Chráněná krajina a místa obnovující se biodiverzity jsou většinou návštěvníkům odepírány. Například Národní park Krkonoše se rozhodl vypořádat s rostoucím zájmem turistů nadšených pro zážitky z divočejší přírody právě uzavírkou vybraných turistických tras. Ale nemuselo by to tak být. Nestačilo by namísto toho pozměnit orientaci z „udržitelného růstu“ cestovního ruchu na regeneraci krajiny a začít vytvářet kvalitní přírodu i na místech, kde je potřeba? A dát tak přírodě prostor se celoplošně regenerovat.
Až do doby před-pandemické byl příval českých turistů spíše ukazatelem úspěchu, ve smyslu nárůstu domácího turismu. Dnes je tomu jinak. Nyní tento trend spíše nasvědčuje tomu, že nárůst turistů v rámci zachování nebo ochrany biodiverzity a přírody nefunguje tak, jak se mnohdy předpokládá. Konkrétním příkladem je situace právě v České republice, kde na nárůst cestovního ruchu, i přes snahu ho dosáhnout, nebyla příroda úplně připravena.
Kvůli narůstající poptávce po trávení volného času v přírodě, přírodní rezervace v České republice bojují s neudržitelným nárůstem turistů. Proto se ochránci v současnosti zasazují o vyčlenění pohybu návštěvníků do oblastí, kde jejich zvýšený pohyb neohrožuje biodiverzitu.
„Udržovat“ za stávajících podmínek ale čísla návštěvníků nebo stav ekosystémů však již nestačí. Příroda a náš vztah k ní se neobejde bez obsáhlé regenerace. Proto právě omezování přístupu do přírody může být stejně neudržitelné jako nekontrolovatelný nárůst návštěvníků. Oba trendy jsou spíše neuvážené a nemusí se setkat s dlouhodobým – udržitelným – úspěchem a spokojeností obou stran: turistů a ochránců. Nemluvě o nedostatečném prostoru pro opravdovou regeneraci ekosystémů.
Současná doba ale napomáhá i rozkvětu nových iniciativ, které se snaží rekreaci v přírodě spojit s její ochranou a regenerací. Tyto iniciativy se zasazují o přetváření turistů na „ochránce přírody“. Proto je zapotřebí přesvědčit nejen vládní ale i nevládní činitele o podpoře těchto alternativ, které umožní obnovu krajiny, regeneraci venkova a zároveň uspokojí poptávku po volnočasových aktivitách v přírodě.
Jak to má fungovat?
Představte si, že můžete na víkend vyjet z města do přírody, kde byste se zaručeně setkali s divokou zvěří a užili si dalších přínosů fungujícího ekosystému. Zastavíte se v přilehlé vesničce, kde už od příjezdu budete vědět, že ji stojí za to navštívit hned poté, co se vynoříte z nespoutané přírody. Z přírody, která vám nejen zlepší náladu, ale přitom obohatí i mnohé generace po vás, udrží biodiverzitu a poskytne úkryt před vyprahlými letními dny.
Jeleni pasoucí se na louce v oblasti Knepp. Foto: CC BY 2.0
A co teprve, kdyby se ta příroda rozvinula sama, jen s malou pomocí de-domestikované zvěře a drobnějších úprav terénu. Jen tak, jak by se ji zamanulo. Regenerace přírody by se tak v České republice nevyhnula ani vyprahlým polím, která každou sezonu zůstanou po smradlavé řepce.
Idealismus? Možná.
Nicméně, reálným příkladem je toho přírodní rezervace Knepp v Anglickém Sussexu. Místní nadšenci pro restorativní ekologii* (*ekologie, která se zaměřuje na obnovu funkčnosti přírody) zde vybudovali úspěšnou turistickou destinaci, založenou právě na komplexní regeneraci ekosystému, což dalo základ regenerativnímu turismu.
