Sídliště bez obchodů, školek i lékaren trápí režisérku, natočila o něm „ptačí“ dokument

Z poklidných lesů a vinohradů se kopec Vtáčnik na okraji Bratislavy proměnil v rušnou obydlenou zónu. Režisérka Eva Križková ve svém stejnojmenné snímku zkoumá, jak se lidem a ptákům společně žije na pomezí lesa a novostaveb.

Klid lesa a ráj ptáků narušuje neustávající hluk stavby. Příběhy lidí, kteří zde bydlí chvíli, nebo naopak celý život, a jejich problémy prokládá v dokumentu Vtáčnik pohled opeřenců. „Život ptáků je fascinující. Na jedné straně ho lze stavět do kontrastu s naším chováním, ale zároveň vidím určitou paralelu s lidskou říší. Ptáci, stejně jako lidé, žijí rodinně, vytvářejí svá sídliště a usazují se,“ říká v rozhovoru pro Ekonews Eva Križková.

Po roce 2000 na kopci Vtáčnik rychle vzniklo mnoho nových domů, pro ty ale v oblasti chybí chodníky, obchody i školky. „Nejde jen o problém developerů, ale i o nedostatek informovanosti občanů, kteří často neznají svá práva ani dostupné nástroje,“ přibližuje režisérka. Souběžně s filmem běží informační kampaň. „Naším cílem je otevřít platformy a vést dialog mezi občany, developery a samosprávou,“ dodává.

Dokumentární film má českou premiéru 29. října na 28. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, který začal tento pátek. Soutěží o ocenění v sekci Česká radost, která přináší širokou paletu domácích snímků, s vítězstvím je pak spojená cena 200 tisíc korun. Festival potrvá do neděle 3. listopadu.

Proč jste se rozhodla oblasti Vtáčnik věnovat svůj první celovečerní snímek?

Vtáčnik je mým domovem už od dětství. Zpočátku jsem si ani nevšimla, jak se postupně měnil. Potom jsem se snažila do procesu zasáhnout jako občan a zjistila jsem, že to prakticky nejde, a tak jsem se rozhodla jeho proměnu alespoň zdokumentovat. Začala jsem o tom přemýšlet už před šesti lety a samotná výroba filmu se všemi problémy trvala tři roky.

Proč jste si za protagonisty filmu vybrala právě ptáky?

Je tam jasné etymologické spojení. Kopec se jmenuje Vtáčnik, protože byl dlouhou dobu bohatě osídlen ptáky. Právě proto mi přišlo zajímavé propojit ekologickou rovinu s ochranou původních lidských, přírodních a zvířecích obyvatel. Život ptáků je fascinující. Na jedné straně ho lze stavět do kontrastu s naším chováním, ale zároveň vidím určitou paralelu s lidskou říší. Ptáci, stejně jako lidé, žijí rodinně, vytvářejí svá sídliště a usazují se. Tato metafora propojení lidského a ptačího domova mě při tvorbě filmu velmi zaujala.

V původně lesní krajině paradoxně v blízkosti centra Bratislavy vzniklo postupně mnoho nových rodinných domů a bytovek. Kdy se oblast začala měnit?

První výraznější změny se začaly dít kolem roku 2000. Krátce po revoluci, kdy se půda vrátila v restitucích původním majitelům, ji následně odkoupili první investoři. To výrazně a dlouhodobě ovlivnilo vzhled této čtvrti. Po konci socialismu navíc lidé nebyli zvyklí se takovými věcmi zabývat a neuměli se proti nim ozvat.

Ve snímku se objevují různí lidé, někteří z nich se do oblasti nastěhovali v posledních pár letech, jiní zde naopak žijí stejně dlouho jako vy. Jak se jim na Vtáčniku žije?

Spojují je společné problémy. Jedním z nich je špatný stav místní komunikace. Konkrétně silnice, která vede do čtvrti, je výrazně přetížená, nekvalitní a nejsou u ní chodníky. Byla postavena pro mnohem méně aut, než kolik jich po ní dnes jezdí. Obecně jim vadí nedostatečná infrastruktura, chybějí tu základní služby jako obchody, školky, lékárny nebo veřejná doprava. Zásadní je i absence veřejného prostoru. Lidé tu nemají místo, kde by se mohli společně setkávat. Není tu žádný park ani jiný prostor s lavičkami. Potkat se s někým můžete jenom u sebe doma.

Na Vtáčniku se ptačí zpěv prolíná s hlukem ze stavby. Ovlivňuje váš život zvukový smog spojený s přítomností těžkých strojů?

Hluk mi na tom celém vadí nejvíc. Pořád z jedné strany svého domu vidím les, ale ruch ze stavby slyším všude. Můj manžel, který je současně zvukařem filmu, se zvuky živí, nahrává je a pracuje s nimi a je zároveň industriální muzikant. Vnímám jeho citlivost a přišlo mi přirozené to do filmu nějakým způsobem zahrnout.

