Alessandro Pasquale je bytostně přesvědčen, že dříve či později bude v Česku zavedeno povinné zálohování PET lahví a plechovek. Výrobce nápojů Mattoni 1873 se o to snaží už dlouhodobě, od konce loňského roku v rámci nové Iniciativy pro zálohování. Model by měl být pokud možno stejný jako na Slovensku (kde platí zálohovací systém od letošního roku) a zálohy ve výši tří korun. I když kvůli inflaci to mohou být i čtyři koruny.
Pasquale je pro zavedení zálohového systému připraven udělat, s nadsázkou řečeno, skoro vše. Proto také třeba na Slovenskou majetkově vstoupil do recyklátora (výrobce vloček ze starých PET lahví), společnosti General Plastic. Proto sleduje i situaci v Česku, kde je zatím jeden recyklátor na Moravě.
„Když je třeba investice do recyklace, uděláme ji. Žádný problém. A to mluvíme o PETu. Jsou tu ještě plechovky, které je také třeba vyřešit,“ uvádí šéf společnosti Mattoni 1873 na otázku, zda je možná další investice Mattoni do recyklačního byznysu v Česku.
S Mattoni 1873 jste koncem loňského roku spoluzaložil novou Iniciativu pro zálohování. Vy jste dlouhodobým podporovatelem zálohového systému, ale jak jste přesvědčil ostatní výrobce jako jsou Coca Cola, Heineken, Kofola a další?
Nejsem si jistý, že jsem je přesvědčil, přesvědčili se sami. Logika zálohování je zřejmá. Zálohování je navíc kousek většího, cirkulárního systému. Je nejefektivnější, když se soustředíme na parametry jako je procento sběru, environmentální dopad cesty sběru lahví. Dnes je to jasné každému a je to společný názor producentů nealko nápojů.
Nicméně jednu iniciativu, na které se také podílíte, Zálohujme, tu už máme… Není to matoucí?
Souhlasím, může to být matoucí. Buď můžete využívat něco, co už existuje, anebo začít něco nového. Podstatné jsou výsledky.
Zálohujme tedy stále existuje?
Ano, je to otevřená platforma, volné členství nejenom průmyslu, ale i neziskových organizací a dalších rozhodujících hlasů. V tomto smyslu je to zajímavé cvičení. Může pomoci ovlivňovat veřejné mínění, ne nutně jen u nápojů. Zálohujme má budoucnost jako diskusní platforma pro otázky životního prostředí. Už je plnoletá a může jít svou vlastní cestou.
Jaké jsou nyní další plány vaší nové iniciativy?
Dosáhnout výsledků. Mít co nejrychleji právní rámec pro zálohování jako základnu pro dosažení cirkularity v Česku. Máme dobrý příklad na Slovensku. Myslím, že musíme udělat všechno velice podobně. Je to nyní nejpokročilejší systém v Evropě, nejvíce orientovaný na cirkularitu. Je ještě brzy, ale výsledky jsou zatím dobré, vše funguje. Je to dobrá zkušenost.
Budete se snažit v Česku přesvědčit Ministerstvo životního prostředí, aby přijalo podobný zákon?
Ano. Nemusíme přesvědčovat všechny, ale musíme najít dobrý konsensus. I když nedosáhneme stoprocentní podpory, což se stát může, věřím, že ministerstvo bude dost silné zákon napsat. Uvidíme. Je to tak zřejmý výsledek, že je to jen otázka času.
Věříte pevně, že se to stane?
Samozřejmě. Vidíme to všude, celá Evropa jde tímto směrem. Dává to smysl. Je k tomu silný a dobrý důvod. Nedávno Skotsko, Rakousko už tam je, Itálie přichází. Je to přicházející lavina. Čím dříve, tím lépe. Bude to lepší pro životní prostředí a ušetříme náklady na intenzifikaci systému, nynější způsob sběru, který platíme. Nebudeme muset platit dvojí.
Už jednáte s ostatními hráči, jako jsou obchodní řetězce a další?
Ano. Je zde několik diskusí, jde to dobře.
