Prohlášení Ruska ohledně uznání separatistických území ukázalo, že bezpečnostní architektura Evropy nutně potřebuje překreslit. Následná přímá invaze na Ukrajinu z tohoto teoretického scénáře učinila ryze praktický. Je nutné zajistit všemi dostupnými kroky, aby naše reakce znamenala pro Rusko enormní ekonomickou ztrátu, nedošlo k šíření konfliktu a bylo možné ho ukončit. Energetika musí stát v jádru této reakce z důvodu vlastní bezpečnosti a zamezení vysokých příjmů Ruska z vývozu energetických surovin do Evropy.
V tomto kontextu musí nová česká energetická politika vytvořit základ naší strategické bezpečnosti a budoucí odolnosti. Jejím cílem by měla být eliminace ruských surovin v energetice a celkové zvyšování vlastní zdrojové základny.
Již v prvních hodinách útoku mnozí pohřbili nastolený ekonomicko-energetický trend, nazývaný Green Deal, jakožto neuskutečnitelnou fantazií. Nic není vzdálenější realitě. Je naopak třeba apelovat na to, že tento směr poskytuje nejsilnější nástroje pro omezení role Ruska na evropském energetickém trhu. Je tedy nutné si z něj vzít to nejlepší.
Česká energetická politika by měla v první řadě sestávat z následujících kroků:
- Urychlení rozvoje lokálních obnovitelných zdrojů – fotovoltaik a větru
- Dokončení diskuze o jaderné energetice, kdy je třeba učinit z ní strategickou prioritu státu
- Plná podpora a rozvíjení vodíkové a biometanové ekonomiky s cílem omezit zemní plyn a potřebu kapalných paliv; rozvoj maximálních energetických úspor
- Zajištění adekvátního mechanismu pro uhelné elektrárny, který umožní jejich možné odsunutí do strategických záloh v případě potřeby
- Zajištění investice do bateriového průmyslu v důsledku transformace osobní dopravy
- Posílení spolupráce v oblasti energetiky s dalšími státy – například Pobaltím, Finskem, Slovenskem a Ukrajinou
Nyní je třeba se zaměřit na první a třetí bod, které mohou okamžitě rozvíjet strategickou odolnost a snižovat závislost na ruském importu. Nezmění situaci ze dne na den, ale mohou významně omezit ruské exporty, pokud by je opravdu implementovala celá východní Evropa, která má v těchto oblastech stále obrovské rezervy.
Rozvoj obnovitelných zdrojů
V naší studii z roku 2019 jsme došli k tomu, že Česko může v roce 2030 při realistických předpokladech dosáhnout nových sedmi GW solárních a jednoho GW větrných elektráren.
Zdrojová přiměřenost ČEPS 2022 definuje u solárních elektráren dokonce až deset GW nového výkonu. Zjednodušeně se tak lze bavit o nových 12 TWh elektřiny plně pod naší kontrolou. Paroplynové zdroje dnes přispívají necelými šesti TWh elektřiny. Při plné náhradě OZE lze dokonce přebytky zásobovat teplárenství (tepelná čerpadla) nebo osobní dopravu (elektromobilitu). A vytlačit tak obdobných šest TWh plynu a ropy (bez zohlednění ztrát).
Tuto rovnici je nutné doplnit o možnost realizovatelnosti. V letech 2009 a 2010 bylo Česko schopna vystavět prakticky dva GW solárních elektráren. Pokud bychom stavěli tímto tempem, lze mít hotovo v letech 2027 až 2028. Navíc víme, že se aktuálně do Modernizačního fondu hlásí stovky megawatt hodin připravených projektů a další jsou v přípravě. Je tedy možné tuto rychlost zopakovat.
Dalším faktorem je právě dostupný dotační kapitál. Zdroje pro masivní rozvoj jsou dostatečné a vyšší dotační podporou lze zajistit rychlejší zdrojovou soběstačnost. Strategické priority státu by také mohly zjednodušit povolovací řízení. Naše studie z roku 2019 rovněž ukazuje, že dopad na pracovní místa je obrovský, což dále pomůže stabilizovat ekonomickou bezpečnost v novém světě.
