Na šesti čerpacích stanicích Orlen Benzina letos v červnu začali pokusně sbírat od řidičů použitý kuchyňský olej. Rafinérská a petrochemická skupina Orlen Unipetrol tak upozornila na velké změny, které probíhají za zdmi rafinerií.
Roste hlad po palivech z odpadů, které distributorům pohonných hmot pomáhají každoročně plnit povinné procento snižování emisí. Za palivo z kuchyňského oleje, který už si své odsloužil v lokální kuchyni, si totiž mohou započítat výrazně nižší uhlíkovou stopu.
Na parkovišti u Orlen Benziny v Ústí nad Labem lije výzkumník z výzkumně-vzdělávacího centra Orlen UniCRE Jan Jenčík za pomoci trychtýře do nádrže dieselové Škody Octavia čirou bílou tekutinu. V desetilitrovém plastovém barelu se nachází takzvaný HVO, hydrodeoxygenovaný rostlinný olej vyrobený z přečištěného použitého kuchyňského oleje.
„Palivo se po technické stránce dá nalít do stávajících vozidel poháněných motorovou naftou a v jakémkoliv poměru ho lze míchat s naftou, aniž by došlo ke snížení výkonu, poškození palivového ústrojí nebo zvýšení emisí. Na rozdíl od stoprocentní bionafty, která je z metylesterů mastných kyselin, se palivové ústrojí motoru nemusí technicky upravovat,“ říká Jenčík, který se vývojem nových paliv zabývá na České zemědělské univerzitě.
Palivo HVO vyrobené z použitých rostlinných olejů, má nízkou uhlíkovou stopu, a má proto potenciál zčásti nahradit takzvaná biopaliva první generace, především MEŘO vyráběné z řepky. „Biopaliva první generace z řepky tu budou dál, ale jejich podíl se sníží, takže se bude používat buď HVO, nebo oleje z pyrolýzy plastů, nebo rychle rostoucí dřeviny, celulóza,“ říká Václav Loula, uznávaný odborník v petrolejářském průmyslu a odborný mluvčí České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO). Daní za nižší uhlíkovou stopu pak bude vyšší cena.
S tím, jak rostou ambice EU pro snižování emisí v dopravě, roste poptávka distributorů paliv po alternativách, která se do fosilních paliv přimíchávají. Upravený použitý olej už dnes v palivech funguje. Takzvaný UCOME (Used Cooking Oil Methyl Ester) – methylester z použitého kuchyňského oleje, se přimíchává do nafty.
HVO má být kvalitou ještě o stupeň výš. „Hydrodeoxygenované použité oleje mají velmi dobré vlastnosti a na rozdíl o klasických biopaliv se dají míchat s naftou v daleko větším poměru,“ potvrzuje Jan Mikulec, výkonný ředitel ČAPPO.
„HVO se dají zpracovat přimícháním k ropě, problematický chlor tam není takový problém, nikdo ty řízky zas tolik nesolí (sůl je totiž chlorid sodný, pozn. red.), to se dá proprat vodou a odstranit,“ souhlasí Milan Pospíšil, profesor z Ústavu technologie ropy a alternativních paliv Vysoké školy chemicko-technologické.
Čím víc odpadu, tím větší úspora emisí
Paliva z odpadů umožňují distributorům započítat větší úsporu CO2, protože olej už jednou posloužil a nebylo třeba kvůli palivu znovu vypěstovat a zpracovat řepku. Úspornost se přitom počítá velmi komplikovaně – od pěstování přes výrobu. Každý dodavatel použitého oleje musí rafinerii předložit předepsaný certifikát o uhlíkové stopě, aby byla úspora uznatelná z pohledu evropské regulace.
Výroba HVO z použitého kuchyňského oleje je poměrně sofistikovaný proces. Olej se nejprve musí důkladně přečistit a následně se přemění za pomoci vodíku, vysoké teploty a tlaku v hydrorafinačních reaktorech na palivo. V UniCRE s jeho výrobou zatím experimentují v rámci projektu Eucotech. Na oleji z domácností chtějí ověřit technologii čištění a poté navrhnout automatizovanou linku. Spolupracují přitom s Českým vysokým učením technickým v Praze a s Českou zemědělskou univerzitou.