Co byste řekl kritikům zálohového systému, že chcete pouze získat materiál? Tedy recyklovaný PET, která je čím dále dražší a vzácnější…
Je to kompletně stupidní kritika. Chceme být cirkulární, co je na tom špatně? Problém je opačný. Ptám se kritiků, proč chtějí mít materiál pro sebe. Čeho tím chtějí dosáhnout, kde je cirkularita, efektivnost. Jde o to mít efektivní řešení týkající se množství sesbíraných lahví, snížení litteringu, protože to se odrazí v ceně produktu. Jde navíc o menší environmentální dopad, je to tedy dobré životní prostředí a zákazník platí méně za nápoj. Nerozumím kritikům, co chtějí.
Například odpadové společnost se bojí, že přijdou o část byznysu ze žlutých popelnic, o PET, který je nejcennějším obsahem těchto popelnic…
Není to pravda. Říkají nám, že si chceme vybrat třešničky, že náš PET tvoří pouhých tři až pět procent všeho vytříděného materiálu, tak proč se zabývat jeho speciálním sběrem. Na druhé straně říkají, že celý systém spadne, pokud tento materiál nebudou mít. To je uměle vytvořený příběh. Odpadové společnosti nic neztratí. Ale ví, že mohou přijít o neuvěřitelný profit v budoucnu, protože ze zákona budou muset výrobci nápojů používat recyklovaný materiál bez ohledu na to, kolik bude stát. Kdo za to bude platit? Spotřebitel? Je to správné? Nemyslím, že by spotřebitelé měli platit za zisky odpadovým společnostem.
Pak je tu Eko-kom či ministerstvo, které se bojí, že systém zkolabuje…
Nikdy nikde nezkolaboval, to je velká lež. Jsem z toho unaven. Proč by měl zkolabovat v Česku. Bude to dražší, o tom se musí debatovat. Ale vždy srovnáváme dnešní náklady, kdy nedosahujeme požadovaných cílů Evropské unie, se systémem, kdy cíle budeme plnit. Kdyby měl dnešní systém plnit cíle, byl by ještě dražší. Existuje i obava, že to bude dražší pro obce. Ale podle směrnice Evropské unie musí všechny náklady na marketing, úklid platit výrobci. Tak jak může být systém dražší pro obce? Je to mystifikace.
Je to otázka pohledu, nevíme, jak bude budoucí systém drahý….
Když jsme začínali přemýšlet o zálohovém systému, mysleli jsme si, že bude dražší. Ale ten problém tu byl a museli jsme ho vyřešit, nemůžeme strkat hlavu do písku. Říkali jsme si, že se může v průběhu ukázat, že nebude dražší. A přesně to se nakonec ukázalo. Navíc nejde o profit nápojářských společností. Nápojářský sektor je velmi konkurenční. Když budou vyšší náklady, budeme muset zvýšit cenu, jako to děláme nyní kvůli ceně materiálů, energií. Na konci to pocítí kapsy zákazníků. Tomu se chceme vyhnout, takže máme povinnost to dělat co nejodpovědněji.
Je to vaše zkušenost ze Slovenska, že zálohový systém nebude dražší?
Ano, vidíme, že ten systém dražší nebude. Vidíme, že cirkulárně uzavřená materiálová smyčka je efektivní jak z pohledu environmentálního, tak ekonomického.
Jaké jsou tedy zatím, více konkrétně, vaše zkušenosti ze Slovenska?
Bylo to velmi rychlé. Loni v únoru jsme se dohodli na rámci a od letošního ledna jsme začínali naostro. Navzdory tomu bylo vše včas nastaveno, všechna pravidla a dohody s retailem. Vykopli jsme to hladce, žádné velké problémy nenastaly. Lahve se už vrací. Brzy začneme zpracovávat materiál a bude plně cirkulární. Proč kupovat materiál z Číny a pak ho, po použití, recyklovat do textilu. To není environmentálně příznivé.
Když budete mít nyní materiál ze slovenského trhu, zvýšíte podíl recyklátu, rPETu, ve vašich lahvích?
Ano, pro slovenský trh. Není to změna na jeden den, půjde to postupně. Diskutujeme s výrobci například o standardizaci barev, o tom, jak usnadnit recyklaci. Zjednodušíme to a budeme moci používat více recyklovaného materiálu. Bude to trvat jeden až dva roky, než bude slovenský trh plně cirkulární.
