Z odpadních plastů vyrobíme olej a z něj úplně nové plasty, plánuje Unipetrol

Zelená politika EU dává vzniknout novým byznysovým modelům. Jedním z nich je oběh odpadních plastů. Do něj se zamýšlí pustit rafinérská a petrochemická skupina Unipetrol, a to s využitím chemické recyklace.

Plasty se dnes povinně třídí a část se jich skrze mechanickou recyklaci vrací ve výrobcích zpátky ke spotřebitelům. Znečištěné plasty se zatím nedaří dobře využít. Města je buď draze spalují, nebo skládkují, což ale v budoucnu nebude v takové míře možné. Mezeru na trhu se rozhodla zaplnit polská společnost Orlen Unipetrol, a to cestou chemické recyklace, která z plastů udělá pyrolýzní olej.

Protože největší český výrobce plastového granulátu bude kvůli předpisům Evropské unie nucen přimíchávat plastový recyklát také do jím vyráběných polymerů, olej z odpadu se mu hodí. „Vzniká tu prostor pro nový obchodní model – my získáme od měst a odpadových firem surovinu pro chemickou recyklaci a na oplátku jim nabídneme možnost, jak se zbavit odpadu jinak než spalováním či skládkováním,“ říká Tomáš Herink, člen představenstva Orlen Unipetrol zodpovědný za výrobu, výzkum a vývoj.

Skupina tak nově vstupuje i do odpadového byznysu. Loni koupila otrokovickou firmu Remaq, zabývající se mechanickou recyklací plastů především z průmyslové výroby. Nyní si buduje know-how v chemické recyklaci a chystá se postavit pyrolýzní jednotku za několik miliard korun. Na ni budou žádat o dotace z Modernizačního fondu nebo z operačního programu Spravedlivé transformace. Firma si tím zároveň splní svůj cíl být do roku 2050 bezemisní.

Vaše společnost s odpadovým hospodářstvím prakticky nemá nic společného. Zpracováváte ropu a vyrábíte z ní pohonné hmoty, plasty a hnojiva. Proč se teď pouštíte do spolupráce s odpadáři?

Je to reakce na nové povinnosti dané ambiciózními cíli EU v oblasti cirkulární ekonomiky. Chceme-li si zajistit dostatečné množství vstupních surovin z odpadu pro postupný odklon od ropy, musíme začít budovat nový dodavatelský řetězec. Své povinnosti už mají také města a obce – ty nesmějí od roku 2030 komunální odpad a recyklovatelné materiály skládkovat. Měly by jej efektivněji třídit a poté předávat k dalšímu využití. A vhodnou kapacitu pro jeho využití budujeme my.

Máte na mysli pyrolýzní jednotku pro chemickou recyklaci?

Ano, usilujeme o uzavření celé cirkulární smyčky. Jsme jediní, kdo má v České republice instalované jednotky na výrobu monomerů, ze kterých se vyrábějí velkoobjemové produkty, jako je polyetylen, polypropylen, polystyren, PVC či PET. Plasty míří do stavebního, automobilového, obalového, zdravotnického, drogistického či hračkářského průmyslu.

Většina těchto výrobků nakonec skončí jako odpadní plast ve žlutých popelnicích. Část z tohoto odpadu lze mechanicky recyklovat. Drtivou část zbylého plastu, takzvaný výmět, je možné využít pro recyklaci chemickou. V pyrolýzním procesu plast při vysokých teplotách rozložíme – vzniknou plyny, částečně pevné látky a především kapalný pyrolýzní kondenzát. Ten lze po další úpravě zpracovat jako surovinu pro výrobu monomerů, jako je etylen či propylen. Kruh se uzavírá.

Nedávno jste koupili společnost Remaq z Otrokovic. Proč jste zařadili do svého portfolia mechanickou recyklaci?

Dostatečně vytříděný plastový odpad mechanicky přepracujeme na regranulát, který prodáváme už teď výrobcům plastových výrobků. Ti všichni podle unijní legislativy budou muset od roku 2030 prodávat své produkty s určitým procentem recyklovatelného materiálu. Zbylý směsný a nekvalitní plastový odpad budeme schopni zpracovat chemickou recyklací a pak jej znovu použít na výrobu monomerů a následně nových plastových granulátů – už s určitým podílem recyklátu.

Které firmy plastový granulát s recyklátem využívají již dnes?

Řetězce jako Lidl, Kaufland či Tesco recyklované materiály požadují od svých dodavatelů, i když to zatím evropská legislativa přímo nenařizuje. Chtějí to ale zákazníci, trend je udržitelnost a recyklovatelnost výrobků.

V souvislosti s mechanickou recyklací se mluví o nižší kvalitě opakovaně recyklovaného plastu. Jak je to u chemicky recyklovaných plastů?

