Pojmy udržitelnost, uhlíková stopa, recyklace, odpadové hospodářství pronikají i do sportu, zatím nejvýrazněji do fotbalu. Doplňují je však též výrazy greenwashing, zbytečnost a lži. Směsici obou pólů nabídlo letní mistrovství Evropy, které se uskutečnilo v Německu.
Pořadatelé největší fotbalové akce letošního roku Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) a Německý fotbalový svaz (DFB), již měsíce před prvním výkopem slibovaly, že půjde o „nejudržitelnější evropský šampionát všech dob“. Proč ne. Nebylo totiž obtížné o něčem takovém snít.
Předchozí mistrovství Evropy, které se kvůli pandemii konalo v roce 2021, se hrálo v jedenácti městech od jihošpanělské Sevilly až po ázerbájdžánské Baku. Dva nejvzdálenější stadiony tak tehdy od sebe ležely vzdušnou čarou 4 762 kilometrů. Bylo dopředu jasné, že tento „podnik“ bude kvůli nutnému využívání letecké dopravy udržitelný pramálo.
Německý fotbalový svaz si navíc dal za cíl, aby pořádání Eura 2024 posloužilo jako „vzor pro udržitelné akce ve sportu“ tohoto typu. To se však podle komentářů německých médií po turnaji podařilo jen částečně.
I fotbalisté mohou chodit pěšky
Němci především neodhadli, jak se k jejich apelu na udržitelnost postaví představitelé zúčastněných fotbalových reprezentací. A tak zatímco Francouzi a Turci ke svým zápasům létali i na stadiony vzdálené jen kolem 150 kilometrů, jiné týmy se naopak činily.
Pochvaly se dočkali třeba Češi za to, že před prvním duelem proti Portugalsku nasedli v Hamburku do vlaku a v něm absolvovali 420 kilometrů do Lipska. A ani nepotřebovali autobus, protože z tamního hlavního nádraží došli do hotelu pěšky.
„UEFA apelovala na všechny účastníky Eura, aby co nejvíc využívali pozemní typy dopravy. Nešlo o nařízení a vždy záleželo na dané asociaci. Česká reprezentace se při cestě do Lipska a zpátky do Hamburku rozhodla pro cestu vlakem z několika důvodů. Časová úspora v případě letadla by nebyla dramatická, vlakové nádraží bylo v bezprostřední blízkosti vybraného hotelu a zároveň tím reprezentace přispěla k jednomu z vytyčených strategických cílů UEFA pro tento šampionát,“ popsal pro Ekonews Petr Šedivý, ředitel Oddělení komunikace a PR Fotbalové asociace ČR.
Když vlaky nejedou
Pod jedno „neudržitelné“ minus se podepsaly Deutsche Bahn, které jsou stejně jako ty české takzvaným národním dopravcem. Nejeden zahraniční návštěvník Eura 2024 si kvůli věčným zpožděním rozšířil německou slovní zásobu o termín „náhradní železniční doprava“. Často se tak stalo, že fanoušci nebo zástupci médií raději kvůli výlukám a dalším komplikacím přijížděli ke stadionům vlastními automobily.
Německá vláda společně s pořadatelskými městy a jejich dopravními podniky se v rámci udržitelnosti pokusily o vstřícný krok. Všichni návštěvníci s platnou vstupenkou mohli využít městskou hromadnou dopravu před zápasem a po něm zdarma. Dráhy zase nabídly zlevněné jízdné na vnitrostátní linky pro fanoušky, akreditované novináře vozily bezplatně.
Pokud nedošlo ke kolapsu, jako například při utkání Angličanů v Gelsenkirchenu, tak si lidé službu pochvalovali. Město Berlín dokonce nabídlo jízdní kola a elektrické koloběžky zdarma, čehož využil i legendární český hokejista Jaromír Jágr, který na svých sociálních sítích zveřejnil snímek, jak uhání k Olympijskému stadionu.