Podle Kateřiny Svobodové, vedoucí odboru biopaliv a vodíkových technologií UniCRE, dokáží výzkumníci z jednoho litru přečištěného oleje z domácnosti vyrobit takzvaným hydroprocesingem 0,65 až 0,8 litru HVO. „Pokud jsou oleje jen jednou přesmažené, jsou světlé a konverze je vyšší,“ vysvětluje. Olej k pokusům dosud brali od restauračních zařízení, ze sběrných dvorů nebo od zaměstnanců a studentů spolupracujících univerzit. Nyní k němu přibyl olej na benzinkách.
Komerční výroba HVO do sedmi let
Olej chce Orlen Unipetrol používat jak pro výrobu biopaliv, tak biopolymerů, tedy bioplastů. Výroba pokročilého paliva HVO ve velkém je otázka příštích několika let, pro komerční výrobu bude potřeba upravit stávající rafinerie. „To vyjde řádově na stamiliony, v případě výstavby nových samostatných technologií pak na miliardy korun. Kdy se to postaví, záleží na vývoji legislativy kolem snižování emisí a na tom, jak snadné bude získávat surovinu v Česku a Evropské unii,“ vysvětluje Jiří Hájek, šéf UniCRE, který za pilotním sběrem oleje z domácností stojí.
Projektovat by se podle něj mohlo začít v roce 2025 a o pět let později by se komerční výroba mohla rozjet. Jisté je, že olej vysbíraný z domácností stačit nebude. Ani ten vykoupený z restaurací. „Bez dovozů ze zahraničí se to neobejde. Již dnes se do Česka dováží použitý kuchyňský olej například z Asie na výrobu UCOME,“ dodává Hájek.
Dovoz nicméně zvyšuje uhlíkovou úsporu finálního paliva. V případě využití rostlinných olejů z místní provenience na výrobu HVO by bylo možné dosáhnout emisní stopy téměř o dvě pětiny nižší než z olejů dovezených z asijských zemí.
Domácím sběr by vyřešil i další problém, a to vysoké náklady na dopravu oleje ke zpracování. „Zápolíme teď kolem pokročilých biopaliv, která řešíme s Orlenem, že přepravní náklady na ně jsou kolikrát dražší než cena suroviny. A to dokonce cena materiálu na začátku může být záporná, tedy za odběr suroviny nám někdo platí. Pokud to svezeme v rámci nějakých synergií, a ne zvlášť zavážkou, bude to vycházet lépe,“ vysvětluje výzkumník Vladimír Hönig z katedry chemie na České zemědělské univerzitě.
Hodlají vysbírat 20 tun oleje
Na vybraných čerpačkách v Ústeckém kraji budou do konce příštího roku zájemcům o sběr oleje k dispozici prázdné červené láhve z tvrdého plastu s QR kódem. Ty zde po naplnění mohou odevzdat do sběrného boxu. UniCRE očekává, že za rok a půl fungování projektu nasbírá až 20 tun upotřebeného kuchyňského oleje.
Následovat by mělo širší zavedení automatizovaných sběrných boxů na láhve v celé síti. Červené láhve se budou vymývat a opakovaně používat, sběr oleje s má stát součástí marketingu. Benzina by chtěla zákazníky motivovat například připsáním kreditů do věrnostního programu za každou odevzdanou láhev, za něž by následně mohli čerpat slevy nebo dostávat poukazy na občerstvení nebo na myčku.
„Celkově se v Česku prodá sto tisíc tun rostlinného oleje ročně. Dnes se sesbírá, odhaduji, dvanáct až maximálně dvacet tisíc tun ročně z restauračních zařízení. Je tu tedy pro nás určitý prostor získat materiál od drobných spotřebitelů. Naše potřeba bude kolem 200 až 250 tisíc tun ročně a budeme rádi, když aspoň desetinu z toho získáme v rámci sběru v Česku,“ vypočítává Hájek.
