Všudypřítomným, nerozložitelným chemikáliím charakterizovaným silnou vazbou uhlíku a fluoru jsme vystaveni dennodenně. Jedním z hlavních zdrojů jsou sladkovodní ryby. Podle českých vědců představuje v tuzemsku nejmenší riziko kapr.
Perluorované a polyfluorované látky (PFAS) neboli „věčné chemikálie“ se do životního prostředí dostávají mnoha způsoby. Hlavními zdroji jsou odpadní vody měst nebo průmyslových podniků, které se nacházejí u řek. Látky ze skupiny PFAS jsou jednak prakticky nerozložitelné, toxické a zároveň se usazují v živých tkáních.
„Ryby, jež jsou tomuto typu znečištění vystavené, fungují tedy jako pasivní vzorkovač, taková pomyslná houba, a absorbují do sebe nežádoucí látky. Dravé ryby, jež jsou v potravním řetězci výše než například druhy býložravé, obsahují těchto látek významně více,“ říká Jaroslav Semerád z Mikrobiologického ústavu Akademie věd.
Jídlo, voda a PFAS. Jak se vypořádat s věčnými chemikáliemi
Redakce Ekonews mapuje, kde se věčné chemikálie nejčastěji vyskytují, co o nich vyzkoumali vědci, jaké jsou jejich dopady na zdraví obyvatel, jak se k nim staví české úřady a také na to, zda se jim lze vyhnout. Projekt analyzující PFAS v životním prostředí je financován z grantu poskytnutého Journalismfund Europe. V rámci něj byly Ekonews vybrány spolu s dalšími devíti evropskými médii do programu zaměřeného na Solution Journalism, tedy žurnalistiku snažící se problém nejen popsat, ale také pomoci k jeho řešení.
Čím níže po proudu, tím je to horší
Data jeho pracoviště ukazují, že důležitou roli v kontaminaci rybích tkání hraje nejen pozice v potravní pyramidě, ale i místo výskytu v řece. Čím níže po proudu řeky, tím kontaminovanější ryby.
Filety ryb z dolního toku Labe či Ohře obsahují vysoké koncentrace PFAS v rybí svalovině. Jde o stovky nanogramů na gram masa. Evropská komise přitom stanovuje maximální „bezpečné“ koncentrace PFAS ve svalovině sladkovodních ryb určených pro konzumaci od 35 nanogramů pro Perfluorooktansulfonát do 45 nanogramů na gram pro kombinaci všech možných látek ze skupiny PFAS. Pokud je rybí svalovina určená pro výrobu potravin a pro malé děti, limitem jsou pouze dva nanogramy na gram masa.
„Konzumace ryb ulovených v kontaminovaných lokalitách je čistě na rybářích. Námi nalezené koncentrace v některých rybách násobně stanovené limity překračovaly, avšak nízké povědomí o této problematice způsobuje expozici tisíců rybářů po celé České republice a pravděpodobně ohrožuje jejich zdraví i zdraví jejich rodin,“ dodává Semerád s tím, že vzorky se nabírají z ryb z tekoucích i stojatých vod.
Dosud byla hlavním problémem rtuť
Vhled do zatížení ryb lovených v rybářských revírech nabízí rovněž publikace „Kontaminace ryb z volných vod“ z roku 2021, která vznikla ve spolupráci Ministerstva zemědělství České republiky a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (Fakulta rybářství a ochrany vod, Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz – CENAKVA). Vědci sledovali významné české revíry, které nejvíce navštěvují sportovní rybáři, zejména údolní nádrže.
Výzkumníci se přitom zaměřili na dlouhodobě sledované cizorodé látky limitované legislativou – těžké kovy (rtuť, kadmium, olovo) a perzistentní organochlorované polutanty (DDT, PCB, HCH, HCB). Zjišťovali koncentrace v masu lovených druhů ryb starších tří let. Na prvním místě to byl kapr, který se v tuzemsku loví a konzumuje nejčastěji. Důležitým sledovaným druhem z hlediska porovnání úrovně zatížení monitorovaných revírů byl cejn velký. Vědci zkoumali i dravce – zejména štiky, candáty a sumce.
Koncentrace sledovaných látek v masu obvykle nepřekračovaly hygienické limity. K jejich překročení došlo u rtuti u většiny odlovených druhů z nádrže Skalka u Chebu, která je tímto kovem významně kontaminována. V případě dravců z této nádrže byly koncentrace v masu velmi vysoké, nicméně u kaprů z téhož místa byly zjištěné hodnoty podlimitní.