Když si Isabella Tree a Charlie Burrell začali pohrávat s myšlenkou opustit od intenzivního zemědělství, 550 let starý dub na jejich pozemku je v tom utvrdil. Tenhle strom přežil několik generací, ale jen nedávno začal trpět. Intenzita jejich zemědělské aktivity začala ochromovat tamní ekosystém od podhoubí až po samotné koruny dubových stromů. Navíc neúrodná půda jim znemožnila konkurovat narůstající zemědělské produkci v Anglii.
Rozhodli se tedy jít ekologičtější cestou regenerativního zemědělství. Opustili od orání a nechali krajinu zarůstat travami, keři a jinou užitečnou vegetací, do které se vzápětí začal navracet život. V podstatě jen za pomoci volně pasoucích se kopytníků a nespoutanosti přírody obnovili zdevastovanou půdu a navrátili tamní ekosystém do stavu jakési „fungující neuspořádanosti“.
Oblast Knepp se během jedné dekády stala senzační atrakcí, která jasně representuje právě regenerativní turismus a jeho hodnoty. Zároveň je založena na základních, přirozeně regenerativních, ekologických principech cirkulace živin skrze biodiverzitu, a to s minimem zásahů člověka. Nejen návrat populace slavíků (Luscinia megarhynchos) nebo barvoměnky duhové (Apatura iris), kteří na pozemcích nebyli spatřeni po desetiletí, oživil silně degradovanou zemědělskou půdu.
Krásy soběstačné a fungující přírody zformovaly hnutí nadšenců a i další iniciativy na sebe nenechaly dlouho čekat.
Po celém Spojeném Království se tak rozšířil trend regenerace venkova skrze regeneraci přírody, a to na pozemcích pokrývajících více než 30 350 hektarů. S tím se začaly vytvářet nové pracovní příležitosti a tamní venkovské komunity se začaly radovat se 47 procentním nárůstem pracovních míst za zhruba poslední dekádu.
Tyto iniciativy nesmírně přispívají i k vytváření nových unikátních turistických destinací založených právě na vztahu návštěvníků k nespoutané přírodě a regeneraci krajiny vůbec.
Regenerativní turismus: Blahobytem proti stresu, ne naopak
Že příroda prospívá našemu zdraví a blahobytu nebo co všechno pro nás dělají stromy a proč se bez nich neobejdeme už víme. Zelené prostranství ve městech, přírodní prvky v architektuře nebo městské parky jsou tu právě od toho, aby vylepšovaly blahobyt obyvatelů.
Nedávná studie Elisabeth Lev z Washington University ale ukazuje, že lidé vyhledávají hlubší propojení s přírodou a cítí větší spokojenost právě v neuspořádané krajině. Proto lidé navštěvují přírodní rezervace a vyhledávají onen pocit blahobytu v nespoutané přírodě. Přítomnost stromů nebo divoké zvěře pak na nás působí až terapeuticky a uklidňuje nás.
Bohužel, přítomnost lidí, obzvláště pak davy turistů, je dnes pro přírodu natolik nepřirozená, že působí na divokou zvěř spíše opačným účinkem. U zvířat vyvolává stres.
A to je právě důvod proč KRNAP dočasně uzavřel některé stezky. Jde o ochranu ohrožených živočišných druhů, tak aby se stav udržel alespoň na únosném minimu populace. Pohyb turistů vystavuje jakýkoli ekosystém velkému stresu a nejinak je tomu i v případě tetřívka obecného (Tetrao tetrix): reprodukce pod stresem zkrátka není ve zvířecí říši, krom lidstva, moc rozšířená.
Poptávka, zájem o turismus v přírodě, tedy v České republice existuje. Jenomže zatímco poptávka roste, nabídka se na její úkor zmenšuje, což má za následek právě ony zmiňované uzavírky.
Z toho důvodu je na čase přírodu přestat jen chránit, ale zaměřit se na její celoplošnou regeneraci tak, abychom se i měli kam vydávat za zlepšením našeho pocitu blaha. Regenerativní turismus nám k tomu může dláždit cestu a to i za hranice chráněných krajinných oblastí.
