Niedermayer: Pohádka o tom, jak nelze snížit spotřebu energie, a jak se EU zbláznila

Hlavní díl snižování emisí a energetických úspor sice leží na firmách, ale přispět k ochraně planety a snížení závislosti na dovážených palivech může i jednotlivec. Vyzkoušel jsem si to ve vlastní domácnosti a jde to, dosáhli jsme snížení spotřeby energií o 64 procent.

Hlavními pilíři, na kterých stojí snahy Evropské unie přispět k ochraně planety snižováním emisí skleníkových plynů a snížit závislost na dovozu paliv, jsou energetické úspory, využití efektivních technologií a růst podílu obnovitelných zdrojů. Hodně z těchto kroků leží na firmách. Ty energetické mohou dodávat „suverénní“, tedy na dovozu nezávisle vyrobenou, čistou a levnou energii. Další mohou šetřit při jejím využitím.

Ale leccos můžeme udělat i my. Může nás k tomu vést pocit spoluodpovědnosti za to, v jakém stavu předáme planetu svým dětem, záliba v nových technologiích nebo vládní politiky, které činí potřebné investice ziskovými. Není to samozřejmě zadarmo. Ale je to i otázka volby. Třeba zda jet na drahou dovolenou, anebo na ní trochu ušetřit a třeba vyměnit přímotop za tepelné čerpadlo.

A nyní ke zmíněné pohádce. U nás ví i malé dítě, že nemá valný smysl se o něco sám snažit. Buď to nejde (a jen v Bruselu si myslí opak), anebo proto, že jedinec toho moc nedokáže. A i kdyby to šlo, levná energie z jaderných elektráren, které zřejmě jako jediní široko daleko umíme postavit za slušnou dobu i peníze, problém vyřeší. Bez úspor, obnovitelných zdrojů či dalších „novot“…

Pravdou ale je, že ani tato pohádka, stejně jako mnoho jiných, realitě neodpovídá. Abych doložil, co vše můžeme sami učinit, zahrabal jsem se hlouběji než obvykle do čísel, které popisují, jak si naše domácnost se spotřebou energií v posledních více než deseti letech vede.

K úsporám postupně

Spotřebu energie v našem rodinném domku za Prahou o půdorysu něco přes sto metrů čtverečních, který má přístup toliko k elektřině, jsme snižovali především pomocí zateplení (postupně, a tedy nikoliv optimálně). Taktéž postupně snižujeme úlohu přímotopů, která nahrazují poměrně laciné splitové jednotky s rychlou návratností.

Vodu v létě již dlouho ohříváme solárními panely a postupně na střechu přibyly dvě malé fotovoltaické elektrárny (FVE). Ta druhá navíc s malou baterií (zhruba 4 kWh), která snižuje přetoky. Pro úplnost nezahrnuji do výpočtu, že si v zimě pomáháme krbovými kamny, protože v tom se za ta léta nic nezměnilo (ale odhaduji, že tím „spálíme“ kolem 2 MWh energie za rok).

Místo našeho bydlení spolu s našimi zaměstnáními (a potřebami dětí) vedou bohužel k mnoha tisícům kilometrů ročně v autech. Abychom ušetřili planetu od skleníkových plynů a lidské zdraví od jedovatých škodlivin, postupně jsme od dvou spalovacích aut, přes hybrid, dospěli k dnešními stavu, kdy naši dopravu zajišťují dvě bateriová elektrická auta.

Těsně před nástupem energetické krize jsme vyměnili okna a pak nahradili i poslední často používané přímotopné vytápění splitovou jednotkou. A v neposlední řadě jsme začali vědomě více šetřit.

Co říkají čísla o naší spotřebě energie

Startovací bod, tedy před začátkem větších zateplovacích prací a s topením obstaranými přímotopy, byla naše spotřeba elektřiny 18,4 MWh ročně (což ukazuje, že nejde o nijak skvělou stavbu). Větší podíl energie ale spotřeboval provoz našich původně spalovacích aut. Na naše nájezdy (přesahující mírně dvacet tisíc kilometrům ročně na jeden vůz) spotřebovala (při spotřebě vycházející z dat) zhruba 23,8 MWh energie (jeden litr benzínu obsahuje necelých 9 kWh). Takže úvodní stav spotřeby energie na provoz našeho domu a individuální dopravu byl 42,2 MWh ročně.