„Kapr jako naše nejčastěji lovená a konzumovaná ryba se totiž do revírů vysazuje obvykle až v lovné velikosti, do které doroste v prostředí našich rybníků, které se z hlediska kontaminace sledovanými cizorodými látkami dají považovat za relativně čisté. A jelikož je nejvíce kaprů uloveno krátce po vysazení, nestihnou v sobě cizorodé látky nebezpečně nahromadit ani v zatížených lokalitách,“ říká profesor Tomáš Randák z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Na kapra jsou limity přísnější
Množství látek sledovaných v rybím masu se stále rozšiřuje. Aktuální legislativa (Nařízení komise (EU) 2023/915, pozn. aut.) stanovuje i limitní koncentrace pro vybrané PFAS. Podle Randáka se však pro různé druhy ryb výrazně liší.
„Bohužel kapr je zařazen do skupiny ryb s nejpřísnějším limitem, což může tento druh na trhu do určité míry diskriminovat. Máme zejména problém s tím, že kapr je zahrnutý ve skupině ‚ostatních ryb‘, které mají limit dva mikrogramy na kilogram (jde o sumu vybraných PFAS, pozn. aut.). Oproti tomu třeba plotice, candát, cejn nebo okoun mají limit 45 mikrogramů na kilogram,“ namítá Randák.
Například lín, který se nejčastěji chová v rybnících společně s kaprem a má podobnou biologii, má limit čtyřikrát vyšší. „Když se tedy ‚potkají‘ na trhu s kaprem, tak z toho může kapr vyjít jako rizikový, i když bude mít nižší hodnoty než lín,“ vysvětluje Randák.
Připomíná, že v Česku se PFAS sledují ve vodách a rybách řadu let. Programy se ale zatím zaměřovaly hlavně na vodní toky. S ohledem na novou legislativu se vědci budou muset podívat i na rybníky. Randák očekává, že komplexní data o úrovni zatížení tuzemských ryb „věčnými chemikáliemi“ by mohla být k dispozici během dvou až tří let.
„Z dlouhodobých statistik plyne, že si naši rybáři nechávají čím dál méně rybího masa. Jestliže se neživíte pouze a výhradně rybami, tak bych byl klidný. Chcete-li za každou cenu snížit příjem PFAS, jezte kapry-násaďáky (tedy čerstvě vysazené kapry lovných velikostí), ti se v revíru dlouho neohřejí, a tudíž mají prokazatelně nižší obsah PFAS,“ říká Pavel Vrána, odborný referent pro životní prostředí, čistotu vod, ichtyologii v Českém rybářském svazu.
Nejvíce „věčných chemikálií“ je ve vydrách
Rybář Jaroslav Dvořák si myslí, že hlavní motivací pro rybolov v Česku je pobyt u vody a lov samotný, takže nejsou velké důvody k obavám. „V životě už jsem lovil na pár místech, kde kontaminace prostředí byla poměrně zjevná. Větší dravé ryby, které by v jiném případě obohatily můj jídelníček, jsem proto šetrně vrátil zpět,“ uvádí Dvořák. I v dobách, kdy rybařil častěji, prý neměl v průměru více než jednu porci ryby týdně.
„Obdobně jako u ostatních rybářů převládá v mém úlovkovém lístku obvykle vyšlechtěný kapr, případně pstruh duhový nebo siven americký. Tyto ryby jsou vysazovány zpravidla v konzumní velikosti pro pobavení a nasycení rybářů, takže kvalita jejich masa z pohledu kontaminace odpovídá spíše místu původu než revíru, ve kterém byly uloveny,“ říká rybář.
Podle něj se doposud rybáři řídili tím, že u ryb z dolních toků řek není dobré konzumovat vnitřnosti z důvodu obsahu těžkých kovů. Obecně známo je také to, že se v době tření vyskytuje v mlíčí a jikrách parmy jed cyprinidin.
Vědci se dnes při monitoringu PFAS nezaměřují jen na ryby, ale také na rybožravé predátory, jako je vydra říční. „Dle našich výsledků jsou koncentrace těchto látek v tkáních vyder násobně vyšší než v rybách.
Rovněž výsledky analýz vydřích kadaverů z různých regionů Česka ukazují na rozsáhlou kontaminaci většiny našich povodí a ukazují na možnost využití tohoto druhu jako bioindikátoru chemického znečištění,“ nastiňuje Semerád další směry výzkumu.
Tento článek vznikl za podpory Journalismfund Europe.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
