Státní podnik Diamo chce na Frenštátsku těžit na místě bývalého dolu plyn. Kontroverzní metodou

Státní podnik Diamo plánuje na území bývalého černouhelného dolu Frenštát pod Beskydami těžit plyn. Chce skrze vrty do podzemí pumpovat pod velkým tlakem roztok neznámého složení. Česko v minulosti používání této metody, rizikové pro životní prostředí, „zmrazilo“. Obce se o záměru Diama dozvěděly náhodou.

Text Simony Janíkové původně vyšel na nezávislém regionálním webu Okraj.cz.

Dvě mohutné těžní věže, kolem kterých jsou rozprostřené rodinné domky, jsou posledními památkami na těžbu černého uhlí v Trojanovicích na Frenštátsku. Loni v polovině srpna z jámy vyjel poslední symbolický okov – v dole Frenštát se nikdy netěžilo, takže vozík s uhlím při loučení s šachtou chyběl.

Na „smuteční“ akt tehdy přijeli i ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) a ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Místní, kteří dlouhodobě bojovali proti dobývání uhlí, si oddechli. Ale už v té době bylo jasné, že stát s úvahami o těžbě pod Beskydami neskončil.

Místo uhlí chce nyní z podzemí dostávat plyn. Způsob, jakým hodlá nerostnou surovinu získávat, ale ohrožuje životní prostředí.

Pochybnosti o velikosti zásob

Se záměrem založit nový dobývací prostor pro těžbu plynu z uhelných slojí na Frenštátsku se státní podnik Diamo obrátil na báňský úřad už v červnu minulého roku. Těžbu a prodej hořlavého zemního plynu vidí jako jeden ze způsobů, jak si vydělat na svůj provoz.

„Vláda v roce 2020 pověřila podnik, aby hledal cesty, jak snížit nároky na čerpání prostředků ze státního rozpočtu, včetně komerčních aktivit. Výnosy z prodeje plynu budou použity na provoz Diama,“ vysvětluje Marek Vošahlík, vedoucí tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu, které Diamo zřizuje.

V roce 2022 podnik získal od státu na dotacích 5,2 miliardy koruny, v předchozím roce taktéž. Obrat Diama v roce 2022 byl 6,1 miliardy korun, o rok dříve 5,5 miliardy.

Státní podnik se zabývá především zahlazováním následků těžby černého uhlí, rekultivací hald, odčerpáváním důlní vody a odplyňováním dolů. Těžba uhlí ale bude v Česku postupně končit a Diamo musí hledat nové příjmy. Podle Vošahlíka počítá výhledově také s komerční těžbou metanu v již utlumených dolech Staříč, ČSA, Darkov a Lazy na Karvinsku.

Podnik své ekonomické zájmy na těžbě plynu nepopírá, zároveň se odvolává na aktualizaci energetické politiky státu – od ledna letošního roku je hořlavý zemní plyn kritickým nerostem. Jeho ložiska získala strategický význam a jeho vyhledávání, průzkum a těžba jsou podle novely horního zákona ve veřejném zájmu.

„S ohledem na současnou situaci v České republice a ve světě se domníváme, že právě státní podnik může zajistit řádné nakládání s tímto vyhrazeným nerostem dle veřejného zájmu a zájmu České republiky,“ říká mluvčí Diama Tomáš Indrei. Nerostná surovina by se podle návrhu Diama mohla dobývat od roku 2030 nejméně po dobu třiceti let.

Dan Štěpánský, šéf oddělení geoenergií České geologické služby, se domnívá, že si Diamo troufá na velké sousto. „Těžba plynu je náročná jak na materiální, tak i lidské zdroje, a je zatížena velkými riziky. Obecně trvá desetiletí, než se v oboru vytvoří úspěšná společnost. Z tohoto pohledu i z toho, že jsou možné objemy těžby v dané lokalitě omezené, je nepravděpodobné, že by se zde stát v nejbližší době těžbě věnoval,“ myslí si.

Indrei tvrdí, že na velké zásoby uhlí, které v podzemí na Frenštátsku zůstaly, se vážou velké zásoby hořlavého zemního plynu. Diamo odhaduje, že jde o deset miliard kubíků, což z místa dělá největší dobývací prostor v tuzemsku.

