Klasickým mottem olympiád je „rychleji, výše, silněji,“ ale francouzští organizátoři mají ambici, aby letošní hry byly také levnější, zelenější a udržitelnější.

Po několika problematických sportovních akcích, které se vyznačovaly vysokými rozpočty, masivní výstavbou a naopak malou ohleduplností k místním obyvatelům a životnímu prostředí, jako byly letní olympiády v Pekingu a Rio de Janeiru, zimní hry v ruském Soči anebo mistrovství světa ve fotbale v pouštním Kataru, mají být hry v Paříži přelomové.

Francouzi vsadili na využití již existující infrastruktury, obnovitelnou energii, krátké vzdálenosti s přesuny pěšky a na kolech, propagují rostlinnou stravu pro sportovce i návštěvníky a slibují kompenzovat nevyhnutelné emise. Přesto se objevují kritikové, kteří poukazují na nedostatky této zelené strategie a varují před greenwashingem, tedy falešným lakováním olympijských her nazeleno více, než ve skutečnosti budou.

Letní olympijské hry jsou vůbec největší akcí na světě, jaká se pravidelně pořádá, a proto také čelí čím dál detailnějšímu zkoumání ohledně dopadu na životní prostředí, ekonomické návratnosti a dopadu na místní obyvatele. Pařížských her by se mělo zúčastnit přes deset tisíc sportovců, další desítky tisíc lidí akreditovaných jako jejich doprovod a k tomu by mělo do jednoho z nejnavštěvovanějších měst na světě přijet kvůli dvoutýdenní olympiádě více než deset milionů návštěvníků – podle odhadů organizátorů by zhruba pětina až třetina měla dorazit ze zahraničí.

Doprava bude kvůli tomu největším zdrojem emisí; podle propočtů organizace Carbon Market Watch by měla tvořit přes čtyřicet procent z celkového množství emisí. Cílem pařížských organizátorů bylo od začátku nepřekročit hranici 1,5 milionu tun ekvivalentu oxidu uhličitého a dostat se tak na méně než poloviční uhlíkovou stopu ve srovnání s brazilským Riem, čínským Pekingem a britským Londýnem. Klesnout by měly emise i ve srovnání s předchozími hrami v Tokiu. Tato olympiáda se stala nechtěným experimentem: kvůli pandemii covidu se o rok odložila, a nakonec se odehrála téměř bez zahraničních diváků, kteří do Japonska až na výjimky nesměli.

Žádné sportovní chrámy

Francouzští pořadatelé tvrdí, že se jim podaří snížit uhlíkovou stopu díky celé sérii opatření a změn v organizaci her.

Organizátoři se elegantně vyhnuli emisím z výstavby nových sportovišť, což pro pořadatele obvykle bývá také jedna z největších nákladových položek. Údajně až z 95 procent se hry odehrají v již existujících budovách nebo v dočasně vytvořených sportovištích.

Životní styl
Euro 2024 v Německu aneb Pokus o „nejzelenější“ fotbalový turnaj

Už v červnu bylo historické centrum Paříže z velké části zadrátované: za kovovými ploty finišovala výstavba dočasných stadionů a rozmontovatelných tribun. Nejvíce stadionů vyrostlo na největším náměstí Svornosti (Place de la Concorde), kde se mimo jiné bude hrát basketbal 3 x 3 na jeden koš. Před Invalidovnou vznikl dočasný stadion pro lukostřelbu. Ikonický bude pohled na Martovo pole s Eiffelovkou, kde vyrostl dočasný stadion pro plážový volejbal pro dvanáct tisíc diváků.

Jednu z hlavních rolí sehraje Seina. Z náplavek a mostů s dočasnými tribunami by mělo sledovat zahájení her až několik set tisíc diváků, kteří by měli vidět show na lodích plujících z úplného centra směrem k Eiffelovce. Smočit se v řece by měli později triatlonisté a dálkoví plavci. Startovat by měli pod mostem Alexandra III., pod nímž bude přes šířku Seiny startovací molo.

Velkou část rozpočtu města na hry spolkly výdaje na vyčištění řeky. „Všichni si z nás dělali legraci, říkali, že jsme blázni. O vyčištění Seiny jsme svedli neskutečný boj,“ uvedl Pierre Rabadan, bývalý špičkový ragbista a zástupce starostky Paříže pro olympijské hry. Za 1,4 miliardy eur došlo k napojení všech lodí kotvících na Seině ke kanalizaci a dalším sítím, stejně jako zbývajích asi dvaceti tisíc domácností, které vypouštěly splašky do řeky. Největší investicí ovšem bylo vybudování podzemní nádrže na zadržení dešťové vody, aby nedocházelo při deštích k zahlcení kanalizace a úniku splašků do Seiny.

Nových budov a sportovišť vzniklo v Paříži minimum a na rozdíl od některých předchozích her, by z nich neměly vzniknout areály duchů. Nové je v Paříži centrum vodních sportů a olympijská vesnice. Organizátoři her uvádějí, že vsadili na nízkouhlíkové materiály jako dřevo a sedačky pro diváky jsou z recyklovaného plastu.

