Válejí se v parku, na chodníku nebo na parkovištích. Pohozené použité roušky jsou pro životní prostředí velký problém. V přírodě se budou rozkládat i desítky let a jsou také potenciálně infekční.
Nedaleko od dolního vstupu do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, který vede z Ruské ulice, se povalují různě pohozené roušky. Tu v trávníku, na chodníku, na silnici. Poházené ochranné pomůcky, včetně rukavic, tu teď místní potkávají na denním pořádku. Nedaleko je totiž testovací stan pro pěší.
„Když jdu na procházku se psem, během pár minut najdu třeba pět pohozených roušek. Jsem neustále ve střehu, aby je neočichával a neolizoval. Vidím na zemi jednorázové roušky, občas i rukavice nebo látkové roušky,“ popisuje svoje zkušenosti z posledních týdnů Lukáš Pokorný, který bydlí nedaleko nemocnice.
Pohozené roušky ale nejsou jen doménou okolí nemocnic, narazit na ně můžete všude, zejména na parkovištích, v parcích, na zastávkách nebo různě po chodnících. Častěji se s tímto odpadem teď setkávají i zaměstnanci Pražských služeb.
Rouška pohozená v parku. Foto: Kristýna Ponertová
„Zatím nejde o záplavu, kterou jsme mohli vidět na fotografiích z některých světových metropolí, nicméně určitý nárůst vidět je,“ uvádí mluvčí Pražských služeb Radim Mana.
Jednorázové roušky příliš neprospívají životnímu prostředí. Nejsou totiž recyklovatelné a navíc kvůli možné kontaminaci se doporučuje házet je do směsného odpadu. „Za žádných okolností se použité ochranné pomůcky nesnažte třídit,“ zdůrazňuje Mana.
Další doporučení Pražských služeb člověka zvyklého třídit plasty a další odpad zabolí ještě víc: použité roušky by totiž měly ve směsném odpadu skončit zabalené ideálně do mikrotenového sáčku. To je postup doporučený pro domácnosti bez karantény a nákazy. Ty v karanténě či s potvrzenou nákazou by měly při likvidaci kontaminovaného odpadu být ještě důslednější.
Pokud je u vás doma někdo pozitivní na koronavirus, měli byste používat plastové pytle s tloušťkou stěny minimálně 0,2 mm nebo používat dva pytle, přičemž ten vnější je nutné ošetřit desinfekci. Také byste neměli třídit odpad. Ani ten nekontaminovaný.
Rouška na chodníku. Foto: Kristýna Ponertová.
Použité roušky míří v Praze do malešické spalovny, kde se likvidují při teplotách okolo 1100 až 1200 stupňů Celsia. Ty bezpečně zničí viry a další patogeny. Roušky z měst, které nemají v blízkosti spalovnu, ale pravděpodobně končí na skládkách.
Rouška se považuje za znehodnocenou ve chvíli, kdy provlhne a její ochrana poklesne do té míry, že přestane sloužit jako bariéra. V té chvíli byste ji podle Státního zdravotního ústavu měli sundat a vyměnit za novou suchou. Podle hygieniků vydrží rouška jednu až dvě hodiny podle typu materiálu. Mnohdy však provlhne mnohem dřív.
Mnohem ekologičtější než jednorázové roušky jsou roušky látkové, které si Češi na jaře ve velkém našili, protože se dají použít opakovaně. Další variantou jsou roušky konopné, o kterých jsme psali v tomto článku.
Podle hygieniků by se bavlněné roušky pro sterilizaci měly buď vyprat v pračce, optimálně na 90°C, usušit a vyžehlit ze všech stran žehličkou nastavenou na maximální teplotu, nebo vyvařit v hrnci dvacet minut v mýdlové vodě a poté postupovat stejně jako po vyprání.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