Na sousedním Slovensku začali olej na benzinkách sbírat už v roce 2011, konkrétně rafinérská společnost Slovnaft z maďarské skupiny MOL. Aktuálně ho přebírají na zhruba 190 čerpacích stanicích. Přijímají ho v běžných PET lahvích, jen musí být přefiltrovaný přes sítko, tedy bez strouhanky a dalších zbytků. Zákazníci za každý decilitr odevzdaného oleje získávají bod do věrnostního programu.
„Nejvíc jsme zatím vybrali v roce 2020 – 85 tun oleje, letos za první půlrok to bylo 26 tun,“ říká mluvčí Slovnaftu Anton Molnár. Sesbíraný olej posílají ke zpracování do dceřiné firmy Meroco a coby UCOME ho pak přimíchávají do nafty. Odpadní oleje a tuky maďarský koncern MOL využívá ve stále větší míře. Loni otevřel v maďarském Komáromu spolu s RossiBiofuel závod na zpracování všech tuků, rostlinných i živočišných s kapacitou 230 tisíc tun ročně a vyrábí z nich komponenty do bionafty.
Sběr použitého oleje roste, ale jde to těžko
Použitý rostlinný olej dnes sbírá v Česku zhruba deset firem. Největší z nich je ostravský Trafin Oil, jehož hlavní byznys je svoz oleje z 24 tisíc hospod, hotelů, restaurací nebo vývařoven. Vedle toho má v ulicích měst zhruba tisícovku nádob na olej z domácností. „Olej vyčistíme do podoby, aby se z něj vyrobila bionafta nebo HVO, který se přimíchává do paliv nebo slouží jako letecké palivo. Dodáváme největším v oboru v Evropě,“ říká šéf firmy Jan Hába.
Sběr na českých benzinkách pro něj představuje konkurenci, i když zatím bezvýznamnou. Podle něj by lidé měli olej sbírat nikoliv kvůli slevě na benzince, ale hlavně kvůli dobrému pocitu. „Olej je rafinovaný, mrtvý, nemá žádnou životodárnou sílu – nemá téct do kanálu, na skládky, do kompostu. Má jen energetickou hodnotu a ještě udělá práci jako palivo do aut,“ popisuje.
Podle statistických propočtů připadá v Česku na osobu 1,3 kilogramu odpadního oleje ročně. To dělá čtrnáct tisíc tun, přičemž Trafin Oil vybere jen 500 tun. „Roste to, ale jde to těžko. Hlavní bariérou třídění je vzdálenost, lidé ho nenosí ani do sběrného dvora. Chceme jim to udělat dostupné a snadné, aby měli popelnici před barákem,“ říká Hába s tím, že pro obce je svážení zdarma. Tříčlenná rodina tak za rok může sběrem oleje ušetřit na CO2 zhruba tolik, kolik ho dokáže ze vzduchu odčerpat jeden vzrostlý strom.
Z pohledu byznysu je pro Trafin Oil důležitý sběr z velkých kuchyní. „Restaurace mají povinnost sbírat olej. Měly by ho odevzdat podle toho, kolik udělají jídel. Při založení hospody musejí mít smlouvu s firmou, jako jsme my. Zapůjčujeme jim barely, vykupujeme to od nich; máme myčky na barely,“ vysvětluje Hába. Firma kromě toho umí zpracovat tuk z lapolů – lapačů jedlých tuků v restauracích před odtokem do kanalizace. Ty mají povinně nově postavené nebo nově zkolaudované restaurace.
Jitka Vlková
Jitka vystudovala Mezinárodní obchod na VŠE. Od roku 2008 působila v MF Dnes, od roku 2023 píše pro Hospodářské noviny, kde má na starosti oblast týkající se daní či rozpočtu. Věnuje se odpadům a s nimi souvisejícím tématům.