Rozvoj vodíkové ekonomiky a maximalizace energetických úspor
Tento bod je pro uskutečnění výrazně složitější, ale ne nemožný. Vodík je začínající technologie a energetické úspory Česka opravdu neumí realizovat masivně a rozumně. Strategická snaha státu by ale mohla a měla vytvořit prostředí absolutní priority v těchto oblastech a zajistit požadované zisky.
Jako první se lze zaměřit na vodík, kde centrální podpora může vytvořit dostatečnou motivaci pro opravdu rychlý start této technologie u nás. Tato technologie navíc odpovídá dlouhodobé průmyslové orientaci naší země a lze si v ní vytvořit silné kompetence.
Obecně již dnes tento potenciál u nás existuje a souvisí s rozvojem solárních elektráren. Až polovina vyrobené elektřiny v solární elektrárně by mohla sloužit k výrobě vodíku a snižovat tak přebytky. Pokud bychom cílili na pětiprocentní cíl přimíchávání do zemního plynu do roku 2030, máme potenciál pro neskutečných pěti TWh energie ve spotřebě. Ten není pravděpodobně dosažitelný, ale i reálnější polovina by při poloviční účinnosti výrob a využití vodíku dávala bilančně prostor pro dalších pět GW výkonu solárních elektráren. Toto číslo by již k roku 2030 mohlo být dosažitelné. Jako zdroje financování mohou sloužit Modernizační fond a jiné dotační tituly.
Energetické úspory jsou složitější téma a potenciál je zde více skrytý. Přesto nemusí být příspěvek malý. Dle analýzy TZBinfo tvoří jen spotřeba domácností na vytápění přibližně 14 TWh zemního plynu. Pokud bychom přičetli spotřebu administrativního sektoru ve výši cca 16 TWh dostaneme snadno ovlivnitelnou spotřebu na vytápění ve výši třiceti TWh. Úspora pouhých pěti procent v této kategorii představuje tedy 1,5 TWh zemního plynu. Toto číslo je jistě dosažitelné, neboť zejména v této oblasti existuje celá řada různých nástrojů a značný potenciál.
Eliminovat je možné 14 procent spotřeby plynu z Ruska
Energetická politika nezastaví ruské zbraně na Ukrajině. Bohužel platí, že kvůli nesplněným úkolům naopak letos část našich financí půjde na jejich financování prostřednictvím importu energetických surovin z Ruska. V krátkém horizontu lze přesto dosáhnout nejen diverzifikace dodávek ale i omezení celkové potřeby importů a posílení strategické pozice ČR. Obdobně lze toto aplikovat také na celou východní Evropu.
Rozumnou a akcelerovanou energetickou politikou může Česko realisticky eliminovat více než 14 TWh ruského zemního plynu. To činí přibližně 14 procent dnešní spotřeby České republiky. Při ceně dvaceti EUR/MWh se jedná o úctyhodných 280 milionů eur a při loňské ceně okolo 80 EUR/MWh je to dokonce 1,1 miliardy eur na roční bázi. To vše při posílení vnitřní ekonomiky investicemi, zajištění vlastní energetické bezpečnosti a omezení příjmu ruského státu.
Klíč pro českou vládu k realizaci je prostý, zvýšit prostřednictvím dostupných dotačních titulů atraktivitu odvětví, zrychlit celý dotační postup a cílenými programy zvyšovat kapacity dodavatelů. Výsledek se nedostaví ihned, ale o to bude silnější.
Miroslav Lopour
Miroslav pracuje v Deloitte Česká republika v energetickém týmu jako ekonom a energetický expert. Specializuje se na strategii a finance energetického sektoru, národní energetické strategie a nové technologie. V minulosti působil na řadě strategických projektů v oblasti energetiky, plynu a ropy v regionu střední Evropy, Baltu nebo Blízkém Východě.
