Měl by to být úkol dne. Nejen pro stát, který by měl zapracovat například na efektivitě svých budov, ale i pro firmy, které k tomu vedou jak drahé energie, tak nákladnější emisní povolenky. O leccos bychom se ale měli pokusit i my sami.
Krom úsporného chování – nedělat z bytů či domů v zimě saunu a v létě ledničku, nejezdit zbytečně autem a občas ho vyměnit za hromadnou dopravu, a když už jet, tak na dálnici aspoň trochu pomaleji. Také “nesvítit” zbytečně (nejde jen o světla, ale i desítky dalších spotřebičů) a mnoho dalšího.
Nemálo lidí má dostatek financí, a chtějí klimatu i energetické bezpečnosti pomoci. Mohou proto přemýšlet “kam s nimi”, aby pomohli naši planetu ochránit a energetickou bezpečnost zvýšit.
Osobně se o totéž doma snažíme léta. Třeba tím, že na našem domě provozujeme solární ohřev vody i fotovoltaiku (FVE) a dům postupně “zefektivňujeme”. Zároveň jsem fanda do elektromobility. A právě díky své zálibě v přesných číslech mám o našem energo fungování dostatek dat. To mne přivedlo k následujícímu srovnání.
Kolik energie uspoří elektroauto?
Motivací pro tento text byl článek o jízdě prototypu nového velkého Mercedesu EQXX, o níž před pár týdny psalo mnoho portálů. Velké luxusní auto totiž projelo kus Evropy, včetně přejezdu Alp a jízd po dálnici, se spotřebou pod devět kWh na sto kilometrů. A to při tempu jízdy, kdy vůz ujel za 11,5 hodiny přes tisíc kilometrů.
Z hlediska využité energie to odpovídá spotřebě jednoho litru benzinu na sto kilometrů – ten obsahuje právě zhruba devět KWh energie. Jde opravdu o špičkově vyladěný prototyp. Uživatelé bateriových elektroaut (BEV) dobře vědí, že reálná spotřeba běžných BEV je spíše kolem 20 kWh, tedy ekvivalentu zhruba dvou litrů benzinu na sto kilometrů.
Pokud to srovnáme s reálnou spotřebou úsporného spalovacího auta (kolem šesti litrů), za každých sto kilometrů ušetří BEV více než 30 kWh energie (včetně ztrát z nabíjení).
Zkusme se podívat na to, kolik takové auto ušetří energie během svého provozu (dobu života BEV odhaduji na 225 000 kilometrů, což je 15 000 km x 15 let). Úspora za dobu života pak činí 67,5 MWh při roční úspoře energie 4,5 MWh.
Můžete namítnout, že do hry vstupuje vyšší energetická náročnost výroby, ale nová data zde ukazují, že rozdíly rychle klesají a v kalkulaci životního cyklu hrají malou roli.
Kolik stojí úspora
Srovnatelné elektroauto je dnes bez dotací obvykle o zhruba 200 až 250 tisíc korun dražší než obdobné spalovací auto (jako třeba od koncernu PSA, který nabízí stejné modely s různým pohonem). U dražších modelů pak nehraje fakticky rozdíl roli (bavíme-li se o třídě luxusních aut). Náklad na dosažení roční úspory energie odpovídající 4,5 MWh po dobu patnácti let (67,5 MWh) je tedy u dnešních menších aut kolem 200 tisíc korun (vyšší cena za nové auto), což dělá tři koruny za KWh. U velkých luxusních je “zdarma”, protože cenový rozdíl prakticky neexistuje.
A jakou jinou alternativu má člověk, který si může dovolit za elektroauto při koupi připlatit, když chce snížit spotřebu energie? Třeba snížit spotřebu energie ve svém domě.
Náš rodinný domek měl, před energeticky úspornými úpravami, spotřebu kolem 17 MWh za rok, neb vše v něm funguje na elektřinu. Po postupném zateplení, využití splitových jednotek místo přímotopů, instalaci solárního ohřevu vody a nakonec i výměně oken, jsme se dostali na cca 13,5 MWh. Náklady jen na výměnu oken byly přes tři sta tisíc korun. Celkově investice odhaduji řádově na tři čtvrtě milionu korun (spíše dolní odhad, navíc v minulých cenách). V případě, kdybychom se na místo využití splitových tepelných čerpadel dali cestou “překopání domu” a instalace tepelného čerpadla a ústředního topení, výrazně by vzrostly náklady a zřejmě mírně úspory.