Vratné „půllitry“ místo odpadu
I když ne vše proběhlo při Euro 2024 hladce, němečtí odborníci považují nastavenou koncepci udržitelnosti evropského šampionátu za krok správným směrem. Bylo to poprvé, kdy se na velkých sportovních akcích v sousední zemi téma udržitelnosti zohlednilo tak komplexně a důsledně. Přispělo k tomu i to, že se pořadatelé snažili, aby jednotlivé týmy měly „základní tábory“, tedy hotely a tréninkové zázemí, co nejblíže stadionům, a tím se zlepšila uhlíková stopa.
Jedním ze vzorů se opět stali Češi, kteří po Lipsku dvakrát hráli na hamburském Volksparkstadionu, kam to měli z hotelu 20 kilometrů. K tréninkům na předměstí severoněmeckého museli urazit ani ne poloviční vzdálenost.
Odpadové hospodářství Němci rovněž zvládli velmi slušně. Zálohované plastové „půllitry“ na pivo na stadionech ušetřilo tuny klasických jednorázových kelímků. Recyklovatelné talíře pod klobásy byly samozřejmostí stejně jako oddělené nádoby na odpad.
Podle výpočtů organizace pro životní prostředí Deutsche Umwelthilfe návštěvníci největší fanouškovské zóny v Berlíně vyprodukovali „díky komplexnímu konceptu opakovaného použití a recyklace 15krát méně odpadu než hosté podobných velkých akcí“. A bilance oxidu uhličitého prý dosáhla pravděpodobně rozumných hodnot. Podle prvotních odhadů činila 0,49 milionu tun. Předchozí Euro v roce 2021 podle pořadatelů vyprodukovalo 1,3 milionu tun.
Vratné kelímky přitom zdaleka nepatří na fotbalových zápasech ke standardu, hlavně na těch národních. Například Nadace Tipsport udělala v rámci projektu Sport bez odpadu v roce 2023 spolu s Institutem cirkulární ekonomiky (INCIEN) analýzu odpadů na stadionech čtyřech fotbalových klubů a zjistila, že chybějí třídicí nádoby, bioodpad se nesbírá takřka vůbec a zmíněné kelímky na teplé a studené nápoje využívají kluby jen někdy. Na základě těchto výsledků nyní vybrané kluby (konkrétně Zbrojovka Brno, FK Teplice, Sigma Olomouc a FK Pardubice) zavádějí opatření na zlepšení.
Miliony pro amatérské kluby, ale ani UEFA neprodělala
Radost z pořádání mistrovství Evropy mohou mít ve 160 německých amatérských fotbalových klubech, kam poputuje sedm milionů eur, v přepočtu 176,4 milionu korun, z klimatického fondu, do kterého UEFA platí 25 eur z každé tuny CO2 škodlivého pro klima. Využití? Fotovoltaické elektrárny, tepelná čerpadla, úsporné vodovodní baterie, podpora odpadového hospodářství.
Ale mohlo jít o výrazně více peněz, protože sazba pro UEFA je skoro poloviční, než kolik činí německá cena 45 eur. A to ještě UEFA nemusí platit z očekávaného zisku kolem dvou miliard eur daně.
Rezervy tedy existují. Na otázku, zda šlo v Německu o „nejudržitelnější mistrovství Evropy všech dob“, odpověděl Thomas Fischer z Deutsche Umwelthilfe takto: „Z hlediska absolutního dopadu na životní prostředí jím ani být nemohlo. První mistrovství Evropy v šedesátých letech 20. století mělo jen čtyři účastníky. Nyní jich je 24, a proto je mnohem více zápasů, cestování, obrovských fanouškovských zón a merchandisingu.“
Většina odborníků se přiklání k tomu, že mistrovství Evropy se 16 účastníky, která se hrála v letech 1996 až 2012, nabídla vyšší sportovní úroveň. Ekologové k tomu přidávají, že natolik nezatěžovala životní prostředí. O snižování počtu účastníků však představitelé evropského fotbalu neuvažují.
Partnerem článku je společnost Nadace Tipsport.
Vít Chalupa
Novinařinu zdědil po otci a působil v denících Hospodářské noviny, E15 či týdeníku Euro. Zúčastnil se mnoha olympijských her, mistrovství světa a Evropy, od fotbalu a ledního hokeje až po kanoistiku a lyžování. A protože sport není všechno, píše také o byznysu, ekologii a lidských příbězích.
