Vršovický „Chemapol“ půjde k zemi. Dosavadní likvidace budov s azbestem vyvolávají obavy o zdraví místních

Postupně se rekonstruují nebo demolují stavby, které v sobě mají zakázaný azbest. Odborníci se shodují, že ochrana zdraví tuzemských pracovníků a obyvatel v okolí většinou není dostatečná. V Česku navíc existuje dost předchozích příkladů toho, jak by se s karcinogenní látkou nakládat nemělo.

Azbest byl dříve ve stavebnictví nesmírně populární hlavně pro jeho schopnost odolávat žáru. Dodnes je proto součástí eternitových střešních krytin, boletických panelů tvořených barevným sklem v kovových rámech, které zdobí spousty škol, úřadů. A vyskytuje se i v dalších formách, jako je třeba protipožární nástřik v budově bývalého Chemapolu v pražských Vršovicích.

Postupně se ale zjistilo, že tento křemičitan je karcinogenní a v životním prostředí vydrží věky. Vdechnutí i malého množství vláken azbestu může způsobit vážné poškození zdraví, včetně karcinomu plic, hrtanu a vaječníků. Navíc až po mnoha letech, přičemž podle spolku Arnika jsou jednotlivá vlákna azbestu kvůli malé velikosti schopna v atmosféře cestovat na velké vzdálenosti. Azbest také může být příčinou prakticky nevyléčitelného karcinomu pohrudnice.

V Česku je používání tohoto materiálu zakázáno od roku 2005, v Evropské unii ještě déle. Jak velkou ekologickou zátěž azbest v Česku představuje, se má ukázat díky Národnímu azbestovému profilu, který si klade za cíl zmapovat problematiku azbestu v Česku ze zdravotního hlediska. Ministerstvo zdravotnictví jej právě dokončuje.

Najímají cizince, kteří se soudit nejspíš nebudou

Budovy s azbestem se ovšem už nyní často bourají nebo modernizují, přičemž tuzemské zákony neberou dostatečně v potaz zdraví pracovníků ani obyvatel žijící v jejich okolí. Kontrolu dodržování předpisů navíc provádějí krajské hygienické stanice, které nemají podle oslovených expertů patřičné know-how. Výsledkem je nebezpečí vzniku karcinomů u zaměstnanců stavebních firem, kteří azbestový materiál odstraňují, a obecně zvýšené riziko poškození zdraví obyvatel.

Česká legislativa určuje, kdo může sanaci azbestového odpadu provádět a jak musí postupovat. Podle soudní znalkyně Zoji Guschlové je ale praxe pochmurná. „Problematika azbestu se v Česku ve většině případů stále obchází a neřeší se podle zákona. Navržené technologické postupy v dokumentech hlášení prací s azbestem, které ze zákona v rámci 30denní ohlašovací povinnosti předkládají sanační firmy na místně příslušné hygienické stanice, jsou kolikrát neúplné. Na místě, kde probíhá sanace azbestu, pak zjistíte, že není zajištěno, aby nedocházelo k úniku azbestových vláken do ovzduší. Jediný bezpečný způsob, jak to zajistit, je vytvořit hermeticky uzavřené kontrolované pásmo se sníženou tlakovou diferencí,“ vysvětluje Guschlová.

Stavební firmy riziko zpravidla podceňují a teprve na základě tlaku veřejnosti dělají patřičná opatření. „Převážně ale vítězí přístup ‚lopata motyka‘,“ říká odbornice. Na práci se podle ní najímají zahraniční občané jako levná pracovní síla, kteří se o škody na zdraví soudit nebudou.

Kontroly hygieniků jsou přitom podle Guschlové spíše úsměvné. Přijdou ohlášené, takže se na ně stavebník připraví – například vyvětrá a pustí azbestová vlákna do okolí, nebo s předstihem přeruší práce.

Dům na demolici

Jednou z takových staveb je budova bývalého Chemapolu v pražských Vršovicích neboli Kodaňská Business Center, která dnes nese název 4D Center. Azbestu je tam přitom opravdu spousta. Podle informací, které má Ekonews k dispozici od účastníků řízení, jež mají možnost nahlédnout do dokumentace na stavebním úřadě, se jedná o 43 tisíc tun materiálu, ve kterém je azbest volně vázaný ve formě protipožárních nástřiků. Podle inspekční zprávy, kterou v roce 2022 vyhotovila právě Guschlová, už tehdy na mnoha místech opadával. V objektu jsou také brzdové azbestové destičky u výtahů či protipožární dveře s azbestovými deskami.

Rekonstrukce budovy z toho důvodu nepřipadá podle Guschlové v úvahu, jediným řešením je demolice. Projekt má na starosti pro aktuálního správce objektu a developera Damaris projektová kancelář Loxia.

„V otázce řešení sanace azbestu úzce spolupracujeme se společností Foster Bohemia, s. r. o. (znalkyně Zoji Guschlové, pozn. aut.), která má se sanací azbestu dlouholeté zkušenosti. V rámci zajištění ochrany zdraví dětské i dospělé populace před inhalací azbestových vláken a ochrany životního prostředí před kontaminací azbestovými vlákny bude probíhat odstranění celé stavby (budovy A, B, C) ve vytvořených hermeticky uzavřených kontrolovaných pásmech. Současně bude zajištěna po celou dobu sanace azbestu nezávislá kontrola inspekčním orgánem (to má být právě Foster Bohemia, pozn. aut.), který v rámci inspekce bude provádět kontinuální kontrolu, že nedochází k úniku azbestových vláken mimo vytvořená hermeticky uzavřená kontrolovaná pásma podle mezinárodního standardu,“ napsala Ekonews manažerka společnosti Daramis Lenka Vomáčková Vrlová. Téměř identické vyjádření poslala i společnost Loxia.