Plně cirkulární myslíte, že všechen materiál se bude vracet zpět do vašich lahví?
Mám na mysli situaci, kdy každý výrobce bude používat co největší množství recyklátu ze zálohového systému. Všechny firmy dostanou férový podíl recyklátu a celý průmysl bude mít možnost se účastnit. Bude to trvat, ale bude to. Bude to první příklad v Evropě plně cirkulárního průmyslu v jedné zemi. Bude vyřešen problém plýtvání zdroji.
Budete vyrábět vaše lahve s rPETem v továrně, kde jste koupili s Kofolou podíl?
Společnost General Plastic (kde koupila Mattoni a Kofola podíl, pozn. aut.) je na Slovensku dlouhodobý recyklátor. Nemají celý recyklační proces, dělají vločky, ale ne regranulát. A potřebují investovat. My jsme se rozhodli podpořit tuto investici. Naše role je podporovat, aby mohl být slovenský materiál sesbírán a recyklován na Slovensku.
Obecně, jako společnost, nejsme příznivcem toho být součástí recyklační části. Ale vždy říkáme, že když to nikdo nedělá, tak to budeme dělat my. Preferujeme, aby recyklátoři dělali svoji práci, ale když žádný není, anebo jako zde potřebuje nějakou pomoc, tak to uděláme. Protože chceme uzavřít kolečko, kde bude materiál cirkulovat.
Tato vaše investice už je v běhu?
Čekáme na schválení antimonopolního úřadu, pak se budeme moci účastnit. Budeme moci koupit technologii.
Bude v této továrně rovněž prostor pro výrobu, recyklaci českého materiálu?
Ano, ale i na slovenském trhu je dost materiálu k recyklaci. V Česku už recyklátor je (společnost rPET InWaste v Rosicích u Brna, pozn. red.). Český materiál by měl být recyklován v Česku. Myslím, že tu je místo i pro dva recyklátory. Každá země by si měla recyklovat svůj materiál a používat ho v té samé zemi.
Investice do recyklačních kapacit v Česku tedy neplánujete?
Jak jsem řekl, když je to nezbytné, jsme připraveni. Chceme podporovat rychlý přechod k cirkularitě. Bez ohledu na to, co je třeba. Když je třeba investice do recyklace, uděláme jí. Žádný problém. A to mluvíme o PETu. Jsou tu ještě plechovky, které je také třeba vyřešit. Je to více komplikovanější technologie. U plechovek pravděpodobně nebudeme schopni zajistit lokální recyklaci, ale musí se to také vyřešit. Je tu jen pár recyklátorů, například v Německu. Měl by být i další, přinejmenším na česko slovenském trhu.
Na Slovensku teď budete plechovky řešit jak?
Nebude to lokální, recyklační kapacity jsou v Německu. Ambice je, aby co nejvíce materiálu bylo recyklováno do originálního výrobku.
Takže materiál ze Slovenska půjde do Německa…
To je jedna z možností. Kamkoli, kde je recyklační kapacita. Ale nebude to na Slovensku. Samozřejmě po zrecyklování jej plánujeme použít zpět do výrobků na Slovensku.
Jsou zákazníci na Slovensku ochotni nosit lahve zpět do obchodů a vracet je? Protože to je základní podmínka úspěchu zálohovacího systému, přesvědčit zákazníka, aby je nenosil do žluté popelnice, ale skladoval doma a nosil do obchodu…
Diskuse o tom, zda si zákazníci zvyknou na to nenosit lahve do žluté popelnice, jsou zde stále. Ale většina pivních lahvích na Slovensku je skleněná a zálohovaná. Pokud jsou lidé zvyklí nosit sklo zpátky do obchodu, proč by měli mít problémy přinést plastové lahve do obchodu. Jsou lehčí, snadnější k manipulaci, nerozbijí se. Nerozumím, proč by to měla být pro zákazníka komplikace, když umí nosit do obchodu skleněné láhve.
