Na Slovensku se PET lahve a plechovky zálohují od začátku minulého roku. Jediný, kdo proti němu při zavádění protestoval, byly odpadové firmy. A nejsou spokojeny ani dnes. Vadí jim, že musí zajistit minimální procento recyklace všech plastů, z nichž toho nejžádanějšího v popelnicích ubylo.
„Po zavedení zálohového systému nám chybějí tržby z PET lahví a obtížně plníme povinné procento recyklace plastů, požadujeme ho proto snížit,“ říká Peter Krasnec, generální ředitel AVE SK odpadové hospodárstvo a prezident Asociace podnikatelů v odpadovém hospodářství, která sdružuje největší odpadové firmy na Slovensku. Společnost AVE SK v roce 2022 zvýšila tržby o pět procent na 15,6 milionu eur a vykázala zisk 455 tisíc eur (necelých 11 miliard Kč), což bylo meziročně o pětinu méně.
Zálohování PET lahví a plechovek by v Česku mělo být spuštěno v roce 2025. Na Slovensku už téměř rok a půl běží. Jak vy osobně vnímáte jeho fungování?
Přestal jsem nakupovat slazené nápoje v zálohovaných obalech, orientuji se na sirupy. Na nákupech vidím lidi, kteří mají množství tašek s prázdnými lahvemi, takže soudím, že obyvatelé si vracení lahví osvojili. U nás se musí lahve vrátit s uzávěrem a etiketou, bez toho láhev nevrátíte. Občas vídám fronty lidí u automatů. Vrací se přes 70 procent zálohovaných PET lahví.
Prošlo prosazení zálohového systému na Slovensku hladce?
Zálohový systém se snažili politici prosadit už před deseti až patnácti lety, tehdy byli proti obchodníci i výrobci nápojů. Pak se za to ale postavil jeden z nadnárodních řetězců, když si spočítal, že ho to nebude bolet, protože to zaplatí spotřebitelé v cenách. Výrobci nápojů zjistili, že je to také moc nestojí a dostanou materiálově čistou komoditu, a splní si tak povinnost pro přimíchávání recyklovaného PET do nových lahví. Nejsou tak odkázáni na nákup recyklátu na trhu, jehož cena kolísá. Coby odpůrci zálohování zůstaly sběrové společnosti osamocené.
V Česku proti zálohování protestují i obce, na Slovensku byli proti zálohování jen odpadové společnosti. Proč?
Protože zatímco v Česku zajišťují tříděný sběr obce, na Slovensku jsou to odpadové společnosti. Vyčlenit ze systému nejlépe tříditelné a recyklovatelné obaly nám nedává ekonomický smysl. Možná z hlediska životního prostředí ano, protože před zavedením záloh byla míra vytřídění a recyklace PET lahví 62 procent, ale velký rozdíl oproti tomu, kolik lahví se vrátí k recyklaci, stále není. Stále někde necelých 30 procent uniká – buď je to v přírodě nebo ve směsných nádobách. Na Slovensku se uvede ročně na trh přibližně 30 tisíc tun PET, což je asi miliarda PET lahví, takže okolo devíti tisíc tun končí mimo zálohový systém.
Jak to na vás a další odpadové společnosti dopadlo ekonomicky? Podle výroční zprávy máte tržby 15,6 milionu eur, o pět procent více než předtím, a jste stále ziskoví – vydělali jste 455 tisíc eur.
Jelikož nejsme společnost orientovaná na druhotné suroviny, zálohový systém nás z hlediska tržeb neovlivnil. Ovlivnil jen náklady a výnosy našeho střediska pro druhotné suroviny. S PET lahvemi ve žlutých popelnicích byl tříděný odpad relativně v plusu. Nově se sběr plastů ve žlutých popelnicích dostal do výrazné ztráty – tržby ve tříděném sběru klesly o 30 až 40 procent. Zákon tlačí odpadové firmy do 40procentní míry recyklace plastů, jenže tam zůstaly nelukrativní komodity. Abychom je dostali do recyklace, musíme odběratelům těchto plastů platit 30 až 150 eur za tunu. Je to pro nás velká zátěž a nepokryjí nám to odměny ze systému Rozšířená odpovědnost výrobců (systém poplatků za obaly uváděné na trh, které v Česku vybírá společnost Eko-kom, pozn. aut.). Vzhledem k tomu, že PET je teď mimo systém žlutých nádob, chtěli bychom snížit povinné procento recyklace plastů na číslo mezi 35 a 40 procent.
Takže to dotujete, nebo jste to promítli do ceny za svoz směsného komunálního odpadu obcím?
Obce za tříděný sběr nic neplatí. Ze systému se přímo odpadovým firmám proplácí svoz, třídění a lisování. Náklady na odstranění plastů se zvedly ze 400 eur za tunu na 700 eur. Nicméně nepokryje to nyní všechny náklady na plast, zavedením záloh se systém naboural. Do budoucna si připlatí výrobci, kteří uvádějí na trh zboží v jiných plastových obalech a musejí do systému odvádět poplatky.
Promítlo se podle vás zavedení záloh do peněženek spotřebitelů?
Zálohový systém má své náklady – kromě 15 centů v ceně vratné lahve je to pár centů v ceně nápoje, aby to mohlo fungovat, protože investiční a provozní náklady se musejí vrátit. Investiční náklady na zavedení zálohového systému byly kolem 150 milionů eur.