Zateplení znamenalo první zvýšení efektivity domu s odhadovaným dopadem minus 3,5 MWh ročně. Další úspory přinesly instalace solárního ohřevu vody a pořízení prvního elektromobilu (BEV), ojetého BMW i3 na cesty na kratší vzdálenost. Spotřeba energie na provoz auta klesla z 23,6 MWh na 12,4 MWh u spalovacího auta a 3,4 MWh elektřiny u BEV (pro účely výpočtu požívám hodnotu 42 500 km za rok, což odpovídá nejvyšším nájezdům během doby). Celková spotřeba klesla na 32,3 MWh, tedy skoro o čtvrtinu.

Další krok, který jsem propočítal, je dopad dvou postupně instalovaných fotovoltaik (jde o poměrně levné instalace s výkonem kolem 4 kWp, a s jednou malou baterií). Ty vyrábí celkem 6,1 MWh ročně, z čehož ale 40 procent nespotřebujeme a přenecháme elektřinu, obrazně řečeno, sousedům.  Nakupujeme 14,6 MWh a dalších 2,4 MWh prodáváme do sítě (a není tak třeba spálit přes dvě tuny uhlí). Celkově tedy zatížíme síť spotřebou 12,2 MWh ročně. A k tomu poptáváme dalších 14 MWh ve formě benzínu pro zbývající ICEV.

Dnes jsme v situaci, kdy jsme jednak provedli další opatření k úspoře energie (zejména vyměnili okna) a více se snažíme šetřit. Hlavní efekt ale přinesla náhrada zbývajícího spalovacího auta za BEV. Spotřeba elektřiny v domě je podle dat dnes kolem 13,3 MWh ročně, auta spotřebují v domácím nabíjení 5,1 MWh. Výroba FVE a podíl přetoků se moc nemění, přibyl ale nákup elektřiny na delších cestách BEV (dle dosavadních dat odhaduji 2,9 MWh ročně, kvůli dálkovým cestám do Štrasburku).

K tomu, aby naše poptávka byla uspokojena, potřebujeme, aby nám energetický sektor poskytl 15,2 MWh elektřiny (17,6 MWh elektřiny kupujeme včetně nabíjení na cestách, 2,4 MWh prodáváme).

27 uspořených tun uhlí

Takže, milé děti, postupné a evoluční využití dnes běžně dostupné technologie přivedlo naši rodinu k tomu, že náš podíl na spotřebě energií, které se musí v naší zemi nebo Unii vyrobit, klesl z 42,2 MWh na zhruba 15,2 MWh ročně. Snížil se tak skoro o 64 procent. Ušetřených 27 MWh si můžete představit jako nespálených 27 tun uhlí (ze kterého u nás vyrábíme nejvíce elektřiny).

Samozřejmě, zadarmo to nebylo. Ne každý má takovou možnost spotřebu snížit, mnohdy chybí peníze. Aspoň na první pohled. Ale nevěřte tomu, že jeden každý z nás nemůže udělat něco pro to, abychom naši planetu chránili a méně poškozovali krajinu, a dokonce naše zdraví. A je docela pozoruhodné, že to jsou přesně ta opatření, na kterých se dohodla celá „naše Unie“ (tedy včetně nás), a která u nás přesto budí tak velký odpor.

Proto také s jistou obezřetností přistupujte k názorům všemožných expertů, jak moc v budoucnu vzroste spotřeba energií‚ včetně elektřiny. Jistě, že ti, kteří chtějí buďto státní podpory nebo chtějí profinancovat (z peněz občanů a firem) své velké investice, mají velký zájem něco takového tvrdit. Částečně to může být i pravda, ale potenciál pro úspory, je mnohem vyšší, než se zdá.

Jak ukazují data, naše domácí čistá potřeba elektřiny byla na začátku, kdy jsme z ní živili „jen dům“, 18,4 MWh. A dnes je, i když díky ní zajišťuje naši osobní mobilitu (v řádu více než 40 000 km ročně), je 15,2 MWh. Benzín, kterého jsme kupovali víc než 2 600 litrů za rok, nepotřebujeme vůbec. A to je konec pohádky.

