Technická správa komunikací pečuje o zhruba 70 tisíc stromů v ulicích Prahy. Práce je to ovšem kvůli klimatické změně mnohem náročnější než dříve a stojí více peněz, říká Kristýna Hujerová, vedoucí oddělení správy zeleně.
Vysazení každého stromu je nutné pečlivě zvážit, protože se ve městě mění podmínky pro jejich pěstování. „Kdysi byl na zeleň rozpočet 80 milionů korun pro celou Prahu, a to včetně sekání nebo prořezů, občas se něco vysázelo. Nyní je tento rozpočet jen na péči o stromy a celková částka na údržbu zeleně je několikanásobně vyšší,“ říká Hujerová z Technické správy komunikací.
Péče o městskou zeleň kvůli klimatické změně lidi zajímá. Všímáte si toho?
Zeleň je moderní téma. Navíc co Čech, to zahradník – každý má pocit, že se k tomu má nějak vyjadřovat. Změna se děje i u nás coby správce zeleně. Přibližně před čtyřmi roky vzniklo nové oddělení správy zeleně. Předtím byla pod oblastními správci, kteří ji řešili jako jednu z mnoha činností. Teď máme odborný tým a v oddělení jsou lidé, kteří to mají vystudováno, třeba arboristé nebo zahradníci.
Kdysi byl na zeleň rozpočet 80 milionů korun pro celou Prahu, a to včetně sekání nebo prořezů, občas se něco vysázelo. Nyní je tento rozpočet jen na péči o stromy a celková částka na údržbu zeleně je několikanásobně vyšší. Dosazujeme i stromy do původních rabátek (zelená plocha vymezená zídkou či dlažbou, pozn. aut.). Teď to možná v posledních dvou, třech letech vypadá, že hodně prořezáváme a kácíme, ale je to z hlediska bezpečnosti nezbytné.
Některé čtvrti vyrůstaly v určitém období a zároveň se tam sázely stromy. Ty mohou být dnes už hodně staré. Není to problém?
Určitě ano. Dalším problémem je to, že v určitých obdobích byly moderní specifické druhy. Někde se třeba hodně sázely sakury, což nejsou dlouhověké stromy a po čase vypadají poměrně hodně špatně, ty nám teď odcházejí ve velkém. Navíc větve nasazují z jednoho místa, takže nevypadají tak dobře, neposkytují stín, protože nemají širokou korunu a nezlepšují mikroklima. Často se také sázely lípy a javory, jejichž některé druhy špatně zvládají klimatickou změnu.
Znáte průměrný věk stromů, které máte v péči?
Věkový průměr nesledujeme, je leckdy velký problém ho dohledat. Stromů v uličním stromořadí máme kolem 70 tisíc, takže zjišťovat si u všech rok výsadby nezvládáme. U mladších stromů to ale víme. Pak máme také stromy ve skupinách, rozmístěné na nějaké ploše. Ty neevidujeme jednotlivě, jen víme, že jsou na ploše 175 tisíc metrů čtverečních. Typicky se jedná o stromy kolem míst, jako je Jižní spojka. Často to mohou být i náletové dřeviny. Hlavní část je ale péče o stromy ve stromořadích.
Myslím, že Praha není jednověká, i v rámci ulic se postupně dosazovalo. Navíc každý strom je individuální – jeden dožívá po 15 letech, jinému přetnou sítaři kořeny, tak dožije po 20 letech, další strom napadne houba, tak skončí po 35 letech. Ale nebála bych se toho. Když máme ulici, kde je deset stromů v havarijním stavu, tak mnohdy u některých uděláme jen bezpečnostní řez a zachováme je, aby to pro obyvatele nebyla tak dramatická změna.
Jak na tom stromy v Praze tedy obecně jsou?
V havarijním stavu je ročně pár stovek stromů. V roce 2022 jsme rozdělili péči o stromy a o ostatní zeleň. Máme smlouvy s dendrology a arboristy, kteří už třetím rokem procházejí všechny stromy v Praze, a zjišťujeme, že to není tak hrozné. Náš cíl je ročně vysadit zhruba tisíc stromů, kterým se pak pět let intenzivně věnujeme.
