Všechno se to odehrávalo na rozblácených polích, říká Čech, který bránil německý Lützerath před těžbou uhlí

Desetitisíce lidí protestovaly v sobotu 14. ledna za záchranu německého Lützerathu. Osadu se třemi přihlášenými obyvateli v Severním Porýní-Vestfálsku mezi Cáchami a Düsseldorfem energetická společnost RWE plánuje zbourat a vytěžit pod ní uhlí. Mezi demonstranty byl i třiadvacetiletý student Jan, člen hnutí Univerzity za klima.

„Podařilo se upozornit na to, že se i v roce 2023 bourají vesnice kvůli rozšiřování těžby uhlí, což je nejšpinavější fosilní palivo,“ řekl Ekonews. Ve středu 11. ledna začala policie s vyklízením Lützerathu, který obsadili klimatičtí aktivisté. Na podporu dorazilo do osady, jež je součástí 43tisícového města Erkelenz podle organizátorů 35 tisíc lidí. Policie odhadovala počet účastníků demonstrace na 15 tisíc, jak uvedla agentura AP.

Jel jste stovky kilometrů protestovat proti bourání malé německé osady. Proč je to důležité pro nás v Česku?

Změna klimatu nezná hranice. Emise, které vzniknou v Německu, budou ovlivňovat stejně Němce, nás v České republice, ale i lidi v Bangladéši nebo Ugandě. V Česku už naštěstí nemusíme řešit situaci, že by se měly kvůli rozšiřování dolů bourat další vesnice. Hrozilo to třeba u Horního Jiřetína, který se naštěstí podařilo zachránit. Ukázalo to, že když se lidé spojí, tak jde těmto věcem zabránit a něco změnit.

Co vedlo k lednové vlně protestů u vesnice Lützerath?

V říjnu minulého roku se vláda Severního Porýní-Vestfálska dohodla s energetickou korporací RWE na tom, že společnost bude moct obec zbourat a vytěžit uhlí pod ní. S těžbou v regionu sice skončí o osm let dříve, ale celkové množství vytěženého uhlí se příliš nezmění kvůli zintenzivnění těžby. Bourání Lützerathu mělo začít po novém roce.

Na místě už dva roky přitom fungovaly různé kolektivy aktivistů a aktivistek. Snažili se upozornit na to, že i dnes se bourají vesnice kvůli těžbě uhlí. Po novém roce se začalo u Lützerathu mobilizovat čím dál více aktivistů s účelem zabránit bourání, ke kterému mělo brzy dojít.

Fungovali normálně jako komunita. Neznám přesně detaily, ale vím, že měli ve vesnici spoustu stanovišť, společnou kuchyni i kostel. Fungovalo tam několik různých uskupení. Například šlo o hnutí Alle Dörfer bleiben, což je skupina vesnic, které se měly původně podobně jako Lützerath bourat. Dále na místě působila místní skupina Lützerath Lebt, tedy přímo lidé, kteří vesnici bránili. Potom do toho bylo také zapojeno několik dalších neziskových organizací, které podporovaly lidi na místě materiálně a logisticky.

Byl jste přímo v Lützerathu nebo jste se zúčastnil demonstrace poblíž obce?

Přímo v Lützerathu jsem nebyl. V sobotu, když jsme na místo dorazili, tak se dovnitř vesnice už nedalo dostat. Obec byla úplně odříznutá od světa, nefungovalo ani zásobování. Takže v ní zůstali jenom ti lidé, kteří se tam dostali ještě před začátkem vyklízení.

Jel s vámi z České republiky na demonstraci i někdo další?

Dohromady nás jelo dvacet šest Čechů a Slováků, většinou to byli lidé z různých neziskovek, například Greenpeace. Dále s námi jelo členstvo zezdola budovaných hnutí, jako jsou třeba Univerzity za klima nebo Limity jsme my. Mimo to s námi jel na demonstraci fotograf a reportérka. Dorazili jsme do Lützerathu v sobotu ráno, část lidí odjížděla ještě večer, druhá v neděli ráno. Měli jsme pronajatý minibus a dodávku pro devět lidí, díky tomu jsme byli i flexibilnější.

Z jakých zemí pocházeli lidé na demonstraci?

Byl to opravdu velký protest, kterého se zúčastnili lidé z celé Evropy. Nejvíce demonstrantů bylo z Německa, odhadem až devadesát procent. Vím ale také například, že se podařilo z Nizozemska vypravit čtyři plné autobusy. Na místě jsme potkali také lidi z Lucemburska, Belgie a Polska. Ze Švédska přijela Greta Thunbergová.

Pro mě byla zajímavá i rozmanitost zúčastněných. Samozřejmě tam byla spousta mladých, kteří jsou organizováni v klimatickém hnutí. Potkal jsem ale i páry s malými dětmi. Viděl jsem také mnoho starších lidí, některých i v důchodovém věku. Zaujali mě i lidé vozíku, kteří byli hned v první linii před policií. Měli zapadnuté invalidní vozíčky v blátě, ale přesto dál pokračovali. Bylo to pro mě hodně silné.

Jak probíhala protestní akce?

