k dispozici různé nástroje. Můžeme stupňovat tlak jako akcionář prostřednictvím hlasovacích práv, nebo přidělením nižšího ESG skóre. Vyloučení firmy z portfolia je možnost, k níž přistupujeme s velkou vážností, protože to považujeme za krajní řešení. K prodeji se obvykle rozhodneme, až když existuje riziko, které nejsme ochotni podstoupit. K tomu by mohlo například dojít, pokud se domníváme, že společnost porušuje dohodu OSN v oblasti lidských práv, práce, životního prostředí a boje proti korupci (UN Global Compact), nebo se pohybuje v příliš riskantním oboru, například v těžbě uhlí.
Jaké investice považujete za tabu?
My tomu říkáme vyloučení (exclusion policy). Zahrnuje investice týkající se kontroverzních zbraní jako je kazetová munice a jaderné zbraně. Kromě toho, jak už jsem řekla, neinvestujeme do společností, které porušují globální dohodu OSN, včetně společností zapletených do velkých korupčních skandálů, také neinvestujeme do firem podílejících se na porušování lidských práv. Uhlí kompletně z našich investic vyřadíme do roku 2030 pro země EU a OECD a do roku 2040 pro zbytek světa, ale společností s významným podílem v těžbě uhlí jsme se již zbavovali. Omezení platí také pro některé druhy investic do tabáku, ropy a zemního plynu.
Zmínila jste, že firmy hodnotíte pomocí ESG skóre. To si počítáte sami?
Ano, nespoléháme se na externí hodnocení. Nicméně vstupní data kupujeme, abychom měli co nejpodrobnější informace. Tato data pak používáme k výpočtům našeho vlastního ESG skóre. Pro každý sektor a společnost se snažíme poskytovat komplexní hodnocení kvality ESG pokrývající rizika i příležitosti. Správní, environmentální a sociální pilíř ESG mají ve výsledném hodnocení obvykle stejnou, zhruba třetinovou, váhu, ale v závislosti na odvětví se to může někdy lišit.
Získat všechna potřebná data vyžaduje spoustu práce. Mnoho společností nezveřejňuje nic, nebo v nefinančních výkazech dávají neúplná a nesrovnatelná data. Jak se s tím vyrovnáváte?
Nakupujeme data, která již prošla „čištěním“ a přípravou. Je pravda, že v některých regionech nezískáme všechna data, která bychom chtěli mít. Proto také vítáme novou evropskou směrnici CSRD o nefinančním reportingu (Corporate Sustainability Reporting Directive), protože ta zlepší dostupnost dat v Evropě. V některých zemích však stále budou existovat problémy, a proto se společnostmi spolupracujeme a žádáme je, aby zveřejňovaly více informací.
Většinu nefinančních reportů nyní zveřejňují velké společnosti. Jak to vidíte u těch středně velkých, případně firem s menší kapitalizací?
Jsou značné rozdíly mezi kótovanými společnostmi (na veřejných trzích) a těmi, které nejsou. Hlavním hnacím motorem pro zveřejňování více informací je často regulace. My v našich veřejných nabídkách pro investory vždy výslovně zmiňujeme všechna omezení související s kvalitou našeho skóre ESG, která byla ovlivněna nedostatkem relevantních informací. Funguje to také jako pobídka pro společnosti, aby zveřejňovaly více údajů, protože správci našich investičních fondů mohou mít problém s investicemi do firem poskytující jen omezené informace o ESG.
Ověřujete si nějak pravost údajů, které dostáváte nebo kupujete?
Provádíme měsíční kalkulace a během tohoto procesu data kontrolujeme. Navíc mnoho správců fondů spoléhá na naše data, což dál zvyšuje jejich kvalitu – čím víc lidí naše data využívá, tím větší je jejich kontrola a také zpětná vazba, což dál přispívá ke zlepšení jejich kvality.
Řešíte s firmami, které analyzujete, greenwashing, tedy že se některé jen lakují nazeleno?
My se zaměřujeme hlavně na zveřejňované informace a ESG cíle jednotlivých firem než na jejich marketingovou strategii kolem toho. Pokud má však například společnost klimatickou strategii zaměřenou na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, ale spoléhá při tom hlavně na kompenzace (offsety) uhlíku, spojíme se s ní a vysvětlujeme, že to není ten nejlepší postup. Jinak řečeno, o greenwashingu s firmami můžeme diskutovat, ale naším hlavním zaměřením je zkoumat fakta, čísla a to, jak chtějí zlepšit svou udržitelnost.
Jak vidíte obecně možnost využívání offsetů v rámci Evropy?
Offsety jsou potřeba, ale musíme si dávat pozor na jejich kvalitu a na to, kdo je využívá. Celosvětově budeme narážet na jejich nedostatek, proto by měly uhlíkové kompenzace (offsety) být dostupné pouze těm firmám, které nejsou schopny dosáhnout nulových čistých emisí. V odvětvích, kde existují technologie na snížení uhlíkové stopy, by naší prioritou mělo být nejprve snížení emisí a kompenzace používat jen tam, kde to možné není. U offsetů je klíčová jejich kvalita, včetně jejich adicionality (dochází k dodatečnému snížení uhlíkové stopy, k čemuž by jinak nedošlo, pozn.red.) a stálost takto zachycovaného uhlíku. Jedním z aktuálních problémů je, že kvalitní uhlíkové kredity, které bychom chtěli koupit, jsou často za vysokou, neekonomickou cenu. Musíme se zaměřit na vytváření škálovatelných (offsetových) projektů, které nabízejí jak dobrou kvalitu, tak cenu, která odpovídá ekonomické realitě. Řešení tohoto problému je zásadní pro to, aby používání offsetů vůbec dávalo smysl.