Zájem o zvuk ve mně umocnilo to, že jsem se setkala s kanadským neuropsychologem Colinem Ellardem, který se zabývá vlivem městského prostředí na zdraví lidí. Výsledky jeho výzkumu říkají, že zvukový smog může přímo ovlivňovat duševní stav lidí a vést k závažným onemocněním.

Zahájili jste rozsáhlou informační kampaň na podporu biodiverzity. Co v jejím rámci plánujete?

Kampaň má několik úrovní, je mozaikou různých nástrojů, které chceme uvést do praxe. Identifikovali jsme problémy spojené se životem ve měnících se městech a snažíme se s nimi pracovat. Komunikujeme s městskou samosprávou Nového Mesta v Bratislavě a vedeme dialog přímo se starostou a zastupiteli o tom, jak by se některé věci mohly zlepšit.

Jde nám o to zvýšit povědomí o těchto problémech, aby se v budoucnu podobné chyby neopakovaly u nových čtvrtí, nebo ještě lépe, aby se vůbec nepostavily. Nejde jen o problém developerů, ale i o nedostatek informovanosti občanů, kteří často neznají svá práva ani dostupné nástroje. Naším cílem je otevřít platformy a vést dialog mezi občany, developery a samosprávou.

Chceme také vytvořit relevantní a prestižní ocenění pro developery, kteří zapojí místní obyvatele do tvorby projektů. Plánujeme promítání v parlamentu pro poslance a na školách, aby mladí už od střední školy věděli, jak mohou ovlivňovat své okolí.

Co by lidé měli chtít po místech, kde žijí?

V první řadě bychom měli vždy myslet na limity, které nám příroda stanovuje a které bychom neměli překračovat. V dnešní době klimatických změn je to podle mě jeden ze základních aspektů. Příroda by měla mít své místo i ve městech a nesmíme ji omezovat více než doposud.

Důležité je také podporovat vytváření vztahů mezi obyvateli. Ve filmu je vidět, že nedostatek míst pro setkávání vede k izolaci lidí a k neschopnosti sdílet společné cíle. Lidé nemají možnost vzájemně komunikovat a vyjadřovat se k tématům, která jsou pro ně důležitá. Bez této komunikace se ztrácí smysl pro komunitu.

Ve slovenských kinech je film od poloviny letošního srpna. Zaznamenali jste už nějakou reakci developerů?

Někteří developeři se vyjádřili v komentářích na Facebooku. Kvalitní developeři si uvědomují, že chtějí odvádět dobrou práci v rámci daných možností. Samozřejmě jim jde i o vydělávání peněz, jsou to obchodníci, ale to neznamená, že chtějí udělat něco špatně. Chceme na ně pohlížet jako na partnery a tento přístup u nich rezonuje. Nemyslím si, že má smysl vytvářet narativ o boji s nimi. Ten by mohl být předem prohraný. Raději se zaměřujeme na ty, kteří mají o spolupráci zájem.

V Bratislavě v posledních letech probíhala debata o tom, jak naložit s pravým břehem Dunaje. Mimo jiné by tam měl vzniknout velký developerský projekt bytů i kanceláří Nové Lido, který nahradí starý rekreační areál a zahrádkářskou kolonii. Vidíte nějaké paralely s Vtáčnikem?

Musím přiznat, že se v této problematice úplně neorientuji. Vím, že je to velké téma, do kterého je zapojeno mnoho stran, včetně významných ekologických organizací. Rozdíl mezi kopcem Vtáčnik a Lidem je v tom, že ta druhá oblast je mnohem více na očích a sousedí s chráněnou oblastí (Soví les, pozn. aut.), zatímco Vtáčnik byl donedávna skrytý a neznámý. Lidé, kteří viděli film, mi říkají, že netušili, že vůbec existuje. Byl tak dobře ukrytý, že unikl pozornosti organizací, které by ho mohly chránit. Pokud jde o Lido, už jsem sama podepsala několik petic. Doufám, že dialog s developery povede k tomu, aby byl projekt nějakým způsobem udržitelný.

Původně jste se pokoušela s problémy vyrovnat jako občanka. Je film lepší způsob, jak se s nimi vypořádat?

Dokumentární tvorbě se věnuji už dlouho, takže pro mě bylo přirozené udělat to právě tímto způsobem. Dostávám zatím velmi pozitivní ohlasy. Nechci tvrdit, že jde o dílo, který by usilovalo o filmové ceny – možná to ani není ten typ filmu. Ale lidé z různých prostředí mi říkají, že se jich dotkl a že se na svět dívají jinak, více poslouchají a všímají si detailů, které dříve přehlíželi. Přicházejí na to, že se možná podobné věci dějí i u nich doma. Pokud snímek skutečně dokáže zvýšit citlivost našich smyslu na projevy živého světa okolo nás, pak splnil svůj cíl.