Odstraňování staveb s karcinogenním azbestem provází „divočina“. Ombudsman chce jasná pravidla

Na likvidaci staveb s azbestem mají dohlížet stavební úřady a krajské hygienické stanice. Některé dosavadní demolice ale provázely problémy ohrožující zdraví občanů. Ombudsman je stávajícími případy znepokojen a připravuje „desatero“, podle něhož by se měly postupy sjednotit.

Do šesti let se má v Evropské unii modernizovat či srovnat se zemí až 35 milionů budov, které mohou představovat vysoké zdravotní riziko. Při jejich stavbě se totiž hojně využíval azbest, který si stavbaři v sedmdesátých a osmdesátých letech oblíbili pro jeho nehořlavost. Český plán, jak se s tímto karcinogenním minerálem vypořádat, teprve vzniká.

Azbestové materiály se v tuzemsku nesmějí vyrábět od roku 1997, zákaz používání platí od roku 2005. V Evropské unii azbest způsobí smrt například prostřednictvím rakoviny plic až 90 tisíc lidí ročně, odhadují odborné studie. Azbestová vlákna se dlouhodobě ukládají v plicích, přičemž vážné zdravotní problémy se kvůli nim mohou rozvinout až za deset či více let. I proto je možné, že vzhledem k množství rekonstrukcí a demolic staveb využívajících azbest bude onemocnění tohoto typu přibývat.

Zaměstnanci vyhlížejí lepší ochranu do dvou let

„Ministerstvo zdravotnictví v současnosti finalizuje dokument Národní azbestový profil, který si klade za cíl zmapovat problematiku azbestu v ČR ze zdravotního hlediska. Dokument, který připravujeme, bude komplexní inventurou situace v problematice azbestu v ČR,“ uvádí mluvčí resortu Ondřej Jakob.

Materiál, který se připravuje už několik let, má obsahovat přehled relevantní legislativy, data o minulém dovozu, spotřebě, produkci, stavebních materiálech a výrobcích s obsahem azbestu, odpadech, odvětvích s vysokým rizikem expozice, dopadech na zdraví a řadu dalších souvisejících informací dle doporučení Světové zdravotnické organizace a měl by vést k naplňování strategie Národního programu pro odstranění nemocí souvisejících s azbestem.

Součástí dokumentu nicméně nemá být přehled, kolik staveb s azbestem se v tuzemsku nachází. „Jednalo by se o enormní finanční a administrativní zátěž,“ tvrdí Jakob.

Kvůli ochraně zdraví stavebních pracovníků by zároveň mělo dle resortu dojít ke zpřísnění předpisů při nakládání s azbestem. Česko musí do dvou let do tuzemských zákonů zanést pravidla, která vyplývají z příslušné evropské směrnice. Patří k nim například desetinásobné zpřísnění limitu, kterému mohou být zaměstnanci vystaveni.

Zatím bez registru budov

„Je pravdou, že se v Česku při demolicích a sanacích azbestových budov nepostupuje, přes legislativně stanovená pravidla a postupy, zcela jednotně. To si mimo jiné klade za úkol napravit chystaná novela směrnice,“ říká vedoucí Oddělení hygieny ovzduší Centra zdraví a životního prostředí v rámci Státního zdravotního ústavu Bohumil Kotlík.

„Původně směrnice předpokládala i vznik registru budov s azbestem, nakonec tam ale tato povinnost není. Přesto si myslím, že bude muset alespoň na úrovni veřejných budov vzniknout. Je to ale politické rozhodnutí,“ dodává Kotlík. Směrnice však počítá s tím, že povinně vznikne registr sanačních firem. Registr azbestových budov z vlastní iniciativy rozjeli například v Polsku.

Současné zákony nespecifikují, jak přesně postupovat při odstraňování azbestu. Problematiky azbestu se navíc týká řada právních předpisů a je v kompetenci několika resortů. Kromě resortu zdravotnictví jde o ministerstvo pro místní rozvoj či ministerstvo životního prostředí.

Věci se ujímá ombudsman

Nejasná pravidla při likvidaci staveb s azbestem a potenciální ohrožení zdraví občanů přiměly veřejného ochránce práv, aby se problematikou začal zabývat. Ombudsman se sice může věnovat až jednotlivým kauzám, pokud se občanům nepodaří situaci vyřešit s úřady vlastními silami, nově se ale staví i do pozice „koordinátora“ společného postupu odpovědných institucí. Podle mluvčí Kanceláře ombudsmana Markéty Bočkové může v individuálních případech především působit na úřady, aby neopakovaly svá dřívější pochybení.