„Pokud to tak nakonec bude, budu opravdu ráda,“ říká Guschlová, která v roce 2022 vyhotovila pro developera spolu s inspekční zprávou i Rámcový projekt sanace azbestu Kodaňská Business Center. O tom, že se s ní počítá, se však podle svých slov dověděla až ze současného mediálního vyjádření.

Z dokumentace od účastníků řízení vyplývá, že Loxia chce s likvidací začít v lednu 2026 a skončit v prosinci 2027. Odborníci však mají vůči navrženému harmonogramu námitky. „Zdá se mi to s ohledem na objem azbestového materiálu nedostatečně krátká doba,“ říká expert z firmy, která azbest odstraňuje.

Když se azbest likviduje správně, prodraží se to

Jednatel jedné ze sanačních společností, který si kvůli obavám ze znepřátelení developerů nepřál být jmenován, potvrzuje, že problematiku azbestu tuzemské zákony dostatečně neřeší. Na stavebníky se například nekladou vysoké nároky ohledně ochrany veřejného zdraví. Sám se proto snaží v zájmu svých pracovníků a obyvatel v okolí staveb postupovat podle norem, které platí v sousedním Německu.

Jestliže se provádí demolice či sanace správně a kolem objektu vznikne kontrolované pásmo se sníženou tlakovou diferencí, lze to podle něj ověřit pouhým okem. Plachta kolem objektu totiž nesmí volně plandat nebo se vzdouvat, obrysy lešení musejí být viditelné. Vše ostatní je jen „kamufláž“ špatně prováděných prací.

Projekt to ale prodraží. „Když se to dělá dobře, tak to stojí velké peníze,“ uvádí nejmenovaný jednatel. „U Chemapolu bych zpozorněl i kvůli tomu, že v něm je azbest volně vázaný, což není pro demontáž ideální,“ dodává.

Městská část své stanovisko k projektu odevzdala a o věc se zatím detailněji nezajímá. „MČ Praha 10 využije všech zákonných způsobů, jak dohlédnout na ekologické a bezpečné odstranění azbestových částí budovy při její pravděpodobné demolici, zejména v rámci očekávaného připomínkování záměru v územním či stavebním řízení,“ uvedl Ján Bruno Tropp, vedoucí tiskového oddělení Úřadu městské části Praha 10.

Úředníci nedávno postupně opustili dosavadní budovu radnice v blízkém sousedství Chemapolu kvůli jejímu havarijnímu stavu a přestěhovali se z Vršovic do nájmu ve Strašnicích. I budova radnice azbest obsahuje.

Námitky jen do 15. ledna

Situace zajímá i opoziční politiky. „S ohledem na hustě osídlenou lokalitu kolem budovy Chemapolu očekávám, že se bude vedení radnice Prahy 10 iniciativně o situaci zajímat a následně informovat nejen občany žijící v místě, ale i celé zastupitelstvo. (…) Chci proto věřit, že v tak pro zdraví obyvatel zásadní věci, jako je likvidace azbestu, starosta a kompetentní radní budou akcentovat minimálně principy agendy MA21, ke které se MČ P10 hlásí. Tedy že důležité projekty a záměry projedná s širokou veřejností technikami komunitního plánování (např. otevřené kulaté stoly) v etapě, kdy lze názory veřejnosti promítnout do realizace akcí,“ napsal místní pirátský zastupitel Michal Kočí.

Jak nicméně vyplývá z elektronické úřední desky Prahy 10, možnost podávání námitek končí 15. ledna. Úředníci totiž informaci o demolici vyvěsili na edesku v polovině prosince, takže mnozí obyvatelé projekt ani nemuseli zaznamenat.

„Asi se sebereme a pojedeme na celou dobu někam k příbuzným,“ říká odevzdaně žena, která bydlí s manželem a dětmi v bezprostředním okolí tří budov.

Měřili v den, kdy se nepracovalo

Pochybnosti vzbuzuje i kompetentnost kontrolorů. A to i na základě minulých projektů. Tomáš Bajusz, předseda spolku Občané Prahy 1, který byl v roce 2021 aktivní při sanaci azbestu v hotelu InterContinental, má za to, že práce při odstraňování ani další nakládání s azbestem podle platné legislativy neprobíhaly.

„Máme na fotografiích i na videozáznamech zachyceny případy, které na to poukazují,“ říká Bajusz. „Hlavní problém vidím v tom, že není jasně definován postup při nakládání s azbestem. Klíčovou formulkou v legislativě, která se azbestu týká, je, že se má předcházet uvolňování azbestového prachu do pracovního ovzduší. Jak konkrétně, to není definováno,“ uvádí Bajusz.

„Navíc hygienická stanice není vůbec garantem ani oprávněným orgánem technologický postup odstraňování azbestu hodnotit. Hygienická stanice může v daném místě zajistit měření a vyjádřit se k výsledkům. Naprosto absurdní mi pak přijde, že měření v případě rekonstrukce hotelu InterContinental probíhalo v otevřeném prostoru, a to v den, kdy žádné práce na odstraňování azbestových panelů neprobíhaly,“ dodává Bajusz.

Podle něj je potřeba úřady, policii i hygienickou stanici opakovaně urgovat a upozorňovat, pokud se zdá, že je něco v nepořádku. Vše natáčet a ideálně hned zveřejňovat, případně si zajistit podporu místních politiků. Podle zjištění Ekonews se lze v krajním případě obrátit i na ombudsmana. Ovšem to už často k poškození zdraví obyvatel dochází. Ombudsman totiž ze zákona může postup stavebních úřadů nebo hygieny prověřit až zpětně. Svými doporučeními tedy především usměrňuje přístup úředníků k dalším případům v budoucnosti.