Stavebnictví se podílí na tvorbě skleníkových plynů až 40 procenty. Snížení emisí souvisejících s budovami se týká jak staveb, tak zejména jejich používání, zaznělo na letošní konferenci Šetrné budovy.
Cesta k udržitelnému stavebnictví se podle účastníků letošní mezinárodní konference Šetrné budovy, která proběhla online koncem února, skládá ze tří částí – inovace stavebního procesu, snížení energetické náročnosti budov a vytvoření udržitelnějšího dodavatelského řetězce. První dvě části dokážou stavební firmy ovlivnit samy. K dosažení udržitelnějšího dodavatelského řetězce je potřeba spolupráce napříč celým sektorem. „Jsme velkou součástí problému, tak musíme být i velkou součástí řešení,“ uvedl Paul King, výkonný ředitel pro udržitelnost a sociální dopad finanční společnosti Lendlease Europe.
Na hmotnosti záleží
K výraznému poklesu produkce skleníkových plynů by mohlo podle šéfa francouzské stavební společnosti Saint-Gobain Benoita Bazina dojít, pokud by se změnily stavební technologie. Pomohly by třeba lehké rámové konstrukce z oceli, dřeva nebo betonu, které by vyplňovaly fasádní panely, sklo či sádrokarton. Stavět by se mělo z materiálů, které se dají snadno recyklovat. Výrazně nižší hmotnost rámové konstrukce by snížila energetické náklady a produkci skleníkových plynů již při přepravě. „Díky nízké hmotnosti mohou být emise oxidu uhličitého nižší až o 50 procent,“ uvedl Bazin.
„Je důležité si uvědomit, že používání budovy představuje nejdelší fázi její životnosti,“ uvedl Jan Baxa, vedoucí správy aktiv společnosti CA IMMO. Přibližně třetina skleníkových plynů vzniká přímo při stavbě nových budov, zbývající dvě třetiny se vyprodukují během následného využívání staveb a případné demolice.
Developeři se proto snaží zaměřit na energetické budov v průběhu jejich využívání. „Jde i o otázku konkurenceschopnosti a důležitý obchodní faktor,“ uvedl King. Podle něj totiž zájem o nízkoenergetické budovy celosvětově roste. Důležité je následně i motivovat nájemníky, aby energii využívali efektivně a čerpali z obnovitelných zdrojů.
Asfalt a beton nepomáhají
„Pokud nedosáhneme uhlíkově neutrálního stavebnictví, nemáme šanci splnit uhlíkovou neutralitu do roku 2050,“ řekl Bazin. Stavební sektor je zodpovědný za 40 procent globálních emisí skleníkových plynů, které vznikají při výrobě a přepravě stavebních materiálů, stavbě a následném provozu budov.
„Žádná společnost nemůže dosáhnout uhlíkové neutrality sama. Potřebujeme, aby celý sektor táhl za jeden provaz,“ zdůraznil King. Velkou roli na cestě k udržitelnému stavebnictví hrají dodavatelé stavebních materiálů. Podle Petra Špačka, ředitele pro bezpečnost a udržitelnost společnosti Skanska Central Europe, se dodavatelé a výrobci stavebních materiálů podílejí na tvorbě skleníkových plynů významnou mírou.
„Často pracujeme s materiály, které mají vysokou uhlíkovou stopu, jako jsou asfaltové směsi či beton. Rádi bychom se zaměřili na inovace spojené s těmito materiály a začali využívat zelenější řešení, jako je především recyklace, ale také použití alternativních pojiv pro oba materiály,“ vysvětlil Špaček. Podle něj se v současné chvíli stavební průmysl proměňuje. „Je to příležitost udělat ho efektivnější a produkovat méně uhlíku,“ dodal.
Životnost staveb se v dnešní době odhaduje na padesát až sto let. Předpokládá se tedy, že v roce 2050 bude 70 procent všech staveb těch stávajících. Podle Baxy je tedy nezbytné do budov neustále investovat a renovovat, tak, aby odpovídaly požadovaným standardům nových technologií. Zatímco tzv. zelené budovy se zaměřují spíše jen na spotřebu energie a materiálu, cílem a trendem dnešního stavebnictví jsou udržitelné budovy, tedy takové jejichž kvalita se v průběhu užívání nemění. „Udržitelná budova je více o trvanlivosti a budoucím provozu,“ vysvětlil hlavní rozdíl Baxa.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