Štěpánský je ale k uvedenému číslu skeptický. „Výpočty zásob nerostných surovin obecně nejsou veřejně dostupné. Jakákoliv debata na téma velikosti zásob a objemů těžby je odvozená z analogií s okolními objekty. Z toho mohu předpokládat, že takový objem (jaký odhaduje Diamo – pozn. red.) vytěžitelných zásob pro jeden dobývací prostor je nepravděpodobný,“ míní geolog.

Pro srovnání – v roce 2017 našla těžební společnost Moravské naftové doly v podzemí na Hodonínsku ložisko asi osmdesáti milionů kubíků plynu a hovořilo se o obrovském nalezišti. Ročně se v Česku vytěží kolem dvě stě milionů kubíků plynu a doveze zhruba sedm miliard kubíků.

Kontroverzní frakování

Když před třemi lety Diamo přebíralo od těžaře OKD důl Frenštát k likvidaci, získalo také dobývací prostor pro těžbu uhlí. V celé jeho šíři chce nyní stanovit i dobývací prostor pro těžbu plynu, zabírat má přes šedesát kilometrů čtverečních a tím zasahovat do území jedenácti obcí i CHKO Beskydy.

Správa CHKO o záměru státu ví. „Zjistil jsem to z úřední vývěsky ve Frenštátu. Když jsem pátral na báňském úřadě, proč správa CHKO není účastník řízení, inspektor přiznal, že na nás zapomněl,“ říká geolog František Šulgan. Žádné další informace o tom, kde by měly vrty být, či o tom, jak chce Diamo plyn z podzemí získat, správa oblasti nemá. Proto se ani nemůže vyjádřit k vlivu těžby na přírodu.

Diamo, konkrétně jeho závod Darkov, který těžbu chystá, obeslal některé dotčené obce s žádostí o souhlas s novým dobývacím prostorem v prosinci loňského roku. V žádosti píše, že by se plyn těžil odsáváním skrze deset už existujících povrchových vrtů. Ty stát udělal při průzkumech plynových zásob v minulém století. Když se ale vedení Frenštátu pod Radhoštěm zajímalo o detaily způsobu těžby, Diamo městu napsalo, že chce plyn dostat z podzemí metodou hydraulického štěpení, tedy frakováním.

Podnik chce nejdříve vytvořit pracoviště pro vrtání a nastěhovat do místa vrtnou soustavu. Pokud se ukáže, že je produkce plynu dostatečná, nemusí se podle Diama dělat „stimulace“, tedy hydraulické štěpení. O tři odstavce dále ale podnik píše: „Vrtné práce směřují k umožnění stimulace uhelných slojí a jejich okolí, což je v podstatě hydraulické štěpení pomocí pod tlakem vháněné vody s pískem.“

„Je to zjednodušeně metoda, kdy se pod tlakem do vrtu vtlačí různé roztoky, což vede k rozštěpení uhelné sloje a uvolnění metanu,” popisuje frakování Dan Štěpánský z České geologické služby.

Roztokem je voda smíchaná s pískem. Protože netvoří kompaktní hmotu, přidávají se ke směsi chemikálie, které ji spojí v homogenní tekutinu. Podle ekologa Jiřího Malíka existuje až sedm set druhů takových kapalin, ve směsích byl v minulosti například napalm. „Používají se látky na ropné bázi nebo biocidy a další látky, které jsou často rakovinotvorné,“ popisuje Malík. Ten v minulosti bojoval proti frakování na Trutnovsku.

Česko zhruba před deseti lety průzkum i těžbu frakováním na tuzemském území „zmrazilo“.  O hydraulickém štěpení tehdy v Evropě probíhala celospolečenská diskuze. Tento způsob těžby, který se hlavně v USA využívá k získání plynu z břidlicových hornin, podle Štěpánského představuje rizika, zejména v dopadu na životní prostředí.

„Ta kapalina, která se pumpuje do podloží, může skrze tektonické pukliny v podzemí i roky proudit bez kontroly kamkoliv, čímž ohrožuje podzemní vodu. Jediná puklina zlikviduje vodu třeba pro padesát tisíc lidí. Dále se musí řešit skladování nebo likvidace chemikálií a vody, které se z vrtu vytáhnou. S nimi se ven dostane i radioaktivita, možné jsou i úniky plynu do ovzduší. Například v USA na největších ložiscích uniká podle amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru až 12,5 procenta metanu,“ popisuje Malík s tím, že průzkum ani těžba frakováním by se neměla povolovat.

