Zatímco většina evropských měst zavádí v centrech nízkoemisní zóny, aby se snížily zplodiny z automobilové dopravy, Praha ne. Přitom v hlavním městě Česka znečištění vzduchu pravidelně přesahuje normy Evropské unie i doporučení Světové zdravotnické organizace.
„Hlavní město Praha pro zavedení nízkoemisních zón a nízkoemisní dopravy nemá zmocnění a oporu v zákoně. Je to hlavní podmínka EIA Městského okruhu (proces posuzování vlivů projektu na životní prostředí, Environmental Impact Assessment, pozn. aut.). Je to určitě na pořadu dne, a jakmile se bude řešit okruh tak, že bude na spadnutí, tak bude nutné nízkoemisní dopravu dořešit,“ uvedla pro Ekonews Jana Komrsková, náměstkyně primátora hlavního města Prahy zodpovědná za životní prostředí a klimatický plán.
Magistrát se do té doby snaží snižovat emise ve městě jinými způsoby. „Ze své gesce životního prostředí mohu říct, že se jedná například o výsadbu stromů až po nákup elektrobusů. Teď se například udělala velká objednávka hybridních autobusů. Dalšími opatřeními v dopravě jsou přechod na bioplyn či vodík nebo realizace či příprava nových kolejových tratí,“ doplnila Komrsková.
Čtrnáct stanic z dvaceti neprošlo
Praha hodlá prosazovat klimatický plán, který zahrnuje čtyři oblasti – energetiku, dopravu, cirkulární ekonomiku a adaptační opatření. „V dopravě jsou to zejména zmíněné autobusy nebo stavba metra D. To je také jedno z opatření, protože se jedná o kvalitní a dostupnou veřejnou dopravu, což povede k poklesu aut ve městě,“ tvrdí náměstkyně Komrsková.
Dalšími kroky by v budoucnosti mohly být autobusy na vodík nebo dostavba tramvajového okruhu a zavedení trolejbusů. Diskutovaným krokem je rovněž možné zavedení mýtného systému pro vjezd do centra města.
Navzdory opatřením však hodnoty emisí v Praze podle aktuálních měření překračují na řadě míst povolené limity Evropské unie i doporučení Světové zdravotnické organizace. Během minulého roku provedla nezisková organizace Senzor vzduchu plošné měření emisí oxidu dusičitého (NO2) na dvaceti pražských stanovištích. „České zákonné normě 40 mikrogramů na metr krychlový nevyhovělo čtrnáct stanic z dvaceti,“ uvedl k výsledkům Michael Lažan, ředitel spolku Senzor vzduchu.
Výsledky za dvanáct měsíců ukázaly, že nejhůře jsou na tom ulice Plzeňská, Sokolská, Radlická a Rumunská. Na všech těchto stanovištích ukázaly průměrné roční hodnoty NO2 nad 50 µg/m3. Oficiální data Českého hydrometeorologického ústavu naměřená v Legerově ulici vykázala podle Lažana za totéž období průměrnou hodnotu 39,6 µg/m3, což je těsně pod limitem.
Ministerstvo životního prostředí se neozvalo
„U NO2 záleží, jak daleko měříte od zdroje. Plyn je vysoce reaktivní a každým metrem se ředí. To je odpověď na otázku, proč stanice v Riegerových sadech nemůže naměřit stejné koncentrace jako my. Podle zákona Evropské komise o ochraně ovzduší ale mají Evropané právo na čistý vzduch i v těch nejvíc zatížených lokalitách. Zákonné limity by tak měly být plněny, ať bydlíte v Legerově, nebo v Ječné. A to nemluvím například o tom, že v Ječné jsou tři školy, které zřizuje magistrát,“ uvádí Lažan.
Doporučená koncentrace oxidu dusičitého je podle Světové zdravotnické organizace 10 µg/m3, evropská normy stanovují povolený průměr na 40 µg/m3, přičemž od roku 2030 by se limit měl dále snížit.
„Měření nám přineslo cenné informace o tom, jaký tu máme vzduch, protože doposud nikdo nic takového neměřil. Například na Praze 3 není žádná stanice Českého hydrometeorologického ústavu, ale obyvatelé už teď vědí, že na ulici Želivského na stanici Biskupcova hodnoty přesáhly normu. Výsledky jsou jednak prezentovány veřejnosti a jednak byly předány ministerstvu životního prostředí, které se k tomu zatím neozvalo,“ dodává Lažan.
Zatuchlá pražská koncepce
Zavádění nízkoemisních zón je jedním z opatření, kterým města snižují emise znečišťujících látek ve vzduchu. Česko zatím žádné zóny nezavedlo, stejně jako Maďarsko, Slovinsko nebo Bulharsko.
Zřízení nízkoemisní zóny v Praze je již dlouho předmětem diskuse. Stránky magistrátu hlavního města Prahy obsahují koncepci zavádění zóny z roku 2014, avšak od té doby jednání nepostoupila. Jediným omezením v centru Prahy je zákaz vjezdu vozidel nad 3,5 tuny, která musejí splňovat emisní standard Euro 4.
Mezi země, které jsou v zavádění nízkoemisních zón nejaktivnější, patří Německo a severoevropské státy. Po celé spolkové zemi je možné včetně Berlína najít více než padesát těchto zón. Stockholm má nízkoemisní zóny dvě a další jsou v sedmi jiných švédských městech.
Obdobně reguluje dopravu norské Oslo. To během vysokého znečištění zakazuje vjezd všem dieselovým osobním autům, které nesplňují normu Euro 6. Pokud se zvýší hladina znečištění, opatření může ještě zpřísnit.
Londýn zavedl kromě nízkoemisní zóny takzvanou „ultranízkoemisní“ zónu, která se vztahuje na severní a jižní vnitřní obchvat městem (North and South Circular Roads). Další nízkoemisní zóny je možné najít v Paříži, Bruselu, Amsterdamu, Vídni nebo Varšavě.
Tereza Koudelová
Tereza studuje žurnalistku na FSV UK. Je spoluzakladatelkou české pobočky mezinárodní organizace Sea Shepherd, která se zabývá ochranou mořských ekosystémů. Nejradši píše o všem, co se pojí s oceány.
