Unie řeší, jak se postavit k umělé inteligenci (AI). Připravuje k ní proto nový akt, který nastaví pravidla pro její využívání. Debata se však nevede jen o tom, zda vývojářům „přistřihnout křidýlka“ či nikoliv. EU také hledá možnosti, jak chytré zpracovávání dat uplatnit v boji s klimatickou změnou.
„Používání umělé inteligence může přinést výhody co se týče environmentální politiky. Může posílit schopnosti předpovídat dopady jednotlivých kroků, které jsou součástí Zelené dohody pro Evropu, a napomoci dosáhnout klimatické neutrality EU do roku 2050,“ píše nová zpráva Výboru pro umělou inteligenci AIDA v Evropském parlamentu.
Lepší práce s daty sníží emise
Umělá inteligence podle zprávy skýtá značný potenciál, jak zatočit se skleníkovými plyny. Konkrétně může lepší práce s daty snížit emise zhruba o čtyři procenta do roku 2030. „AI pomáhá v celé škále adaptačních a mitigačních opatření. Například pro predikci výroby a spotřeby energií, to se využívá k optimalizaci zapojení a využití bezemisních zdrojů,“ popsal pro redakci expert na umělou inteligenci a spoluzakladatel projektu prg.ai Pavel Juruš.
A podle něj by se nemělo zapomínat ani na využití AI pro klimatický výzkum samotný, kde pomáhá při pochopení obrovského množství dat spojených právě s klimatem. Klíčem je v tomto smyslu nejen data shromažďovat, ale také je lépe sdílet napříč všemi environmentálními hráči. „Je třeba systematicky propojit data ohledně emisí CO2 s daty o produkci, konzumaci a o dodavatelských řetězcích. Jedině tak se zjistí, zda mají ekonomické aktivity pozitivní či negativní dopady na životní prostředí,“ uvádí zpráva z Parlamentu.
A podobně se na AI dívá také Cecilia Bonefeld-Dahlová, ředitelka vlivové organizace DigitalEurope, která sdružuje IT giganty, jako je Microsoft či Meta, a podílí se na digitální legislativě EU. Ředitelka při své nedávné návštěvě Prahy zdůraznila, že pro IT sektor je klimatická změna prioritou.
„Nemyslím si, že budeme schopni čelit klimatickým změnám bez digitálních technologií. Pokud nevyřešíme problém klimatické změny, budeme ve světě čelit řadě konfliktů, protože lidé nebudou moci zůstat tam, kde žijí,“ uvedla.
Znát spotřebu budov ještě před postavením
Jednou z důležitých oblastí, kde by efektivní využívání dat mohlo napomoci zmenšit uhlíkovou stopu, jsou budovy. Ty totiž spotřebovávají zhruba 40 procent veškeré energetické produkce EU a jsou zodpovědné za 36 procent unijních emisí skleníkových plynů. Podle Juruše v tomto směru může umělá inteligence řídit systémy pro vytápění, ventilaci, klimatizaci i třeba osvětlení, a optimalizovat tak energetickou spotřebu dané budovy.
A podobně to vidí také Bodefeld-Dahlová. „V současnosti už je možné simulovat energetickou spotřebu celých budov. A to z různých úhlů. Cestou v tomto případě je modelování budoucí spotřeby pomocí umělé inteligence ještě předtím, než budovu postavíte,“ uvedla ředitelka DigitalEurope.
A že je potřeba chytrých budov, dokládají i data EU. Podle nich je v sedmadvacítce zhruba 75 procent budov energeticky neefektivních. Zbavit se těchto energetických ztrát by podle unijních odhadů mohlo znamenat snížení celkových emisí CO2 zhruba o pět procent. Právě budovy jsou proto jedním z klíčových pilířů Zelené dohody.
Chytré zemědělství, které necílí pouze na výnosy
Kromě budov může umělá inteligence přinést změnu také do zemědělství. I to je totiž významným zdrojem skleníkových plynů. Z dat Eurostatu vyplývá, že zemědělská činnost tvoří zhruba 10 procent všech unijních emisí.
Podle Juruše se umělá inteligence v zemědělství používá zatím hlavně pro snižování nákladů a maximalizaci produkce, tedy v takzvaném precizním zemědělství. „Klasické využití v této oblasti je především při automatizovaném obdělávání polí. To je založené na optických a dalších senzorech na zemědělských strojích, které pomocí metod AI zpracovávají obdržená data,“ uvádí expert. Jako příklad podle něj lze uvést také chytré hnojení podle konkrétních potřeb daného místa v poli.
Jenže právě důraz na efektivitu a produkci v oblasti zemědělství jde velmi často přímo proti vlastním environmentálním snahám. Při aplikaci umělé inteligence bez ohledu na ochranu životního prostředí hrozí riziko, že se produkované emise spíše zvýší. Podle Jureše jsou proto nutné systémové změny.
„Systém zemědělství by se měl nastavit tak, aby byli všichni aktéři motivováni k tomu necílit jen na maximalizaci výnosů, ale i na udržitelnost, šetrnost k půdě a prostředí. Ideálně také na pozitivní uhlíkovou bilanci, protože potenciál zemědělství ukládat uhlík do půdy je obrovský,“ uvádí.
AI není bez viny
I přesto, že chytré zpracovávání dat může pomoci bojovat s klimatickou změnou, umělá inteligence představuje pro životní prostředí také zátěž. Je to nejen kvůli těžbě a zpracování nerostů, které jsou potřebné pro výrobu čipů a dalších komponentů, ale také kvůli vysoké spotřebě energií. Tento problém se týká obecně IT. Informační systémy v současnosti konzumují zhruba 7 procent veškeré světové elektřiny a toto číslo má podle odhadů vzrůst až na 13 procent v roce 2030.
Každá aplikace AI proto vyžaduje zvážení všech přínosů i rizik. A zatím tento poměr pro umělou inteligenci vypadá dobře. Zpráva z europarlamentu hovoří o tom, že by její správné použití mohlo snížit až desetkrát více emisí, než AI vyprodukuje.
Podle Jureše navíc již v současnosti dochází k vývoji nástrojů, které dokáží monitorovat jakou zátěž pro klima daná aplikace AI představuje „Dovedu si představit, že během jednotek let vznikne celá řada řešení, kdy může například nějaký náročný výpočet strojového učení měnit svoji intenzitu podle toho, jestli je zrovna v elektrické síti přebytek energie z obnovitelných zdrojů,“ uvedl.
Článek byl publikován na webu Euractiv.cz.
Vojtěch Freitag
Vojtěch je redaktorem českého zpravodajského portálu EurActiv.cz sledujícího dění v Evropské unii. EurActiv poskytuje soubor aktuálních článků a analýz z různých oblastí evropské politiky v českých souvislostech. EurActiv.cz je česká verze bruselského serveru www.EurActiv.com.