Ekolog před deseti lety sepsal tři zákony k zákazu frakování, ani jeden z nich neprošel. V rámci surovinové politiky státu ale Česko tehdy zaujalo postoj, že zásoby břidlicových plynů, o jejichž těžbě frakováním se tehdy uvažovalo, jsou malé a stát proto tuto metodu nebude používat.

Zahraniční vědci zjistili, že frakování způsobuje lokální zemětřesení. Může jít až o třetí stupeň Richterovy stupnice z celkových deseti. To už lidé mohou pocítit, nezpůsobuje ale škody. Kvůli tomu frakování nepodporuje například Velká Británie nebo Nizozemsko. Podle vědců z univerzity Duke v Severní Karolíně v USA se plyn při frakování dostává do podzemní vody, takže hrozí riziko výbuchů.

„Ve Spojených státech se dělaly obrovské meta studie, které odhalily, že v oblastech, kde se těží frakováním, prudce narůstá počet lidí s rakovinou mozku,“ doplňuje Malík. Americký dokument GasLand o frakování z roku 2010 ukazuje, že v místě těžby může být voda tak nasycená metanem, že po škrtnutí sirky hoří.

Ministerstvo průmyslu o frakování neví

Ministerstvo průmyslu a obchodu tvrdí, že názor na frakování nezměnilo. „Vláda v minulosti uvedla, že s touto metodou na ložiscích nekonvenčního zemního plynu na území Česka nepočítá,“ napsal Marek Vošahlík z tiskového oddělení.

Vošahlík také popřel, že by ministerstvo mělo informaci o tom, že by státní podnik zvažoval jako metodu těžby hydraulické štěpení. Mluvčí státního podniku to ale redakci potvrdil. „Metoda je specifická pro uhelná ložiska. Je potřeba zdůraznit, že vývoj technologie narušení uhelné sloje pokračuje a je předpoklad, že může být šetrnější,“ říká Indrei s tím, že další informace zveřejnit nemůže, protože jde o technologické know-how, které by mohlo podnik konkurenčně poškodit. Konečná metoda těžby se podle něj bude teprve zpracovávat.

„Je pravda, že pokusy frakování bez chemikálií se dělaly. Ale pak těžba nemusí být tak účinná. Pokud tvrdí, že je tam deset miliard kubíků plynu, musí použít tu nejdrastičtější chemickou směs, která jim umožní největší těžnost,“ popisuje Malík. Ze zkušenosti ze zahraničí se podle něj ukazuje, že tato metoda také není příliš efektivní, protože po roce těžby už na některých ložiscích není ani polovina původní vydatnosti zdroje. Metan po natlakování z podzemí uniká dalšími možnými cestami.

Podle mluvčího Báňského úřadu Bohuslava Machka Diamo ve své žádosti o založení nového dobývacího prostoru popisuje těžbu plynu odsáváním. O hydraulickém štěpení tam nic není, takže se k tomu úřad nemůže vyjádřit.

Město Frenštát pod Radhoštěm si nechalo na záměr Diama zpracovat znalecký posudek u profesora Petra Bujoka z Vysoké školy báňské poté, co se na začátku února od Diama dozvědělo, že chce těžit frakováním.

Bujok v posudku píše, že z dosavadních poznatků vyplývá, že hydraulické štěpení je nejvhodnější metoda pro získání plynu z uhelných slojí. Aby mohla být těžba průmyslově využitá, muselo by se podle něj odvrtat pět až deset nových vrtů nebo opravit stejný počet nezlikvidovaných povrchových vrtů.

Co se týče vlivu těžby na životní prostředí, Bujok píše o vytvoření nádrží pro štěpící kapaliny, které se budou vrty vracet zpět na povrch, o hluku a světelném znečištění při hloubení vrtu a samotném frakování nebo narušení života volně žijících živočichů. „Vzhledem ke geologické stavbě zájmové oblasti a vzhledem k tomu, že štěpící práce by byly prováděny v karbonském masivu je riziko ovlivnění pitné vody zcela zanedbatelné, nereálné,“ píše Bujok. Jako jediné riziko při frakování vidí technickou závadu nebo havárii.

Pro Frenštát bylo v posudku důležité, že průzkumná těžba frakováním se v Beskydech zkoušela v 90. letech a byla vyhodnocená jako nedostatečná. Zároveň znalec potvrdil, že technologie se komerčně nevyužívá nikde v Evropě. „Jinými slovy, máme se vrátit k něčemu, co zde již jednou prokazatelně nefungovalo,“ míní radní Frenštátu pod Radhoštěm Roman Jurík (Změna pro Frenštát).