Nová je také olympijská vesnice, tedy místo pro ubytování více než čtyř tisíc sportovců během olympiády a dvojnásobného počtu během paralympiády. Nové domy jsou rozmístěné na severních předměstích Saint-Denis, Saint Ouen a L’Île-Saint-Denis. Jde o chudší a mnohdy zanedbané okraje Paříže, kde z velké části žijí přistěhovalci. Přestože pořadatelé zdůrazňují, že olympiáda by měla nastartovat rozvoj těchto městských částí a vše bylo plánováno s důrazem na udržitelnost – k zemi šly hlavně zchátralé budovy, stavělo se na brownfieldech a jako hlavní materiál sloužilo dřevo – lokální média a lidskoprávní aktivisté obviňují organizátory her a úřady ze „sociálních čistek“. V souvislosti s výstavbou olympijské vesničky došlo k násilnému vytlačení stovek skvoterů a lidí bez domova z této oblasti.

Klimatická změna, Životní styl
Jižní Evropa „hoří“, turisté hledají na dovolenou chladnější sever

Pořadatelé šli ohledně udržitelnosti do velkého detailu. Tisíce jednorázových postelí pro sportovce vzniklo z tvrdého kartonu; postarala se o ně stejná japonská společnost Airweawe jako v Tokiu. Každý atlet bude po příjezdu skenovaný, aby se jim mohla upravit postel na míru. Po skončení olympijských her budou postele recyklovány, matrace a polštáře půjdou do škol, charitativních organizací a armádě. Byty nemají klimatizaci, nízkoenergetické domy v olympijské vesnici jsou chlazené pasivně, ale některé sportovní delegace předem deklarovaly, že pro jistotu si do Francie přivezou přenosné klimatizace.

V duchu šetrnější olympiády došlo i na eliminaci používání jednorázových plastů a zavedení záloh na nádobí. Oproti předchozím hrám se prý zdvojnásobila nabídka vegetariánských jídel a osmdesát procent potravin by mělo pocházet hlavně z okolí Paříže, případně z Francie.

Ve výsledku by měla být olympiáda 2024 šetrnější nejen k přírodě, ale i k francouzským rozpočtům.

Celkový rozpočet her by se měl udržet pod osmi miliardami eur, což by mělo být nejméně od olympiády v australském Sydney v roce 2000. Při přepočtu historických cen na ty současné vychází Paříž z tohoto srovnání jako ještě levnější.

Zdaleka ne všichni přijímají tvrzení organizátorů o udržitelných a „zelených“ hrách bez výhrad. Studie organizace Carbon Market Watch poukazuje na několik údajných nedostatků pařížských her. Metodika výpočtu emisí není prý dostatečně transparentní a strategie příliš spoléhá na uhlíkové offsety, tedy kompenzaci vytvořených emisí jinými projekty, což může vést k zavádějícím výsledkům. Zpráva Carbon Market Watch také uvádí, že organizátoři měli udělat více pro řešení dopadu mezinárodní dopravy.

Jeden z nejvýznamnějších vědců zabývající se udržitelností, profesor Martin Müller z katedry geografie a udržitelnosti na Univerzitě v Lausanne, říká, že se to s tvrzením o „zelenosti“ obrovských sportovních a jiných akcí nesmí přehánět. Upozorňuje, že emise vyvolané pařížskou olympiádou během několika týdnů odpovídají obvyklé produkci milionového města za celý rok.

„Na jednu stranu to je významné zlepšení proti předchozím olympiádám, ale na druhou stranu jsme stále velmi daleko od toho, kam bychom se potřebovali dostat do roku 2050, do kdy musíme snížit uhlíkové emise o devadesát procent,“ uvedl pro Reuters. Martin Müller je hlavním autorem široce citované studie o udržitelnosti olympijských her, která vyšla v časopise Nature Sustainability. Uplynulé olympijské hry bodoval podle toho, jaký měly ekonomický, ekologický a sociální dopad. Jako nejudržitelnější mu vyšly letní hry v Londýně 2012 a zimní olympiády v Calgary 1988 a Salt Lake City 2002. Naopak letní Atény 2004 a Rio de Janeiro 2016 měly velmi nízké skóre kvůli vysokým nákladům, masivní výstavbě a negativním sociálním a ekologickým dopadům. Zdaleka nejméně udržitelnou byla zimní olympiáda v ruském Soči v roce 2014.

Zásadním zjištěním zmíněné studie bylo, že přes mohutné PR a opakovaná tvrzení o levnějších, zelenějších a udržitelnější hrách, byl opak pravdou. Celková udržitelnost her se podle Martina Müllera od 90. let minulého století zhoršovala, a to zejména kvůli nepříznivým ekologickým a sociálním dopadům, zatímco ekonomický rozměr her zůstával víceméně stabilní.

„Olympiády přitahují velkou pozornost, proto musí vypadat dobře. Ale když se podíváte hlouběji, zjistíte, že se toho ve skutečnosti pro jejich celkovou udržitelnost moc neudělalo,“ uvedl Martin Müller. Třeba to tentokrát bude jinak a Paříž 2024 by mohla znamenat zlom, jak tvrdí organizační výbor letošních her.

Jiří Štický
Jiří Štický

Jiří je redaktorem časopisu Reportér, kde se od roku 2014, kdy časopis vznikl, věnuje hlavně ekonomickým kauzám. Předtím působil v ekonomické redakci MF DNES.