Dosáhne se podle vás zálohováním vracení devíti PET lahví z deseti, jak chce Evropská unie (například ve Švédsku se v roce 2020 vrátilo do oběhu 86 procent PET lahví a 87 procent plechovek, pozn. aut.)?
Domnívám se, že dosáhneme na míru recyklace kolem 80 procent a tím to na Slovensku skončí. Je pravda, že tříděním bychom to nedosáhli. Záměr EU dosáhnout 90procentní návratnosti je mimo realitu. Je přitom zvláštní, že EU totéž neřeší u ostatních typů komodit.
V Česku mají peníze z nevrácených záloh jít operátorovi systému a pokud by neplnil stanovené množství sesbíraných lahví, tak má odvést určitou část do SFŽP. Dále má jít 15 procent obcím jako kompenzace za navýšení nákladů na recyklaci žlutých popelnic. Na Slovensku je to jak?
Mají se vrátit do systému zálohového sběru, ale jak, to zákon neříká. Pokud se za 30 procent lahví vybraly poplatky a lahve se nevrátily, tak 45 milionů eur zůstalo na účtě Správce zálohového systému. Loni zbyly peníze poprvé a zatím jsme nezjišťovali, co s nimi správce systému udělal. Má to ukládat na účet.
Kolik lahví po zavedení zálohování končí ve žlutých kontejnerech?
Nedokážu to říci za celý systém. Jako osmá největší odpadová společnost na Slovensku jsme mívali tři kamiony PET měsíčně, teď máme kamion za čtvrt roku, tedy devětkrát méně. Potýkáme se s problémem, že loni nám petky nechtěli zpracovatelé brát, protože byli zahlceni zpracováním PET ze zálohového systému, museli jsme to vozit do zahraničí.
Odpůrci systému poukazují na to, že zálohovaná PET láhev najezdí autem mnohem víc kilometrů než ta ve žlutém kontejneru. Jak funguje na Slovensku logistika vrácených lahví?
Všechny prázdné lahve v obchodech se znehodnotí a jen jemně slisují. Určitě se jich proto nevejde 15 až 20 tun na kamion jako z výkonného lisu na dotřiďovací lince. Jde to do třídicího centra, která jsou dvě, takže na velké vzdálenosti. Dopravu zajišťuje správce systému. V centrech se třídí láhve podle barev. Pak jdou ke zpracovatelům v Kolárové a v Banské Bystrici. Z hlediska dopravy je to méně efektivní než tříděný sběr. Neviděl jsem žádnou analýzu zálohového systému versus tříděného sběru do žlutých popelnic z pohledu uhlíkové stopy
Výrobci nápojů zavedení odděleného sběru PET lahví obhajují tím, že potřebují čistší PET, než je ten ze žlutých popelnic, aby ho mohli přimíchávat do výroby nových lahví PET lahví. Co si o tom myslíte vy?
Dělal jsem ředitele recyklace v General Plastic v Kolárovu, největším zpracovateli PET na Slovensku (nedávno do něj majetkově vstoupila Kofola a Mattoni, pozn.red.), a vím, že je to stejný PET. Jediný rozdíl je, že ze zálohového systému je surovina materiálově čistší (jsou v něm pouze lahve určitého složení, které výrobci nápojů uvedli na trh, pozn. aut.), takže míra zmetkovosti při výrobě nových PET lahví je o pár procent nižší. Proces recyklace zálohovaného PET i PET ze žlutých popelnic je stejný – musí se nadrtit a propláchnout horkou vodou s chemikáliemi a vysušit. Udělá se z toho vločka, pak regranulát.
V roce 2025 se má povinně do PET lahví přimíchávat 25 procent recyklátu. Výrobci nápojů tak využijí jen menší část vysbíraných lahví. Co na Slovensku dělají se zbytkem?
Prodají to na trhu. Po materiálu je obrovská poptávka z textilního průmyslu na výrobu polyesteru, hygienických potřeb, plen, od výrobců vázacích pásek na palety a používá se také na potahování větrných turbín či potrubí, protože zvyšuje odolnost vůči povětrnostním vlivům. Jestli se vyplatí používat recyklát namísto panenského materiálu, záleží na ceně ropy a ta kolísá – někdy je recyklát levnější, někdy ne. Při 60 až 80 dolarech za barel je to zlomové.
Peter Krasnec
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, obor plánování a management životního prostředí. Od roku 2000 pracuje v odpadovém hospodářství. Nejprve jako generální ředitel společnosti Envi-pak zajišťujících sběr odpadních obalů, která je slovenskou obdobou českého Eko-komu, potom pro slovenskou dceřinou firmu nadnárodní společnosti A. S. A., dnes FCC. V letech 2010 až 2015 byl generálním ředitelem slovenské firmy General Plastic, výrobce PET granulátu a recyklátora PET lahví. Od roku 2015 řídí společnost AVE SK, která patří do EPH Industries českého miliardáře Daniela Křetínského. Je také prezidentem Asociace podnikatelů v odpadovém hospodářství a viceprezidentem Svazu odpadového průmyslu SR.
Jitka Vlková
Jitka vystudovala Mezinárodní obchod na VŠE. Od roku 2008 působila v MF Dnes, od roku 2023 píše pro Hospodářské noviny, kde má na starosti oblast týkající se daní či rozpočtu. Věnuje se odpadům a s nimi souvisejícím tématům.