Nejsou na to prostě zvyklí, je to velká změna, budou muset doma skladovat plasty, bude to dál než dojít k popelnici…
Myslím, že to není problém. Zvláště v střední Evropě, kde je silná kultura vratných pivních lahví. Třeba ve Španělsku, kde chtějí zálohový systém, tam to může být obtížnější, protože tam žádné vratné sklo nemají. Ale tady je to část DNA těchto zemí.
Možná to je předčasná otázka, ale výše zálohy by měla být zhruba tři koruny, jak se diskutovalo dříve?
Ano, tři nebo čtyři koruny záleží na inflaci, ta je nyní ve všem. Jsem větším příznivcem tří korun, protože je to stejná úroveň jako u pivních skleněných lahví. Ale mohou to být i čtyři koruny kvůli inflaci. Ale to je můj osobní názor.
Mattoni také loni v září zavedla vratné skleněné lahve, u malé části svého portfolia. Jak se osvědčily?
Je to zajímavá zkušenost. Postupně jejich podíl roste, ale není to automatické, že by po tom zákazníci skákali. Ale jak to vyzkouší, líbí se jim to a drží se toho. Nedávno jsem byl s kamarádem a říkal, že se mu to líbí, ale je líný lahve potom vracet a vrší se mu doma. Říkal jsem mu, ať je přinese, protože je musíme znova naplnit. Musíme nabídnout zákazníkovi všechny možnosti. Nevíme, kolik jich takto můžeme prodat, nemáme žádný plán. Nejde ho mít u tak rozdílného řešení. Ale jsme s tím spokojeni.
Už jste zmínil, že měníte barvu lahví, aby byly lépe recyklovatelné. Nejlépe jsou na tom z tohoto pohledu ty průhledné. Změnili jste už Dobrou vodu, Hanáckou, Aquilu. Máte ještě modrou Magnézii a zelenou Mattoni, budou také čiré?
Uvidíme. Když bude dobrý systém sběru, nemusíme to dělat. Čirá láhev je považována za více přátelskou k recyklaci, protože je to komodita. Je možné ji prodat všude, v zahraničí, a do všeho. Zelená tak obvyklá není, třeba v Německu. Ale když tu je uzavřený cirkulární systém a výrobci se dohodnou na standardizaci lahví třeba do pěti barev, tak to je dostatečně efektivní, separovat tyto barvy. Není to tak komplikované. A pak můžete recyklovat zpět do těchto barev. Každá barva je pak komodita.
Ale musí se na tom dohodnout všichni…
Doufám, že nápojový průmysl bude schopen se dohodnout na pěti základních barvách. Pak můžeme udržet na regálech rozdílné barvy. Udělali jsme zhruba půlku našeho portfolia transparentní a nyní čekáme a uvidíme, jestli budeme schopni udělat krok ke standardizaci a pak budeme moci zachovat barvy.
Diskutujete tedy barvy s dalšími výrobci jako Kofola a podobně?
Nyní hlavně na Slovensku, ale mělo by to přijít i k nám.
Hlavní barvy by měly být čirá, modrá, zelená a jaké další?
To je na dohodě. V extrémním případě může výrobce používat, jakou barvu chce, v případě, že bude platit za její vytřídění. Když bude pár barev, pak to bude část nákladů v systému, a to není problém. Ale když budete chtít separovat malé množství, pak teoreticky, když zaplatí, může používat jakoukoliv barvu. Ale to je vzdálená budoucnost. Pro blízkou budoucnost potřebujeme barvy standardizovat a mohou to být průhledná, světle modrá, tmavě modrá, světle zelená a tmavě zelená.
Ještě je tu Eko-kom, který tlačí svými poplatky vás, jako výrobce, do průhledných lahví….
Protože chce prodávat láhve jako komoditu kamkoli a dává jim to smysl. Komukoli, textilnímu výrobci, do automoto průmyslu třeba na výplně. To není správně. Textilní výrobci by měli vyrábět tak, aby byla možná recyklace zpět do textilu, automobilky by měly vyrábět auta, která by šla snadno rozmontovat a materiály využít zase do výroby aut a tak dále. Pokud dovolujeme, aby se materiály přesouvaly a využívaly v jiném sektoru, tak to je jen omluva pro další obory a ty neplní své povinnosti.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