„Během letošního roku bychom se měli posunout ke konkrétním hmatatelným výsledkům. Cílem je vytvořit a projednat s úřady jakési ‚azbestové desatero‘, tedy souhrn základních pravidel a postupů, kterým budou všichni zúčastnění rozumět a budou se jimi řídit. (…) Díky tomu by jak oficiální místa, tak lidé osobně dotčení problematikou likvidace azbestu měli vědět, jaké jsou jejich povinnosti nebo na co naopak mají právo,“ říká Bočková.

Právníci Kanceláře ombudsmana v roce 2023 mapovali situaci a jednali se zástupci ministerstva zdravotnictví, životního prostředí, místního rozvoje a České inspekce životního prostředí. Na jednáních se potvrdilo, že problémy, kterými se ombudsman Stanislav Křeček zabýval v případech konkrétních stěžovatelů, nejsou ojedinělé.

Ombudsman už dříve opakovaně vyslovil názor, že k odstraňování azbestových materiálů musí mít stavebník vždy povolení stavebního úřadu. Pokud totiž stavební úřad vede řízení o povolení, mohou se do něj přihlásit například sousedé a k řízení se vyjadřovat.

Hlavně se však řízení účastní také další úřady, které do záležitosti mohou mluvit, jako například krajská hygienická stanice nebo orgán životního prostředí. Úřady ovšem postupují různě a některé z nich povolení dosud nevyžadovaly, tedy ani nevedly se stavebníky řízení.

Azbestové ráje z minulého režimu

Soudní znalkyně Zoja Guschlová, jež zároveň provozuje akreditovaný inspekční orgán a zkušební laboratoř v rámci firmy Foster Bohemia, dlouhodobě kritizuje postupy při likvidaci azbestových opláštění u mnoha výškových budov v Praze, Brně i dalších českých městech.

„Azbestová opláštění budov měla být z důvodu zajištění úniku azbestových vláken během sanace azbestu v hermeticky uzavřených kontrolovaných pásmech se sníženou tlakovou diferencí, která jsou vytvořena z neprodyšných silnostěnných fólií. Ale nebyla,“ uvádí Guschlová.

„Problematika řádné sanace azbestových materiálů se u nás dlouhodobě upozaďuje a podle intenzity tlaku veřejnosti se dělají dodatečná opatření. Převážně ale vítězí odstraňování azbestu bez jakékoliv ochrany proti vdechnutí azbestových vláken,“ tvrdí.

„Nemovitosti postavené za minulého režimu, tedy hlavně školy, školky, nemocnice, úřady, divadla, obchodní domy typu Prior a další, jsou většinou azbestovým rájem. Je na nás všech, abychom zajistili, že se bude azbestová zátěž odstraňovat zákonným způsobem. Samotné kontroly ze strany státu jsou takové pseudokontroly, protože doposud neexistuje zákonem požadovaná kontrola funkčnosti vytvořeného kontrolovaného pásma,“ vysvětluje Guschlová.

Že azbestová zátěž nepředstavuje zanedbatelný problém, dokazují šetření ve školách v letech 2011, 2014 a 2022. Některé školy byly kvůli tomu i zavřeny. Zřizovatelé ale mnohdy nemají na odpovídající rekonstrukci prostředky.

Hlavně stavby nenechat spadnout

Vznik registru staveb a přísnější kontrola ze strany stavebních úřadů jsou důležité i kvůli tomu, aby nedocházelo k bourání těchto budov „na černo“. „Ještě horší scénář je, a s tím jsem se také setkal, že se od začátku předstírá, že azbest v budově vůbec není a potichoučku jej z budovy odstraňují bez jakýkoli opatření,“ varuje expert, který provozuje sanační firmu, ale přál si zůstat v anonymitě z obavy, že si znepřátelí developery a stavebníky. „Úplně nejhorší je, když se taková stavba nechá chátrat a pak celá spadne. To už nic nezmůžete,“ říká.

Občané, kteří mají obavy o své zdraví, jsou v tuto chvíli odkázáni na ochotu developerů zaplatit za kvalitní sanaci či demolici. Mohou se také obrátit na policii, aby celou věc zdokumentovala, dále pak na příslušný stavební úřad a místní hygienickou stanici. Například Česká inspekce životního prostředí, další zainteresovaný orgán, řeší situace pouze na základě přijatých podnětů, tedy zpravidla poté, co dojde k nějakému pochybení.

„Preventivně kontrolujeme nakládání se stavebními odpady včetně azbestu při demolicích, v ojedinělých (ad hoc) případech na základě informací z veřejně dostupných zdrojů,“ říká mluvčí inspekce Miriam Loužecká.