Samozřejmě narážíme na nějaké limity, například klimatické. Dnes velmi omezujeme jarní výsadby kvůli tomu, jak jsou jara „šílená“, obzvlášť letos. Alespoň máme v posledních letech „perfektní“ zimy, takže můžeme vysazovat od listopadu až do února. Také nás často zpomaluje změna technologie výsadby – jámy jsou daleko velkorysejší, takže tím více musíme bojovat s nedostatkem prostoru a ochranným pásmem sítí.
Na co dalšího narážíte?
Každá ulice má konkrétní druh, který tam můžeme dát. Nejpřísnější pravidla jsou v Pražské památkové rezervaci a následně v Pražské památkové zóně, která je širší. Takže veškeré kácení a návrh náhradní výsadby schvaluje státní správa i památkáři. Musíme dodržovat druh pro danou lokalitu, nebo vyjednat jiný vhodný. O to se snažíme také kvůli klimatické změně. Památkářům jde ale zejména o to, aby byla zachována textura a struktura stromů v dané lokalitě.
Kterým stromům se ve městě v dnešních podmínkách už nedaří?
Nedaří se třeba některým druhům javorů nebo lip. Zásahy do komunikací jim historicky neprospěly, protože často byly buď „zabetonovány“ kolem dokola, nebo vyloženě narušené kvůli sítím. U nových projektů se snažíme se správci sítí domlouvat uložení do kolektorů, což je však pro správce poduličních sítí dražší.
Výhodnější je pro ně opravovat sítě v původní trase, jenže to často narušuje kořeny. Tak jsme třeba zachraňovali stromy v Belgické ulici, původní plán byl pokácet je. Nakonec ale správci museli vymyslet jinou technologii. Hodně nám v tom pomáhají nové standardy uličního stromořadí a standardy modrozelené infrastruktury z roku 2021, ke kterým jsme se záhy přihlásili. Plánuje se také úprava pražských stavebních předpisů, která by nám mohla v budoucnu velmi pomoci.
Co standardy obnášejí?
Při nové výsadbě výrazně upravujeme kořenový prostor, zvětšujeme objem výsadbové jámy, používáme speciální substráty. Někteří dodavatelé museli stromy sázet se sbíječkami, protože jsme zjistili, že 30 cm pod povrchem je beton, takže by stromy dlouhodobě neměly šanci, kdybychom je zasadili „starým“ způsobem. Cílem přitom je, aby strom žil a prosperoval. Máme stromy, které přežívají deset let, ale nepřirůstají. Vypadají, jako by byly vysazeny před dvěma lety. Tvoříme si tak po Praze vlastně takové bonsaje, které nevrhají téměř žádný stín.
Kolik prostoru strom ve městě potřebuje?
V Praze ideálních podmínek nedocílíme, to by musely být všude kolektory sítí. Snažíme se alespoň co nejvíce zvětšovat kořenový prostor. Dříve se jáma dělala třeba 50krát 50 cm a 30 cm do hloubky. Dnes když kopeme v delším pásu zeleně, tak uděláme výkop alespoň 1,5krát 1,5 m a hloubku 80 cm až 1 m, a někdy bagrujeme i více. Problém je, že půda kolem jámy je natolik zhutnělá, že kořeny nejsou schopné prorůst. V některých případech jsou řešením kořenové cesty, kterými propojujeme prostor mezi stromy. Kořen se do rýhy automaticky navádí, což je výhodné případně i pro síťaře. Ale nelze to využít všude a hned, dělá se to hlavně při kompletní opravě nebo přestavbě ulic.
Jak vypadá koordinace prací se síťaři?
Máme oddělení stavební koordinace, ale nejsme silničním správním úřadem a nemůžeme nikomu přímo nařizovat termín realizace jejich stavby. Snažíme se přesto všechny investory koordinovat do společného termínu, protože ideální stav je, pokud všichni opravují společně. Bohužel někdy společnosti mají různé plány, priority a rozpočet.