PS: Milé děti, tatínek vám jistě řekne, že na to vy nemáte (protože není poslanec europarlamentu jako autor). Pokud si s ním o tom chcete popovídat, tak jsem za vás strávil chvilku s kalkulačkou (respektive několik hodin s excelovými tabulkami). A co jsem zjistil?

Nejprve k u nás tolik populárnímu tématu elektromobility. Naše první elektroauto nepředstavovalo žádné navýšení nákladů, dokonce náklady na jeho provoz (včetně ztráty hodnoty) byly výrazně nižší než u auta spalovacího.

U dalších našich aut, která byla koupena obvykle jako předváděcí, je situace z hlediska kupní ceny horší. V dnešní situaci platí, že u menších aut (Peugeot 2008, VW Id3) se připlácí proti ceně podobně vybaveného spalovacího auta zhruba 200 tisíc, někdy i více. U aut vyšší třídy jsou ale ceny podobných konfigurací již podobné. Zejména firmy, které kupují drtivou většinu takto drahých aut, by změnou svého chování naši energetickou situaci hodně zlepšily, bohužel stát je k tomu nijak nemotivuje.

Přitom zvýšení cen benzínu a nafty i při růstu ceny za elektřinu silně zvýšilo úsporu za paliva u elektroaut. Ta dle mých propočtů od počátku našeho využívání BEV již přesáhla 300 tisíc korun (a to jen v úspoře „paliva“, bez zohlednění nižšího nákladu na servis). Jak vychází provoz BEV dnes, při vyšší ceně elektřiny, jsem už popsal v textu dříve.

Otázce nákladů a přínosů jednotlivých investic do zvýšení efektivity domu jsem se věnoval v předchozím textu na Ekonews.

Jaká je finanční úspora

K vyčíslení odhadované úspory v nákladech za energie si musíme výpočet, který musí separátně počítat náklad na benzín a elektřinu, trochu zjednodušit. Nemá cenu dělat ho na minulých historických cenách, proto volím ceny blízké dnešním.  Energie koupená v benzínu je trochu překvapivě dnes levnější než ta v elektřině (při dnešní ceně benzínu stojí zde 1 kWh jen 4,3 Kč).

Rozhodl jsme se též trochu „zlevnit“ elektřinu na 6 Kč za kWh, protože její cena dnes klesá. Výsledkem je pokles ročního nákladu z 212 tisíc na 109 tisíc, a to i při použití „přirážky“ k ceně elektřiny nakoupené na cestách (neb ta je dražší). Roční úspora tak vychází na více než sto tisíc korun ročně.

Pokud bych zjednodušeně řečeno předpokládal horizont „životnosti“ našich opatření na deset let (což je velmi defensivní odhad, u mnohých z nich to je nejméně dvojnásobek), tak by tento propočet, při dnešních cenách, vytvořil „investiční rozpočet“ ve výši přes jeden milion korun. Což se mi jeví jako suma převyšující to, co naše rodina do úspor investovala.

Jak je v textech uvedeno, většina investic šla z našich kapes, jen FVE získaly státní podporu (a elektřinu z nich počítám proti spotřebě, přetoky za cenu 2 Kč). Dnes ale není složité získat podporu pro větší část z popsaných kroků, což jejich výhodnost dále zvýší. Správné také je, že stát hledá cesty, jak úspory dostat i k lidem s nízkými příjmy. Těm, kteří nemají peníze nazbyt, nestačí, že investice je výnosná – nemají ji z čeho platit.

Data ukazují, že zásadní část úspory se u nás odehrála v „mobilitě“. Navíc jsme přepnuli poptávku po energii dovážené do ČR (i EU), tedy z fosilních paliv, do elektřiny, kterou si stále více budeme vyrábět sami, bez potřeby palivo dovážet. Bohužel to, jak se náš stát staví k elektromobilitě zřejmě způsobí, že bez změny politiky tento potenciál u nás fakticky ve velkém jen tak využit nebude.