O těžbě se dozvěděli náhodou

Dobývací prostor, ve kterém chce Diamo těžit plyn, zasahuje do území Trojanovic, Kunčic pod Ondřejníkem, Frenštátu pod Radhoštěm, Čeladné, Kozlovic, Pstruží, Rožnova pod Radhoštěm, Tiché na Moravě, Bordovic, Veřovic a Lhotky u Frýdku-Místku. Nyní nad potenciálním dobývacím prostorem stojí rodinné i bytové domy, silnice, sportoviště, protéká tam potok, leží tam i rybník nebo hřbitov.

Největší plochu, až dvě třetiny celkového území obce, by měla dobývka zasahovat v Trojanovicích. „Obec již v minulosti přislíbila jednání o plynu v případě, že se zruší dobývací prostor na uhlí. Tento příslib hodláme dodržet,“ míní starosta Jiří Novotný (bez politické příslušnosti, Naše Beskydy), který spolu s dalšími místními starosty dlouhodobě aktivně bojoval proti záměrům těžařů uhlí.

Do Kunčic pod Ondřejníkem ještě žádná žádost od Diama nedorazila. Tam by přitom měla dobývka zasahovat asi třetinu katastru. „S těžbou plynu zásadně nesouhlasíme,“ reagoval starosta Jiří Mikala (Zdraví Sport Prosperita).

Frenštát pod Radhoštěm, pod kterým by měla být významná část dobývacího prostoru, se proti záměru Diama také vymezil. Zastupitelstvo města na konci února žádost podniku o souhlas s vytvořením nové dobývky jednomyslně zamítlo. Podle městského radního Juríka je to vyvrcholení velmi špatné komunikace ze strany Diama.

„O tom, že chce Diamo nový dobývací prostor pro těžbu plynu jsme se dozvěděli zcela náhodou loni v červenci na báňském úřadu. Byl to pro nás naprostý šok. Společnost Diamo nás o svém záměru vůbec neinformovala a neměla ani snahu se sejít nebo záměr konzultovat,“ uvádí Jurík. První žádost, kterou podnik městu poslal loni v prosinci, zastupitelům přišla nedostatečná, vyžádali si tak další doplňující dokumenty.

Radní Jurík říká, že se město snaží k záměru Diama přistupovat s maximální zodpovědností. „Je potřeba si uvědomit, že se zde bavíme o vysoce výbušném plynu. Z pozice vedení města musíme brát v potaz veškerá bezpečnostní rizika,“ říká.

„Pokud má stát zájem o rezervaci dobývacího prostoru pro plyn jako součást své ucelené strategie pro zajištění energetické bezpečnosti, měla by tento průzkum provádět Česká geologická služba. Dosavadní způsob komunikace státního podniku Diamo, závodu Darkov, považujeme za zcela neadekvátní,“ doplňuje Jurík.

Zamítnutí návrhu na dobývku ze strany města ale neznamená, že tím záměr státního podniku padá. „Nechceme jít přes odpor obcí, máme zájem na společné shodě,“ mírní situaci mluvčí Diama Indrei.

Zastupitelé Frenštátu pozvali představitele podniku ke konci února na pracovní seminář, na kterém se o těžbě bavili. Za státní podnik vysvětloval záměr Zdeněk Hrůzek z Oddělení přípravy útlumu a legislativy z darkovského závodu. Podle něj chtělo Diamo původně jen “překlopit” dobývací prostor pro uhlí na dobývku plynu. To mu ale báňský úřad nepovolil.

Hrůzek také řekl, že podnik zatím neví, zda využije existující vrty nebo zda bude muset dělat vrty nové a kde. „My jsme prapůvodem horníci, my si zadáme studii,“ uvedl Hrůzek. Když se primátor Jan Rejman (Změna pro Frenštát) zeptal, zda by nebylo vhodnější nejdříve zpracovat studii a až poté jednat s obcemi, Hrůzek opáčil, že by její výsledek byl až ke konci roku.

Podle ekologa Malíka frakování na takové ploše znamená, že se vytvoří síť vrtů, vzdálených 300 metrů až tři kilometry. Pokud by se měly hloubit nové vrty, musí se nad nimi pro hloubení postavit těžní věže.

