S elektrickým Mustangem od Fordu jsme za týden urazili přes tisíc kilometrů. Vzali jsme ho z města na venkov i za hranice do Německa. Tam jsme se trochu zapotili kvůli nabíjení, za což mohla hlavně nezkušenost.

Cestování elektromobilem mimo město se pořád trochu démonizuje. Stále panují předsudky, že auto na baterky nikam nedojede. U některých starších modelů to možná platilo, u Fordu Mustang Mach-E nikoli. Navíc je to elegantní vůz s ladnými křivkami a ne nějaká futuristická ztřeštěnost, jak tomu někdy u elektromobilů bývá. Hned zkraje testování mě přitom na autě zaujaly dvě vychytávky.

První je otevírání dveří, díky němuž Mustang už v minulosti (auto se prodává necelé tři roky) získal pozornost. Místo kliky má totiž tlačítko umístěné na sloupku dveří. Automobilka se pro tohle řešení rozhodla kvůli aerodynamice, která je u elektromobilů důležitá, a taky proto, že to prostě dobře vypadá.

Na to, že se dveře po zmáčknutí tlačítka samy pootevřou, jsem si zvykla rychle a moje děti taky. Otevírání auta je asi nikdy nebavilo víc, byť s tím občas trochu zápasily a musely tlačítko zmáčknout vícekrát, než se zadařilo.

Druhá věc, která mě zaujala, bylo odemykání. Mustang nabízí hned několik možností, jak na to. První je klasicky klíčem. Stačí, když se s ním k autu přiblížíte, systém jej rozpozná a auto se odemkne. Pokud se od auta s klíčem vzdálíte, zamkne se, aniž byste museli cokoliv mačkat.

Pro věčné hledače klíčů bude ale pravděpodobně příjemnější odemykání přes mobilní aplikaci. V tomto případě stačí mít po ruce jen mobil. Další vychytávkou je možnost odemknout auto pomocí číselného kódu na panelu dveří řidiče.

Muzika na jedničku

Na první jízdu jsem dostala auto nabité na 80 procent, dojezd ukazoval něco přes 300 kilometrů. Zapůjčený model měl velký akumulátor s využitelnou kapacitou 91 kWh a reálným dojezdem 400 kilometrů. Dojezd ovlivňují okolní podmínky, jako je teplota, profil cesty nebo styl jízdy.

První cestu z Prahy do Pošumaví dlouhou přibližně 130 kilometrů jsem zvládla bez zastavení, dobíjet nebylo třeba. To jsem obstarala až doma z obyčejné zásuvky. Jakmile jsem vyjela z Prahy na dálnici, napadlo mě, proč mezi lidmi ještě pořád panuje přesvědčení, že s elektromobilem nejde opustit hranice města, protože nikam nedojede. Je to mýtus. Možná to platilo dřív u starších modelů s malou baterií, ale u těch, které dnes vyjíždějí z výrobních linek, už ne.

Při prvních kilometrech mě nadchla muzika. Mustang má ve výbavě audiosystém od prémiové dánské značky Bang & Olufsen, která si potrpí jak na kvalitu zvuku, tak na design. Šedé reproduktory zapuštěné v palubní desce společně s kůží dělají v autě parádu.

Interiéru dominuje obrazovka umístěná uprostřed palubní desky a orientovaná na výšku jako v teslách. Přes dotykový displej s úhlopříčkou 15,5 palce se ovládá většina fukncí v autě včetně navigace, hudby, přepínání jízdních režimů (ty jsou tři) nebo klimatizace.

Na cestách přes 1000 kilometrů

Mustanga jsem měla půjčeného týden a ujela s ním přes tisíc kilometrů. Jezdila jsem po městě, okreskách i po dálnici. Jako občasný elektromobilista mám stále trochu respekt z veřejného dobíjení. Abych si dobře naplánovala, kde dobíjet s ohledem na dojezd, aby byla nabíječka v provozu a aby byla volná. S nefunkční nabíječkou jsem se ještě nesetkala, v Praze už je ale o nabíjecí místa trochu boj.

Když jsem potřebovala při jedné z cest dobít na Zličíně, než jsem se vydala na dálnici D5, byly všechny rychlonabíječky obsazené. Naštěstí jsem měla v baterce dost energie na to, abych dojela do Berouna, kde bylo volno. Na frekventovaných místech začíná být u veřejných dobíječek trochu těsno. Ovšem čím dál od Prahy jsem, tím počet elektromobilů řídne a s tím i dobíjecí síť.

Auto umožňuje takzvané ovládání jedním pedálem, při němž nemusíte v zásadě vůbec použít brzdu. Jakmile dáte nohu z plynu, mustang začne automaticky přibrzďovat jako ostatní elektromobily. Využívá totiž rekuperaci – kinetická energie, která se při brzdění v klasickém autě se spalovacím motorem bez užitku mění v teplo, se zachytí a využije k dobíjení baterie. S jedním pedálem si díky tomu vystačím většinu času. Brzdu využijete jen v situacích, kdy je nutné auto zastavit okamžitě.