Má tytéž vlastnosti jako plast z ropy, protože vzniká standardní cestou – z pyrolýzního oleje se začíná výrobou monomeru (etylen, propylen) a posléze se tyto uhlovodíky využijí pro výrobu polymeru. To je finální plast, třeba polyetylen, polypropylen, PVC či PET. Ve výsledku nepoznáte, zda je plast vyrobený z pyrolyzovaného odpadního plastu, nebo z ropy.

Chemickou recyklaci zatím zkoumáte na testovací pyrolýzní jednotce. Co umí?

Před třemi lety jsme v Litvínově otevřeli pilotní jednotku, na které si testujeme zpracování odpadních plastů různého složení a získáváme takto know-how, abychom výsledný materiál, pyrolýzní kondenzát, mohli přidávat k ropě a zpracovat v našich stávajících technologiích na výrobu plastů. Testovací jednotka zpracuje řádově kilogramy za hodinu. My cílíme na velkoobjemovou jednotku s kapacitou zpracování až 20 tisíc tun plastového odpadu ročně.

S jakou efektivitou dokážete přeměnit odpadní plasty na pyrolýzní olej?

Předpokládáme úroveň 60 až 70 procent. Možná se dostaneme až na 80 procent. Zbytek produktů je plyn a pevné látky. Plyn se dá zpracovat v konvenčních spalovacích procesech pro výrobu tepla či energie, pevné látky bychom chtěli plazmově zplyňovat.

V čem spočívá plazmové zplyňování a proč se dělá?

Plazma vyžaduje náročné technologické zařízení, ve kterém za vysoké teploty přes tři tisíce stupňů Celsia materiál rozložíte na elementární látky. Zkoumáme, jestli dává smysl zbytky z pyrolýzy a obtížně zpracovatelný komunální odpad (například nebezpečné odpady, pozn. aut.) likvidovat tam, kde lze plyn z plazmy využít v existujících výrobních procesech. Cesta je to dosud neprobádaná, nemá ani oporu v legislativě. Zatím dokonce ani nevíme, jestli bude z pohledu energetické bilance pozitivní, nebo negativní.

Vychází plazma ekonomicky pozitivně?

Finančně to asi bude zapracováno do výsledné ceny recyklátu. Uvidíme, jaká bude situace na trhu.

Kdy postavíte komerční pyrolýzní jednotku?

Půjde-li vše podle plánu a všechny povolovací procesy proběhnou úspěšně, začneme stavět v roce 2025 a do provozu půjdeme v průběhu roku 2027. Již máme v rámci našeho petrochemického areálu v Litvínově vytipovanou lokalitu. Nyní děláme výběrové řízení na dodavatele licencované technologie. Chceme postavit jednotku, která už je někde v provozu a má pozitivní referenci.

Kdo vám bude dodávat plastový odpad k pyrolýznímu zpracování?

Pyrolýzu stavíme primárně pro zmíněný výmět, který je součástí komunálního odpadu. Dnes se běžně obchoduje jen dobře vytříděný plast. Naše společnost Remaq nakupuje pro mechanickou recyklaci polyetylen, polypropylen a polystyren v aukcích od různých nadnárodních firem i lokálních zpracovatelů odpadu. Nekvalitní plastový odpad vhodný pro chemickou recyklaci se ale neobchoduje. V lepším případě se pálí, v horším skládkuje.

Spolupráci jsme již dohodli s městem Litvínov, kde sídlíme, a s dalšími patnácti městy a obcemi v severních Čechách. Memorandum o spolupráci jsme také podepsali s hlavním městem Praha a některými odpadovými společnostmi. Je to téměř 30 subjektů, kterým to dává smysl a zapadá to do jejich koncepce oběhového odpadového hospodářství.

Budou vám za to dodavatelé plastového odpadu platit, nebo naopak od vás dostanou zaplaceno?

Těžko lze nyní předvídat, jak se tržní vazby nakonec vyvinou. My ale nechceme vytvářet nový byznys a konkurovat odpadovým společnostem. Hrajeme spíše roli mediátora, který se snaží všechny propojit, aby celá cirkulární smyčka dávala také ekonomický smysl.

Kolik bude připravovaná pyrolýzní jednotka stát?

Odhadem dvě až tři miliardy korun. Zatím cílíme na 20 tisíc tun zpracovaného plastového výmětu ročně. V Česku se přitom vyprodukuje ročně zhruba 200 tisíc tun výmětu.

Chystáte se tedy zpracovávat desetinu nerecyklovatelných plastů ze žlutých popelnic. Zřejmě si tak vystačíte s jejich dovozem z rozumné dopravní vzdálenosti?

Zatím je to tak. Máme smlouvu s Pražskými službami a s AVE, které nám jsou schopni v počáteční fázi dodat dostatečné množství suroviny pro novou připravovanou jednotku.