Vodní elektrárna v horském městečku Mühlbach vyrábí elektřinu pro místní domácnosti a farmy. Podobně se rozvíjí i fotovoltaika. Rakouské komunitní projekty tamější vláda podporuje nižšími poplatky, dostupným poradenstvím či dotacemi.
V Česku by se komunitní energetika mohla rozjet už příští rok. Novela zákona, která by sdílení elektřiny mezi sousedy nebo mezi obcí a malými podniky mohla umožnit, je nyní v Poslanecké sněmovně. Inspirovat se Češi mohou v okolních zemích, kde už společná výroba funguje.
Situaci v okolních státech nedávno popsal Svaz moderní energetiky. V přehledu s názvem Outlook komunitní energetiky v Evropě autoři porovnávají odlišné přístupy v Rakousku, Německu, Polsku, Slovensku a Belgii.
Nejdále z našich sousedů jsou se sdílením v Rakousku. Mezi více než tisícovku fungujících komunit patří společenství poblíž Salcburku vybudované okolo místní tiskárny Roser. Jde dokonce o první komunitu iniciovanou soukromníky.
Tiskárna v městečku Hallwang na severozápadě Rakouska pokryje pomocí fotovoltaik postavených na jedné z výrobních hal o výkonu 145 kWp zhruba čtyřicet procent vlastní spotřeby. O víkendu a dalších volných dnech, když v podniku Roeser netisknou knihy či propagační materiály, zásobují soláry elektřinou čtyři nedaleké domácnosti. Další členové by se mohli přidat v nejbližší době.
Vizí tiskárny je podle generálního ředitele Petera Bucheggera „energeticky soběstačná a klimaticky neutrální společnost“, jak uvedl pro Rakouskou koordinační kancelář pro energetická společenství (Österreichische Koordinierungsstelle für Energiegemeinschaften). Brzy by tak díky firmám v okolí mohl podnik získávat z vlastních zdrojů dokonce všechnu potřebnou elektřinu.
Nejen fotovoltaika, ale i voda
Další komunita vznikla v alpském Mühlbachu. Tamější společenství však namísto solárů stojí na výrobě elektřiny z malé vodní elektrárny. Nejde o nic výjimečného, v Rakousku z vody pochází až 73 procent „zelené“ elektřiny. Naopak fotovoltaické elektrárny mají zatím pouze pětiprocentní podíl.
Vyrobená elektřina v horském městečku na Salcbursku zčásti pokrývá spotřebu šestnácti místních domácností a farem. Společenství přitom nechce zůstat pouze u jedné elektrárny a v současné době buduje fotovoltaiku na třech rodinných domech a dvou hospodářských budovách.
U našich jižních sousedů funguje celkově přes 1400 podobných komunit. Tisíc z nich představují bytové domy, ve kterých si obyvatelé elektřinu rozdělují mezi sebou už od roku 2017. Zbylou část tvoří různě velká společenství, která se dělí podle toho, jak daleko elektřina putuje.
„Lokální společenství pro obnovitelné zdroje“ využívají pouze nízké napětí, „regionální společenství pro obnovitelné zdroje“ fungují také na vysokém. Jejich členové si mohou pořídit mimo malé zdroje, jako jsou solární panely, také větrné nebo vodní elektrárny.
Největším typem rakouských komunit je „občanské energetické společenství“, ve kterém se mohou sdružovat členové napříč sítí. Těch jsou zatím podle tvůrců studie Svazu moderní energetiky pouze jednotky.
Bez daně a s nižším poplatkem za distribuci elektřiny
Potřebná legislativa začala platit teprve v lednu minulého roku. Důležitá je pro rakouskou vládu zejména lokálnost vyrobené elektřiny, která má při sdílení urazit co nejmenší vzdálenost.
Lokální komunity podporuje stát snížením distribučního poplatku, který však v Rakousku neobsahuje částku za jističe, jak je tomu v Česku – občané platí pouze za „cestu“ elektřiny. „Komunitní“ kilowatty jsou zároveň osvobozeny od daně z elektřiny a poplatku za podporu obnovitelných zdrojů.
„Součástí takto přijaté legislativní úpravy byla i dohoda na tom, že dopady opatření se budou pravidelně vyhodnocovat z pohledu dopadu na zajištění,“ upozorňují autoři studie. Vláda tak podmínky může případně upravit.
Společenství současně mohou využívat takzvaný dynamický alokační klíč. V praxi to znamená, že každému ze členů nepřipadá fixní část vyrobené elektřiny, ale čerpá ji ten, kdo ji v daný okamžik potřebuje. V Česku by podle současné podoby novely a pravidel Energetického regulačního úřadu každý dostal pouze předem určenou část vyrobené elektřiny.
Vznik nových komunit podporuje také propracovaný poradenský systém. O něj se stará zejména Rakouská koordinační kancelář pro energetická společenství, která spolupracuje s jednotlivými regionálními organizacemi. Mimo obcí radí například i domácnostem.
Česko se může poučit
Komunitní energetiku Rakousko rozjíždělo postupně. Nejprve mohl být každý člen připojen pouze k jednomu zdroji. Toto omezení platilo do podzimu minulého roku. Letos na podzim Rakušané získají možnost společenství provozovat napříč distribuční sítí.
Příští rok by se zájemci mohli stát členy více komunit najednou. Rakušané díky tomu budou moci čerpat elektřinu z fotovoltaiky na sousedním domě a současně z větrné turbíny vzdálené několik desítek kilometrů.
Svaz moderní energetiky se domnívá, že právě v tomto ohledu by Česko mohlo postupovat podobně. „Rozumným řešením je komunitní energetiku v Česku budovat postupně, evolučně, aby systém prošel zátěžovým testem a mohli jsme pak těžit z prvních zkušeností při budování robustnějšího systému,“ říká programový ředitel svazu Martin Sedlák.
Podobně jako u spouštění postupuje po jednotlivých krocích Rakousko i ve finanční podpoře. „V první fázi bylo podpořeno k realizaci menší množství ,pionýrských‘ projektů, následně bude podpořeno větší množství ,sondážních‘ projektů a ve třetí fázi projekty monitoringu a vyhodnocování fungování nových energetických společenství,“ popisují autoři přehledu Outlook komunitní energetiky v Evropě.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