Zájem má i konkurence

Diamo spěchá. Potřebuje do konce června dodat báňskému úřadu všechny dokumenty, které mu při podání návrhu na novou dobývku chyběly. Pokud je nedodá, báňský úřad řízení zastaví. O plyn na Frenštátsku se navíc začala zajímat i konkurence.

Zájem projevila společnost Green Gas, která tuto nerostnou surovinu těží na severu Moravy a ve Slezsku. Podle ředitele pro důlně-technické služby firmy Petra Hemzy, který společnost zastupoval na zmíněném semináři ve Frenštátu, kam si ho město také pozvalo, se Green Gas zajímal o těžbu plynu v regionu už v devadesátých letech. Vždy to ale bylo neúspěšné. Po zasypání dolu Frenštát je podle něj pozice firmy výhodnější.

Hemza na semináři řekl, že firma chce nejdříve udělat průzkumné práce, aby zjistila, kolik plynu v podzemí je a jak je kvalitní. „Hovoříme o hloubce šest set metrů pod povrchem, nesouvisí to s hlubinnými slojemi,“ řekl podle zápisu s tím, že firma na území města vlastní šest povrchových vrtů. Případné nové vrty jsou podle Hemzy mimo ekonomickou úvahu firmy.

Zdeněk Hrůzek z Diama naopak uvedl, že průzkumné vrty Diamo dělat nechce, protože ví, že plyn pod zemí je. Připustil ale, že s těžbou nerostné suroviny podnik nemá zkušenosti a je otázka, zda se ekonomicky vyplatí. „Evropa tento plyn moc netěží, protože propustnost uhlí není taková,“ vysvětlil podle zápisu.

Šéfka komunikace Green Gasu Martina Laimarová potvrdila zájem o průzkumné území pro těžbu plynu jako předstupeň případné těžby. Bližší informace ale poskytnout odmítla. „Vzhledem k tomu, že se jedná o živé téma, které je stále v řešení, nemůžeme předčasně poskytovat žádné bližší informace,“ napsala. Podle frenštátského radního Romana Juríka firma těsně před jednáním zastupitelstva města na konci února stáhla svou žádost o vyjádření k návrhu na stanovení průzkumného území.

Green Gas na svém webu uvádí, že těží plyn na sedmi ložiscích a prostřednictvím 54 plynových sond, mimo jiné také odplyňuje stará důlní díla na Ostravsku. Firma, kterou vlastní podnikatelé Laurent Barrieux a Martin Vojta, má také osvědčení o výhradním ložisku pro zemní plyn na území celého dobývacího prostoru, který chce nyní založit Diamo.

Osvědčení Green Gas získal od ministerstva životního prostředí. „Znamená to, že v lokalitě bylo zaregistrováno ložisko zemního plynu, nicméně s tím nejsou spojena žádná práva k těžbě,“ vysvětluje Štěpánský z České geologické služby.

V Čeladné, kde by dobývací prostor zasáhl jen malou část katastru, si chtějí také pozvat Diamo k veřejnému projednávání. Starosta Pavol Lukša (TOP09) v těžbě plynu nevidí problém. „Pokud je možné místním snížit výdaje na energie těžbou vlastních surovin, je to na místě. Diamo si určitě vyslechne názor občanů. Stát koneckonců zasypal své zásoby uhlí, takže konečné slovo bude mít nepochybně i v této záležitosti,“ uvedl Lukša.

Další starostové se nechtěli k záměru Diama vyjadřovat. Všechny dotčené obce budou těžbu plynu řešit společně na úrovni mikroregionu Frenštátsko.

Odvolání vedení Darkova s plynem nesouvisí

Státní podnik poté, co Frenštát pod Radhoštěm začal zjišťovat jeho záměry s těžbou plynu a zastupitelstvo odmítlo návrh na nový dobývací prostor, odvolalo vedení závodu Darkov, který vše připravil. Podle mluvčího Diama to ale s těžbou plynu nesouvisí.

„Už na konci minulého roku jsme oznámili reorganizaci v rámci podniku, kdy ze sedmi závodů vzniknou čtyři. Na začátku roku bylo jasné, že se závod Darkov sloučí se závodem Odra a ten povede Rostislav Dudáš,“ vysvětluje mluvčí Indrei. Na záměru těžby plynu to údajně nic nemění.