Jak poznáte kvalitní offsetový program?
Projekty testujeme na jejich adicionalitu, někdy dochází k problémům s dvojím započtením v projektech souvisejících se zalesňováním (snížení uhlíku si započte více subjektů, pozn.red.). Některé projekty se mohou zdát příliš růžové, protože počítají výhody příliš brzy, a to navzdory skutečnosti, že vytváření uhlíkových kreditů nějakou dobu trvá. Posuzujeme také trvalost zachycení uhlíku.
Zmínila jste zalesňování a využití stromů jako nástroje pro kompenzaci uhlíku. Někteří lidé z oboru říkají, že zalesňování jako offset v Evropě nedává smysl.
To záleží, není to černobílé. Například používání místních druhů stromů a trpělivost, to je úplně jiný přístup k zalesňování než používání rychle rostoucích dřevin, které nejsou v dané oblasti původní, což může poškodit biologickou rozmanitost. Biosféru je nutné rozvíjet pozitivním směrem, jinak mají takové projekty jen velmi malou hodnotu.
Ověřujete si podobné projekty jinak než na papíře? Jedete se třeba podívat na takové místo?
V současné době se na offsety spoléháme jen velmi málo. Když posuzujeme klimatickou strategii určité společnosti, tak jejich manažery vždy vyzýváme, aby nejprve emise snižovali a až poté je kompenzovali. Někdy jsou takové debaty těžké, proto jsme například vyvolali spor s jednou velkou distribuční společností v Japonsku. Přestože má klimatickou strategii a cíl, silně spoléhá na kompenzace, aby v budoucnu dosáhla nulových čistých emisí. Vedle toho plánují využít také nějaké budoucí technologie pro zachycování uhlíku. Proto se tyto debaty netýkají jen kompenzací, ale také projektů na odstraňování uhlíku.
Zmínila jste evropskou směrnici o povinnosti zveřejňovat zprávy podniků o udržitelnosti (CSRD). Je pro vás tato směrnice v něčem podstatná?
Je pro nás opravdu důležitá. Řídíme se směrnicí SFRD (finanční instituce musí posuzovat nejen finanční, ale i nefinanční data a rozměr podnikání svých klientů, pozn.red.), takže musíme reportovat a používat spoustu nefinančních dat, která v současné době mnoho společností nezveřejňuje. Nová směrnice přinese větší transparentnost, protože budeme získávat více údajů přímo od společností.
Směrnice zavádí také mnohem širší kalkulaci dopadů podnikání na životní prostředí. Nově se bude počítat včetně dopadu celého dodavatelského řetězce, takzvaný Scope 3. Jak těžké to je počítat?
Počítat Scope 3 je velmi obtížné. Ale když je něco obtížné, není to ještě důvod, proč byste to neměli dělat. Učíme se to zkoušením a používáním. Ano, je to těžké a nedokonalé, ale to se zlepší. Zavést tento výpočet je důležité, protože díky tomu uvidíte skutečnou velikost vašeho uhlíkového dopadu.
V čem vidíte budoucnost ESG investování?
To je široká otázka, ale myslím, že bychom měli na chvíli poodstoupit od termínu „ESG“ a zaměřit se víc na to, co znamená: jde o změnu klimatu, o biologickou rozmanitost, o zaměstnance a lidská práva. ESG může znít jako módní slovo, ale zabývá se reálnými a důležitými stránkami našeho života.
Věříte tedy, že se stane přirozenou součástí našeho každodenního života?
Doufám v to. Ve skutečnosti nemáme na výběr, protože se blížíme k hranicím možností Země. Musíme najít řešení, která umožní udržitelný hospodářský růst. Jak dál růst, jak mít silnou ekonomiku a zároveň si uvědomit, že podstatná část ekonomického pokroku pochází z přírody. Musíme její zdroje využívat zodpovědněji.
Celou vaši kariéru jste pracovala v oblasti investování a investic. Proč jste přešla k výzkumu ESG?
Pořád pracuji ve velké investiční firmě a ESG je součástí posuzování zdravého investičního případu…
Ano, ale nyní svým kolegům hlavně stanovujete hranice a dáváte doporučení, do čeho mohou investovat.
To je pravda. Víte, mým heslem je být ambiciózní a pragmatický. Pokud chcete mít skutečný dopad, musíte být pragmatičtí. Pokud nejste pragmatičtí, dlouhodobě to nebude fungovat. Konečně, my vytváříme finanční a investiční produkty, které našim klientům musí nabídnout atraktivní výnos při určité míře rizika. Snažíme se najít a udržet rovnováhu, kdy to klientům přineseme, a to při dodržení silných ESG standardů.
Jiří Štický
Jiří je redaktorem časopisu Reportér, kde se od roku 2014, kdy časopis vznikl, věnuje hlavně ekonomickým kauzám. Předtím působil v ekonomické redakci MF DNES.