Za tuto cenu jsme dosáhli úspory energie v řádu 3,5 MWh za rok (kolem dvaceti procent), tedy o trochu nižší než u elektroauta, ale při násobně vyšším nákladu. Zohlednit je ale třeba, že nemalá část investic bude mít delší životnost než BEV. Jiné ale, třeba splitové jednotky, mají životnost spíše podobnou jako BEV.
Hrubým odhadem, i pokud bych vyšel z třicetileté životnosti úprav a celkové úspory energie 105 MWh, je náklad na úsporu jedné kW mírně přes sedm korun. K tomu je třeba vzít v potaz, že některé investice zvyšují kvalitu bydlení a tudíž mají další přidanou hodnotu.
Zároveň ale věřím, že kalkulace nákladu na vyšší efektivitu u nových nemovitostí či opatření v bytových domech, by vycházely viditelně lépe, ale naše realita je holt taková.
Fotovoltaika versus elektroauto
Má data umožňují ještě další kalkulaci, a to “úsporu energie” dosažené tím, že čistou elektřinu na střeše vyrábí fotovoltaika, a ta nahrazuje elektřinu kupovanou.
Naše dvě fotovoltaické elektrárny – na východní a západní střeše – mají nominální výkon mírně nad sedmi kWp, a ročně vyrobí kolem šesti MWh elektřiny. Nespoří, ale vyrábí elektřinu hodně čistě. Činit to budou zhruba dvacet let (možná dokonce déle).
Pokud bych uvažoval toliko o instalaci FVE bez ukládání energie, tak podobná domácí FVE vyjde na zhruba tři sta tisíc bez dotace. Celkově vyrobených 120 MWh čisté elektřiny za dvacet let za tři sta tisíc korun by vedlo k nákladu ve výši 2,5 korun za kWh.
Porovnání naznačuje, že nejlevnější “úspora” energie je její dodatečná výroba, jejíž efektivita je těsně následována výměnou spalovacího auta za elektroauto (s příplatkem dvě stě tisíc korun u středně velkého auta). S odstupem pak v našem případě skončilo snižování spotřeby domu.
Bohužel, srovnání úspory energie má jednu slabinu. Z hlediska investora totiž fungují první dvě opatření, která přímo snižují platby za energie, jinak než instalace fotovoltaiky.
FVE bez nákladných baterií pomůže “vytlačit” z trhu špinavou výroby elektřiny, ale jen část této výroby sníží potřebu nákupu elektřiny investorem. Ten, dle mé zkušenosti, většinu vyrobené elektřiny prodává ve formě přetoku za nízkou cenu do sítě (odhaduji zhruba dvě třetiny za nejvíce dvě koruny) a na trhu si potřebnou elektřinu kupuje draze (v mém případě za zhruba pět korun). Na části čistě vyrobené elektřiny tak investor ušetří mnohem méně, než kdyby ji nemusel koupit. Tato situace je pro investora méně výhodná než přímá úspora nákupu elektřiny, když zvýší energetickou efektivitu domu nebo ušetří za nákup benzínu.
Nutno podotknout, že všechny uvedené výpočty nezahrnují dotace, které více či méně systematicky na různé obdobné aktivity stát poskytuje a zabývají se zejména otázkou úspory energie, jen málo pak efektivitou investice.
Odpovědi na otázky, jak v praxi vypadá návratnost těchto investic a jak mohou podobné investice provedené stovkami tisíc domácností ovlivnit naši společnost, ekonomiku a energetiku, budu řešit v další části článku.
Luděk Niedermayer
Luděk Niedermayer je europoslancem za TOP 09, dříve působil jako viceguvernér České národní banky. Zároveň se hodně věnuje ekologii a otázkám s ní spojeným, a to i v osobním životě.