Jeden z vašich zaměstnanců mi říkal, že je vás na celou Prahu málo a je složité síťaře kontrolovat. Často prý podle standardů nepostupují…
Ano, je nás málo, ale máme výhodu, že lidé dnes všechno nahlásí. I městské části mají inspektory pořádku a čistoty, se kterými jsme v pravidelném kontaktu, čímž „rozšiřují“ naše řady. Za posledních pár let se to zlepšilo, ale obecně je to tak, že se stavbaři často ptají, co to vůbec znamená „ochrana stromů na staveništi“, někdy neznají ani základy. Bohužel je nemáme možnost pokutovat ani stavbu zastavit, musíme postupovat přes odbor životního prostředí nebo magistrát. Třeba na Bubenském nábřeží nám frézou ožehli stromy – ty to naštěstí přežily, ale velmi se to řešilo mediálně i mezi odborníky.
Potýkáte se při výsadbě s nedostatkem místa, ubývá vhodných lokalit?
Ano, potýkáme, máme v podstatě jen úzké pásy a rabátka. Někde jsou ulice s tak přehuštěným sponem (vzdálenost mezi vysazenými stromy, pozn. aut.), že nemá cenu mezi to ještě něco vysazovat. Kolikrát si lidé bez povolení stromy vysazují sami, třeba v okrajových částech Prahy u rodinných domů, o které se následně nestarají. Jednou takto vysazený strom spadl na plot restaurace. Žádali nás o náhradu škody, i když si tam tento strom před dvaceti lety vysadili sami. Bylo by lepší, kdyby nám lidé dali vědět, kde by strom chtěli mít. My místo prověříme, a pokud to bude možné, strom tam sami vysadíme.
Testujete kvůli klimatické změně nějaké nové druhy?
V loňském roce jsme spustili projekt „testování“ klimaticky odolných stromů pro Prahu. Projekt potrvá zhruba 15 let a budeme v něm sledovat zhruba 30 druhů stromů. Hodně teď sázíme celtis neboli břestovec, kterým bude osázena ulice Milady Horákové a Strossmayerovo náměstí. Tam jsme přes rok s památkáři vybírali vhodný druh stromu a teď na podzim budeme sázet. Hodně sázíme do pražských ulic duby a jilmy, například na Ovocný trh. Akáty jsou také výborné stromy, které se snažíme vracet do ulic. Jehličnany prakticky nesázíme, protože v uličním prostoru moc neprosperují – obzvláště borovice, které miluji, a proto je mi to líto. Lidé nám také občas sázejí do ulic vánoční stromečky, které většinou nepřežijí.
Jak přistupujete k invazivním druhům, zejména k pajasanu?
Pajasany likvidujeme ve velkém, extrémně se rozšiřují. Chytnou se v jakékoli spáře, ničí komunikace a zdi. Některé městské části je nechtějí likvidovat chemicky, a pak s tím mají problémy. Podle mého je nutné je chemicky injektovat a po seschnutí odříznout, jinak pajasan vytěsní veškerou ostatní vegetaci, kterou v místě chceme mít.
V Praze 3 máte projekt na ochranu stromů proti parkujícím autům. Budete jej rozšiřovat i do jiných částí města?
Chceme zábrany dávat více, ale není to samospasitelné řešení. Městská policie by měla více pokutovat. Ohradit všechna rabátka kůly a ohnouty není řešení a není to ani levná věc. Někdy špatné parkování městská část toleruje, třeba tam, kde je parkovacích míst málo. Auta pak odírají kůru a především zhutňují půdu. Tím pádem brání průniku vzduchu a vody, což jsou dvě základní věci, které strom potřebuje. Proto se někdy snažíme měnit sklon chodníku a vodu ke stromům přivádět, aby nebraly vodu jen z rabátka.
Co si myslíte o stromech v květináčích?
Bráníme se tomu. Je to neekologické a neekonomické. Květináče s trvalkami jsou v pořádku, ale se stromy ne. Většina stromů v květináčích, které můžete po Praze vidět, jsou ve správě městských částí.
Kristýna Hujerová
Je absolventkou Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Lednici. Od ukončení studia pracovala ve společnostech, které se zabývají zejména údržbou soukromých i veřejných objektů. V roce 2022 nastoupila na oddělení správy zeleně Technické správy komunikací Praha, kde od loňského roku působí na pozici vedoucí oddělení správy zeleně.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