Cestovní ruch a chráněná krajina
Globální turismus se v roce 2020 propadl skoro o 75%. Tento propad znamená, že v roce 2020 odcestovalo za odpočinkem nebo prací za hranice o celou jednu miliardu lidí méně než v roce 2019.
Zatímco česká města upadla do „turistického bezvětří“ – stala se liduprázdnými, čeští turisté jezdící za přírodou do zahraničí začali objevovat, pro ně doposud, skryté kouty domácí přírody. A to všichni najednou.
Přírodní rezervace praskají ve švech, protože jich je, i přes rozmanitost české krajiny, pomálu oficiálně známých. Lidé z měst jezdí do národních parků a chráněných přírodních rezervací, neboť příroda je tam prostě atraktivnější.
Avšak strategie CzechTourism stále vyhlíží lepší zítřky právě skrze nárůst mezinárodního turismu. Stejně tak strategické plány na období 2015 – 2025 pro rozvoj cestovního ruchu v regionu Krkonoše se zasazovaly právě o nárůst turistů. V současné době se však nárůst turistů vymknul kontrole, a v souvislosti s tím by bylo žádoucí zaměřit pozornost na zkvalitnění přírodních destinací přes regeneraci přírody po celé České republice.
Lidé chtějí do přírody, ale chránit přírodu a propagovat růst cestovního ruchu není v současnosti v České republice dohromady udržitelné. Proto je zapotřebí krajinu nejprve regenerovat a vytvářet bohaté a kvalitní přírodní destinace tam, kde jsou potřeba mimo jiné i pro rozvoj venkova.
Regenerace turismu: Kdy jindy než teď?
Zpomalit a objevovat krásy přírodních krajin se nevědomky stává trendem začínající druhé dekády 21. století. Většina expertů na cestovní ruch ze světové turistické organizace (UNWTO) vidí návrat turismu do doby před-pandemické nejdříve v roce 2023.
Tohle otevírá nespočet příležitostí, jak přenastavit doposud ne-funkční cestovní ruch založený na nepodmíněném růstu. Světové Ekonomické Forum (WEForum) dokonce volá po radikálních systemických změnách s orientací na regeneraci přírodních zdrojů. Cestovní ruch zpomalil natolik, že právě dnes je ten nejlepší čas hledat, jak ho co nejrychleji zregenerovat jako systém fungující lépe než kdykoli předtím.
I když jsou plány na regeneraci cestovního ruchu často založené na ekonomickém růstu, co se přírodní turistiky v česku týče, mohli jsme se přesvědčit, že nárůst turistů v přírodě bez nových kvalitních přírodních destinací není možný.
Řešení se přitom nabízí přímo za humny v krajinách, které by už jen při troše pomoci mohly nabídnout kvalitní turistické zážitky, nastartovat ekonomický úpadek venkovských regionů a zregenerovat přírodu do zdravého stavu soběstačnosti.
Dát přírodě smysluplný prostor pro regeneraci pomůže v mnoha směrech. Umožní to nynějším generacím diverzifikovat obživu na venkově skrz cestovní ruch, ale zasadí se tak i o potřebný restart pro ekologické procesy napomáhající boji s klimatickými změnami.
Jonáš Skutka
Jonáš Skutka je nezávislý „systems thinker“, který se zasazuje o změnu přes environmentální komunikaci a psaní. Vystudoval MSc. Leisure, Tourism and Environment na Wageningen University v Nizozemí, kde spolupracoval na vývoji online kurzu Sustainable Tourism: Society & Environmental Aspects. Později spolu-založil agenturu Alerce Environmental, která se zabývá digitální komunikací pro mezinárodní vědecké a environmentální komunity.
Je spoluzakladatelem vzdělávací platformy Rewilding Academy a jeden z kmenových členů Rewilding Community of Practice na GLFx.
