Narovnávání přirozených toků, vysušování mokřadů a těžba rašeliny. Za nedostatek vody v krajině a sucho mohou často úpravy prováděné v minulosti. Revitalizace je ve většině případů možná. Finanční částky na projekty však šplhají do stovek milionů.
Původní rozloha mokřadů v Česku kdysi přesahovala deset tisíc kilometrů čtverečních. Dnes je osmdesát procent všech mokřadů pryč. Úbytek vody v krajině zhoršuje i narušování přírodních vodních toků. „Délka hlavních toků v Čechách se od roku 1800 zkrátila z 12 500 kilometrů na 7 900 kilometrů, což je o 37 procent. Například délku Labe člověk zkrátil o 120 kilometrů od pramenů k ústí do Severního moře, u nás to bylo o zhruba 52 kilometrů. Odtok vody z Česka se razantně zrychlil do okolních zemí,“ vysvětluje Petr Stýblo, ředitel Českého svazu ochránců přírody.
Narušením přirozeného toku, ale i zmenšením hloubky toku nebo zpevněním okrajů dochází k rychlejšímu odtoku vody. Zvyšuje se také riziko povodní, voda má méně možností vsáknout se do půdy či podzemních vod. Přírodní tok s meandry, tůněmi a mokřady naopak vodu v krajině zadržuje, snižuje riziko povodní a vytváří biotop pro rostliny a živočichy.
V minulosti k vysušování mokřadů či změnám vodních toků docházelo především kvůli lesnické či zemědělské činnosti. Například Národní park Šumava trpí nedostatkem vody kvůli ničení rašelinišť.
„Hlavně vysoušení podmáčených a rašelinných lesů nebo pramenišť, které se na Šumavě dělalo v obrovském rozsahu, znamenalo významné snížení zásob vody v krajině,“ vysvětluje Lukáš Linhart, PR koordinátor projektu Life for Mires – život pro mokřady.
Obnova za 150 milionů
Národní park Šumava se v rámci projektu Life for Mires snaží o obnovu mokřadních stanovišť několik let. „Cílem je obnovit přes dva tisíce hektarů mokřadů a 13 kilometrů vodních toků, přičemž v obnově potoků jsme plán již překročili. Co se týče rozlohy, po dvou letech jsme zhruba v polovině, na další tři sezóny nám zbývá kolem 1100 hektarů,“ vysvětluje Linhart. V rámci projektu se revitalizuje 43 mokřadních lokalit v Česku a čtyři lokality v Bavorsku.
Rozpočet na revitalizaci se vyšplhal k 150 milionům korun. „Na samotné terénní práce jde více než polovina, další náklady jsou spojené s administrací,“ vysvětluje Linhart. Projekt spolufinancuje Evropská unie z programu LIFE na podporu obnovy přirozených biotopů. Třetinu rozpočtu na obnovu mokřadů pokrývá ministerstvo životního prostředí.
Na sucho reaguje i státní podnik Lesy ČR, který spravuje necelou polovinu tuzemských lesů. V roce 2019 spustil celorepublikový projekt Vracíme vodu lesu, v jehož rámci se opravují vodní nádrže a tůně a revitalizují se toky a mokřady. Došlo například k obnovení mokřadu Babiny či k revitalizaci Smolnického potoka.
Letos na projekt půjde 230 milionů korun. „Z programu v letošním roce předpokládáme realizovat 170 staveb, dále je v plánu příprava pro dalších 90 záměrů,“ uvádí Eva Jouklová, mluvčí Lesů ČR.
Potok se prodlouží o dvě stě metrů
Český svaz ochránců přírody má vlastní projekt Voda pro českou krajinu zaměřený na revitalizaci vodních toků a obnovu mokřadů. Ve spolupráci s firmou Reckitt svaz chystá úpravu Černého potoka v Krušných horách. „Délka napřímeného potoka je přibližně 700 metrů, po revitalizaci bude až 900 metrů společně s vybudováním patnácti nových tůní a obnovených mokřadů,“ popisuje Petr Stýblo, ředitel Českého svazu ochránců přírody.
Loni podpořila společnost Reckitt projekt částkou necelých 1,2 milionu korun. Finance šly na revitalizaci mokřadu u Hořiněvsi, vzniku nových tůni v Krejdách a obnovu devíti vodních lokalit v okolí hory Blaník.
Jeden mokřad loni vybudovala i společnost Coca-Cola HBC Česko a Slovensko. Projekt byl součástí dostavby skladových prostor v Kyjích. Dešťová voda z pozemku firmy již neodtéká do kanalizace, ale do nově vzniklého mokřadu. Společnost do projektu investovala přibližně 2,5 milionu. Podle Václava Koukolíčka, manažera externí komunikace společnosti, mokřad zadržuje vodu tak, jak bylo zamýšleno. Další podobné projekty na pozemcích nicméně firma v Česku ani na Slovensku zatím neplánuje.
Dostat tam vodu a udržet ji
Obnovení mokřadu je v každé lokalitě jinak náročné. V zásadě jde o to dostat na zvolené místo vodu a udržet ji tam. „Ruší se odvodňovací systémy. Kanály se přehradí malými dřevěnými hrázkami a zasypou zeminou, je-li na místě k dispozici. Snažíme se vodu ze dna kanálů dostat znovu k povrchu, aby se rozlila, mokřady se navrátily a odtok zpomalil,“ vysvětluje Linhart.
Podle Jana Moravce z Českého svazu ochránců přírody je důležité i odhalit, proč voda z daného místa zmizela. „Otázka je, kam se ta voda ztratila. Například zda existuje prameniště a voda jen odtéká do kanalizace, místo aby se rozlévala po louce, anebo zda bylo prameniště zničeno,“ říká s tím, že podle výsledků analýzy se následně řeší způsob obnovy mokřadu. „Někde stačí zvednout hladinu vody ve strouze, někde je potřeba řešit rozsáhlé meliorace, někde by bylo potřeba restaurovat celou krajinu,“ uvádí.
Mokřady jsou důležité pro zachování vodního režimu v krajině a biodiverzity. Zadržování vody v krajině má vliv na množství vody v půdě i příznivější klima. „Velké množství vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů je na mokřady vázané,“ vysvětluje Moravec.
Revitalizované lokality se poté dlouhá léta sledují. „Na patnácti lokalitách sledujeme odtokové poměry. To znamená, jestli se nám podařilo v daném malém povodí zpomalit odtok vody. Dále měříme hladinu podzemní vody, kvalitu vody, rychlost návratu rašelinotvorných procesů a mokřadní vegetace,“ popisuje Linhart. „Řada míst, kde bývaly mokřady, je dnes zastavěná a vede přes ně nejrůznější infrastruktura. To ale není důvod, proč se o obnovu nesnažit alespoň tam, kde to jde,“ dodává Moravec.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