Koncem týdne jsem se s dětmi vydala na tři dny do Německého Erdingu, kde jsou největší termální lázně v Německu a prý i v Evropě. Na cestu jsme vyrazili plně nabiti, dojezd ukazoval zhruba 350 kilometrů a čekala nás vzdálenost 212 kilometrů. Já jsem si k tomu přidala ještě 32 kilometrů navíc, když jsem se musela vracet pro zapomenuté pasy dětí.  Když jsme na místo dorazili, zbývalo nám energie na přibližně 100 kilometrů.

Doprava
Konec obřích firemních garáží. Místo aut zaměstnanci dostanou služební elektrokola na „operák“

Nabíjecí peripetie v Německu

O elektromobilech se uvádí, že jízda po dálnici pro ně není to pravé ořechové. Musí jet rychleji než ve městě a během konstantní jízdy, kdy se příliš nebrzdí, auto nerekuperuje. Vyšší rychlost znamená také větší odpor vzduchu. Dojezd elektroaut tak na dálnici padá rychleji než ve městě nebo při nižších rychlostech.

Mustang v tomto ohledu mile překvapil relativně nízkou spotřebou, která se v průměru pohybovala mezi 20 a 22 kWh na sto kilometrů. Na německé dálnici jsme Mustangovi povolili otěže a nechali ho chvíli pádit nejrychleji jak dovedl, což bylo 188 km v hodině. Byť jsme touto rychlostí jeli jen pár minut, i ve „vyšších otáčkách“ auto nemělo o mnoho větší spotřebu. V cíli ukazovalo dojezd kolem 95 kilometrů.

V hotelu nebyla možnost dobíjení, tak jsme druhý den ráno jsme do termálních lázní. Po pár kilometrech jsme přijeli na parkoviště termálů, kde bylo k dispozici asi osm dobíječek. Bohužel ale všechny od jiného provozovatele, než na které se vztahovala dobíjecí karta od Fordu. Aplikace mobility+ nám ale ukázala, že v okolí je vhodných dobíječek dost, takže jsme si řekli, že se pak zastavíme ve městě a během zastávky dobijeme.

Návštěva aquaparku nadchla hlavně děti. Tolik tobogánů na jednom místě jsem snad ještě neviděla. A tolik lidí taky ne. Do lázní jsme vyrazili o Velikonocích, což se ukázalo jako školácká chyba. V bazénech tu bylo tolik lidí, že skoro nebyla vidět voda. Uplynutí tříhodinové vstupenky pro mě bylo vysvobozením.

Po návratu do auta jsem zapnula navigaci, abych našla nejbližší nabíječku „našeho“ provzovatele. A vypadalo to, že si opravdu mohu vybírat. Nabíječky jsou v aplikaci označené tečkami a byla v ní jedna vedle druhé. Po příjezdu k první tečce jsem ovšem zjistila, že dobíjecí karta nefunguje. Zkusila jsem jinou o kus dál se stejným výsledkem a pak ještě jednu, taky bez úspěchu. Asi po půl hodině dumání a nadávání mi ale došlo, že jsem si v aplikaci nenastavila filtr na dobíječky EnBW. Aplikace mi ukazovala dobíječky jiných poskytovatelů.

Doprava, Klimatická změna
Evropský parlament potvrdil nulové emise u aut od roku 2035. Skončí tím prodej nových aut na benzin a naftu

Hodí se více přemýšlet

Na nic už nečekám a podle istrukcí na dobíječce stahuji aplikaci od společnosti ladenetz., ať už to máme za sebou. Za 84 minut pomalého AC dobíjení nabijeme 14,98 kWh, což nás vyjde na 10,24 eura. Pak přejíždíme k rychlejší nabíječce, kde postojíme dalších zhruba 42 minut a dobíjíme na 70 procent, abychom dojeli bez zastavení přibližně 160 km do cíle.

Mustang E-Mach mě za ten týden příjemně překvapil relativně nízkou spotřebou na to, že je v něm spousta místa. Průměrná spotřeba se pohybovala kolem 19 až 20 kWh. Je to svižné, sportovně laděné auto, se kterým uděláte na silnici parádu a zároveň do něj bez problémů sbalíte rodinu na dovolenou.

Co se týče dobíjení, je jasné, že s elektromobilem musí člověk uvažovat trochu jinak než s autem na benzin nebo naftu. Je to o plánování i přemýšlení nad stylem jízdy s ohledem na dojezd, terén i počasí. Na cestách je to pro mě proto stále trochu dobrodružství a nervy, obzvlášť za hranicemi, kam jsem s elektromobilem vyrazila poprvé. To plyne hlavně z nezkušenosti. Jsem občasný elektromobilista, v autě na baterky jsem najezdila zatím jen přibližně tři týdny. Zkušené elektromobilisty moje problémy pravděpodobně nezaskočí.

Veronika Němcová
Veronika Němcová

Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.