Vyráželo se po dvanácté, průvod prošel Keyenbergem, což je nedaleká vesnice, ve které sídlilo zázemí pro obránce Lützerathu. Nebyla to dlouhá cesta, ale šli jsme to hodinu nebo dvě kvůli obrovskému množství lidí. Při pochodu se celou dobu skandovalo. Zároveň už v tu chvíli se začala oddělovat skupina lidí, která šla rovnou k Lützerathu. Všechno se to odehrávalo na rozblácených polích. V blátě se skoro nedalo chodit. Legální část demonstrace pokračovala projevy řečníků. Skončila mezi čtvrtou a pátou hodinou. Lidé, kteří byli poblíž vesnice, zůstávali na místě i po setmění.

Pokoušel jste se dostat dovnitř vesnice?

Byl jsem pouze opodál, nechtěl jsem proniknout dovnitř. Ani lidem, kteří se tam chtěli dostat, se to nepodařilo, protože to nebylo možné nenásilnou formou.

Jakým způsobem policejní složky bránily lidem v tom se do Lützerathu dostat?

Poměrně velký okruh okolo vesnice bránily policejní kordony, ale demonstrantů bylo tolik, že se jim podařilo dostat přes několik zábran až k vesnici, kde stála „hradba“ dodávek. Policisté se snažili demonstranty vytlačit zpátky. Používali k tomu vodní děla, pepřové spreje a obušky. Pročítal jsem si tiskovou zprávu organizátorů protestu, kde popisovali zranění demonstrantů způsobená policií. Byly to různé zlomeniny, někdo skončil v bezvědomí a jednu osobu musel odvážet záchranářský vrtulník. Zákrok ze strany policie byl vůči protestujícím podle mě neadekvátní a myslím, že nakládat takové násilí, aby se mohla zbourat vesnice, je špatně.

Dostal jste se do kontaktu s policií?

Pohyboval jsem se vždy několik desítek metrů od míst, kde probíhaly policejní zákroky.

Zmiňoval jste, že na protestu vystoupilo několik řečníků. Mezi nimi byla i švédská aktivistka Greta Thunbergová. O čem hovořili?

Hodně z projevů bylo v němčině, několik i v angličtině. Řečníci zdůrazňovali zejména německý kontext, ale celkově také to, že v krocích německé vlády a společnosti RWE vidíme, jak naše společnost funguje. Energetické korporace a politici se soustředí na zisk namísto toho, aby se zamýšleli i nad tím, zda tu budeme moct žít za několik let. Je to něco, co se rozhoduje teď a tady. Stojíme před konkrétním rozhodnutím, jestli uhlí pod Lützerathem vytěžíme, nebo ne. Vytěžit ho znamená překročení hranice 1,5 stupně Celsia. A tady vidíme, kde stojí preference lidí u moci.

V pondělí 16. ledna opustili poslední dva aktivisté Lützerath a společnost RWE začala s demolicí. Bude snaha o její záchranu nějak pokračovat?

I když se z vesnice už všechny německé policii podařilo odstranit, tlak na německou vládu neskončil a protestní akce probíhají dál. V úterý například několik lidí okupovalo těžební rypadlo. Původně byla naděje, že když se podaří zdržet demolici vesnice do konce sezony kácení, tak ji společnost RWE nebude moct zbourat (kácení stromů je v Německu zakázáno od začátku března do konce září, pozn. aut.). V současnosti to vypadá, že tento cíl nepůjde splnit. Podařilo se ale upozornit na to, že se i v roce 2023 bourají vesnice kvůli rozšiřování těžby uhlí, což je nejšpinavější fosilní palivo. Demonstranti vytvořili nátlak na vládu. Je to důležité zejména z hlediska dalšího vývoje, protože pořád je možné v rámci Německa rozšiřování těžby v místech, kde kvůli tomu mohou zaniknout další vesnice. Když lidé u moci uvidí, kolik politických bodů je to bude stát, tak si dvakrát rozmyslí, jestli je opravdu zbourají.

Jaký smysl pro vás osobně měla demonstrace?

V něčem byla hrozně nabíjejícím, pozitivním a inspirujícím zážitkem. Stálo za to vidět tolik lidí, co se spojí za ochranu naší planety, a jejich kreativitu a nasazení. Myslím, že je to hodně inspirující i pro český kontext, protože tady ještě nějakou dobu 35tisícové demonstrace za klima mít nebudeme. Snad jednou, ale zatím to tak nevypadá.

Dalším pozitivem bylo mezinárodní navazování kontaktů, které je v boji proti změně klimatu hodně důležité. Je to vlastně velký podnět pro klimatické hnutí jako takové, protože bourání Lützerathu bylo hodně mezinárodně pokrývané a získalo velkou pozornost médií. Může to být jistý impuls pro růst klimatického hnutí. Na druhou stranu je v něčem hodně frustrující vidět, že se politika nehýbe tak rychle, jak bychom potřebovali. Je smutné, že vláda, ve které jsou němečtí Zelení, se dohodne s energetickou korporací na bourání vesnice kvůli těžbě uhlí, a toto rozhodnutí je potom vykonáno za pomoci vysoké míry represe.